Šimon Ryšavý strana 2 z 4

Samotný autor John Francis Nejez Bradley je původem Čech. Z Československa utekl v roce 1949 z věznice v Jáchymově. Ještě před útěkem se zajímal o klíčové mezníky českých dějin jeho současnosti, tedy o Mnichovskou dohodu a o Únor 1948. V zahraničí se pak vždy pouštěl do studia zlomových okamžiků, událostí roku 1968 a pak 1989. Vždy se snažil o pohled v mezinárodním kontextu. Vždy je objektem manévrování velmocí či supervelmocí. Nejez ve své monografii věnuje pozornost nacistickému Německu. Rozebírá danou problematiku fundovaně a do hloubky, a přitom čitelně a vhodnou formou. Knížka zaujme každého milovníka historie.

Známá brněnská herečka Vlasta Fialová vypráví v herecké šatně o své práci a životě. Její povídání je doplněno o rozsáhlou obrazovou přílohu. Dobové fotografie poskytla sama herečka ze svého rodinného alba. Vlasta Fialová (20. ledna 1928 v Brně – 13. ledna 1998 Brně) byla česká herečka, která celý svůj divadelní život strávila ve svém rodném městě Brně. Pocházela z divadelní rodiny, oba rodiče byli členy brněnské opery. V roce 1943 přestoupila z reálného gymnázia na brněnskou Státní hudební a dramatickou konzervatoř, po absolutoriu (1947) nastoupila do svého prvního divadelního angažmá v Opavě (1947–1948). V letech 1948–1950 vystupovala v Olomouci, od roku 1950 až do svého skonu (v devadesátých letech již jen jako host) byla přední členkou činohry Státního divadla v Brně. Půvabná diva již v mládí zazářila v roce 1949 jako Divá Bára ve filmové adaptací stejnojmenné povídky Boženy Němcové režiséra Vladimíra Čecha, nezapomenutelnou se také stala, mimo jiné, její role kněžny v televizním přepisu Jiráskovy Lucerny z roku 1967. Na své mateřské scéně vytvořila řadu komediálních i dramatických rolí domácího i světového repertoáru, úspěšně spolupracovala s českým i slovenským filmem, rozhlasem a televizí. Uplatnila se rovněž v dabingu, pedagogicky působila na JAMU, v roce 1964 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Jejím životním partnerem byl brněnský herec Zdeněk Kampf (1920–1987), po jeho úmrtí se vdala za Jiřího Tomka (1931–2013). Zesnula týden před svými sedmdesátými narozeninami, pohřbena je na Ústředním hřbitově v Brně.

Tento román nám umožní ojedinělý pohled na terezínské ghetto očima dospívajícího židovského chlapce z Brna. Seznámí nás s poválečnými útrapami, až po riskantní emigraci.

Report z náročné expedice do nádherného i drsného Grónska. Jak se to všechno seběhlo, co vše výpravu potkalo, s čím vším se během této anabáze musela potýkat? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete uvnitř knihy, kde objevíte také obsáhlou obrazovou přílohu v podobě mnoha barevných fotografií. O autorovi: Jiří Havel se narodil roku 1938 v Brně. Jeho profesí bylo strojní inženýrství. V současné době již důchodce bydlí opět v Brně. V mládí se věnoval závodně sjezdovému lyžování a horolezectví, později cyklistice a kanoistice na divoké vodě. Po vážném poškození pravé dolní končetiny přesedlal na seakayak. Kromě Tater, Alp a Kavkazu navštěvoval cíleně sever, zlézal vrcholy a splouval řeky v Norsku, na Špicberkách, na Islandu či v Grónsku. Na Čukotce se dvakrát pokusil o přeplutí Beringovy úžiny na Aljašku.

Příběhy 31 brněnských kostelů, jež jsou doplněny o 220 barevných fotografií Oty Tučky. Knihu, která je vytištěna na křídovém papíře, uvádí brněnská historička Milena Flodrová. Ve druhé části publikace se nachází i ANGLICKÁ a NĚMECKÁ verze textu Miloslava Alexeje Fryščoka. Seznam uvedených kostelů: Katedrála sv. Petra a Pavla (Petrov), Chrám sv. Michala (Dominikánské nám.), Kostel sv. Jakuba (Jakubská ul.), Minoritský kostel sv. Janů (Minoritská ul.), Kostel sv. Tomáše (Moravské nám.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jezuitská ul.), Kostel Nalezení sv. Kříže (Kapucínské nám.), Kostel sv. Maří Magdaleny (Františkánská ul.), Pravoslavný kostel sv. Václava (Gorazdova ul.), Chrám Jana Ámose Komenského (Komenského nám.), Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Mendlovo nám.), Klášterní kostel sv. Leopolda (Vídeňská ul.), Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie (Křenová ul.), Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Zábrdovice), Kostel Cyrila a Metoděje (Židenice), Poutní kostel Zvěstování Panny Marie (Tuřany), Kostel sv. Jiljí (Komárov), Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně (Husovice), Kostel sv. Augustina (Masarykova čtvrť), Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů (Žabovřesky), Kostel sv. Vavřince (Řečkovice), Kostel sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty (Bystrc), Kostel sv. Vavřince (Komín), Kostel Nejsvětější Trojice (Královo Pole), Kostel sv. Bartoloměje (Žebětín), Kostel sv. Klementa Maria Hofbauera (Horní Heršpice), Kostel sv. Václava (Obřany), Kostel sv. Jana Nepomuckého (Starý Lískovec), Kostel sv. Jiljí (Líšeň), Kostel Povýšení sv. Kříže (Slatina), Kostel sv. Cyrila a Metoděje (Bílovice nad Svitavou).

Autor objasňuje pojem "wervolf" pocházející z německé mytologie, podle něhož se nazývala také podvratná německá organizace (Wehrwolf), která vznikla v českém severním pohraničí koncem druhé světové války. Čtenář se dozví o průběhu konkrétních sabotážních akcí této organizace, které byly namířené nejen proti Čechům, ale také proti odlišně smýšlejícím Němcům. Autor se věnuje i postavení německé menšiny na našem území před vypuknutím druhé světové války, aby následně popsal také osudy sudetských Němců po odsunu z Československa. V příloze se vyskytují známé (Mnichovská dohoda), méně známé i vyloženě vzácné dokumenty jako například přísaha, zákony, značky Wehrwolfu, mapa výskytu skupin této organizace a chronologie jejích akcí. Nechybí celá řada dobových fotografií, plánků a důležitých listin. Jedná se o další titul z edice Brněnský legionář. Kniha vyšla s podporou Jihomoravského kraje.

Touto knihou nabízím vplout po Křišťálové řece do mé dimenze... Když jsem zemřela poprvé, vrátil se mi Život. Když jem zemřela podruhé, vrátila jsem se Sobě. Když jem zemřela potřetí, vrátilo se mi Bytí.

Musela jsem zakusit bolestivý Pád, mrazivé peklo a boj o život, abych pod vedením mimořádné osoby konečně spatřila ryzí světlo, které mě probudilo z temnot a nastolilo pravý způsob bytí, ve kterém prožívám zázraky, uzdravuji se na duchu i na těle, plním si své sny a oprošťuji se od nemocí, strachů a zakořeněných bloků. Stala jsem se sama sobě Mistrem, nalezla jsem svou prapodstatu a komunikuji se světelnými bytostmi, anděly a svým strážným andělem. Tuto svoji pravdivou výpověď jsem sepsala pro všechny ty, kteří si přejí šťastnější život.

Druhá světová válka a odboj proti nacismu stále patří mezi lákavá témata české literatury. Většinou je ale její pozornost soustředěna na události zahraniční, neboť tam byly oprávněně hledány kořeny pozdějšího politického vývoje Domácí odboj byl a je vnímán jako něco druhořadého a méně významného. Takové vnímání vedlo k současnému společenskému vědomí, že domácí rezistence v období okupace byla nepatrná a nevýznamná. Od těchto myšlenek již není daleko k úvahám, že pocit trvalého útisku a malosti českého národa je jeho trvalou vlastností, že národní hrdost nám není vlastní a je vlastně zbytečná. Historická kontinuita se v naši myslí vytrácí, což dokumentuje skutečnost, že jména padlých z domácího odboje, po nichž jsou nazvány mnohé ulice Brna, jsou dnes již mnohdy anonymní. Většina již netuší po kom je nazvána Burešova, Kamanova, Štolcova, Hudcova, Lužova, Kudeříkové nebo Uhrova. K těmto jmenovaným se řadí tisíce dalších, kteří byli za okupace spojení pojivy ilegálních sítí a mnoha odbojovými činy, dnes již zapomenutými. Odbojáři Brněnska měli svou činnost ztíženu, neboť v Brně působila řídící úřadovna gestapa pro Moravu, která si ve městě a jejím okolí vytvořila silné pozice a obě složky, jak odbojová tak potlačovací sváděly mnohdy skryté a tvrdé souboje, jejichž konečným výsledkem byli mrtví na obou stranách. Bohužel, těch mrtvých na straně domácího odboje bylo mnohem více. Téma odboje bylo po válce využíváno v různých formách k dobové propagandě, jednou levé, jindy pravé. Proto mnohá témata tohoto boje zůstala zastřena a ani dnes, po více než 70 letech od ukončení války, není zájem se k nim vracet. Publikace Deprese a naděje vypráví o mnoha mužích a ženách Brněnska, o jejich odbojových formacích, kteří s trvalou depresí okupace a mnoha nadějemi, leckdy marnými, se pokusili vzepřít nepřízni doby, ve které žili. Přesto do tohoto boje šli.