Šimon Ryšavý strana 2 z 5

Povídková kniha je pozorováním života ženskýma očima. Rodiče, děti, sourozenci, prarodiče, manželé, přátelé. Každodenní situace kolem nás - vnitřní a vnější reakce a vnímání situací. Snaha o pororuzumění sobě i blízkým. Co je minulé a co je přítomné? Co si neseme s sebou z dětství, minulosti, ze včerejška i dneška? Rozhovory i vnitřní monology.

Vážení čtenáři, tuto knížku jsem napsala pro Vás, kteří rádi čtete napínavé a fantastické příběhy s kriminální zápletkou. Zločiny, o kterých píšu, je možné srovnávat s lidským hyenismem. Jsou plné zloby a nenávisti a msty. Abych podpořila Vaši obrazotvornost, dala jsem tomuto příběhu fantastickou podobu s vymyšlenými jmény v různých situacích a místech. Také jsem chtěla upozornit na to, že dospělí lidé i mnohé děti se někdy dostali do situace, kdy poznali, že to, co je pro ně prospěšné a výhodné, zrovna není morální jednání. Ale zachovat se podle dobrého vychování a svědomí je pro ně nebezpečné anebo pro ně málo prospěšné. Chtěla jsem zdůraznit, jak vysoce je nutná lidská důstojnost a schopnost prosadit správný a všem prospěšný životní názor. Svět bez lásky a vzájemného porozumění je jako moře bez vody. Vyschlá poušť a člověk pak jen bez srdce. Věřím, že mě pochopíte a přeji Vám napínavé a vzrušující čtení. Autorka

V této knížce jsou rozhovory s lidmi z celého světa, kteří dokázali žít naplno i přesto, že jim život postavil do cesty neskutečné překážky, nejčastěji v podobě ochrnutí. Tito lidé sice nezískali Oscara, nemají svoji hvězdu na chodníku slávy ani neplní stránky bulvárních časopisů, přesto si však zaslouží náš obdiv a pozornost. Vytáhli si sice v životě krátkou sirku", ovšem nevzdali to a dosáhli svou vůlí úžasných výkonů. Jsou to obyčejní lidé, kterých by si v normálním životě člověk snad ani nevšiml, ale právě kvůli svému postižení a přístupu jsou inspirací pro ostatní, kteří leckdy ani nevědí, co s časem, co se životem, a neváží si ani svého zdraví, ani toho, co mají. Tyto rozhovory pořízené oběma autory jsou doplněny o podobně autenticky získané příběhy lidí, kteří měli svůj sen a šli za ním navzdory překážkám, nepřízni okolí a systému. Šli za ním, protože zjistili, že to stojí za to a že mají jen jeden život a druhá šance nebude, proto je třeba ho žít tady a teď.

Povídkový soubor U piva se nemluví předkládá propletené lidské osudy v nelítostném a absurdním časoprostoru. Vypravěč se sice obrnil vtipem, ale přesto ví, že jej realita dožene. Z příběhů vystupuje sebeironie, která stojí v kontrastu proti touze žít a především prožívat. Touhy, vášně, události Samotný čin ovšem často steče po povrchu a zůstane pouze myšlenkou. Zásadní částí knihy je její výtvarný doprovod, který spoluutváří atmosféru plnou lidských karikatur a pokroucené skutečnosti.

Knížka nabízí 32 portrétů osobností Brna, rodáků či příchozích, kterým se město stalo místem trvalého pobytu a srdeční záležitostí. Stali se brněnskými patrioty, každý z nich se zapsal do dění, dnes již historie Brna. Většina se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známi, měli za sebou kus díla, u mnohých jejich práce a tvorba kulminovaly. Do života všech různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace. Portréty se opírají o rozhovory uveřejňované v letech 2003 až 2009 v tehdejší Literární příloze časopisu KAM. Autor se s každou z osobností vícekrát setkal, jejich slova zachycoval na zvukový záznam. Přepis všech rozhovorů před zveřejněním byl autorizován. Knižní vydání je jen drobně stylisticky upraveno, opatřeno potřebnými věcnými informacemi a chronologickými daty, případně doplněno postřehy či glosami autora. Třicet dva z osobností, především z okruhu kultury a umění, ale i několik z jiných oblastí vyprávějí samy o tom, co považovaly ve svém životě za klíčové a podstatné. Významnou roli sehrává i město, v němž žily a pracovaly. Těch 32 je jen částí z významných osobností jedné generace, připomíná autor a píše: Už mezi námi nejsou. Všech si vážím, s některými jsem se osobně sblížil, s několika spřátelil a chybí mi. Třicátou třetí je paní Milena Flodrová, historička a znalkyně Brna která nadále neúnavně dává své znalosti a síly ve prospěch svého města. Její úvodní slovo je též převzato též z někdejšího rozhovoru v KAMu.

Tuto knihu jsem napsala pro pomoc těm, kteří své mylné vzorce v sobě neumí rozeznat a způsobují si nimi nemoci. Pro ty, kteří chtějí být ve svém Žití zdraví a Žít sokojené Životy v harmonii.

Druhá světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně hledány kořeny pozdějšího politického vývoje Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná. Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými. Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.

Musela jsem zakusit bolestivý Pád, mrazivé peklo a boj o život, abych pod vedením mimořádné osoby konečně spatřila ryzí světlo, které mě probudilo z temnot a nastolilo pravý způsob bytí, ve kterém prožívám zázraky, uzdravuji se na duchu i na těle, plním si své sny a oprošťuji se od nemocí, strachů a zakořeněných bloků. Stala jsem se sama sobě Mistrem, nalezla jsem svou prapodstatu a komunikuji se světelnými bytostmi, anděly a svým strážným andělem. Tuto svoji pravdivou výpověď jsem sepsala pro všechny ty, kteří si přejí šťastnější život.

Touto knihou nabízím vplout po Křišťálové řece do mé dimenze... Když jsem zemřela poprvé, vrátil se mi Život. Když jem zemřela podruhé, vrátila jsem se Sobě. Když jem zemřela potřetí, vrátilo se mi Bytí.

Emil se s kumpány rozhodne vykrást dočasně opuštěný dům, obehnaný vysokou betonovou zdí. Záhy si uvědomí, že místo, do kterého násilně vnikli, je místem, které by mu mohlo nahradit domov. Do domu se tedy vrátí a začne ho chránit před vnějším světem. Zároveň objevuje, kým je jeho skutečný majitel a co všechno mají společného. Syrovým způsobem napsaný existenciální příběh čtyřicátníka s temnou minulostí, který chce změnit svůj život tak, aby mohl žít po svém. Novela je doplněná o pět povídek autora na téma každodenního boje o přežití.

Autor objasňuje pojem "wervolf" pocházející z německé mytologie, podle něhož se nazývala také podvratná německá organizace (Wehrwolf), která vznikla v českém severním pohraničí koncem druhé světové války. Čtenář se dozví o průběhu konkrétních sabotážních akcí této organizace, které byly namířené nejen proti Čechům, ale také proti odlišně smýšlejícím Němcům. Autor se věnuje i postavení německé menšiny na našem území před vypuknutím druhé světové války, aby následně popsal také osudy sudetských Němců po odsunu z Československa. V příloze se vyskytují známé (Mnichovská dohoda), méně známé i vyloženě vzácné dokumenty jako například přísaha, zákony, značky Wehrwolfu, mapa výskytu skupin této organizace a chronologie jejích akcí. Nechybí celá řada dobových fotografií, plánků a důležitých listin. Jedná se o další titul z edice Brněnský legionář. Kniha vyšla s podporou Jihomoravského kraje.

Třetí kniha Anny Strnadové V oknech červené muškáty umožňuje v novelistické formě zobrazit dějinný oblouk sahající od druhé světové války přes další perpetie až k dnešku. V tomto pojetí se odvíjejí lidské dramatické osudy zasazené převážně do podhůří Jesenicka. V baladicky laděném příběhu splývají obě roviny - společenská i osobní. Naděje na lepší společenský řád po skončení války a stejně tak vidina osobního štěstí protagonistů se paralelně rozbíjí. Události, koncipované na temném pozadí dějin a osudových vztahů, nevyznívají v deziluzi, ale v širším nadhledu přecházejí ve vědomí neúprosného a věčného koloběhu střídání života a smrti. Děj, který má řadu vrstev, přetavila autorka v umělecký tvar a dala mu novou dimenzi. Osvědčila a rozvinula vlastnosti příznačné pro její prozaickou prvotinu. Motivace postav je přesvědčivá, výstavba rozvinutého děje ústí v homogenní celek. Ztvárnění postav má zřetelnou psychologickou kresbu. Přehlédnout nelze vytříbenost jazyka a kultivovaný vypravěčský styl - umělecký rysy, které autorku začleňují do kontextu současné literární tvorby.

Příběhy 31 brněnských kostelů, jež jsou doplněny o 220 barevných fotografií Oty Tučky. Knihu, která je vytištěna na křídovém papíře, uvádí brněnská historička Milena Flodrová. Ve druhé části publikace se nachází i ANGLICKÁ a NĚMECKÁ verze textu Miloslava Alexeje Fryščoka. Seznam uvedených kostelů: Katedrála sv. Petra a Pavla (Petrov), Chrám sv. Michala (Dominikánské nám.), Kostel sv. Jakuba (Jakubská ul.), Minoritský kostel sv. Janů (Minoritská ul.), Kostel sv. Tomáše (Moravské nám.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jezuitská ul.), Kostel Nalezení sv. Kříže (Kapucínské nám.), Kostel sv. Maří Magdaleny (Františkánská ul.), Pravoslavný kostel sv. Václava (Gorazdova ul.), Chrám Jana Ámose Komenského (Komenského nám.), Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Mendlovo nám.), Klášterní kostel sv. Leopolda (Vídeňská ul.), Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Křenová ul.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Zábrdovice), Kostel Cyrila a Metoděje (Židenice), Poutní kostel Zvěstování Panny Marie (Tuřany), Kostel sv. Jiljí (Komárov), Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Husovice), Kostel sv. Augustina (Masarykova čtvrť), Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů (Žabovřesky), Kostel sv. Vavřince (Řečkovice), Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty (Bystrc), Kostel sv. Vavřince (Komín), Kostel Nejsvětější Trojice (Královo Pole), Kostel sv. Bartoloměje (Žebětín), Kostel sv. Klementa Maria Hofbauera (Horní Heršpice), Kostel sv. Václava (Obřany), Kostel sv. Jana Nepomuckého (Starý Lískovec), Kostel sv. Jiljí (Líšeň), Kostel Povýšení sv. Kříže (Slatina), Kostel sv. Cyrila a Metoděje (Bílovice nad Svitavou).

Report z náročné expedice do nádherného i drsného Grónska. Jak se to všechno seběhlo, co vše výpravu potkalo, s čím vším se během této anabáze musela potýkat? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete uvnitř knihy, kde objevíte také obsáhlou obrazovou přílohu v podobě mnoha barevných fotografií. O autorovi: Jiří Havel se narodil roku 1938 v Brně. Jeho profesí bylo strojní inženýrství. V současné době již důchodce bydlí opět v Brně. V mládí se věnoval závodně sjezdovému lyžování a horolezectví, později cyklistice a kanoistice na divoké vodě. Po vážném poškození pravé dolní končetiny přesedlal na seakayak. Kromě Tater, Alp a Kavkazu navštěvoval cíleně sever, zlézal vrcholy a splouval řeky v Norsku, na Špicberkách, na Islandu či v Grónsku. Na Čukotce se dvakrát pokusil o přeplutí Beringovy úžiny na Aljašku.

Kniha pamětníka Vojtěcha Žampacha se dotýká velmi palčivého tématu v dějinách českého národa. O vysídlení německého obyvatelstva z Brna se příliš nemluví. Nejspíš právě proto je naše povědomí o tzv. "pochodu smrti" značně zkreslené a neúplné. Tato publikace popisuje události inkriminovaných dní postupně a pravdivě. O historii je třeba mluvit, je třeba ji uvést na pravou míru. Člověk se nikdy nesmí přestat ptát Proč? Nová knížka Vojtěcha Žampacha je tedy určena především pro ty "zvědavce", kteří touží po pravdě...

Medailonky v této knize se snaží připomenout a zachovat na věčnou památku jména a osudy těch, kteří jakýmkoliv způsobem byli a jsou spojeni s naším zahraničním odbojem a obcemi bývalého okresu Brno-venkov . Publikace by měla posloužit těm, kteří se narodili a vyrůstali v míru, aby nikdy nezapomněli na občany své obce či městečka, kteří nasazovali své životy za to, aby jejich vlast byla opět svobodná. Bohatý fotografický materiál.