Štengl Petr strana 4 z 4

Nová kniha Ondřeje Buddeuse (* 80. léta) funguje nejen jako médium, ale jako fyzický předmět, který nese význam. Teprve v jejím celku se totiž vyjevuje smysl jednotlivých textů, které rozhodně nepostrádají obsah. Autor překračuje roli pisatele (podobně jako současní umělci instalují výstavy) a zasazuje svoje texty do kon-textu. Z množství slov vystavěl Ondřej Buddeus normální, tzn. dvojrozměrné texty, kterým dal třetí rozměr v podobě knihy. Pro čtenáře poezie to bude divná „sbírka básní“, 55 007 znaků včetně mezer ale umožňuje zajímavější a překvapivější způsob čtení.

Ve své druhé knize nazvané 3+1 mísí básník Petr Štengl generační výpověď muže na prahu padesátky s takřka apokalyptickým viděním společnosti. Krátké poetické, ale dobře vypointované mikropovídky se střídají s verši skepticky nahlížejícími na naše možnosti obstát v současném světě (Zeptal jsem se vyhledávače, jak jeřábi tančí / a vylezlo mi, jak mám správně masturbovat) a básněmi ostře útočícími na všechny naše "prověřené" a "nezpochybnitelné" jistoty (Na horizontu už se začínají rýsovat obrysy katastrofy / ale u nás se svítí básníkům do prodele baterkou). Přičtěme notnou dávku ironie (Rozdíl mezi Leninem a zpolymerovaným fotbalistou? / Lenin se rozpadá / zpolymerovaní jsou věční) a máme před sebou silnou literární výpověď člověka, který nahlíží sebezničující tendence naší civilizace, ale neumí jim nijak zabránit.

Mokrá buchta představuje soubor sedmnácti povídek, jejichž názvy budí zvědavost: Dva jsou párty - tři už les, Závodník Františka, Nomen omen, Vražda taxikáře. Vypravěčský dar, spojený s humorem, jazykovou hravostí a ježatými sarkasmy, servíruje bez okolků, bez pokrytectví příběhy nejhlubšího lidství, včetně ohlédnutí za otcem (Jak jsem jel do Ameriky) a matkou (Rainer a Zdenuška). Při četbě souboru Mokrá buchta nebudete marnit čas. Jeho příběhy se stanou součástí vašeho života, byť se odehrály kdekoli a přihodily se komukoli. S originalitou Marešova projevu se čtenáři mohli seznámit v jeho předchozích dílech - básnická sbírka Nix verstehen (Vetus Via 1999), próza Přímý přenos (Votobia 1999), básnická skladba Boban (příloha Psího vína č. 45, 2008).

Výbor z textů jednoho z našich nejbřitčích a nejkontroverznějších internetových glosátorů, který se nevybíravě strefuje do médií, novinářů či kulturních publicistů. Mimo jiné se obsáhle zabývá Milanem Kunderou, o jehož vině v případě udání agenta-chodce Miroslava Dvořáčka nepochybuje. Ve svých glosách se často uchyluje k ironii, sarkasmu a černému humoru a svou přímočarou a nekompromisní polemikou vyráží oponentům dech.

David Zábranský, autor románů Slabost pro každou jinou pláž a Šternův pokus milovat, nositel Magnesie Litery za objev roku (2007), přichází se třetí knihou. Kus umělce je útlá, kompaktní novela o polském divadle.