Sol Noctis

Proč jsem napsal tuto knihu? ptá se de Benoist. Abych odhalil esenciální rozdíly mezi pohanstvím a křesťanstvím. Svůj cíl však rozhodně překročil: ve svém bádání sahá až na kost toho, co je jádrem evropského myšlení, cítění a prožívání; toho, co je Evropanům původní už od prehistorie, a co je v Evropě skrytě přítomné dodnes, protože christianizace to mohla potlačit, ale nikdy to nemohla zničit. Francouzský autor Alain de Benoist (*1943) je zakladatelem a popředním představitelem Sdružení pro výzkum a studium evropské kultury (Groupement de recherche et détudes pour la civilisation européenne, GRECE). Na Sorbonně studoval právo, filosofii, sociologii a dějiny náboženství. Je autorem několika desítek knih: kromě náboženství psal i o indoevropských jazycích, o dějinách filosofie, o ekonomice, o totalitarismu a o geopolitice. Kniha Být pohanem byla vydána ve Francii roku 1981. Německý překlad přišel o rok později. Italsky vyšla roku 1984, nizozemsky 1985, v roce 2004 anglicky, rusky a španělsky, a v roce 2009 maďarsky. Uplynulý čas jí nic nevzal na aktuálnosti, naopak: kulturní, náboženské, filosofické a i politické rozpory, jež kniha odhaluje, jsou čím dál tím naléhavější.

Aleister Crowley (1875-1947), známy aj ako Veľká Šelma 666, bol anglický dobrodruh, šachista, básnik, sociálny kritik a škandalózny provokatér. Predovšetkým však bol zakladateľom náboženskej filozofie známej ako theléma. Jadrom Crowleyho životného diela sú Sväté knihy thelémske. Napísal ich v stave duchovného vytrženia a boli preňho zjavením nového, božského Zákona. Dnes sa na ne odvoláva množstvo magických rádov, ovplyvnili nespočítateľné okultné prúdy a ich dosah je ťažké preceniť. Vedľa ich ezoterického rozmeru nemožno prehliadať ich umeleckú hodnotu. Slovenskému čitateľovi ich prinášame v dvojjazyčnom vydaní, ktoré dopĺňa komentár prekladateľa.

Tantra nemůže být záminkou pro radovánky. Jejím cílem není jak se obvykle tvrdí prožít opravdovou slast. Tantrické překonání předsudků nesmí vést k požitkářství a ani uctívání ženského principu není cílem, ale jen nástrojem tantry. To i mnohem víc alespoň tvrdí tato kniha, která se ostře vymezuje proti konzumnímu duchovnu. Naopak, říká, cílem tantry je překonat lidská omezení, zapálit se vnitřním plamenem a zakusit stav božství a nesmrtelnosti. Julius Evola (1898 - 1974) byl vůdčí osobností na esoterickém poli své doby a jeho spisy se dodnes těší velké pozornosti. V tantře nacházel uchopení pomíjivého života a jeho přesměrování k nepomíjivým metám. Rozsáhlé znalosti z oblasti hermetismu, buddhismu a metafyziky sexu mu umožnily představit syntézu tantry jakožto neortodoxní nauky, která sahá na odvěké aspirace lidstva.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898 - 1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení se s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí stvořených na obraz Boží na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.

Každý politický systém moderní éry se odvozoval od některé ze tří velkých ideologií. První a nejstarší z těchto ideologií je liberalismus, druhou je komunismus, třetí je fašismus. Druhá a třetí ideologie se diskreditovaly a časem opustily jeviště dějin západního světa. Liberalismus s námi zůstal dodnes, nikoli však jako ideologie, nýbrž jako cosi daného. Vědomě si jej nevybíráme tiše se předpokládá, že s ním souhlasíme. Svět kolem nás proto stojí na prahu postpolitické reality, kde jsou hodnoty liberalismu natolik zažité, že jejich ideologický rozměr si už nikdo ani neuvědomuje. Aby se předešlo monopolizaci politického diskurzu, aby nedošlo k merkantilizaci všech hodnot a zabránilo se utopení rozmanitých kultur a národů v globální homogenitě trhu, autor této knihy přichází s návrhem na vypracování čtvrté politické teorie. Ta bude čelit liberalismu z nových pozic, odlišných od komunismu i fašismu a překračujících dělení na pravici a levici. Ve svém díle hledá cesty, jimiž se myšlení v rámci tohoto nového paradigmatu může ubírat a nebojí se při tom sáhnout po těch zdánlivě nejsubverzivnějších plodech postmoderního myšlení. Alexandr Dugin (*1962) je jedním z nejznámějších myslitelů postsovětského Ruska, jehož díla vyvolala značný ohlas v jeho vlasti i v zahraničí. Po disidentském mládí napsal desítky knih z oblasti politologie, sociologie, etnologie, geopolitiky, filosofie i mysticismu, v nichž prosazoval velmocenskou pozici své vlasti coby příští eurasijské civilizace. Zastával vysoké akademické funkce a jeho názory někteří považují za aktivně určující zahraniční politiku Ruské federace. Vskutku nejednou slýcháme, že co si Putin myslí tajně, to Dugin říká otevřeně.

Vlajka byla nejprve prvorepublikovým bojovným klubem nacionalistického studentstva, které vystupovalo proti Masarykovi a hradní politice vůbec. V období druhé republiky se v ní ustanovila antisemitská teroristická skupina, z níž se v protektorátu vyvinula výrazně kolaborantská organizace usilující o převzetí moci. Vlajkaři, kteří se sami označovali za novodobé národovce, vytvořili specifickou formu českého nacionálního socialismu a rasistického árijství. Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v této studii vykresluje komplexní společenský obraz doby, v níž Vlajka působila, a nepřehlíží její mnohé zjevné paralely se současností. Pitvá psychologii vůdčích představitelů Vlajky a neváhá k probírané tématice zaujmout osobní postoj. Důrazně odlišuje legitimní nacionalismus některých představitelů původní Vlajky od rasismu, totalitarismu a agresivního antisemitismu skupiny, jež později toto hnutí ovládla. Po dvaceti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Vlajka: K historii a ideologii českého nacionalismu v doplněné a podstatně rozšířené podobě.