Triton strana 110 z 141

Úspěšná antologie ve svém druhém, upraveném vydání přináší kvalitní průřez českou fantasy a sci-fi. Povídky spojuje téma psanců a vyvrženců společnosti. Hrdinů, kteří musí bojovat proti osudu svými vlastními prostředky. Jedni mečem, druzí puškou, všichni ale srdcem a rozumem - bez nich by ke svému cíli nedošli. Převážná část knihy se nese v duchu akce a dobrodružství. Najdeme zde například dvě povídky mistra fantasy Miroslava Žambocha či rozsáhlou novelu Ďura Červenáka s hlavním hrdinou trilogie Bohatýr. Leonard Medek nebo sestry Lukačovičovy vás na oplátku zavedou do uhrančivého prostředí městské fantasy. Do druhého vydání přibyly postkatastrofické příběhy Vladimíra Šlechty (cenami ověnčená Boží kopírka) a Petra Heteši (legendární Quag). Stále to ale není vše, co přináší tento literární festival plný nápadů a kvalitní zábavy.

Dva mocní bohové kdysi svedli boj o mladý svět. Jeden zvítězil, druhý se ukryl a čeká na svou příležitost. Princezna Heži, v jejíž krvi kolují zárodky magie Říčního boha, se pustí do nebezpečného pátrání po svém bratranci, aby poznala pravdu a svůj o sud. Ve stejné době přísahá syn pasteveckého náčelníka Perkar, plný snů o slávě, že obávaného Říčního boha zničí. Jejich cesty se nevyhnutelně musí zkřížit.

Malíř Jan Souček dávno snil o výtvarném ztvárnění apokalypsy. Svým dílem měl vyzkoušeny výtvarné finesy, které umožňují ztvárnit i nepochopitelné, nepopsatelné a neviditelné. Měl však trému před malíři, kteří se o totéž pokusili v minulosti, zejména před Albrechtem Dürerem. To bylo ovšem zbytečné, protože Mistr Albrecht Dürer maloval Zjevení sv. Jana čili apokalypsu na přelomu 15. a 16. století, což tu hraje svou roli. I Dürer by totiž své dřevoryty tvořil dnes jinak než před půl tisíciletím. Sotva by si dnes dovolil vytvořit realistického Boha s vousy jako pečlivého účetního, který v dávných lidských představách sečítal ve svých knihách naše přečiny. Rovněž já jsem usiloval o vlastní text apokalypsy a zároveň sledoval Jana Součka, v mých představách nového Mistra apokalypsy. Poprvé jsme se osobně setkali v Bonnu v roce 1991 a dohodli jsme se, že na tomto náročném díle budeme spolupracovat; já svým textem, on svými grafikami. Stalo se. Aniž bychom jeden druhého omezovali, vzájemně jsme se inspirovali. Zasvěcení čtenáři bible vědí, že Zjevení sv. Jana je vůbec nejsložitější pasáží bible a že s interpretací apokalypsy dodnes zápolí teologové všech náboženských hnutí. Malíř Souček ji zpodobnil na 22 listech, z nichž každý odpovídá jedné z 22 kapitol apokalypsy. Víme, že se v této knize, kterou přečteme za dvě hodiny, ale můžeme nad ní hloubat celý život, vyskytují šelmy a andělé a pečetě a svitky, i zhouba, která má postihnout celé lidstvo. Zejména s koncem každého století či tisíciletí pociťují lidé strach z přelomu doby. Dnes o to aktuálněji, že naše doba je dokonce naší vlastní zásluhou navštívena možným koncem více než kterákoli jiná. Cítíme, že kdesi za horizontem času vychází nová civilizační etapa, jsme na tahu, a Součkovo dílo, které nás může přimět i ke zpytování svědomí, přišlo v pravý čas.Vraťme se však ke smyslu apokalypsy. Každá sekta se snaží využít čísel a obrazů v textu, kreslí do detailu počty nás, kdo budeme zatraceni nebo uchráněni, hledá tajemství prokletého sledu vládců. Neboť každý čas v Janově vyprávění nacházel sám sebe, a sled posledních dnů podle koloritu, technických možností a podoby času. Ve skutečnosti je všechno mnohem prostší. Neboť každého z nás čeká jednoho dne naše vlastní apokalypsa, náš zcela osobní konec světa. I tohle cítil Honza Souček, a tudíž pospíchal, aby stihl všechno, co by nám tu rád zanechal. Vždycky pospíchali velcí duchové, a tento aktivní rod, který v každé vteřině usiloval, jako by šlo o všechno, vytvořil nejprve antiku a pak i celou evropskou civilizaci.

Sergej přišel o práci, a tak mu nabídka nového zaměstnání přijde vhod. Netuší však, že podmínkou k jejímu získání je pašerácký výcvik. Sergej totiž umí otevírat portál na Centrum, svět, který je středem mnoha světů, a jeho schopnost se nové organizaci, pro niž pracuje, náramně hodí. Max poklidně žije na placatém světě zvaném Homeostat. Každý týden zemře a o hodinu později se opět probere. Není to však už on, jen jeho trochu pozměněná kopie. Kým je Max ve skutečnosti, a proč jeho průvodci po únosu na Centrum tvrdí, že je někdo úplně jiný? A hlavně co mají Max a Sergej společného s Virou, světem, z něhož se rozšířila nákaza, která Centrum nevratně poškodila? Volné pokračování románu Stráž vás tentokrát zavede nejen na Centrum a na Zemi, ale i jiné světy, které se od toho našeho liší ještě daleko více. Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Argo.

Pohodlný život Johna Francise Kováře, šéfa globální pašerácké organizace, přeruší návštěva dlouho ztraceného přítele Vincenta Vegy a informace o usedlosti Chateau Molineraux, kde se prý dějí věci související s paralelními světy a kde snad, možná, zahynuli i někteří z Kovářových přátel. Chateau Molineraux se nachází v Normandii, bohužel v Normandii roku 1944 okupované Němci. Spojenecká invaze je na spadnutí a Kovář s Vegou mají jedinou možnost, jak se tam dostat včas – využijí tajný průchod mezi světy a připojí se k americké 82. výsadkové divizi. V Den D seskočí spolu s dalšími pětatřiceti tisíci parašutisty do Normandie. Invaze však nemusí probíhat podle učebnic dějepisu. V Chateau Molineraux sídlí člověk, který nechce, aby něco tak malicherného jako válka rušilo jeho výzkum, a nebojí se Němcům nabídnout pomocnou ruku. Pro Kováře a Vegu to dost možná bude ten nejdelší den. Svůj svět si musíme zasloužit!

Artur Penhaligon prožívá jedno dobrodružství za druhým. Bojuje proti pirátům, bouřkám, explozím a obrovské, všepožírající obludě. Pod polštářem našel pozvánku: LADY STŘEDA, Architektčina Správkyně a vévodkyně Hraničního moře, s nesmírným potěšením zve Artura Penhaligona na vybraný oběd o sedmnácti chodech, doprava zajištěna, odpovědi není třeba! Takové pozvání nemůže odmítnout. A tak se z nemocničního pokoje vrhá do dobrodružství na širém moři a po celou dobu je stále hlouběji vtahován do ústředního tajemství Domu. Artur musí najít třetí část Vůle a získat Třetí Klíč - nejen pro sebe, nýbrž pro miliony lidí, kteří budou v opačném případě trpět. Jaký bude jeho první krok?

Odborně a zároveň jasně a srozumitelně napsaná kniha uvádí čtenáře do vztahové psychoanalýzy a současných myšlenkových proudů psychoanalýzy.Vztahová teorie pomáhá překlenout rozdíly mezi klasickou Freudovskou pudovou teorií a interpersonální teorií na jedné straně a mezi interpersonální teorií a teorií objektních vztahů na straně druhé.Autorovi se podařilo jemně rozlišit různé stránky vzájemnosti.

Úsměv je internacionální řečí úsměvných rtů a veselých očí.(Teige, 1928, s.13) Je všudypřítomným gestem, a podle četných studií také nejběžnějším a nejčastějším způsobem navazování kontaktu a zahájení zaostřené přátelské interakce. Nejčastěji bývají úsměvy interpretovány například jako signály uvítání, poděkování, pozdravu, vyjádření schválení atd. - ty všechny jsou nositeli zprávy, že dotyčný jedinec nemá zlé úmysly, a jsou v rámci interpersonální komunikace univerzální. Usmívání však není pouze emocionálním vyjádřením, ale také neverbálním podnětem, a může mít četné interpretační nuance. Pro adekvátní interpretaci je proto důležité zaměřit se na výklad a porozumění významu úsměvu v závislosti na různých kontextových modalitách, jako je pohlaví, věk, kulturní prostředí, osobnost či záměr individua atd., díky kterým toto na první pohled jednoduché a obecně pozitivně vnímané gesto nabývá různorodých, dokonce protichůdných a leckdy i překvapivých významů.

Někdo kráčí po časové linii směrem vzhůru a v rozestupu století přepadává jednu agenturní bázi za druhou. Zůstávají po něm zničené zámky, vyražené dveře, spálené přístroje a nakonec i mrtví. Časové paradoxy jsou nebezpečná věc i v paralelním metauniverzu a umělá superinteligence GOD určí, že človek, který má šanci sérii incidentu vyřešit s minimálním narušením kauzálního přediva reality, je právě John F. Kovář. Jenomže lidé z třicátého století sledují i vlastní cíle atroglodyt odněkud z prehistorie je pro ně jen bezvýznamnou položkou na seznamu ztrát. JFK ví, že svůj svět si musí zasloužit, jen si není jistý, zda mu to opravdu stojí za to.