Triton strana 103 z 139

Přepracované a rozšířené vydání Psychologie osobnosti obsahuje nejnovější poznatky této vědy. Autor po uvedení do problematiky předmětu nastiňuje v sedmi kapitolách genezi osobnosti a její utváření, pojednává o pojmu Sebejá z různých pohledů, zabývá se strukturou osobnosti, ať už se jedná o temperament, emocionalitu, inteligenci, tvořivost, kognitivní styl, motivy či postoje. Následuje téma dynamika osobnosti, kde se dočteme mimo jiné o vůli, dynamice Já a dynamice nevědomí, ale i o frustraci či stresu. Další kapitolu autor věnuje charakteru, například jeho dimenzím a psychologické podstatě. Poslední kapitola představuje různé teorie osobnosti, počínaje těmi „klasickými“, jako je psychoanalýza či behaviorismus, přes humanistickou, kognitivistickou či fenomenologickou teorii, až po topologickou teorii osobnosti. Kniha přináší nejen relativně známé informace, ale především aktuální poznatky ze světové literatury týkající se psychologie osobnosti. Citováno je z mnoha děl světových autorů. Publikace je doplněna rozsáhlým seznamem doporučené literatury, a to jak klasické, tak té nejnovější.

Americký klinický psycholog Stan Tatkin nás seznamuje s inovativním přístupem k párové terapii, v němž se uplatňují nové poznatky neurovědy ve spojení s teorií attachmentu – citové vazby. Neurověda, která se zabývá fungováním lidského mozku, nám umožňuje lépe pochopit, co vlastně řídí naše vztahy. Máme vrozenou potřebu citově se připoutat k druhým lidem. Porozumění těmto zákonitostem může napomoci při řešení vztahových problémů, ale i při vytváření bezpečného a přijímajícího prostředí, tzv. párové bubliny. Tato publikace je určena především těm, kteří se v ústředním vztahu svého života právě cítí nešťastní, ztracení, zmatení nebo osamělí. Nechává je nově nahlédnout na případný dosavadní vysilující boj, chaos, bolest či rezignaci. Zároveň jistě poslouží těm, jejichž vztahy jsou funkční a láskyplné, ale přesto občas zabloudí do manželské či partnerské slepé uličky. Do třetice může být průvodcem na cestě k sebepoznání všem čtenářům a inspirací pro práci párovým terapeutům a poradcům.

Kniha, kterou listujete, je věnována klíčové psychoterapeutické otázce, jíž je rozhovor. Je velmi důležité podstatně rozumět rozhovoru jako takovému, protože v rozmluvě se děje poznání. To je již dlouhou dobu zúžené na poznání objektivní čili věcné, neosobní, neutrální, vědecké. Díky psychoterapii opakovaně zakoušíme, že poznání bez setkání nepřináší štěstí, úlevu, radost a mír, neulehčí duši bolest, nezmírní lidské utrpení. Setkání, které je lůnem mezilidského vztahu, se zakládá a uskutečňuje v rozhovoru. Zda se rozmluva stane setkáním u společné věci, dojde-li vstupem do ní k porozumění, nebo se setkání neuskuteční a řeč se stane slepým míjením, bezduchou formalitou - to je pro dění v psychoterapii a pro její smysl rozhodující. V rozhovoru dochází k důvěrnému setkání s druhými lidmi, ale také sama se sebou. A to nejen v reálném čase, ale také v minulosti a budoucnosti, ve společné chvíli, ve světě materiálním nebo virtuálním, v otevřenosti a přesazích. Lidské bytí je rozhovor, v něm se také děje. Proto je tak důležité, s kým, o čem i jak se řeč, a tak i náš život, vede. Péče o řeč a její dialogické dění je starostí o nás, o duši, o svět. Z toho se nám ukazuje, na jakých záchytných ontologických bodech se psychoterapie zakládá, na čem spočívá, a jaké jsou její přesahy a souvislosti.

Tato kniha, vycházející po dvaceti letech od posledního vydání, podstatně přepracovaná a rozšířená, zprostředkovává čtenářům kromě tradičních témat sociální psychologie i celou řadu aktuálních poznatků ze současné světové sociálněpsychologické literatury. Autor, jak je jeho zvykem, přináší vše, co je pro tento obor základních psychologických věd důležité nejen pro studium, ale i pro sebepoznávání a životní praxi. Publikace podává v rámci vědecké empirie jak experimentálně (psychometricky), tak i fenomenologicky získané poznatky. A tak vytváří systém poznatků nejen o základních zákonitostech sociálních interakcí mezi lidmi z hlediska chování, ale i prožívání. Klíčovým tématem výkladu je lidský subjekt, v novém pojetí sociální psychologie označovaný jako sebejá („Self“). Čtenář získá mnoho poznatků nejen o zákonitostech psychologických aspektů mezilidských interakcí, ale také o sobě samém (např. o tom, jak vnímá sám sebe, jak si obraz o sobě vytváří, jaké role na jevišti života hraje, jak se to projevuje v motivaci jeho jednání, sebecítění, sebehodnocení) a mnoho dalšího. Text je doplněn zajímavými příklady z praxe, tradiční uspořádání témat a poznatků sociální psychologie je podáváno v kontextu evolucionistických a sociálně-kulturních souvislostí a činitelů.

Elizabeth odjela do pohraničí vyučovat v nové jednotřídce děti osadníků Divokého západu. V hodinách musí zvládat šestileté caparty i sedmnáctileté výrostky a zpočátku se jí moc nedaří ani topit ve školních kamnech. V učitelském domku se po nastěhování potýká s nepohodlím i drzými myšími vetřelci a děsí ji vytí kojotů. Ale to by nebyla Elizabeth, aby se nepřízni osudu nepostavila čelem. Místní komunita si ji brzy oblíbí a mladíci na ženění si u ní podávají dveře. Ona sama si však myslí na „koňáka“ Wynna Delaneye ze sboru Severozápadní jízdní policie, široko daleko jediného svobodného muže, který nevěstu nehledá a ženit se nehodlá. Nikdy. Podaří se Elizabeth změnit jeho názor? A jakou sváděcí taktiku zvolí, aby ji schválilo její svědomí i Bůh?

Kniha se zabývá vznikem a vývojem antropologického myšlení na pozadí expanze západní civilizace, od vrcholného středověku po soumrak viktoriánské éry, s přihlédnutím k širším historickým, sociálním a kulturním souvislostem. Autor se pokusil vystihnout svébytnou povahu západní společnosti, utvářenou od prehistorických dob, a porozumět klíčovým epizodám setkávání a střetávání s mimoevropskými civilizacemi a kulturami, které měly osudový dopad na vývoj moderního západního myšlení, vzdělanosti a vědy, například misijnímu úsilí, zámořským výpravám nebo koloniálním výbojům. Ve druhé části své studie podrobně líčí utváření antropologie – jakožto vědecké disciplíny o lidské rozmanitosti a odlišnosti – od raného novověku po počátek dvacátého století, kdy v dějinách tohoto oboru přichází údobí nazývané „klasické“. Pozornost je věnována především biblické antropologii, intelektuálnímu vlivu osvícenství a romantismu na formování moderní antropologie, klasickému evolucionismu, difuzionismu, zrodu rasové ideologie a významu působení Emila Durkheima, Franze Boase, Williama Riverse a dalších výrazných osobností přelomu devatenáctého a dvacátého století. Přehled se uzavírá těsně před vystoupením Bronislawa Malinowského a vznikem funkcionalistické a konfiguracionistické školy.

Encyklopedie soběstačnosti nabízí základní rady a tipy pro zahradníky samozásobitele a pro malé domácí hospodářství. Důležité informace tu najde každý, kdo si chce začít pěstovat vlastní jídlo a navrhnout si zahrádku tak, aby všechno rostlo a plodilo v „bio“ režimu, ekologickým a udržitelným způsobem, zdravě a v souladu s přírodou. I na malé zahrádce můžeme uzavírat koloběhy zdrojů a odpadů, vystačit s minimem fosilních paliv a čerpat přitom ze znalostí a zkušeností předchozích generací. Seznámíte se tu se základy péče o půdu a hospodaření s vodou na pozemku, s permakulturními metodami designu zahrady, dozvíte se, jak vytvořit jedlý les. Nechybí ani návody na přírodní ochranu rostlin před nemocemi a škůdci, na domácí semenaření, ani přehled pěstování nejdůležitějších druhů užitkových rostlin, včetně starých a krajových odrůd. Vše doplňuje kapitola o chovu drůbeže pro ty, kdo by si rádi pořídili slepice, kachny nebo husy. Jde o první díl třídílné série encyklopedických příruček; druhý díl bude pojednávat o hospodaření na rozsáhlejších pozemcích a třetí o lidském společenství a ekologickém stavitelství.

Třetí díl oblíbené Encyklopedie soběstačnosti poskytuje základní přehled o tom, jak efektivně hospodařit s energiemi, jak vybírat nejvhodnější moderní energetická řešení pro domácnost, dům i dopravu a také jak dlouhodobě vynakládat za energie méně peněz a ušetřit. Autoři vás dále seznámí se současným stavem stavebních technologií. Nabízejí orientační přehled různých metod a postupů přírodního i klasického stavění, používaných materiálů a novinek, to vše s důrazem na udržitelnost, ekologickou šetrnost a zdravé prostředí objektů. Seznámíte se s legislativou týkající se stavění a rekonstrukcí a získáte rady, jak jednat s úřady. V knize najdete i cenné zkušenosti a příklady z praxe a tipy, na koho se při plánování a realizaci různých řešení obracet. Třetí svazek Encyklopedie soběstačnosti rovněž představuje možnosti drobného domácího podnikání s mnoha konkrétními příklady a prověřenými radami z praxe. Závěr je věnován stručnému přehledu metod a postupů, po kterých můžete sáhnout při spolupráci v nehierarchických lidských společenstvech. Na sepsání se podílel kolektiv autorů, kteří jsou odborníky v jednotlivých oblastech a kterým jsou vesměs blízká ekologická řešení šetřící zdroje naší planety a prospívající jak přírodě, tak zdraví lidí.

Kniha přibližuje v širších historických, politických, kulturních a ekonomických souvislostech globální dějiny Eurasie od poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu po počátek jednadvacátého století. Od úsvitu středověku až do sklonku raného novověku byly rozsáhlé oblasti rozkládající se od Číny přes Střední Asii po Indii a Středomoří integrovány prostřednictvím orientální globalizace, která soustředila největší světový hospodářský a intelektuální potenciál. Evropské společnosti se nacházely na periférii této obrovské zóny tvořené množstvím obchodních a politických vazeb. Atlantická globalizace, jež se zrodila v osmnáctém století v prostoru mezi severozápadní Evropou a Severní Amerikou, byla podmíněna vznikem silného merkantilistického státu, vědeckého světonázoru a ideologie liberalismu. Na přelomu osmnáctého a devatenáctého století atlantická globalizace definitivně zastínila orientální globalizaci a vyústila do západní hegemonie a moderní globální civilizace. Současná stagnace Západu a opětovný vzestup asijských mocností souvisí s krizí euroamerického racionalismu, scientismu a liberalismu, která může být překonána přehodnocením odkazu liberalismu a vytvořením ideologie postliberalismu.

Kniha přibližuje především diplomatické styky Svatého stolce a fašistické Itálie v letech 1922–1945, tedy v období, které počíná nástupem Benita Mussoliniho do čela italského státu a zvolením papeže Pia XI. a končí v závěru druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-italské vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Itálie v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou pozornosti nezůstávají ani Lateránské dohody, sbližování Itálie s nacistickým Německem, rasové otázky, reflexe italské zahraniční politiky či postoje papežů Pia XI. a Pia XII. v období druhé světové války.

Monografie přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a německého nacismu v letech 19231945, tedy v období od Hitlerova pivnicového puče v listopadu 1923 do konce druhé světové války v Evropě v květnu 1945. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století se pokouší zbavit vatikánsko-německé vztahy nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se soustředí na stýkání a potýkání Vatikánu a Německa v meziválečném i válečném období. Autor v knize představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, kdy stranou naší pozornosti nezůstávají ani nástup Adolfa Hitlera k moci, konkordát z roku 1933, sbližování nacistického Německa s fašistickou Itálií, rasové otázky, encyklika S palčivou starostí, reflexe německé zahraniční politiky, mírové aktivity či postoje papeže Pia XII. v době druhé světové války. Autor vychází jak z materiálů vatikánských archivů a vydaných edic, tak dostupných dokumentů církevní politiky první poloviny 20. století a rozsáhlé zahraniční literatury, především italské, německé a anglické provenience, jež byla k tématu publikována.

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 1917–1945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.–40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války.