Radioservis strana 50 z 140

Pohádkové vyprávění o tom, že slova nesmíte brát tak doslova. V tomhle království je tak brali. A často je ani nevraceli, kam patří. A tak tam byl někdy nevýslovný zmatek. Slova nesmíte brát tak doslova. Ono se snadno něco řekne, ale člověk musí taky přemýšlet, co to znamená. Jinak se to může pěkně zvrtnout.

Svěží komedie o veterináři a případu jednoho geniálního psa. Veterinář se stará nejen o zdraví svých svěřenců, ale je i katalyzátorem vztahů v malém vesnickém společenství. Veterinář Hradecký má co vyprávět. Třeba historku o důchodci Josefu Horáčkovi a jeho psovi, který se jednoho dne objeví za dveřmi s dopisem? Účinkují: Ladislav Mrkvička, Dana Syslová, Radim Špaček, Zdeněk Řehoř, Jiřina Jirásková, Michal Pavlata, Anuše Pejskarová, Artur Šviha a Karel Hruška.

Otázky dokážou zaujmout, inspirovat, potěšit. Jitka Novotná se umí ptát tak, že všichni vzácní hosté, lidé různých oborů a osudů, odpovídají rádi a upřímně, protože se v její společnosti cítí nejen příjemně, ale i bezpečně. Zkušená moderátorka je zpovídá s přirozenou jemností a zaujetím, povzbudivě, promyšleně. Ptá se také za nás. Naslouchejme proto společně stříbrnému větru a rozhovorům, které voní láskou k člověku.

Románové zpracování jednoho z největších zločinů v dějinách vlakové loupeže, která se odehrála v roce 1855 ve viktoriánské Anglii. V roce 1975 vydal americký spisovatel Michael Crichton knihu Velká vlaková loupež (v češtině vyšla pod názvem Čtyři klíče). Autor v ní ve značně zromantizované podobě popisuje průběh legendární vlakové loupeže z 18.

Prý je to příznak doby a taky se tomu říká syndrom Sexu ve městě. Ženy a muži, kteří se nikterak neženou do společného života, o svatbě ani potomcích ani nemluvě. A vlastně ani ten vztah, natožpak dlouhodobější, není dost možná to, co hledají. Vědí alespoň protagonisté povídek jedněch z nejpopulárnějších českých autorů, co by vlastně od života chtěli? A dá se tomu říkat svoboda?.

Pestrá směs zážitků z nejrůznějších zemí několika kontinentů a řady důmyslných tipů a rad nezbytných na cesty. Jak tedy uniknout všem možným zádrhelům a jak vyzrát na domorodce a domorodkyně i na své nejbližší? Když se Ephraima Kishona (1924-2005) novináři ptali, jaké rysy má izraelský humor, dočkali se odpovědi, která zněla jako vystřižená z jeho satirických povídek: Typický izraelský humor samozřejmě neexistuje, až na to, že já se jím už několik desetiletí docela obstojně živím. Kishon byl humoristou všedního dne a situací, které se sobě podobají kdekoli na světě. Přidejme k tomu dar originálního humoru spolu se smyslem pro vyhraněnou pointu a máme tu recept, jak získat mezinárodní obec čtenářů i uznání recenzentů. Jeden z nich, Charles Poor, v listu New York Times napsal: Kishonovi zanedlouho literární kritika přisoudí místo vedle Šoloma Alejchema a Marka Twaina. A jaké místo mu přisoudíte vy, milí posluchači, po poslechu půvabných povídek o strastech i slastech cestování? Hynek Pekárek

S psychiatrem, pedagogem a publicistou Radkinem Honzákem jsem se seznámila prostřednictvím jeho knih, jejichž obsah je popularizován jazykem srozumitelným a originálním, s noblesou a vkusem. Jeho způsob vyjadřování, smysl pro nadsázku a humor mi jsou sympatické a jsem ráda, že jsem ho mohla zažít i osobně, při natáčení pořadu Osudy, vysílaného na ČRo Vltava. Číst nebo poslouchat Radkina Honzáka je zážitek, který se z vaší hlavy jen tak nevypaří, ostatně hlava je labyrint, do kterého se snaží pan psychiatr už léta proniknout. Jeho osobnost, statná postava, charakteristický smích i typická dikce řeči přitahují pozornost a jeho jméno Radkin ještě více. V rozhlasových Osudech sám poodkrývá zrození neobvyklého jména, které je výsledkem lásky rodičů. V dětství mu ovšem přinášelo jen posměch spolužáků, ale postupně se je naučil milovat. A představit si Honzáka bez Radkina je dnes pro mnohé z nás nemožné. Pan doktor se narodil do protektorátu a od té doby, jak říká, prošel šesti státními útvary. Má tedy o čem vyprávět. Pět dílů naplněných vzpomínkami na dětství, dědečkův statek v Čími, pražský byt, nálety na Prahu, vysokou školu, profesory, poezii i pacienty charakterizuje osobnost psychiatra v jiné dimenzi. Jeho slova nejsou prázdná, nezavánějí nostalgií ani smutkem a posluchače vedou k přemýšlení, zastavení i úsměvu. Pan psychiatr se nebojí veřejně kritizovat svou "velkou maličkost" a odhalit své slabůstky a neduhy. Osudy Radkina Honzáka jsou prodchnuté humorem, laskavým slovem. Rozhodně nejsou hořkým naříkáním na padesátá léta, kdy maturoval, nebo na dobu normalizační, kdy byl několikrát u výslechu. Vyrůstal totiž v harmonické rodině a dětství trávil u svého milovaného dědečka z matčiny strany v Čími. Tam poznal hospodaření na statku, ale i krásu české klasické literatury. "Byl jsem takový pražský nemehlo, podotýká v prvním díle Osudů. "Jako kluk jsem hrál na piano a později brnkal na kytaru. Z nejžhavější puberty mi utkvěl šlágr Třešnové květy." I takové vzpomínky zakotvily v mysli populárního psychiatra. Díky Františku Hrubínovi, jenž rodinu Honzáků navštěvoval, se naučil vnímat poezii, kterou později rád poslouchal v Divadle hudby na Václavském náměstí v Praze. To se psala padesátá léta, zanesená totalitou, cenzurou a sovětskými vzory. Tehdy, řečeno jeho slovy, "házel na papír" své první básnické pokusy. Tam někde, v tom lidském labyrintu, se probudily literární počátky i touha zkusit medicínu. Cesta na lékařskou fakultu v padesátých letech pochopitelně vedla přes přihlášku do Československého svazu mládeže, kam vůbec nechtěl, ale prozíravá třídní učitelka rozhodla za něho. Původně chtěl být praktickým lékařem na Šumavě, ale zvolil si psychiatrii. A rozhodnutí bylo správné. Student Radkin promoval v roce 1962 a poté se vydal do Okresního odborného ústavu Kosmonosy, kde začala jeho pracovní kariéra. "Já jsem měl to štěstí, že jsem přišel do psychiatrie spolu s prvními psychofarmaky," dodává v rozhlasových Osudech. V roce 1966 odešel do Ústavu pro výzkum výživy (výzkum spánku a stresu). Kam se posunuly jeho zájmy o obor, s kým spolupracoval a co se mu stalo v profesi osudným? Úsměvné a poučné historky z jeho života by se mohly srovnávat s historkami z natáčení. A navíc je pan doktor Honzák umí originálně interpretovat.

Navazujeme na pětidílnou četbu z knihy Pavla Kosatíka České okamžiky. Nyní se k této knize vracíme, protože obsahuje ještě řadu zajímavých kapitol z českých dějin, které dosud rozhlasově zpracovány nebyly. Do druhé série kapitol vybrala Alena Blažejovská texty vztahující se k událostem mezi lety 1914 a 1968.

Audiokniha Tovje vdává dcery, kterou napsal Šolom Alejchem. Humoristická knížka od klasika moderní jidiš literatury vypráví o chudém židovském otci sedmi dcer z malé ukrajinské vesnice. Kniha inspirovala tvůrce slavného muzikálu Šumař na střeše. V dramatizované četbě uslyšíte například Bořivoje Navrátila, Borise Rösnera, Hanu Maciuchovou nebo Otakara Brouska.

Audiokniha Povídky Josefa Kopty. Spisovatel a novinář z počátku minulého století Josef Kopta psal především legionářskou literaturu a knihy pro mládež. Průřez jeho tvorbou najdete ve vybraných povídkách v podání Vladimíra Brabce, Miroslava Táborského, Jiřího Adamíry, Josefa Beka a dalších.

Poetická klasika v divadelní dramatizaci z r. 1953. Převzaté představení Národního divadla. Režie Josef Bezdíček. Osoby a obsazení: vypravěč (Václav Voska), Jevgenij Oněgin (Karel Höger), Vladimir Lenskij (Jiří Dohnal), Larina (Jindra Hollmanová), Olga (Alena Kreuzmannová), Taťána (Vlasta Fabianová), chůva (Jarmila Kronbauerová), Zareckij (Vladimír Leraus), Guillot, Oněginův sluha (Zdeněk Dítě), Gremin (Jiří Steimar).

Audiokniha Staré řecké báje a pověsti 5, kterou napsal Eduard Petiška. Příběhy z řecké mytologie, upravené pro rozhlas na základě asi nejznámější knihy spisovatele Eduarda Petišky, čtou: Vilma Cibulková a Jan Šťastný.

Méně známá dramatizovaná četba na pokračování ze zásadního románu a literárního dokazu spisovatele Alexeje Tolstého. Překlad Olga Bojarová a Pavel Bojar. Dramatizace Jan Strejček. Hudba Vadim Petrov. Režie Ludvík Pompe.

Další z řady kouzelných rozhlasových pohádek v režii Jana Bergera a s báječným hereckým obsazením. Nenechte si ujít!.

Audiokniha Vita nuova, kterou napsal Bohumil Hrabal. Druhý díl Hrabalových memoárů z let 1982-85. Barvitý monolog, plynoucí bez interpunkce, portrétuje autora i dobu, přináší staré i nové historky v nichž se čtenář setkává s malířem Vladimírem Boudníkem a jeho ženou Teklou, Egonem Bondym, panem Maryskem a básníky skupiny 42. Vita nuova je experimentální text, v němž se jednotlivé motivy řadí do rytmického proudu obrazů, promítaných epidiaskopem malíře Vladimíra Boudníka.

Audiokniha Z případů otce Browna, kterou napsal Gilbert Keith Chesterton. Otec Brown znovu v akci. Katolický kněz je na první pohled neobvyklý detektiv. Chesterton ho obdařil vtipem, laskavou ironií, dobrým srdcem a silným intelektem. Jako inspirační zdroj mu posloužil přítel, katolický kněz John O'Connor. Příběhy pátera Browna vyšly v pěti sbírkách v letech 1911 až 1935, je jich přesně padesát a jsou neoddělitelnou součástí literárního díla svého tvůrce.