Petrkov

Román Charlese Ferdinanda Ramuze (24. 9. 1878 - 23. 5. 1947), nejvýznamnějšího švýcarského spisovatele francouzského jazyka, líčí životní dráhu jednoho člověka, prostého, přemýšlivého venkovana ve druhé polovině 19. století. V každodenním zápase o vlastní existenci a důstojnost hrdina, vypravěč svého příběhu, putuje z rodného kantonu Vaud od Ženevského jezera až do Paříže. Na svých cestách projde několika zaměstnáními a profesemi, pozná povahu různých lidí, dočká se lásky i naděje, dolehne na něj tvrdost žití a tíseň samoty, nevyhne se zklamání ani selhání, aby se nakonec vrátil do rodného kraje, kde nachází smysl života ve vnitřní vyrovnanosti a v přijetí svého údělu.

,,Jsou chvíle, kdy člověk nemůže otevřeně říci, co si myslí. Jsou země, kde takové chvíle trvají celou řadu let. Někteří lidé v takových zemích prožili celý život." V Rodinném sjezdu se Ivan Kraus opět vrací do rodinného kruhu a k rodinným legendám, aby nám představil momentky z rodinného alba, z doby, kdy se ten či onen člen rodiny dostal do nechtěného sporu s každodenním šikanováním policejního režimu. Čtenář se zde opět setká se známými postavami rodičů a sourozenců, bude ale zřejmě překvapen citovějším a jímavějším pohledem autora při prolínání tragických a komických momentů. Přes jisté "filosofické zmoudření" však Ivan Kraus v žádném případě neztrácí svůj vtip ani typický smysl pro humor.

Malá knížečka, kterou mnozí považují za skvost polské literatury. Devatenáct rozhovorů s Bohem, a to lidí, kteří se nemodlí. Kampak na ně s vírou. Prostopášnice, malá holčička, starý muž, melancholický těžkomyslník, matka… všem se Bůh nějak připletl do cesty, aniž vědí jak – jako slovo první volby a poslední možnosti. Autorem je Janusz Korczak (1878–1942), legendární „starý doktor“ , pedagog, lékař, spisovatel, zakladatel sirotčince ve Varšavě, ten, kdo zůstal za války ve varšavském ghettu se svými dětmi, doprovázeje je do transportu na jejich poslední cestě.

Bohuslav Reynek kdysi napsal: „Sníh je jedním z velkých divů země. Ba je to látka, která je zřejmě bližší podstatě andělské než přirozenosti lidské. Není proto divu, že tolik přitahoval výtvarníky, podivné tvory z okrajových oblastí pozemského života, napůl cesty mezi Rájem a Měsícem. Jsou to krajiny ticha, v němž je bolest sice přítomna, avšak mění svou povahu nebo aspoň skrývá svou tolik zmučenou tvář za chatrnou roušku svých dlaní.“

Slavný román Jacka Londona vychází ve výpravné publikaci s ilustracemi italského malíře a ilustrátora Maurizia A.C.Quarella. ***** Buck, psí hrdina z Volání divočiny, zažívá opačný osud než slavný Bílý tesák: rozmazlený „aristokrat“, vychovaný v usměvavém údolí na jihu, se ocitne na nehostinném severu, obklopen nenávistí a barbarstvím. Aby přežil, musí se opět spojit se svými prvotními instinkty. Na čas zažije absolutní lásku k muži z lesa, drsnému, ale spravedlivému. Po jeho smrti mu však nic nezabrání, aby konečně odpověděl na „volání divočiny“ a stal se obávaným vůdcem hordy divokých vlků.

Mistr slova Ivan Kraus přichází s knihou povídek, kterou ilustracemi doplnil brněnský výtvarník Pavel Čech. "Všichni jsme autory nenapsaných románů. Nosíme v sobě příběhy, které nesvěříme papíru. V tom se podobáme věcem, které svůj příběh sdělit nemohou. Za to nám ho ale dovedou připomenout, abychom mohli znovu zalistovat v paměti .,, Ivan Kraus

V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století.

Další komiksová kniha od ilustrátora Pavla Čecha. Autor v ní navazuje na titul Ruddy / O kutilce, které vytvořili Pavel Čech a Tomáš Jirků z roku 2000.Tato publikace dokazovala, že domácí tvůrci jsou schopni nakreslit a napsat dlouhý a přitom zábavný komiksový příběh, což se tehdy rozhodně nejevilo jako něco samozřejmého.

Kniha Mary Heimannové, která se dostává českému čtenáři do ruky, je na historickou práci nezvykle vášnivá, neúprosná a tvrdá. Popisuje vznik Československa od jeho založení v roce 1918 až po rozdělení v roce 1992 - od začínající demokracie, přes nacistickou okupaci, komunistickou diktaturu, Sovětskou invazi, normalizaci a konečně opět přechod k demokracii. Její největší přednost je právě v tom, že se nesnaží českému nebo slovenskému čtenáři zalíbit. Jako by z každé stránky textu znělo poslání Historie by neměla být propagandou. Neměla by vychovávat skládáním nepravdivých mýtů o vlastní výlučnosti, hrdinství či utrpení. Neměla by zamlčovat nebo omlouvat. Protože jedině pravda je v historii jedinou hodnotou a měřítkem. A jedině taková pravda může vytvářet společnost v demokracii. Autorka se pokusila zbavit dějiny Československa mýtů a postavila je proto především na narativu národních menšin a jejich vztahu k umělé československé většině. Hlavním tématem se pro ni proto stává střetnutí nikdy neuspokojených nacionalismů, násobený později ještě iracionalitou totalitních ideologií. Jde o netradiční pohled, vymykající se zavedenému pragocentristickému českému vnímání minulosti. První anglické vydání knihy Czechoslovakia: The State That Failed, které vyšlo v v roce 2009 v nakladatelství Yale University Press, rozvířilo na všech stranách obrovské emoce. Jako první ji odsoudil český generální konzul z Los Angeles, který prohlásil, že ji jen pouhý krůček dělí od zločinu proti lidskosti. Zároveň ji snad až přehnaně uvítaly Literární noviny, ovšem s varováním, že nastavuje šokující zrcadlo, v němž se česká společnost možná vůbec nepozná. Týdeník Respekt otiskl na své elegantní přední straně zprávu: Historička z USA provokuje Čechy. Sobotní kulturní příloha Lidových novin se na věc podívala z humornější stránky, otiskla reprodukci sochy svatého Václava sedícího na koni nohama vzhůru od Davida Černého a připojila titulek Mary Heimannová staví české dějiny 20. století na hlavu. Redaktor listu Prague Post tvrdil, že vydáním knihy, která zpřevracela téměř všechny obvyklé názory na tuto zemi a rozbila na padrť tradiční vnímání Československa jakožto oběti, tu středoevropská historie udělala úplný přemet. Times Literary Supplement knihu uvítal jako skutečné dějiny nejen Čechů a Slováků, které čtenářům připomínají, že tato zaniklá země bývala domovem Němců, Maďarů, Rusínů, Poláků, Romů, Židů, luteránů, uniatů i římských katolíků a ateistů. Podle jejich úsudku není úžasná ani tolik kvůli tomu, že by předkládala nové skutečnosti (ačkoli přinesla i svůj díl kutání v archivech), nýbrž proto, že vidí v náležitě zdrsnělé podobě historii, která při zploštěném pohledu běžném za studené války zůstávala skryta, totiž projevy české bezohlednosti vůči menšinám a nečeským národnostem v dnes už zaniklém československém státu. Mary Heimannová je v současnosti profesorkou moderních dějin na Univerzitě v Cardiffu ve Walesu a členka Královské historické společnosti. Studovala Vassar College v New Yorku a na Univerzitě v Oxfordu, kde získala v roce 1993 doktorát. Jako zavedená historička anglické katolické historie se poprvé začala zajímat o československé dějiny v rámci výukového experimentu, pomocí kterého hledala způsob, jak svým studentům oživit a přiblížit mezinárodní vztahy. Brzy ji historie Československa fascinovala natolik, že odložila vše ostatní, naučila se česky a přestěhovala´se do Prahy, kde strávila dva roky intenzivním archivním výzkumem.

Jedna z najúspešnejších kníh brnianskeho výtvarníka a ilustrátora Pavla Čecha rozpráva príbeh o čertovi Florimónovi, ktorý bol vyslaný na Zem, aby škodil kominárom. Ako jeho výprava dopadne, to sa dozviete v tejto bohato ilustrovanej knižke.

Po úteku z rozpadajúceho sa domu sa z pavúka Vinca stáva obyvateľ lesa. Na jednej zo svojich objaviteľských ciest sa za dramatických okolností zoznámi s mravcom Jardom a od miestnych pavúkov si vypočuje legendu o obrovskej mäsiarke menom Ňomura. Jedného dňa zbadá padajúcu hviezdu a vydá sa za ňou. Z pazúrov dravých bystrušiek ho zachráni pavúčica Jana. Zasvätí Vinca do tajov lesa a on jej rozpráva príbehy z kníh zo starého domu. Nanešťastie sa na scéne objavuje zberateľ hmyzu a Janu unesie. Zúfalý Vinco vyráža na záchrannú výpravu.

Vánoční koleda je osobním dramatem člověka, které oslovuje další a další generace čtenářů již přes 170 let. Rozsahem nedlouhá moralita o pěti kapitolách se dočkala mnoha dramatizací, operního i filmového zpracování. Důvod není jen v silném příběhu či literárních kvalitách. Kromě nich je tu cosi, co se nás bytostně týká, co potřebujeme v životě takřka neustále: naděje. Českých vydání tohoto příběhu je několik, ale je jen jedno, které opravdu můžeme považovat za knižní skvost. Je to totiž jeden ze vzácných případů, kdy kvalitu knihy několikanásobně zvyšuje její estetická úprava. Knihu z nakl. Champagne Avantgarde z roku 1994 ilustroval italský malíř Roberto Innocenti. V New Yorku bylo toto vydání vyhlášeno za nejkrásnější ilustrovanou knihu roku 1991. A není se čemu divit. Velké obrazové kompozice, které dýchají ponurou zimní atmosférou, umocňují náladu celé knihy. Všechno je barevně laděné d o tmav&y acute;ch barev, převážně hnědé. Čtenář by neměl ilustrace opomíjet. Důležité je prohlédnout si opravdu celou kresbu. Innocenti si vyhrál s každým detailem, který nám dokonale přibližuje svět Anglie v první polovině 19. století. Vše je vykresleno v perspektivní harmonii. Zvláštností je jeho pojetí portrétování. Všechny postavičky na malbě mají téměř identické tváře, jakoby ploché s výraznými temnými body v místech očí. Jediná pozitivní ilustrace je vlastně až závěrečná, kde Innocenti použil i jiné než temné barvy. Kvůli Vánoční koledě navštívil Innocenti Londýn. Ne snad proto, že by zde chtěl objevit Dickensův svět, ale aby zhlédl originály výtvarných děl spisovatelových současníků. Inspiroval se a vlastní realistickou malbu k fantasknímu příběhu doplnil četnými detaily prostředí, výraznou expresí i magickým realismem, jimž dotváří sugestivní atmosféru Dickensova vyprávění. Kniha vychází s ilustracemi Roberta Innocentiho (1940), italského mezinárodně uznávaného výtvarníka, který získal četná ocenění včetně Ceny Hanse Christiana Andersena (2008).O značném přesahu jeho díla svědčí i to, že knihy s Innocentiho ilustracemi vydávají nakladatelé v Evropě, Asii, USA i v Japonsku a není tedy divu, že v deníku The New York Times byl představen jako jeden z největších ilustrátorů dětských knih ve světě.

V tomto příběhu čelí Rychlé šípy největší výzvě, s jakou se kdy setkaly. Dospějí až k hranici, vedle níž bledne i Rozdělovací třída a jejímuž překročení se Jaroslav Foglar ve své tvorbě vždy vyhýbal. Přesto není komiks Pavla Čecha popřením díla jeho velkého předchůdce – právě naopak, je upřímnou foglarovskou poctou a zároveň autonomním příběhem, který svět Červenáčka a jeho přátel citlivě rozšiřuje o nové barvy a emoce.

Autorská kniha brněnského výtvarníka Pavla Čecha inspirovaná Písní o malíři od Petra Rady, známá v podání Hany Hegerové. Zamknul se ve svém podkroví sám se svým terpentýnem. Když potom vyšel, to se ví, sám sobě mohl být stínem. Pod paží nesl na provázku portrét tak zvláštní divné krásy. Zmohla jsem se jen na otázku, kdopak to je, kde žije asi. Vydechl tiše do mrazu větu jež spát mi nedá. Člověka k svému obrazu v ulicích teprv hledá. (Úryvek textu z Písně o malíři)

Závěrečná část napínavého příběhu o pavoučku Čendovi o jeho putováni za pavoučicí Janou.

Pavúk Vinco a jeho kamarátka drevená kukučka spolu žijú v starom opustenom dome. Jedného dňa však zabehnutý poriadok naruší zlodej a následne aj lopaty buldozérov, ktoré začnú dom búrať. Všetko zlé býva na niečo dobré. Vincov útek z bezpečia starých hodín do stredu neznámeho lesa mu možno prinesie nové dobrodružstvá, príhody a priateľov.