Sol Noctis strana 2 z 3

Ánanda Kéntiš Muthú Kumárasvámí byl světoznámý indolog, znalec orientálního umění, historik světových náboženství a metafyzik. Cejlonský původ ho vedl k národní hrdosti a buditelství. Během své hvězdné akademické kariéry byl uchvácen naukou perennialismu a myšlenkou totožného metafyzického jádra všech náboženství světa. Rozvíjení a aplikování této nauky zasvětil celý zbytek svého života. Ve své pozdní knize s názvem Čas a věčnost se Kumárasvámí zabývá chápáním protikladnosti pomíjivého světského času a nepomíjivé božské věčnosti. Analyzuje je v učeních hinduismu, buddhismu, starořecké filosofie, islámu a křesťanství a neopomíjí ani verše moderních mystiků. Objevuje jednotné a nadkulturní učení o věčnosti přítomné v okamžiku, v božském Nyní, jež je vždy na dosah pro ty, kdo ho hledají, a jehož dosažení je vrcholem duchovní snahy a stavem osvícení podle všech náboženských tradic.

Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v předkládané knize vnáší světlo do spletitého labyrintu fašistických a nacistických hnutí působících na území Čech a Moravy v letech 1922 až 1945. Neklade si cíle vědecko-historického díla, pročež je jeho práce více narativní, snaží se vtáhnout čtenáře do atmosféry českého fašismu také jako sociálně psychologického dění a přiblížit mu osoby dramatu a jejich vztahy. Klade důraz na hodnocení osobností jednotlivých představitelů českého fašistického hnutí a své pojednání doplňuje krátkým přehledem psychologických teorií fašismu. Autor neváhá k probírané tematice zaujmout osobní postoj a konfrontuje ji z vlasteneckých pozic. Vnímá fašismus jako autoritářské zneužití ideálu a myšlenky národa. Zabývá se motivacemi, jež vedly dobové fašisty k přijetí této ideologie, včetně naivního idealismu a zklamání nad prvorepublikovým parlamentarismem. Poukazuje na psychologický profil kolaborantských organizací, v nichž se vedle zuřivých antisemitů sdružovali nezřídka také prospěcháři a udavači. Po patnácti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Český fašismus v doplněné a rozšířené podobě.

Julius Evola (1898-1974) patří mezi vůdčí esoteriky a antimodernisty 20. století. V posmrtně vydané sbírce esejí s názvem Metafyzika války, z nichž většina byla napsána ve třicátých a čtyřicátých letech, se zabývá válkou, smrtí a vítězstvím z duchovní a heroické perspektivy. Aby prokázal univerzálnost náboženského přístupu válečníků k boji, poukazuje na příklady ze staroseverských, védských, římských, perských, islámských, křižáckých a jiných tradicí, které dosvědčují nadkulturní pojetí války coby možnosti duchovního osvobození a cesty Boží. Válečnictví jakožto stezku činu považuje za stejně hodnotnou a přinášející nemenší duchovní plody jako stezka rozjímání, která je vlastní mystikům, devocionalitě a meditaci. Věnuje pozornost také moderní, masové a technologické válce, jakož i tehdejší militarizaci společnosti a dalším souvisícím otázkám, kde však převážně přebírá hledisko své země a doby, tj. Mussoliniho Itálie. Text Metafyziky války je opatřen poznámkami překladatelů a redakce, jakož i předmluvou stavící tyto eseje jak do kontextu doby a místa jejich vzniku, tak i do celku autorova myslitelského díla a komplexu filosoficko-esoterické školy integrálního tradicionalismu. V předmluvě je učiněn pokus o jasné odlišení prvků dobové ideologie, jimž se Evola ve zde sesbíraných esejích žel nedokázal vyhnout, od přínosného a nadčasového jádra jeho pojetí duchovního rozměru válečné zkušenosti.

Sebastián Jahič (*1990) je pseudonym slovenského autora esoterických a okultních esejí a románů z oblasti transgresivní fikce. Jeho knižním debutem byl okultní román Zapálili jsme onen svět (2016). V nakladatelství Sol Noctis mu v roce 2020 vyšly teoretické práce s názvy Antagonista a Satanismus v 21. století; v roce 2021 vydává rozsáhlou studii s názvem Theléma Aleistera Crowleyho: Magie, mysticismus a etika Nového aeonu. Živí se překladatelstvím a redigováním sociopolitické, filosofické a náboženské literatury. První svazek jeho sesbíraných Magických esejí obsahuje téměř výhradně nové texty, včetně článků o metafyzicko-prehistorickém pojetí tzv. Zlatého věku, virtuálním světě coby hypotetické jedenácté sefiře (submalchutu), esoterickém výkladu již klasického díla Františka Švantnera s názvem Nevesta hôľ (česky Nevěsta hor), planetárních thelémských hexagramových obřadech a obřadě Daatu, vybraných aberacích provázejících hnutí integrálního tradicionalismu, nových thelémských eucharistických obřadech, životním díle Henryho Dargera a v neposlední řadě také o vnitřním významu seriálu Twin Peaks.

René Guénon (1886-1951) byl významný francouzský filosof a metafyzik, zakladatel školy integrálního tradicionalismu neboli perennialismu. Proslul svou kritikou moderního světa a snahou o esoterické smíření různých ortodoxních světových náboženství, v jejichž pozadí viděl obrysy univerzální, primordiální Tradice. Lidstvo podle Guénona podstupuje proces sestupu z duchovního zlatého věku, kdy veškerý způsob života směřoval k božskému, do odduchovněné, sekularistické moderny. Tvrdí, že se nejedná o subjektivní, nýbrž objektivní proces provázený ontologickým znehodnocením světa. Ve své pozdní knize Vláda kvantity a znamení doby, poprvé vydané v roce 1945, se zabývá posledními fázemi tohoto sestupu, kdy bude tradiční řád nejdříve nahrazen vládou stejnosti, konformnosti a kvantity, aby tento stav posléze vedl k ustanovení převráceného řádu. Při svém popisu čerpá z eschatologie různých náboženských tradic a všímá si filosofických prekurzorů urychlování sestupu v Descartovi a dokonce již v pozdní scholastice. Vláda kvantity je právem považována za završení Guénonova myslitelského díla, na jehož konci přes všechen pesimismus prozařuje víra v konečnou nápravu a překonání pádu člověka a veškerenstva.

Tantra nemůže být záminkou pro radovánky. Jejím cílem není jak se obvykle tvrdí prožít opravdovou slast. Tantrické překonání předsudků nesmí vést k požitkářství a ani uctívání ženského principu není cílem, ale jen nástrojem tantry. To i mnohem víc alespoň tvrdí tato kniha, která se ostře vymezuje proti konzumnímu duchovnu. Naopak, říká, cílem tantry je překonat lidská omezení, zapálit se vnitřním plamenem a zakusit stav božství a nesmrtelnosti. Julius Evola (1898-1974) byl vůdčí osobností na esoterickém poli své doby a jeho spisy se dodnes těší velké pozornosti. V tantře nacházel uchopení pomíjivého života a jeho přesměrování k nepomíjivým metám. Rozsáhlé znalosti z oblasti hermetismu, buddhismu a metafyziky sexu mu umožnily představit syntézu tantry jakožto neortodoxní nauky, která sahá na odvěké aspirace lidstva.

Jason Jorjani se ve své knize Prométheus a Atlás pokouší o filosofický přístup k otázce paranormálna. Dekonstruuje materialismus a vykořeněný racionalismus moderního Západu a odhaluje, že současná civilizace stojí na nečestném a nevědeckém popření přízračných jevů. Podrobně popisuje proces okultace (zahalení) psychických schopností člověka, za jehož původce považuje Descarta a za nejvýznamnějšího pokračovatele Kanta. Odmítá prohlásit mimosmyslové vnímání a psychokinezi za něco mimořádného a místo toho tyto jevy označuje za součást dosud neobjevené a fyzickými zákony nespoutané strany přírody, kterou před námi zakrývají naše reduktivní moderní vědecké modely. Autor vyzývá k uznání a přijetí archetypů Prométhea a Atlanta, které na nevědomé úrovni ženou vpřed vědecký výzkum a řídí veškeré objevování a tvořivost, které jsou bytostně vlastní kulturám osvojivším si starověkou helénskou kosmopolitní vizi. Ztotožnění se s prométheovským a atlantským duchem považuje, spolu s překlenutím obzorů dalekovýchodního a západního světa, za příslib nové doby a nové společnosti, v nichž budou hranice mezi vědou, náboženstvím, politikou a uměním zcela zbořeny. Jason Reza Jorjani, PhD. (*1981) je rozený Newyorčan íránského a severoevropského původu. Po získání bakalářského a magisterského titulu na Newyorské univerzitě obdržel doktorát v oboru filosofie na Newyorské státní univerzitě ve Stony Brooku. Na Technologickém institutu v New Jersey (NJIT) vyučoval předmět věda, technika a společnost a nyní působí jako spisovatel a vůdčí myslitel filosoficko-etického hnutí známého jako prométheismus.

Západná spoločnosť je kultúrne a politicky rozdelená. Súčasná trhlina sa začala otvárať v máji 1968, keď vo Francúzsku došlo k prvej zásadnej povojnovej zrážke medzi konzervatívnymi a progresívnymi silami. Rozdelenie odvtedy trvá a prelialo sa aj do koryta slovenských špecifík. Protistrany si už prakticky nerozumejú; imigrantská kríza a proticovidové opatrenia vytvorili dve bezmála paralelné spoločnosti. Slovné spojenie „občianska studená vojna“ sa skloňuje čoraz častejšie. Autor vidí podstatu sporu v odlišnej skúsenosti dvoch spoločenských skupín s globalizáciou. Kým jedna vnímala stieranie hraníc a kultúrne uvoľňovanie pozitívne, druhá to cítila opačne. Nevyrovnané reflektovanie ich postojov v médiách naprieč celým Západom viedlo k vzájomnému nepochopeniu, nedôvere a nevraživosti. Demokratickou odvetou za túto disproporciu je aktuálna vlna populizmu. V roku 2022 sa však zdá, že sa táto zásadná príčina rozdelenia vytráca: v dôsledku vojny na Ukrajine už stieranie hraníc nebude pokračovať ako doteraz. „Tektonické platne“ multipolárneho sveta sa dali do pohybu. Túto situáciu musíme chápať ako príležitosť na nový konsenzus, ktorý prekoná doterajšie rozdelenie spoločnosti tým, že vyzdvihne piliere slobody a bezpečnosti, ktoré sú oba nemysliteľné bez ochrany kultúrnej osobitnosti Západu. Publikácia Rozdelená spoločnosť je zbierkou piatich esejí, v ktorých autor konfrontuje najrôznejšie problémy súvisiace s kultúrno-politickým rozdelením a hľadaním možností na nový spoločenský konsenzus.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898-1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí „stvořených na obraz Boží“ na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.

Demokracie představuje problém: problém ve smyslu otázky, kterou je nutné vyřešit. Alain de Benoist v této krátké knize bourá zažité předsudky o demokracii a ukazuje, že evropskou civilizaci provázela již od počátku. Dokládá, že problémem není samotná idea demokracie, nýbrž její současné chápání a praxe. Demokracie je vláda lidu, a zatímco liberální demokracie chápe lid jako pouhý součet atomizovaných jednotlivců, de Benoist jej chápe jako konkrétní kulturně-historickou kontinuitu. Tvrdí, že cílem liberální demokracie je depolitizace veřejného života, redukce dějinotvorného vládnutí na pouhé technické řízení. Liberální demokracie může vést k vládě odborníků neboli „liberální nedemokracii“. Dosažení efektivní demokracie je možné posílením prvků přímé vlády lidu, zavedením možnosti odvolání volených zastupitelů, jakož i návratem k chápání občanství jakožto podmíněného sounáležitostí k společenství, jež stojí na sdílených hodnotách. Autor zdůrazňuje, že efektivní demokracii jsou vlastní mnohé prvky, které jsou v současnosti potlačovány. Preferuje takové pojetí demokracie, které vedle principů svobody a rovnosti neopomíjí ani kulturně-historické bratrství. Český překlad původního textu z roku 1985 je doplněn dvěma autorovými pozdějšími esejemi.

Tradičná svadba u Slovanov je vyhľadávané dielo významného slovenského slavistu, etnografa a religionistu prof. Jána Komorovského (1924-2012). Je výsledkom dlhodobého zbierania terénnych, publikovaných aj archívnych materiálov o slovanskej svadbe v jej rôznych prejavoch. Autor v knihe obšírne hovorí o predmanželskom živote dedinskej mládeže, o predsvadobnom období, o rozličných formách uzavretia manželstva a napokon o obradoch a obyčajoch samotnej svadby. Slovanskú svadbu predstavuje ako komplex noriem obyčajového práva, etiky, etikety, magicko-agrárnych obradov, úkonov, hier, tancov a ústnych poetických prejavov zameraných na spriaznenie dvoch rodov, manželské spolužitie, zabezpečenie prosperity a pokračovanie rodu. Autor ukazuje, aká rozsiahla a pestrá rozmanitosť obradov a obyčajov vládne v tradičnej svadbe Slovanov. Každé etnikum, región a lokalita má prvky rozdielne i spoločné s inými slovanskými oblasťami. Početné obrady a obyčaje slovanskej svadby spája ideová jednota vyrastajúca z dedinského naturálneho hospodárstva, z rodových a rodinných tradícií a spôsobu života. Pred nami sa rozvíja myšlienkový svet roľníka spätého s prírodou, s jeho neustálou starosťou o zachovanie života, hospodárskej prosperity a rodu. Spod zorného uhla týchto ústredných myšlienok autor skúma pôvodný zmysel úkonov a zvyklostí slovanskej svadby, a to vrátane obradov odlúčenia nevesty od svojho domu a pripojenia sa k rodovému kulty ženíchovej rodiny, ako aj úkonov ochrannej mágie a úkonov zabezpečujúcich plodnosť a hojnosť a utuženie manželského zväzku. Tradíciu chápe autor dynamicky, v jej neustálom vývoji a v dobových, miestnych, individuálnych i kolektívnych premenách. Preto tiež venuje náležitú pozornosť premenám svadby v podmienkach našej technologicky vyspelej doby. Zásadné a neprekonané dielo Tradičná svadba u Slovanov je prístupné nielen odborníkom, etnografom, folkloristom a kultúrnym historikom, ale tiež širokej verejnosti a všetkým záujemcom o ľudovú kultúru.

Sväté knihy thelémske sú jadrom životného diela svetoznámeho Aleistera Crowleyho (1875-1947). Napísal ich v stave duchovného vytrženia a boli preňho zjavením nového, božského Zákona. Dnes sa na ne odvoláva množstvo magických rádov, ovplyvnili nespočítateľné okultné prúdy a ich dosah je ťažké preceniť.

Tradičná svadba u Slovanov je vyhľadávané dielo významného slovenského slavistu, etnografa a religionistu prof. Jána Komorovského (1924-2012). Je výsledkom dlhodobého zbierania terénnych, publikovaných aj archívnych materiálov o slovanskej svadbe v jej rôznych prejavoch. Autor v knihe obšírne hovorí o predmanželskom živote dedinskej mládeže, o predsvadobnom období, o rozličných formách uzavretia manželstva a napokon o obradoch a obyčajoch samotnej svadby. Slovanskú svadbu predstavuje ako komplex noriem obyčajového práva, etiky, etikety, magicko-agrárnych obradov, úkonov, hier, tancov a ústnych poetických prejavov zameraných na spriaznenie dvoch rodov, manželské spolužitie, zabezpečenie prosperity a pokračovanie rodu. Autor ukazuje, aká rozsiahla a pestrá rozmanitosť obradov a obyčajov vládne v tradičnej svadbe Slovanov. Každé etnikum, región a lokalita má prvky rozdielne i spoločné s inými slovanskými oblasťami. Početné obrady a obyčaje slovanskej svadby spája ideová jednota vyrastajúca z dedinského naturálneho hospodárstva, z rodových a rodinných tradícií a spôsobu života. Pred nami sa rozvíja myšlienkový svet roľníka spätého s prírodou, s jeho neustálou starosťou o zachovanie života, hospodárskej prosperity a rodu. Spod zorného uhla týchto ústredných myšlienok autor skúma pôvodný zmysel úkonov a zvyklostí slovanskej svadby, a to vrátane obradov odlúčenia nevesty od svojho domu a pripojenia sa k rodovému kulty ženíchovej rodiny, ako aj úkonov ochrannej mágie a úkonov zabezpečujúcich plodnosť a hojnosť a utuženie manželského zväzku. Tradíciu chápe autor dynamicky, v jej neustálom vývoji a v dobových, miestnych, individuálnych i kolektívnych premenách. Preto tiež venuje náležitú pozornosť premenám svadby v podmienkach našej technologicky vyspelej doby. Zásadné a neprekonané dielo Tradičná svadba u Slovanov je prístupné nielen odborníkom, etnografom, folkloristom a kultúrnym historikom, ale tiež širokej verejnosti a všetkým záujemcom o ľudovú kultúru.

Život světoznámého okultisty a esoterika Aleistera Crowleyho (1875-1947) je bytostně spjat s Knihou Zákona, kterou obdržel během mystické zkušenosti na jaře 1904 v Káhiře. Crowley věnoval jejímu zkoumání značnou část svého života a považoval ji za Zjevení odhalující nový duchovní Zákon, jenž povede lidstvo k duchovní svrchovanosti, soběstačnosti a svobodě. Kniha Zákona aneb Liber Legis stojí na fundamentálním přikázání „Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon“, což znamená nutnost jedince objevit svou pravou vůli a následně zasvětit svůj život jejímu konání. Je základem duchovní filosofie známé jako theléma, již Crowley později rozvinul do podoby úplného nábožensko-esoterického systému. Mnohovrstevnost Knihy Zákona přiměla Crowleyho sepsat k ní rozsáhlé komentáře. V publikaci Dělej, co ty chceš, ať je celý Zákon jsme je doplnili poznámkami Sebastiána Jahiče, jakož i pojednáním „Liber 31“ Crowleyho žáka Fratera Achada (občanským jménem Charles Stansfeld Jones, 1886-1950). Komentáře ke Knize Zákona vycházejí česky poprvé. Publikace obsahuje několik dalších souvisejících Crowleyho textů, pročež je zevrubnější a úplnější než většina zahraničních vydání. Samotná Kniha Zákona je vyhotovena v úplně novém překladu.

Howard Phillips Lovecraft patrí medzi najvýznamnejších hororových spisovateľov 20. storočia. Zmenil tvár žánru na nepoznanie a jeho meno sa stalo synonymom hrôzy zo zvrátených kultov, kozmických netvorov a nepochopiteľných síl spoza hraníc priestoru a času. Zlovestná atmosféra jeho príbehov si podmanila generácie čitateľov a Lovecraftova sláva rokmi iba rastie. V tejto zbierke prinášame prierez jeho ranými príbehmi aj najmonštruóznejšími klasikami. Obsahuje poviedky Dagón, Nyarlathotep, Vyvrheľ, Krysy v stenách, Volanie Cthulhu, Farba z vesmíru, Hrôza v Dunwichi, Mačky z Ultharu, Bezmenné mesto, Slávnosť a História Necronomiconu. Uzatvára ju životopis H. P. Lovecrafta z pera Sebastiána Jahiča a bohatý poznámkový aparát prekladateľa. Vydanie sprevádzajú ilustrácie Marcela Hamzu.