Portál strana 162 z 187

Slavná kniha Já jsem OK, ty jsi OK vyšla jako dílo amerického psychiatra Thomase A. Harrise, ale důležitou roli při jejím vzniku měla i Harrisova žena a spolupracovnice Amy. Šestnáct let poté se již Amy stala hlavní autorkou navazující publikace Zůstaň OK, která mnohá témata první knihy rozpracovává a aplikuje v praxi. Čtenáři se tak za pomoci výkladů, příkladů a diagramů dozvědí další informace o Rodiči, Dospělém a Dítěti, kteří představují různé složky našeho já a které se projevují jak v našem vnitřním životě, tak v kontaktu s druhými lidmi, například v našem vztahu k vlastním dětem. Kniha je vhodná pro každého, kdo chce ve svém životě omezit různé neblahé hry a scénáře typu „ano, ale“ nebo „až se stane to a to, udělám to a to“. S její pomoci se naučíte nastavovat si hranice, být odolní, přijmout zodpovědnost za vlastní život, řešit konflikty a předcházet všem příčinám starostí, strachu, deprese či pocitů neadekvátnosti. Kniha je ceněna pro maximálně přístupnou formu, s jakou představuje základy transakční analýzy. Thomas A. Harris byl americký psychiatr, transakční analytik, kolega a přítel Erica Berneho. V roce 1967 vydal svou proslulou knihu Já jsem OK, ty jsi OK, jejíž název se stal jedním z hesel americké kultury tehdejší doby. Jeho žena Amy Bjork Harris je bývalá novinářka a lektorka transakční analýzy.

Významnou součástí Freudovy práce, s jejíž pomocí si ujasňoval své základní teorie, byly popisy jeho klinických případů – kazuistiky jeho pacientů. Ty představují fascinující možnost podívat se na to, jak probíhala Freudova každodenní sezení. V předkládaném výboru představujeme kazuistiky Krysího muže a Vlčího muže. Krysí muž shrnuje jeden z prvních popisů celé psychoanalytické léčby, klinické detaily i vnitřní svět pacienta. Ilustruje konflikt mezi touhou po lásce otce a zápasem s ním, mezi láskou a nenávistí a přemístění nenávistných pocitů do nutkavých příznaků. Naproti tomu Vlčí muž osvětluje záhadu psychosexuality, obsahující fantazie kastrace, primární scény a svedení. Freud v této kazuistice předkládá myšlenku zpětného přepracování traumatické zkušenosti, dodatečného proměňování vzpomínek a fantazií. Kazuistika Krysího muže je doplněna o rozsáhlé Freudovy poznámky, které si dělal bezprostředně po každém sezení. Ty se našly v jeho pozůstalosti a nebyly dosud česky publikovány. Jsou ale skvělým dokladem toho, jak Freud klinicky pozoroval a přemýšlel. Při četbě Freudových případových studií se ukazuje nejen to, že Freud byl schopen mistrovsky analyzovat lidské nitro a promluvit o vytěsněných stránkách lidské duše, ale i to, že jeho výpovědi mají vysokou literární úroveň. Sigmund Freud (1856–1939), vídeňský neurolog a psychoterapeut, zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v moravském Příboru v židovské rodině, během jeho raného dětství se rodina přestěhovala do Vídně. Zemřel v londýnské emigraci, kam se uchýlil před nastupujícím nacismem. Vytvořil psychoterapeutickou metodu založenou na pacientových volných asociacích, navázání přenosového vztahu s analytikem a interpretaci snů. Vymyslel či rozvinul řadu pojmů, mezi něž patří libido, stadia psychosexuálního vývoje (orální, anální, falické, genitální), oidipovský komplex, předvědomí, nevědomí a vědomí (topografický model psychiky), id, ego a superego (strukturální model psychiky), narcismus, pud smrti a pud života. Hluboce ovlivnil řadu psychologických, filozofických i antropologických teorií. Stal se třetí nejcitovanější osobou v psychologii 20. století. V Portále vyšly jeho knihy Psychopatologie všedního života, Totem a tabu, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy.

Psychologie davu je jedním ze slavných děl citovaných v učebnicích psychologie i dalších společenských věd. Le Bon svou koncepci davu vybudoval v souvislosti s chováním davu během francouzské revoluce. Podle něj v davových situacích dochází k tzv. deindividuaci – to znamená, že jednotlivci přestávají sami sebe vnímat jako individuální bytosti a splývají s ostatními do jednoho mentálního sugestibilního celku, v němž se rychle šíří emoce a často i asociální chování. V první polovině 20. století byla tato teorie užita v souvislosti s pochopením vlivu médií. Le Bonovy myšlenky prý hojně využíval i Adolf Hitler. Deindividualizované chování, v němž se lidé dočasně přestávají chovat podle sociálních norem vštípených výchovou, zkoumali také slavní američtí psychologové jako Festinger a Zimbardo. Ač Le Bonova kniha vyšla již v roce 1895, výstižně popisuje děje, k nimž v životě naší společnosti dochází dodnes.