Šimon Ryšavý

Autor odešel do Kanady jako čtyřiadvacetiletý mladík se svou českou snoubenkou a usadili se v Edmontonu kanadské provincie Alberty, kde založili rodinu. Zde vystudoval na místní univerzitě s doktorátem v oboru jaderné fyziky. Autorův obdiv pro Kanadu se vyvíjel od útlého věku, hlavně díky představě její nezkažené divočiny a široké škále jejích rozmanitých přírodních krás. V Edmontonu měl autor kanadskou přírodu tak říkajíc „za humny“ a tak věnoval většinu svého volného času od profesionálních úkolů trávení času v ní. putováním po horách, pádlováním na kánoi, jízdou na koni a za psím spřežením na běžkách. Po svém odchodu do penze uskutečnil autor svůj několikaletý sen odvézt se sólo kánoi do Montrealu a s pádlem na ní procestovat vodní magistrálu - a o tom je tato kniha. „Objímání s Kanadou“.

Jednoho dne dostane snaživý úředník Evropské komise nápad, jak vyřešit odvěký problém, že lidi vůbec nic nevědí o EU a někteří ji dokonce nemají rádi. Vypsat vědomostní soutěž o miliardu eur. Pro šíleně působící myšlenku získá v komisi podporu shora a do Bruselu se k finále soutěže sjede pět lidí: česká důchodkyně Marie šampionka AZ-kvízu, maďarský dojič eurodotací Gábor napojený na premiéra Orbána, ambiciózní belgický potomek syrských uprchlíků Adnan, stárnoucí švédský homosexuál Karsten a krásná španělská eurofilka Pilar. Drobný problém je, že peníze na hru musí jít z rozpočtu EU a nikdo neví, jestli se ve vyjednávání premiérů,probíhajícím paralelně se soutěží, podaří přesvědčit k příspěvku do rozpočtu všechny premiéry včetně hlavního nepřítele Bruselu – Orbána. Beletristický debut novináře Petra Kupce přibližuje čtenářům smysl a fungování Evropské unie.

Kniha neobyčejných povídek. Povídky plné napětí, podivuhodných situací a nečekaných rozuzlení, Vás budou bavit v třinácti samostatných příbězích. Povídky psané čtivým stylem Vás zavedou do různých částí světa, abyste nakonec zjistili, že silné příběhy se odehrávají všude, i u Vás doma. Nechte se unášet na vlnách příběhů, která se odehrávají na moři, ve městě, na venkově, i ve starém kostele. Představte si, že všechna dobrodružství prožíváte sami, tak jako prožíváte svůj život, které je sám o sobě tím největším dobrodružstvím.

Celá kniha je založená na autorových vlastních zkušenostech, na věcech, které skutečně prožil, na místech, která během svého cestování navštívil, na situacích, se kterými byl nucen se vypořádat během svého pobytu v Austrálii. Je to příběh jednoho mladého kluka, který po ztrátě své rodiny nevěděl, jak se se svou novou situací vypořádat. Vyřešil ji tedy radikálně. Vybral všechny své úspory a bez jakékoliv přípravy odcestoval na druhý konec světa, co možná nejdále od místa svého hořkého osudu, aby na vše co nejrychleji a nejsnáze zapomněl. Ocitl se v úplně novém světě, ve kterém byl donucen okolnostmi naučit se místní jazyk a začít se v drsném prostředí na pokraji přežití starat sám o sebe. Čtenář se zde dočte o tom, co vše se mu za jeho tříletého pobytu událo, v jak prekérních situacích se autor s jeho přáteli najednou ocitl i o tom, jak jen o vlásek unikl smrti. V místy poutavém, místy poučném a občas i humorném čtení se odráží nejen autorova snaha o zapomenutí na minulost, ale hlavně touha po objevování všeho nového, čím ho jeho nový domov obklopoval. Autorův tříletý pobyt v Austrálii dočasně končí nalezením toho nejcennějšího, po čem vlastně nevědomky stále pátral, jeho nové, životní lásky.

Operní režisér Václav Věžník se v publikaci Zpívali v Brně v letech 1965-1991 uceleně zabývá činností a vlivem opery na kulturní život Brna a okolí. Dosud vydané dvě knihy popisují činnost na brněnské operní scéně německé a české od devadesátých let devatenáctého století do konce druhé světové války. Tato nová publikace je přímým pokračováním této započaté mravenčí práce a zahrnuje na 559 stránkách a spoustou fotografiemi údobí od roku 1965 do roku 1991. Vzniklo tak unikátní bibliografické dílo představující brněnskou operu, její funkčnost, jmenovitě její pracovníky, tvůrce a interprety domácí i hostující. Součástí jsou životopisy všech účinkujících pěvců, seznam všech uváděných titulů a úplně všech představení v jednotlivých sezonách i se jmény vedoucích pracovníků divadla v celé této době. Komplexní informace takto poprvé zveřejněné byly čerpány z knih divadelního archivu, z plakátů uložených v archivu Městské knihovny, z divadelního časopisu Program, z denních programů opery, z článků v Hudebních rozhledech a běžném denním tisku. Protože se jedná o autora, který byl současníkem tohoto vývoje a byl přímo autorem desítek režijních prací na scéně brněnského divadla, ale i na divadelních scénách mnoha států Evropy jde o uchování živých autentických vzpomínek, nikde jinde nepublikovaných. Čtenářům je představena doba, kdy byla brněnská opera svými inscenacemi špičkovým souborem se špičkovými interprety a vyvážela svoje představení na mnohé zahraniční scény. Velikou zásluhou režiséra Věžníka a brněnského souboru bylo úspěšné šíření a vývoz operních představení „brněnského“ Leoše Janáčka do zahraničí. Publikace také obsahuje mnohé autentické vyjádření a vzpomínky dirigentů a pěvců kteří tuto slavnou dobu brněnské opery žili, a tvořili ji vlastními silami. Byla to doba nezapomenutelná, velmi tvůrčí a plodná a měla by být její autenticita uchována v literární podobě touto tištěnou publikací. Kniha je doplněna o CD a DVD s nahrávkami pěvců + video nahrávky z oper.

Matylda hraběnka Dubská byla samostatná žena ve které byla hluboká síla a statečnost a i přes ztrátu několika svých dětí pomáhala dalším dětem. V roce 2023 uplynulo již 215 let od jejího narození-tato kniha je věnována její památce.

Kniha nás seznámí s řadou příhod, míst a událostí v Brně o nichž se jinde čtenář jen stěží dozví. Ukazuje na každodenní život v oné části Brna, která nebývala vždy počítána k těm známým a reprezentačním. Čtenář se může na chvíli ponořit do poutavého vyprávění na časy již minulé a pro většinu z nás i neznámé…

Jedno záhadné, rukou psané pozvání dokáže Karolíně obrátit život vzhůru nohama. Je podepsané ženou, která už dávno nežije. Nebo ano? Pak je ale dosavadní život Karolíny jedna velká lež. Je zmatená a váhá, ale nakonec se rozhodne pozvání přijmout. Přijíždí na opuštěný statek a setkává se s dalšími neznámými lidmi. V malé společnosti, odříznutá od okolního světa, prožije letní dny plné silných emocí. Pomalu vyplouvá na povrch minulost, která byla manipulována už dávno před tím, než sem přijeli. Každý z nich se s novou situací vyrovnává po svém….

Kniha vypráví o osudu brněnské zpěvačky, která započala svoji uměleckou kariéru ve sboru Janáčkovy opery, a v pozdějších létech vystupovala a excelovala jako Turandot na prknech milánske Scaly! Po její emigraci byla u nás takřka zapomenuta. Kniha je doplněna o CD s nejkrásnějšími nahrávkami.

Nová knížka Michaely Kalivodové (*1990, roz. Kašičkové) je deníkem jedné manželky a matky dvou dětí v roce 2020. Vaření, práce, s dětmi na hřiště, covidová opatření, vzpomínky na nedávný románek s klukem s kytarou, snaha o fungující manželství, zase vaření a zas s dětmi ven. Manželství? Želmanství?

166 historických a současných fotografií ze Židenic a Juliánova, jedná se o druhé a doplněné vydaní.

Narodila se v Brně v roce 1921 kde prožila celý život, a v dobrém zdraví se dožila letos 10. února 2021 sta let. Tento příběh o kamarádech dlouhánech napsala jako odreagování se od nepříznivých životních událostí, které ji potkaly. Sama o tom říká, že tyto události minuly, aby udělaly místo veselému povídání, které si čtenáři mají možnost přečíst. Dosud bere život spíše pozitivně a vesele, což jistě život zpříjemňuje i prodlužuje. Domnívám se, že by toto veselé povídání mohlo přispět k většímu optimismu ve společnosti, která je v této době těžce zkoušena nemocí způsobenou virem Covid-19. Knížka Dlouháni byla vydána ke stým narozeninám autorky p. Marty Mokré.

Kniha není sbírkou citátů, ale spíše indícií, zkrátka takový koncentrovaný souhrn konstatování obecných faktů. "Co je to ten poidibioq - boiqipiod?" Představ si Svět a na něm chaoticky rozházené, poskakující informace, jako jednotlivá písmena, pro lepší představu, klidně všech abeced co znáš. Lámání přes koleno, přitahování za vlasy, vždy vedlo jen k násilí, bezpráví a nikdy k harmonii, souznění, Klidu a Pohodě. Motiv symbolizuje nenásilnou objektivní selekci a uspořádání toho, co již existuje, aby to prostě sedělo a tak i podstatu obsahu této, sice malé, ale dospělé knihy, která je o to víc pro děti, včetně těch zbloudilých, hledajících... Ostatní písmena na sebe také navazují, ne však tvarem, ale významem a do hlavy, stejně jako do každého slova, určitá písmena patří a jiná to celé jen komplikují. Písmenný ornament současně poukazuje na dvě možnosti, strany mince, jako jin - jang, jinak dobro - zlo, nebo nebe - peklo, pravda - lež, ano - ne, true - false, 1 - 0 atd.

Jde o autorovu literární prvotinu, sbírku, jejímž obsahem jsou většinou básně psané volným veršem. Reflektují jeho myšlenky, pocity a úvahy na intimní i společenská témata. Inspirací mu byly jak nádherné momenty lidského života, tak i jeho hořké a bolestné stránky. Nabízejí pohled na výhry i zklamání a jejich cílem je vyvolat ve čtenáři touhu přemýšlet o vnitřním i vnějším světě a hledat své vlastní cesty.

Mezi početné historické památky města Brna patří také kostely, a to katolické i nekatolické. Všech dohromady je v Brně bezmála čtyřicet a každý je něčím cenný a zajímavý. Řada z nich má gotické jádro, většina prošla úpravami v době baroka a renesance a nechybí mezi nimi ani kostely stavebně i interiérem moderní, ba nejmodernější. Každý z nich má však nejen svou charakteristickou podobu, ale i jakési zajímavé a tajemné fluidum. To každého návštěvníka hned u vchodu ovane, uvitá a nenásilně ho přinutí se aspoň na chvíli zastavit a obrátit mysl k neznámým tajemným výškám, jež navozují klid a možnost zamyslet se i nad sebou samým. Mnohdy to přinese i úlevu od každodenních starostí. Není asi divu že právě ony brněnské kostely jsou Brňany i návštěvníky Brna proto často vyhledávány a těší se také velké úctě a vážnosti.

Ve své druhé sbírce se kroměřížská autorka nechává okouzlit odrazy krajiny na vodní hladině ve snímcích fotografa a přírodovědce Michala Girgela. Jeho čtyřicet fotografií se stalo inspirací pro drobné reflexe formou haiku. Tato poetická forma působí svou stručností a snahou vyjádřit co nejpřesněji zachycený vjem stále současně. V úsporných vzkazech od vody může čtenář najít nejen čistou lyriku, ale i prostor pro svou myšlenkovou a citovou rezonanci.