Radioservis strana 72 z 139

Největší tragédii v historii speleologie v českých zemích mají na svědomí podzemní povodně z bouřek. Při zkoumání nových prostor Amatérské jeskyně v Moravském krasu zahynuli 29. srpna 1970 amatérští speleologové Milan Šlechta a Marko Zahradníček. A právě tohle tragické téma účinně zpracovává rozhlasová hra faktu: Cesta vede tmou v režii Jana Bergra.

Setkání u kulatého stolku č. 4 a č. 5 z roku 1994 s Ester Krumbachovou, Ivanem Vyskočilem, Přemyslem Rutem, Janem Klusákem a Jiřím Justem Moderuje Michal Lázňovský. Téma Setkání č. 4: Počasí - o atmosféře, o počasí a o nocích Téma Setkání č. 5: Počasí v lidové písni a městském folklóru.

Četba z latinské kroniky zbraslavských opatů Oty a Petra Žitavského od počátku vlády krále Václava II. až po nástup Karla IV. na český trůn. Latinsky psaná Zbraslavská kronika (Chronicon aulae regiae) vznikala v rozmezí let 1305-1339 v cisterciáckém klášteře na Zbraslavi, který byl založen roku 1292 českým králem Václavem II. Autory tohoto monumentálního díla jsou dva zbraslavští opati: Ota a Petr Žitavský.

O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011) Tanečník s osudem Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla – jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel festivalu Jiří Bartoška žasnul, kde se v něm bere „ta šťáva“ (bylo mu teprve 69!). Vypozoroval jsem, že můj fotr byl při tanci dominantním partnerem krásných žen, včetně mé matky Věry. Ty, které vedl v tanečních duelech do okouzlujícího úmoru, se zdály šťastné. Jediná partnerka, kterou nedokázal vést podle svého gusta, se jmenovala OSUD, ale možná byla taky v tanci s mým fotrem uspokojená... V jejím nepolevujícím objetí absolvovali řadu vytrvalostních „sessions“, nejčastěji bez přípravy. Nejdřív ji stačil krokově i v ohebnosti (v Terezíně mu přezdívali „hadí muž“, protože se protáhl mříží do německých skladů brambor). Nakonec mýho nejoblíbenějšího fotra ale paní OSUD dostala, tak jako dostane všechny. Nikdy ale nikdo neviděl jeho prošoupaný podrážky, prasklý puchýře a neslyšel jeho krátící se dech. Můj nejoblíbenější fotr se totiž svůj celej život řídil heslem „budeme bojovat – nebudeme brečet!“ (Tak to připsal na okraj fiktivního dopisu zaplynovanému otci Emilovi „Táto!“ do Mladé fronty v roce 1947.) O svých pas-de-deux s Lady Osudem mi fotr rád vyprávěl – a vyprávěl ještě radši než tančil nebo jedl (to taky s gustem). Nejen, že jsem ty příběhy rád poslouchal, chvěl jsem se a obdivoval ho. Měl výdrž. To poznáte i z přiloženého CD... Pepi Lustig, USA, 2016 Dodnes nevím, jestli jsem vyšla z jeho příběhu. Z jeho představ o tom, jaká bych byla, kdybych se narodila tehdy a do toho a žila tam, s ním a s nimi. Se všemi, které jsem mohla poznat a poznat měla. Ďábel se mu díval do očí, jako by mu snad jeho život patřil. Osud si s ním zahrával. Možná, aby zabil jeho hravost a s ní i jeho nezkrotnost, která jím proudila do neznáma. A přesto se ho drželo štěstí. Často pouštěl svůj kousek chleba po vodě a často přicházel čas, kdy se k němu vracel. Jako světlo, tma, světlo, tma. („Co všechno přichází a zase se propadá do tmy?“) Jako jeho Tanga, dívka z Hamburku, měl v pohledu prorocký smutek. A s Tangou, Soňou Grossovou, krasojezdkyní z cirkusu Odeon v Hamburku, pro kterou nebyl jen bratrem, se dívali „na stromy, jak opadavá listí“. Smířili „se s tím, že nikdo nemá nic napořád. Co na jaře kvetlo a v létě dozrálo, začalo na podzim krásnět a umírat a zahynulo to ještě dřív, než přišla zima… Když padala hvězda,“ usmáli se, „jako by se jim ulevilo.“ Nevěděli „snad předtím, že nic – doslova nic – není nesmrtelné?“ Arnošt Lustig, Praha, 1992 Eva Lustigová, Vídeň, 2016 Celkový čas 4 hodiny 14 minut

Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Darrell Standing si však i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem… Na rok 2016 připadla dvě kulatá výročí spojená se jménem amerického dobrodruha, tuláka a spisovatele Jacka Londona. 12. ledna uplynulo 140 let od jeho narození a 22. listopadu 100 let od jeho úmrtí. Jack London je znám především jako autor drsných dobrodružných románu, např. Volání divočiny, Bílý tesák, Martin Eden a dalších. Mnozí čtenáři však za jeho stěžejní dílo považují Tuláka po hvězdách. Ochotně se k němu vracejí a čerpají z něj sílu pro vlastní žití. Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie na zemědělské fakultě Kalifornské univerzity, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce. Lidé, kteří něco podobného přežili, tomu říkají smrt zaživa. Darrell Standing si však i v těchto podmínkách dokázal získat svobodu, jakou poznal jen málokdo. Jako nejpřísněji izolovaný vězeň se toulal nejen světem, ale i časem. Standingovu schopnost soustředit své myšlenky, odpoutat se od těla a přenést se do jiných světů popisuje London poutavě a tak sugestivně, že příběh zasazený do kalifornské státní věznice ve Folsomu na počátku 20. století přináší neobyčejnou vzpruhu snad každému, kdo právě hledá životní sílu. Vyprávění s filozofickým podtextem je střídáno s dobrodružnými pasážemi, které jsou pro Londona tak typické. Celý příběh je nejen oslavou schopností duše, ale také obžalobou vězeňského systému a ještě obecněji nespravedlnosti, lidské malosti, mindráku těch, co získají moc i jejich zvrhlé krutosti. Zároveň je připomínkou neuvěřitelné pestrosti života i jeho vachrlatosti a nevyzpytatelnosti. Třebaže je někdy těžké vypořádat se s rozmary jednotlivých dní, jsou to právě důležité podněty, které přinášejí člověku obrovskou zkušenost a možnost rozvíjet sám sebe. Syrovost, s níž London Tuláka po hvězdách vypráví, není studená, naopak nabízí prostor pro představivost, čímž je vyprávění opravdovější a blíž čtenáři, resp. posluchači. Podobně intenzivně jako London přistoupil k interpretaci rozhlasového výběru herec Jan Vondráček. Svým hlasem posluchače vtahuje do vlhké, temné cely a zároveň mu dokáže navodit pocit plnosti lidských prožitků ve chvílích, kdy se s Darrellem Standingem dostává do minulých životů. Po poslechu této četby člověk rád, aspoň na chvíli, uvěří v nezlomnou sílu ducha. Tak proč se do takového dobrodružství s chutí nepustit?

Láska za lásku - rozhlasový cyklus pořadů hudby, příběhů a rozjímání, které pro vás ve svém malířském ateliéru připravil Jiří Anderle s papouškem Žandou. CD s výběrem dvanácti dílů z rozhlasového cyklu Láska za lásku vychází u příležitosti osmdesátin Jiřího Anderleho, zároveň vychází i velká monografie a v pražském Obecním domě se koná výstava obrazů, grafik a kreseb. celkový čas 11 hodin 38 minut

Mazaný a činorodý Josef Frajvald začíná svou soukromou „odysseu“ ještě v časech rakousko-uherské monarchie, kdy se rozhodne zvelebit vyženěný pohřební ústav dosud nevídaným způsobem… Na čestné místo v pestré galerii slavných českých „literárních příbuzných“ patří vedle strýce Pepina z děl Bohumila Hrabala nebo tatínka Leo Poppera z novel a povídek Oty Pavla také svérázný Josef Frajvald z románu Jiřího Marka (1914-1994) Můj strýc Odysseus. Autor populárního kriminálního triptychu Panoptikum starých kriminálních příběhů, Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum Města pražského (známého i z filmového a televizního zpracování) se ve své travestii Homérova eposu vrací do Vídně posledních let existence rakousko-uherské monarchie a do prvorepublikové Prahy. Titulní hrdina opouští naplánovanou kariéru veterináře a vrhá se do podnikání v oblasti pohřebnictví. Zažije řadu dobrodružství, v nichž nechybí osobní milostné eskapády, nápadité využití první světové války ke zvelebení vlastního podniku i zkušenost s poválečnou českou politickou scénou, díky níž se na čas ocitne až v Itálii. Navzdory své živnosti majitele pohřebního ústavu je však Markův strýc Frajvald především člověkem, který miluje život a umí si v něm najít patřičný nadhled, jenž mu pomáhá proplout jeho úskalími podobně, jako si s jeho nástrahami kdysi poradil i bájný Odysseus...

Výběr z úspěšného rozhlasového cyklu z roku 2015 Účinkují František Novotný a Luděk Munzar O kouzlení slovem „Já ti někdy, Františku, když na mne dolehne ta zbytečná malost, agrese, arogance, zloba a jiný podobný marasmus doby, tak mám naprosto nutkavý pocit říct si honem nějaké obyčejné, krásné, prosté české slovíčko. Jako – maminka, ráno, louka, mlýn… Omýt tu špínu, vnořit dlaně do průzračné studánky času.“ „Vždyť já ti, Luďku, rozumím: Dědictví otců, zachovej nám, pane. Ale žádné obavy, přátelé, nebudeme z ničeho dělat vědu. Ona se, jak říká Jan Werich, z ničeho nemá dělat zbytečně věda, ani z vědy ne. Navíc v žádném případě nejsme jazykovědci, jen se chceme poradovat spolu s vámi ze slov, se kterými je nám lépe na světě.“ Tak takhle nějak začínal první díl pořadu, kterým jsme chtěli vzdát poctu naší rodné řeči. Vždyť právě společným jazykem definuje Karel Čapek národ. Naším záměrem bylo, abychom si připomněli, že to, že si teď povídáme česky, že si rozumíme, že jsou pro nás běžná taková krásná slova jako záměr nebo názor, touha, odstín, úsvit, obloha ale třeba i trojúhelník, vlast, vůbec není tak samozřejmé. On ten náš cyklus začal vlastně zrušením nevolnictví. Kdy lidé z venkova, kde český jazyk žil, na rozdíl od tří set let systematicky poněmčovaného městského prostředí, tak právě ti lidé z venkova mohli najednou do měst, a tak spolu s nimi obrozenečtí vlastenci rozfoukávali skomírající plamínek našeho rodného jazyka, který do té doby chránily venkovské chalupy. Zkrátka, světýlko donesené z českých luhů a hájů. Najednou se stalo, že nás začala i ta nejvšednější slovíčka provokovat, že jsme v nich našli spoustu příběhů, zjistili jsme, že jsou to slůvka čarovná, která nás vracejí nejen do dětství, že svědčí o slávě našich předků, ale že nás vracejí i do krajiny nadějí, že s nimi nahlédneme za zrcadlo současnosti. A ohlas u posluchačů nám dodával odvahu sáhnout znovu a znovu do klobouku plného písmen, abychom je pak v hrstičce půlhodinky sesypali do vět pokorně vzdávajících hold matičce češtině. Hledali jsme slova, která se nepočítají, neměří, ale váží. A vida, najednou už je těch zastavení téměř stovka. Přijměte, prosím, tuto malou, náhodnou ochutnávku jako výraz úcty a s přáním, aby vám tu chvilku, kdy budeme spolu, bylo pěkně. Vaši Luděk Munzar a František Novotný

Které zvíře má nejvíce zubů? Co je klinománie? Od kdy pereme v pračce? Co to byla bramborová válka? Odpovědi na tyto i další záludné otázky přináší každou sobotu a neděli ve vysílání Českého rozhlasu Encyklopedie Radiožurnálu. A protože se tyto zajímavé informace v éteru jen mihnou, přicházejí autoři encyklopedie již podruhé s jejich knižním vydáním. Publikace Proč má zebra pruhy aneb Chytrej jak rádio 2 nabízí to, co se v běžných encyklopediích nedočtete. Stručnou a zábavnou formou představuje nová a neznámá fakta a zajímavosti z oblasti historie, medicíny, kultury, společenských či přírodních věd. A nejen to – snaží se také přijít na kloub mnohým populárním mýtům či nahlédnout pod povrch toho, co se každodenně děje kolem nás.

Na počátku byla kniha Petra Hory-Hořejše Toulky českou minulostí, pozoruhodný pokus o moderní, dokumentárně bohatý a čtenářsky přitažlivý výklad zásadních událostí českých dějin. Kniha začala vycházet nejdříve jako speciální příloha časopisu Mladý svět, potom se dočkala i knižního vydání. Když přišel redaktor brněnského rozhlasu Josef Veselý s nápadem vytvořit její rozhlasovou podobu, jistě netušil, že seriál se stane jedním z nejúspěšnějších pořadů vysílaných Českým rozhlasem. Rozhlasová verze využívá kvality knihy a rozšiřuje její účinek o sílu mluveného slova.

Nová kniha známé novinářky a cestovatelky Pavly Jazairiové zavádí čtenáře na tři kontinenty: do jihoamerické Kolumbie, do Indie a také do dvou evropských velkoměst, Paříže a Říma. Ve všech případech přináší osobní svědectví o tom, co utváří tamní životní styl – ať už jsou to dějiny, přírodní podmínky nebo společenské zvyklosti. Její reportáže jsou kolážemi postřehů, útržků rozhovorů, záznamů pořizovaných na místě i ověřených informací. Nepředkládá hotové soudy, vždy ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří. Centrum kolumbijské narkomafie, záře i stíny velkoměsta Kalkaty, příběhy a báje, mystika indických klášterů, Řím ztrácející vlastní tvář pod náporem moderní turistiky… Střety zájmů, hodnot, lidských snů. Tak rozdílný, a přece jediný svět. Kniha je provázena fotografiemi Jiřího Hůly.

Nová kniha známé novinářky a cestovatelky Pavly Jazairiové zavádí čtenáře na tři kontinenty: do jihoamerické Kolumbie, do Indie a také do dvou evropských velkoměst, Paříže a Říma. Ve všech případech přináší osobní svědectví o tom, co utváří tamní životní styl – ať už jsou to dějiny, přírodní podmínky nebo společenské zvyklosti. Její reportáže jsou kolážemi postřehů, útržků rozhovorů, záznamů pořizovaných na místě i ověřených informací. Nepředkládá hotové soudy, vždy ponechá na čtenáři, jaký názor si vytvoří. Centrum kolumbijské narkomafie, záře i stíny velkoměsta Kalkaty, příběhy a báje, mystika indických klášterů, Řím ztrácející vlastní tvář pod náporem moderní turistiky… Střety zájmů, hodnot, lidských snů. Tak rozdílný, a přece jediný svět. Kniha je provázena fotografiemi Jiřího Hůly.

Autorka světově proslulého bestselleru Divoké labutě Jung Chang vytvořila se svým manželem, historikem Jonem Hallidayem, vskutku monumentální dílo zasvěcené té nejzápornější postavě dějin 20. století Mao Ce-tungovi. Tato obsáhlá biografie si vyžádala deset let příprav, studia a cestování. Je plná překvapivých odhalení, úryvků z rozhovorů s významnými osobnostmi i faktů z Maova soukromého života. Výsledkem je nesmírně čtivý portrét člověka, který na cestě za svým snem dobýt svět neváhal obětovat 100 milionů příslušníků vlastního národa. 1xaudio na cd - mp3

Za soumraku na pláži na Long Islandu se Bob Mitchell a Janet Whitneyová oddávají milostným radovánkám a vše si natáčejí na kameru postavenou tak, aby zachytila každý lechtivý detail. Noční oblohu však najednou ozáří obrovský výbuch. Zatímco se policejní vozy ženou k místu neštěstí, dvojice popadne kameru a mizí. Pět let po nehodě je pád letu 800 připsán mechanické závadě. Pro Johna Coreyho a Kate Mayfieldovou z elitní protiteroristické jednotky FBI tím však případ není uzavřen. S podezřením na snahu o ututlání případu vycházející z nejvyšších kruhů a v rozporu s rozkazy se rozhodnou získat důkaz, který odhalí pravdu o tom, co se opravdu stalo s letem 0800 - videokazetu zachycující milostné hrátky na pláži a poslední okamžiky letadla odsouzeného k záhubě.

Drobné povídky, v nichž autor reflektuje odlišný pohled dětí a dospělých na svět. Když v roce 1955 vyšla útlá knížka Dětské etudy, jako by do tehdejší české literární nabídky vpadlo něco nečekaného čistého, co vůbec nesplňovalo požadavky kladené na socialistickou tvorbu. Ludvík Aškenazy vystoupil do hájemství prózy tím, že se jako novopečený otec svěřil čtenářům s pocity, jaké mu přineslo soužití s malým potomkem. Bylo to psaní nepolitické, něžné, humorné, melancholické a navýsost básnické. Je s podivem, jak se mohl autor, který nabyl vzdělání na polských školách a do vlasti se vrátil až jako voják Svobodovy armády, s takovou virtuozitou zmocnit češtiny. Zastihlo mě to jako studenta Vysoké školy pedagogické. Okouzleni knížkou, pozvali jsme autora na besedu. Přišel malý kulatý pán ještě nepoznamenaný spisovatelskou slávou, poseděl s námi a vyslechl i naše literární pokusy. Že mě Český rozhlas požádal, abych Dětské etudy přečetl, bylo pro mě ctí a potěšením. Zdeněk Svěrák Poslouchám Dětské etudy a děkuju Zdeňku Svěrákovi, že svým neokázalým, civilním čtením jako by se chytil za ruku Ludvíka Aškenazyho a jeho syna – „človíčka“. Je jim spolu dobře na procházce parkem, doma nebo třeba cestou do vesmíru. Je jim spolu dobře na světě. Ať je tedy i vám. Robert Tamchyna BONUS: vzpomínka Zdeňka Svěráka na Ludvíka Aškenazyho 2 CD Celkový čas 124 minut

Dobrý proti severáku je moderní a vtipnou variací na epistolární román. Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Celkový čas 4 hodiny 25 minut.