Sol Noctis strana 4 z 4

Julius Evola (1898-1974) patří mezi vůdčí esoteriky a antimodernisty 20. století. V posmrtně vydané sbírce esejí s názvem Metafyzika války, z nichž většina byla napsána ve třicátých a čtyřicátých letech, se zabývá válkou, smrtí a vítězstvím z duchovní a heroické perspektivy. Aby prokázal univerzálnost náboženského přístupu válečníků k boji, poukazuje na příklady ze staroseverských, védských, římských, perských, islámských, křižáckých a jiných tradicí, které dosvědčují nadkulturní pojetí války coby možnosti duchovního osvobození a cesty Boží. Válečnictví jakožto stezku činu považuje za stejně hodnotnou a přinášející nemenší duchovní plody jako stezka rozjímání, která je vlastní mystikům, devocionalitě a meditaci. Věnuje pozornost také moderní, masové a technologické válce, jakož i tehdejší militarizaci společnosti a dalším souvisícím otázkám, kde však převážně přebírá hledisko své země a doby, tj. Mussoliniho Itálie. Text Metafyziky války je opatřen poznámkami překladatelů a redakce, jakož i předmluvou stavící tyto eseje jak do kontextu doby a místa jejich vzniku, tak i do celku autorova myslitelského díla a komplexu filosoficko-esoterické školy integrálního tradicionalismu. V předmluvě je učiněn pokus o jasné odlišení prvků dobové ideologie, jimž se Evola ve zde sesbíraných esejích žel nedokázal vyhnout, od přínosného a nadčasového jádra jeho pojetí duchovního rozměru válečné zkušenosti.

Magie v teorii a praxi je opus magnum světoznámého okultisty Aleistera Crowleyho, jehož příprava mu zabrala značnou část života a dnes se obecně považuje za jedno z nejdůležitějších pojednání o magii napsaných ve 20. století, ne-li za nejzásadnější pojednání o magii vůbec. Toto české vydání přináší první úplný překlad původních částí díla z let 1912, 1913 a 1929, včetně jejich dodatků a objasňujících poznámek překladatele.

Vlajka byla nejprve prvorepublikovým bojovným klubem nacionalistického studentstva, které vystupovalo proti Masarykovi a hradní politice vůbec. V období druhé republiky se v ní ustanovila antisemitská teroristická skupina, z níž se v protektorátu vyvinula výrazně kolaborantská organizace usilující o převzetí moci. Vlajkaři, kteří se sami označovali za novodobé národovce, vytvořili specifickou formu českého nacionálního socialismu a rasistického árijství. Univerzitní profesor PhDr. Milan Nakonečný v této studii vykresluje komplexní společenský obraz doby, v níž Vlajka působila, a nepřehlíží její mnohé zjevné paralely se současností. Pitvá psychologii vůdčích představitelů Vlajky a neváhá k probírané tématice zaujmout osobní postoj. Důrazně odlišuje legitimní nacionalismus některých představitelů původní Vlajky od rasismu, totalitarismu a agresivního antisemitismu skupiny, jež později toto hnutí ovládla. Po dvaceti letech od prvního vydání přináší nakladatelství Sol Noctis titul Vlajka: K historii a ideologii českého nacionalismu v doplněné a podstatně rozšířené podobě.

Aleister Crowley (1875-1947) proslul jako dobrodruh, šachista, horolezec, dekadentní básník a sociální kritik. Především byl ale okultistou a prorokem vlastního náboženství známého jako theléma, které spojoval s příchodem nového věku neboli Nového aeonu, nového modu duchovního prožívání a společenské etiky. Autor v této rozsáhlé knize zevrubně a kriticky pojednává o thelémě, jejích dějinných zdrojích a předlohách, stejně jako o Crowleyho syntetizaci těchto zdrojů. Věnuje prostor jak thelémskému chápání a praxi magie, tak i jejím rozvětveným systémům mysticismu a zasvěcení, přičemž klade důraz na vyšší thelémskou metafyziku. Nevyhýbá se politickému rozměru nauky o Novém aeonu a nakonec stručně zachycuje dějiny postcrowleyovské thelémy. Jahičova studie s názvem Theléma Aleistera Crowleyho nemá konkurenci ani v zahraniční literatuře. Má ambici být nejen úvodem do studia thelémy, ale i rozřešit skryté rozpory v Crowleyho myšlení a předložit čtenáři jednotnou a funkční interpretaci thelémy coby živého a relevantního duchovního proudu současnosti.

Každý politický systém moderní éry se odvozoval od některé ze tří velkých ideologií. První a nejstarší z těchto ideologií je liberalismus, druhou je komunismus, třetí je fašismus. Druhá a třetí ideologie se diskreditovaly a časem opustily jeviště dějin západního světa. Liberalismus s námi zůstal dodnes, nikoli však jako ideologie, nýbrž jako cosi daného. Vědomě si jej nevybíráme tiše se předpokládá, že s ním souhlasíme. Svět kolem nás proto stojí na prahu postpolitické reality, kde jsou hodnoty liberalismu natolik zažité, že jejich ideologický rozměr si už nikdo ani neuvědomuje. Aby se předešlo monopolizaci politického diskurzu, aby nedošlo k merkantilizaci všech hodnot a zabránilo se utopení rozmanitých kultur a národů v globální homogenitě trhu, autor této knihy přichází s návrhem na vypracování čtvrté politické teorie. Ta bude čelit liberalismu z nových pozic, odlišných od komunismu i fašismu a překračujících dělení na pravici a levici. Ve svém díle hledá cesty, jimiž se myšlení v rámci tohoto nového paradigmatu může ubírat a nebojí se při tom sáhnout po těch zdánlivě nejsubverzivnějších plodech postmoderního myšlení. Alexandr Dugin (*1962) je jedním z nejznámějších myslitelů postsovětského Ruska, jehož díla vyvolala značný ohlas v jeho vlasti i v zahraničí. Po disidentském mládí napsal desítky knih z oblasti politologie, sociologie, etnologie, geopolitiky, filosofie i mysticismu, v nichž prosazoval velmocenskou pozici své vlasti coby příští eurasijské civilizace. Zastával vysoké akademické funkce a jeho názory někteří považují za aktivně určující zahraniční politiku Ruské federace. Vskutku nejednou slýcháme, že co si Putin myslí tajně, to Dugin říká otevřeně.

Satanizmus ako organizované náboženstvo sa prvýkrát objavil v podobe kalifornskej Cirkvi Satanovej roku 1966. Hoci sa zdalo, že jeho popularita sa časom vytratí, s príchodom 21. storočia a nástupom éry internetu zažíva nový rozmach. Zatiaľ čo v minulom storočí sa snažil prezentovať ako čosi spoločensky prijateľné, súčasný satanizmus nezriedka otvorene oslavuje zločin. Chvála bezzákonnosti sa prekrýva s pokusmi o gnostické preniknutie do zakázaných duchovných sfér. Mnohí novodobí satanisti sa prikláňajú k politickému extrémizmu, či už rasistickému, alebo anarchistickému. Iné súčasné prúdy vymieňajú politický extrémizmus za aktivizmus, pričom pod vlajkou Satana obhajujú vykonávanie potratov, legalizáciu drog, práva sexuálnych menšín, masovú migráciu a ľudskoprávnu agendu. Skupiny ako Deathspell Omega sa obmedzujú na špekulácie v rámci kresťanskej teológie. Prebúdza sa záujem o historicky najstarších satanistov, medzi ktorých patrila aj Ruska Maria de Naglowska. Sebastián Jahič je autorom transgresívnej fikcie, politicko-filozofických traktátov a mnohých okultných článkov. Vo svojej najnovšej knihe Satanizmus v 21. storočí berie čitateľa na exkurz do sveta prevráteného duchovna, ktoré existuje medzi nami a každému je dostupné stačí urobiť pár správnych dotykov na obrazovke vášho smartfónu.

Vzpoura proti modernímu světu je jedním z opomíjených, ale i velice kontroverzních literárních milníků 20. století. Rozvádí zdrcující kritiku moderního Západu, založeného na konzumu a sekularismu, masové konformitě a průměrnosti, jež staví do kontrastu s aristokratickým heroismem a náboženským rozjímáním. Ideál společnosti vidí v nadčasové Tradici duchovních proudů předmoderního světa, kdy božské a numinózní ještě bylo součástí lidského života. Autorem Vzpoury je italský baron Julius Evola (1898 - 1974). Krátce a intenzivně koketoval s dadaismem a filosofickým idealismem, aby se následně obrátil k studiu hermetismu a esoterismu. Po obeznámení se s dílem Reného Guénona přijal stěžejní ideje jeho integrálního tradicionalismu. Vstoupil do polemik s fašistickým režimem, doufaje, že se mu jej podaří naklonit své vizi. Po válce byl obvinění z obhajoby fašismu zbaven a do konce života se těšil pověsti vůdčího literáta na poli duchovní vědy. Evola v tomto svém opus magnum překonává dobový historicismus a tvrdí, že prostřednictvím profánního Západu dochází k pádu lidstva z bytostí stvořených na obraz Boží na bezduché roboty. Ve svém monumentálním veledíle Vzpoura proti modernímu světu představuje svou vizi metafyziky dějin.

Tantra nemůže být záminkou pro radovánky. Jejím cílem není jak se obvykle tvrdí prožít opravdovou slast. Tantrické překonání předsudků nesmí vést k požitkářství a ani uctívání ženského principu není cílem, ale jen nástrojem tantry. To i mnohem víc alespoň tvrdí tato kniha, která se ostře vymezuje proti konzumnímu duchovnu. Naopak, říká, cílem tantry je překonat lidská omezení, zapálit se vnitřním plamenem a zakusit stav božství a nesmrtelnosti. Julius Evola (1898 - 1974) byl vůdčí osobností na esoterickém poli své doby a jeho spisy se dodnes těší velké pozornosti. V tantře nacházel uchopení pomíjivého života a jeho přesměrování k nepomíjivým metám. Rozsáhlé znalosti z oblasti hermetismu, buddhismu a metafyziky sexu mu umožnily představit syntézu tantry jakožto neortodoxní nauky, která sahá na odvěké aspirace lidstva.

Aleister Crowley (1875-1947), známy aj ako Veľká Šelma 666, bol anglický dobrodruh, šachista, básnik, sociálny kritik a škandalózny provokatér. Predovšetkým však bol zakladateľom náboženskej filozofie známej ako theléma. Jadrom Crowleyho životného diela sú Sväté knihy thelémske. Napísal ich v stave duchovného vytrženia a boli preňho zjavením nového, božského Zákona. Dnes sa na ne odvoláva množstvo magických rádov, ovplyvnili nespočítateľné okultné prúdy a ich dosah je ťažké preceniť. Vedľa ich ezoterického rozmeru nemožno prehliadať ich umeleckú hodnotu. Slovenskému čitateľovi ich prinášame v dvojjazyčnom vydaní, ktoré dopĺňa komentár prekladateľa.

Sunićův literární debut s názvem Proti liberalismu a egalitářství byl první anglicky psanou knihou zabývající se školou myšlení známou jako evropská nová pravice. Věnuje se analýze jejích hlavních cílů, hodnot a principů, a to především myšlenkám jejího předního představitele, francouzského filosofa Alaina de Benoista. Nová pravice je volným označením celoevropské školy idejí složené z konzervativních myslitelů, umělců a vědců, stavějících se v průběhu druhé poloviny 20. století jak proti východnímu bolševismu, tak i proti západnímu liberalismu. Nová pravice vychází z tzv. předválečné konzervativní revoluce, myslitelů jako Oswald Spengler, Vilfredo Pareto či Carl Schmitt. Sunić neopomíná ani problematiku pravicového označení tohoto hnutí, neboť nová pravice sama sebe považuje za stojící mimo tradičního dělení na pravici a levici. Tomislav Sunić se narodil roku 1953 v chorvatském Záhřebu, studoval překladatelství na Záhřebské univerzitě a následně politologii na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. V letech 1993 až 2001 byl chorvatským velvyslancem, následně vyučoval a působil jako překladatel a spisovatel na volné noze. Českému čtenáři předkládáme překlad přepracovaného a doplněného třetího vydání jeho oslavované a kontroverzní knihy.

Proč jsem napsal tuto knihu? ptá se de Benoist. Abych odhalil esenciální rozdíly mezi pohanstvím a křesťanstvím. Svůj cíl však rozhodně překročil: ve svém bádání sahá až na kost toho, co je jádrem evropského myšlení, cítění a prožívání; toho, co je Evropanům původní už od prehistorie, a co je v Evropě skrytě přítomné dodnes, protože christianizace to mohla potlačit, ale nikdy to nemohla zničit. Francouzský autor Alain de Benoist (*1943) je zakladatelem a popředním představitelem Sdružení pro výzkum a studium evropské kultury (Groupement de recherche et détudes pour la civilisation européenne, GRECE). Na Sorbonně studoval právo, filosofii, sociologii a dějiny náboženství. Je autorem několika desítek knih: kromě náboženství psal i o indoevropských jazycích, o dějinách filosofie, o ekonomice, o totalitarismu a o geopolitice. Kniha Být pohanem byla vydána ve Francii roku 1981. Německý překlad přišel o rok později. Italsky vyšla roku 1984, nizozemsky 1985, v roce 2004 anglicky, rusky a španělsky, a v roce 2009 maďarsky. Uplynulý čas jí nic nevzal na aktuálnosti, naopak: kulturní, náboženské, filosofické a i politické rozpory, jež kniha odhaluje, jsou čím dál tím naléhavější.