Štengl Petr strana 3 z 4

Román-reportáž s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech. Hlavní hrdina Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě. Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými ambasadory má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize, Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.

Štěpán Lotrinský, všeobecně přezdívaný Alsas, obráží lokál za lokálem ve Wartenbergově kolečku, Hranicích oligofrenie nebo U Polského Danzigu se setkává nejen s nejvěrnějším přítelem Schulzem, ale i dalšími figurkami z orloje známých, milenek, akademiků a fašistů. Alkohol v nejroztodivnějších kombinacích teče proudem, o práci se mluvit nesluší a stranou čilého střídání partnerů zůstává jenom nejnudnější chlápek v okolí. A přece Alsase vidíme stále častěji usedat ke starému sešitu a číst v něm, že dobrá nálada je pouhý klam a trik

Postangažovaná poezie v podání Martina Trdly není jen nějakým označením či floskulí, ale přesným pojmenováním, zprávou o stavu území, kdy se snaží, a to velmi dovedně, básnicky uchopit podivnost, kterou žijeme, kdy jsme, jak píše autor, korunními svědky 21. století. Je to ponorný popis našeho českého domácího štěstí, kterému tak někdy, a ochotně, programově a plakátově říkáme život. Básník mnohdy provádí důsledné básnické rešerše událostí, jindy hledá neotřelý příměr, jak to všechno pojmenovat, a někdy je to jen pouhý škleb a údiv, že je cosi ještě možno, že už možná nezbývá nic jiného. Jeho texty musíme číst jako velkou ironii, ale často dosti hořkou, a někdy zas velmi úsměvnou. Je to ale ponejvíce hořký úsměv, kdy nakonec seznáme, že i ta největší ironie se už vlastně stala nebo ji právě zažíváme. Ale dost možná že je život jen další nepovedený marketinkový produkt, nebo zakázka, co bohužel nevyšla či nedorazila? Kdoví.

Pátá básnická knížka ostřílené českobudějovické autorky opět přináší úsporné verše všedního dne. Prožívání každodenní banality ústí do krátkých postřehů, úvah, vzpomínek či situačních záblesků, to vše je přitom zachyceno střídmou básnickou řečí bez zbytečných ornamentů. Převažuje tu pochmurná nálada rozpadu, kterou občas naředí sebeironie nebo hořký humor. Ústřední pozici ve sbírce zaujímá působivý monotematický cyklus o jednom komplikovaném mezigeneračním vztahu.

Nenáviděná i proklínaná, oslavovaná i velebená, dokola napadaná, dokola obhajovaná to je Evropská unie. Co však víme o její historii? Kdy se v projektu objevily první trhliny? Proč chce někdo mermomocí dovnitř a jinému už se naopak ve společnosti dalších evropských států přestává líbit? A nedáte si pivo? Prozaicky debutující Jakub Mazanec nabízí v knize Hostinec Evropa šestnáct alegorických příběhů, v nichž přibližuje kořeny Evropské unie, dávné i nedávné kauzy, události, jež formovaly Unii takovou, jakou ji známe dnes. To vše v oblíbeném prostoru hostince. Pivo teče proudem, Fráter Karol si notuje se Švejkem, Bačou a Gulášem, Herr Schnitzel se snaží udržet pořádek, a když nastanou problémy s Medvědem, musí zasáhnout strýček Sam z vedlejšího baru. Na veškeré dění dohlíží ostražitý Šéf, který vás humorně laděnými povídkami bude provázet. Tak se posaďte a na zdraví!

Dospělí mu furt řikali, co má, co nemá, co smí, co nesmí, jak je ten život těžkej a ať se připraví, co ho všechno ještě čeká, že to není žádná sranda.Takže se na budoucnost moc netěšil, spíš přemejšlel, jak se tomu nějak vyhnout. To všichni víme, snad to i děláme, ale v této sbírce povídek je to řečeno po svém, jinak, není to doslova svět magie, ale přece jen svět úspěšných i neúspěšných, těch šťastných, což vždy nejsou ti, jaké bychom v povídkách jihočeského autora čekali na první dobrou. Ale on je v tom dobrý, Zbyněk Mrvík, jméno, jež není soudě povrchně dle jména garantem kvality. Angličan by tyto příběhy opsal slovy against all odds nebo nejkrásnějším anglickým slovem (dle hlasování ve Velké Británii před několika lety) serendipitty: neočekávané štěstí navzdory nepřízni osudu a všemožných okolostojíčností. To činí tuto knihu příjemnou, nikoli v povrchním smyslu lehkého čtiva, ale jako dílo, které je dobré číst a ke kterému se budeme rádi vracet. A to je důvod, proč můžeme tuto sbírku nazvat a to bez výhrad: krasavec a lomit rukama a znovu se k ní vracet. Je to dobrá kniha povídek a víc vědět nepotřebujem...

Kniha Svět stále naruby navazuje na Svět naruby (Petr Štengl, 2022). Obsahuje texty psané pro server Poznámky pana Bavora v období leden až červen 2022. Komentáře, analýzy a osobní dopisy některým politikům reflektují politickou situaci v České republice, nastalou po vzniku Fialovy vlády a konfliktu na Ukrajině. Z vnějších zdrojů byla převzata analýza Kdy skončí válka, kterou publikoval Jaroslav Štefec.

Je možné se vrátit do dětství, když už člověk zahlédl dospělý život? Silné obrazy smrti, záchvatu a osamocení, stejně jako deziluze jsou příkladem bojovného přežívání hlavního hrdiny v Hložkově prozaické prvotině stejně jako neustálé snahy nechat po sobě záznam o vlastním stýkání se se světem, i navzdory tomu, že jiní už vlakem ujeli a že nic z toho, co se mělo stát, se nestalo. (Václav Maxmilián)

David Zábranský, autor románů Slabost pro každou jinou pláž a Šternův pokus milovat, nositel Magnesie Litery za objev roku (2007), přichází se třetí knihou. Kus umělce je útlá, kompaktní novela o polském divadle.

Mikuláš Dietrich je pomalý, podivínský a pro osud zeměkoule zcela postradatelný mladý muž se zcela nepostradatelným nejlepším přítelem a malým-velkým tajemstvím. Ale bez toho by se milerád obešel. Ostatně kdo může toužit po tom, aby se mu pod rukama i nohama pletly škodolibé víly? Drudenheim je domovem, říší a hájemstvím těchto záludných bytostí, ale i Mikulášovým osobním „pohádkovým světem“ z česko-slezského pohraničí… Románový příběh Felixe Zöllnera navazuje na šerosvitnou linii české záhadné prózy, v níž do reality vstupuje svět antipatických bytostí a i obyčejné hovory smrtelníků jsou jako šlehy bičem – a přesto, kdo by v takovém světě netoužil aspoň na chvilku pobýt a osvěžit se?