Refugium Velehrad-Roma strana 3 z 13

Deníky Sergeje Bulgakova dýchají spontánností. Krátké texty nebyly zamýšleny k publikování. Jsou záznamem vnitřních podnětů, popisují setkání, osobní zápasy. Uvádějí do autorova bilancování s životem, těžkou nemocí i blížící se smrtí. Ukazují duchovní tvář největšího ruského teologa moderní doby. Jsou neopakovatelným svědectvím křesťanské naděje.

Máme alergii na fráze, mluvíme-li o víře? Jak mělce často třeba vyslovujeme slovo radost! Text se pokouší formou otázek a odpovědí, které někdy již v terénu zazněly, vynést na povrch jednu z takových zkušeností: jak znovu uchopit to, co je tak zásadní - plněji uvěřit!

Má Cyril a Metoděj co říci dnešnímu člověku? Neprovokuje nás slovo apoštol Slovanů? Z jakých důvodů vyslovujeme jejich jména s neklidem? A jak vůbec obstojí před kritickým pohledem současné historie tvrzení, že s pomocí „věrozvěstů“ nahlížíme dokonce identitu vlastního národa? Kardinál Tomáš Špidlík je tu kompetentním průvodcem. Sborník Centra Aletti je věnován životu a poslání Cyrila a Metoděje: zpřístupňuje zásadní kardinálovy studie. Úvodní text Pavla Ambrose a nejnověji zpracovaná cyrilometodějská bibliografie z let 1990–2011 užitečně seznamují čtenáře se současnou diskuzí nad otázkou dědictví otců.

Dílo byzantského myslitele Řehoře Palamy, mnicha z hory Athos, arcibiskupa soluňského, představuje mystickou syntézu křesťanského Východu. Je rozbuškou mezi ustálenými návyky teologů: nutí nejen k zamyšlení nad společnými znaky východní a západní mentality, ale nadto předkládá k úvaze to nejpodstatnější: má-li být spiritualita věrohodná, musí odpovídat hluboké modlitbě. A tak nám z textů Palamy zaznívají podněty pro styl života, známý z četby Vyprávění ruského poutníka a ze spirituality filokalie. Palamova syntéza navazuje na tradici Jana Klimaka, Maxima Vyznavače nebo Simeona Nového Teologa. Od Jana Damašského a zejména Pseudo-Dionýsia pramení spekulativní pilíře způsobu vidění, které v plné síle krystalizuje v hesychasmu. Klíčovým tématem Palamova myšlení je proces přetvoření člověka a světa slávou Boží (energií), což vysvětluje v hesychastické metodě vidění Boha v srdci. Pro jeho učení se později vžil název palamismus.

Ruský myslitel Sergej Bulgakov (1871-1944), žijící dlouhá léta v Paříži, patří bezesporu mezi největší teology 20. století. Z grandiózní trilogie o Boholidství existuje v českém překladu její třetí část Nevěsta Beránkova (o církvi s pohledem na svátosti a eschatologii) a připravuje se k vydání druhá část Utěšitel (o Duchu Svatém). Nyní se čtenáři dostává do rukou první část z celku trilogie, Beránek Boží, sledující historický vývoj tajemství o Kristu, který je Člověk a Bůh zároveň. Aktuální a brilantní jsou pasáže o lidských karikaturách, které vždy redukují složitou problematiku na omezenou část. Pochopit spojení božské a lidské přirozenosti v Bohočlověku lze podle Bulgakova jen za pomoci poctivé sofiologie: ta je paradoxem odevzdávajícího se Boha, který primárně přinesl člověku krásu kvůli Ženě.

Řeholní život prošel v české církvi po roce 1990 obrovským vývojem. Kromě uznání pozitivních faktorů řeholního života se na druhé straně text kriticky vyslovuje i k tomu, co v plnější řeholní identitě leckdy postrádáme. Četná praktická témata (krize společného života, střet modlitby a činnosti, uspořádání dne a životní návyky aj.) jsou nahlížena v souvislosti s dominantní důvěrností, intimitou.

Bible formuje každou generaci křesťanů a kulturní společnost vůbec. Autorka, znalá patristiky, předkládá pravidla, která otcové používali pro výklad Písma. Otcové byli mistry v četbě bible ve světle těch nejpokrokovějších vědeckých teorií své doby. Avšak to nejdůležitější spatřovali ve svátostné (ikonické) povaze jak biblického textu, tak celého stvoření, a v postupném vrůstání čtenáře do světa Písma. Bible je totiž spolu se stvořeným světem stěžejní "knihou" pro pochopení Božího zájmu o člověka. Božský důvtip, který se projevuje v uspořádání světa, není rozpoznatelný jenom ve slunci, měsíci, hvězdách. [...] Stejně tak v knihách napsaných pod vlivem Božího vnuknutí dává Prozřetelnost lidskému rodu moudrost, která je více než lidská. Zasévá totiž do každého písmene živou pravdu, a to v té míře, v jaké ji může daný výraz obsáhnout, a vymezuje tak určitým způsobem cestu, po níž se Moudrost ubírá. Jak ten, kdo se dotazuje přírody, tak ten, kdo zkoumá Písma, dojdou nezbytně ke stejným závěrům. Logos se stává nepřetržitě tělem v Písmech, aby v nás rozestřel svůj stan.

Jak muž prožívá součást svého těla, darovanou ženu? O tom zasvěceně pojednává dramatická četba prvních stránek biblického příběhu o stvoření ženy, v interpretaci umělce-teologa Marka Rupnika SJ. Text hovoří o četných stránkách manželského soužití.

Utrpení francouzského myslitele a přitom svěží originalita jeho životních paradoxů v každé době rekrutují historiky filosofie ke stále novému přeintepretování jeho odkazu. Šestovovův styl hutných aforismů jako by byl ve své kůži.

Velehradské kongresy ve 20. století vybudily průkopnickou a ojedinělou formu ekumenismu v katolicko-pravoslavných vztazích. Upozornily na bohatství, které má být společně sdílené. Vedle společnosti Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje vznikl také stejnojmenný časopis, který podrobně mapoval velehradskou tradici. Autor se zaobírá jak sjezdy, tak společností, ale především časopisem Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje, a předkládá mimo jiné také podrobnou bibliografi i s autorskými a tematickými rejstříky. Titul v ediční řadě Hlas Velehradu tak celistvě kompletuje představení kulturního a náboženského bohatství fenoménu Velehrad.

Svatý Alfons Rodriguez (1531-1617) je mystik, kterého historici křesťanské spirituality staví po boku klasiků duchovního života tehdejšího vrcholu španělské mystiky Karmelu. K jezuitům vstoupil až ve čtyřicítce svého věku. Předtím se věnoval obchodu a žil jako otec dvou dětí v manželství. Na ostrově Malorka jako řeholní bratr bezmála dalších čtyřicet let zastával funkci vrátného. Své mystické zkušenosti zachytil v Pamětech. Podle výroků posledních papežů je uznáván za patrona úzkostlivých povah a také těch, kteří se v životě obtížně rozhodují.

Kralická bible je nejrozsáhlejším českým humanistickým překladem a nejdůležitější translací bible do českého jazyka. Překladu bible, centrálního textu křesťanského středověku a raného novověku, byla věnována největší pozornost, neboť se jednalo o nejprestižnější úkol. Počátky překladatelského projektu Bible kralické sahají k Janu Blahoslavovi, vynikajícímu biskupu jednoty bratrské, ale realizace bohatě komentovaného překladu se Blahoslav nedožil. Překlad celé bible v podobě Bible kralické šestidílné uskutečnili až jeho následovníci, poslední díl vyšel r. 1594 po téměř dvacetiletém úsilí. Jejich biblická erudice, práce s českým jazykem i typografická úprava bratrských tisků vzbuzují dodnes obdiv a jejich dílo bylo u nekatolíků užíváno po několik staletí až dodnes. Přesto jsou geneze překladu a vývoj jeho textu v dalších vydáních kralických a pak exulantských v 18. st., jeho úpravy v 19. st. a revize Kralické bible ve 20. st. málo probádány. Autor se snaží na textových sondách objasnit jednak vyrůstání kralického překladu v Šestidílce, jednak proměny jejího textu do r. 1887 a rovněž charakterizovat novodobé opravy Kralické bible ve 20. a na počátku 21. století.

V kontextu evropských, nejen regionálních dějin, anglický autor odkrývá směsici údajů složitých náboženských dějin 16. století, v níž centrální postava Petra Kanisia, zakladatele České provincie jezuitů, hrála nezastupitelnou roli. Bližší prozkoumání Brodrickova textu ukáže, že dokázal spojit pečlivou mravenčí archivní prací se vtipnou slovní interpretací.

Více než sto let po vydání 1. dílu dějin České Provincie Tovaryšstva Ježíšova (Geschichte der Böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu, 1910) vychází konečně 3. a poslední díl. Jejich autor, Alois Kroess SJ byl členem Rakouské provincie obnoveného Tovaryšstva po roce 1814. Působil mimo jiné také v Bohosudově, v severozápadních Čechách, patřících tehdy do Rakousko-Uherské monarchie. Samostatná Česká provincie Tovaryšstva byla vytvořena teprve po 1. světové válce, v Československé republice. Kroess tedy psal dějiny České provincie z období tzv. „Prvního Tovaryšstva“ (1540–1773) a napsal je německy. Po obnovení České provincie a po Kroessově smrti (1928) se čeští jezuité snažili dokončit edici těchto dodnes jediných souhrnných dějin jezuitského působení v českých zemích do roku 1773. Před 2. světovou válkou vydali jejich 2. díl a vydání 3. dílu připravovali, ale nástup nacismu jejich snahu zmařil. V krátkém období mezi koncem války a nástupem komunismu se pak rovněž nepodařilo v této věci dosáhnout cíle. Z Kroessovy rukopisné pozůstalosti se nicméně podařilo sestavit potřebný souvislý text, který byl po pádu komunismu šťastně nalezen. Ten jsme připravili do tisku a předkládáme jej veřejnosti v německém jazyce tak, jak byly vydány oba předchozí díly. Je to ovšem kniha, kterou autor sám nedokončil a která je tedy v několikerém směru nedotažená; nicméně je to jediný úplný dokument o činnosti jezuitů u nás, a právě předkládaný 3. díl se týká období zhruba od Vestfálského míru do dočasného zrušení Tovaryšstva v roce 1773. Je to období systematické rekatolizace Českých zemí, na kterých se jezuité v intencích státních institucí a ve spolupráci s nimi podíleli, což je dodnes jednou ze závažných a diskutovaných záležitostí našich církevně-politických dějin. Kroess shromáždil obrovské množství dokumentačního materiálu, jehož nemalá část od té doby „díky“ nacismu a komunismu vzala za své. Mnohdy zůstalo jen to, co Kroess cituje, bohužel aniž by nám zanechal kromě osobních poznámkových zkratek přesnější údaje o původu těchto materiálů. O této nesnázi se zmiňujeme v ediční poznámce. Věříme, že uživatelé tohoto dokumentačního díla nám v našem trochu opovážlivém rozhodnutí vydat je v podstatě takové, jaké se k nám dostalo, dají za pravdu. Chceme tím přispět k nesnadnému navazování na naše opravdové, ideologií nefalšované dějiny, jak o to usilují od roku 1989 také mnozí jiní.