Triton strana 22 z 157

K úvahám o naplnění života a jeho smyslu dospíváme nejčastěji na křižovatkách vývojových milníků daných přirozeným životním cyklem. Každé životní stadium klade otázku, jejímž prostřednictvím autoři knihy přibližují specifika, rozmanitost, náročnost i krásu dané etapy. Obdobně, jako je ve sportu upřena pozornost zejména na start a cíl, je v této knize věnován větší prostor období kojeneckého věku (O životní naději) a závěrečné etapě života (Umění stárnout). Jednotlivá životní stadia jsou pozváním k rozšíření pohledu na lidský život o existenciální dimenzi z hlediska porozumění dané etapě i jejímu naplnění. Kniha přináší cenné teoretické poznatky o životním cyklu a rozvíjí terapeutické nápady pro dané období. Tak jako přesah našeho života spočívá ve stopách, které jsme zanechali v jiných lidech, bude mít tato kniha přesah, pokud podpoří radost z žití, porozumění sobě i druhým, blízkost mezi lidmi. Proto byla napsána. Přijměte pozvání k její četbě.

Autoimunitní onemocnění trápí na celém světě více lidí než rakovina a nemoci srdce a cév dohromady. Klíče k uzdravení i prevenci přitom držíte ve vlastních rukou. Podstatné je ozdravit tělo a změnit životní styl. Tato kniha vám poskytne podrobný návod jak na to. Je rozdělena do šesti okruhů: 1. Zdravé a nezdravé potraviny. Sestavte si optimální jídelníček! 2. Skrytá infekční onemocnění. Zbavte se jich! 3. Spokojená střeva. Vylaďte střevní mikroflóru! 4. Hormony v rovnováze. Jděte přírodní cestou! 5. Detoxikace. Pryč s jedy v těle i prostředí! 6. Stres. Zatočte s ním! Čeká vás hodně práce, také proto je tato kniha tak obsáhlá. Námaha se však určitě vyplatí. Autoimunita nemusí být novou epidemií!

P. Miroslav Šimáček byl kvůli svému působení mezi mládeží přeložen Státní bezpečností do Příchovic v Jizerských horách, kde dostal poslední příležitost ke kněžské službě. Zpočátku prázdná a neútulná fara se postupně stala vyhledávaným místem několika generací mladých lidí z celého tehdejšího Československa. Klíčem k jejich srdci bylo přijetí, pravdivost, přátelství, upřímná snaha o život podle evangelia a poctivé hledání i nacházení Boha v živém společenství. Kniha zachycuje vzpomínky na konkrétní osobnosti, klíčové momenty a linie událostí v životě M. Šimáčka, které umožnily vznik a existenci nejen příchovické Křižovatky, ale také dalších center života mládeže, a zejména Sekce pro mládež ČBK. Text je doplněný řadou fotografií a zkušenostmi lidí, kteří na příchovickou faru přijížděli už v osmdesátých letech minulého století a dodnes se tam vracejí.

Psychosomatika - duše a tělo - psychosomatická onemocnění - psychoterapie - kolektivní monografie

Louis Pasteur (1822–1895) byl francouzský biolog a chemik, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Založil nové vědecké obory – stereochemii, mikrobiologii, imunologii –, objevil vakcíny proti sněti slezinné a vzteklině. Jeho jméno nese ve Francii více než dva tisíce ulic, „Pasteur“ je i název jedné ze stanic pařížského metra. Tento znamenitý a nesmírně pilný vědec takřka neznal rodinný život, v divadle nebyl za celý život ani desetkrát. Mnohé významné výzkumy uskutečnil už jako těžce handicapovaný následky mozkové mrtvice, kterou utrpěl v roce 1864. Přesto nepolevil v pracovním nasazení a stal se doslova zachráncem hedvábnického průmyslu ve Francii i v dalších zemích, když odhalil původce moru bource morušového a navrhl zásady zamezující dalšímu šíření nemoci. Poslední třetinu života věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci zejména očkováním. Vrcholem bylo vyvinutí vakcíny proti vysoce smrtelné nemoci, vzteklině, po předchozích pokusech na psech a pravděpodobně i na sobě samém. O tom všem vypráví velmi podrobný Gelův životopis. Kromě autobiografických dat a detailního popisu Pasterových výzkumů, metod práce i sisyfovských bojů se zaslepenými odpůrci nabízí kniha vzrušující pohled do klasického období mikrobiologie (golden age) ve druhé polovině 19. století, do bohatýrské doby průkopníků tápajících v moři neznalostí a objevujících základní zákonitosti s nasazením, a někdy dokonce obětováním vlastního života. Četné odborné informace a fakta vycházející ze stavu poznání v době vzniku knihy revidoval podle aktuálních poznatků doc. RNDr. Jaroslav Julák, CSc., z Ústavu imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze

Lidské armády, vojáci i čarodějové, desetitisíce mužů – všichni vybavení tou nejmodernější a nejničivější technikou, postupují do Pustiny na území, kam lidská noha už stovky let nevstoupila. Max Bronštejn se jako velitel průzkumného tankového oddílu musí vypořádat jak s nástrahami magií pozměněné reality, tak i se smrtelně nebezpečnými nepřáteli, které si udělal doma, v obydleném světě. K tomu všemu se soukolí válečné mašinérie postupně zadrhává, jak do něj někdo, nebo něco, sype písek. Lidská civilizace se najednou nejeví tak mocná a neotřesitelná, jak o tom byli všichni ještě nedávno přesvědčeni.

Jsme uvězněni v kruhu takzvaných svatých válek. Dave Andrews ovšem ve své knize tvrdí, že je možné se této endemické srážce odlišných společností vyhnout. Náboženství má potenciál stát se prostředkem překonání stupňujícího se konfliktu, pochopíme-li jediné: Jádrem každého skutečného náboženství je otevřená a soucitná spiritualita. V jejím duchu si pak můžeme znovu činit nárok na slovo džihád: odebrat ho extremistům, kteří si ho přivlastnili a zároveň se mu zpronevěřili, a vtisknout mu (podle skutečně koránských termínů) nový význam posvátného nenásilného boje za spravedlnost. Začněme přemýšlet o Ježíšovi jako o silné a současně jemné mesiášské postavě, která může křesťany a muslimy spojovat. Ježíšův džihád je kniha o usmíření a jednání, návod pro všechny křesťany a muslimy, kteří se chtějí přidat k Ježíšově džihádu bok po boku nenásilně bojovat za spravedlnost a mír.

Kniha přináší nový náhled na vztah mezi katolickým křesťanstvím a magií. Autor ve své práci rozebírá magii očima antropologů, mnohdy dnes již opomíjených. Zmiňuje antické myslitele, kteří se magií zabývali, a nezapomíná přitom ani na vzácnou filozofickou renesanční magii. Středověké pohanství zobrazuje jako nosné a nezbytné při budování katolického křesťanství. Rovněž zkoumá vztah magie a vymítání ďábla.

Atlas elektroencefalografie dospělých je určen lékařům a jiným zdravotnickým pracovníkům, kteří s klinickou elektroencefalografií přicházejí do styku, tedy zejména epileptologům, neurologům, psychiatrům, psychologům a odborníkům, zabývajícím se výzkumem v neurovědách. Užitečnou pomůckou se může stát i pro ty, kteří touží do tajů této již poměrně staré, ale dynamicky se rozvíjející vyšetřovací metody proniknout, tedy začínajícím elektroencefalografistům a studentům medicíny. Druhý díl této práce předpokládá znalost normálních nálezů uvedených v dílu prvním. Cílem tohoto dílu je podat co nejširší výběr abnormních interiktálních nálezů u dospělých. Jde tedy o téma, které klinického elektroencefalografistu zajímá v každodenní práci nejvíce. V první kapitole diskutujeme otázky pojetí abnormity v elektroencefalografii (EEG) a klasifikaci abnormních nálezů. V kapitole druhé se snažíme zdůraznit klesající význam elektroencefalografie v diagnostice morfologických lézí (projevujících se nálezy nespecifickými). Protože jde však v praxi o nálezy velmi časté, zvolili netradiční přístup a k obrazu elektroencefalografickému přidáváme v řadě případů i ilustratívní výsledky neurozobrazovacích vyšetření. Ve třetí kapitole pojednávající o nálezech epileptiformních používáme ukázky neurozobrazovacích vyšetření spolu s množstvím grafů ke zdůraznění komplementarity neurofyziologických a neurozobrazovacích vyšetření. Na poli epileptologie spatřujeme hlavní význam EEG v současnosti. Kontinuální monitorování EEG u kriticky nemocných je další bouřlivě se rozvíjející oblastí využití EEG. Vzorce, na které jsme dříve naráželi jen náhodně či které jsme nezachycovali vůbec, se nyní stávají nálezy, se kterými se klinický elektroencefalografista setkává vcelku běžně. Jejich přehled podáváme ve čtvrté kapitole. V poslední páté kapitole je podán přehled o těch postupech kvantitatívní EEG, u kterých již byl přínos pro klinickou neurofyziologii ověřen.

Legendy Židů patří neoddiskutovatelně do pokladnice světové literatury, do níž vstoupily jako „příběhy, jež v Bibli nenajdete“ nebo jako „veškeré židovské legendy v kostce“. Ginzberg vynikal schopností vstřebávat stovky příběhů a jejich verzí v původních jazycích a všímat si rozdílů, jež naznačují, který příběh je původní a který odvozený. Toto Ginzbergovo dílo dodnes představuje odrazový můstek pro studium biblických legend obecně a autorovy závěry nebyly pozdějšími objevy tzv. svitků od Mrtvého moře a gnostických rukopisů z Nag Hammádí vyvráceny, nýbrž vesměs potvrzeny. Českému čtenáři, jenž se s nimi dosud neměl možnost seznámit, umožňují poprvé nahlédnout do textů, jež se formovaly tisíce let a jež úzce souvisejí s pojmem „ústní Tóra“. Tóra samotná (je třeba vždycky psát s velkým písmenem) není jen učení (nauka) či pět knih Mojžíšových, ale je též synonymem pojmu Tanach, celé židovské Bible. Tóra navíc není jen Písmo svaté, úzce se pojící se svatostánkem, ale i živá bytost, předcházející stvoření člověka a světa. Na její podvojný charakter – písemný a ústní – nelze zapomínat. Písemná forma je vnějším projevem Tóry, zjeveným „fyzickým artefaktem“, nutně provázeným vnitřním obsahem, tedy ústní Tórou, jež vznikala souběžně s „hmotným“ textem. A ač prvním uceleným písemným vyjádřením ústní Tóry je až rabínská Mišna z počátku 3. stol. po Kr., rozhodně to neznamená, že „příběhy, jež v Bibli křesťan nenajde“, jsou „dodatečným výmyslem“ rabínů odtržených od běžného života židovské komunity. Právě naopak. Ginzberg celým svým dílem poukazoval na to, že oba aspekty vznikaly synchronně. Bez nich by „Tóra“ nikdy nebyla celá. K písemnému zaznamenání ústní Tóry byl dán důvod teprve po zničení Chrámu v roce 70 po Kr. (po tzv. churbanu), tedy po skončení období druhého chrámu. Ve zkratce to vyjadřuje tvrzení, že „Tanach je Chrámem po churbanu“: hmotný Chrám zmizel, leč přijal podobu duchovní, kterou nikdy neztratil a nikdy ztratit nemůže.

Encyklopedie soběstačnosti nabízí základní rady a tipy pro zahradníky samozásobitele a pro malé domácí hospodářství.

Kniha Spiritualita lékaře a bioetika není pouhou syntézou již známých bioetických nauk, ale přináší novou metodu v uvažování o osobnosti lékaře a jeho práci. Na českém knižním trhu podobná publikace není. Svým obsahem navazuje na předchozí autorovu publikaci Ekologická spiritualita a etika.Čtenář se seznámí s filozoficko-teologickými předpoklady vztahů mezi lékařem a pacientem, péčí o duševní a duchovní zdraví lékaře, reflexí nad spirituálním pozadím volby lékařského stavu, zdroji inspirace pro spiritualitu lékaře a významem etiky ctností pro lékaře. Nechybí ani etické otázky a prognózy vývoje lidstva a bioetiky na prahu nových technologií. Neméně zajímavá je úvaha o vztahu spirituality a neurověd a jejich syntéze v tzv. neuroteologii.Kniha je vhodným studijním materiálem pro studenty na vysokých školách, na lékařských fakultách, na zdravotně-sociálních fakultách, na teologických fakultách, i na středních zdravotnických školách. Knihu uvítají i lékaři, kteří ctí, přijímají a vyznávají křesťanskou víru. Text může působit preventivně vůči syndromu vyhoření lékařů.

Od mediků pro mediky, to byl původní záměr při sepisování učebního textu, který začala připravovat skupina Medici Boni ještě během studia medicíny. Po mnoha pozitivních ohlasech na studijní materiály se rozhodli posunout je o úroveň výš a ve spolupráci se zkušenými odborníky z Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol vydali knihu, která poslouží nejen studentům, ale i lékařům, laborantům a odborníkům dalších zdravotnických profesí. Lékařská mikrobiologie nabízí vhled do úžasného prostředí pro člověka nebezpečných mikroorganismů. Text přináší ucelený a systematický přehled klinicky nejvýznamnějších mikroorganismů, nejužívanějších antimikrobiálních látek, jednotlivých metod užívaných v praxi mikrobiologické laboratoře a v neposlední řadě i pohled na problematiku infekčních nemocí z pozice klinického mikrobiologa. Učebnice provází světem mikroorganismů a studenti ji využijí jak při přípravě ke zkouškám, tak i v následné klinické praxi. Ve třetím vydání této učebnice je zařazena aktualizace k pandemii COVID-19, nově se objevují viry Nipah a Hendra s potenciálem další, snad i závažnější pandemie, ale třeba i jednobuněčný prvok Blastocystis, který je málokdy skutečně patogenem a zdá se, že je spíše známkou zdravého střevního mikrobiomu A samozřejmě mnohem více. Text je opět na základě uživatelských recenzí upraven, aby byl ještě čtivější a přehlednější. Však posuďte sami.

Kniha uměleckořemeslné poezie, představující soubor dvaačtyřiceti objektů – zrcadel „Srdcadel“ spolu s doprovodnými texty jejich tvůrce, sklenářského výtvarníka a restaurátora vitráží Petra Coufala. Díla vznikala v letech 2018–2021. Jejich průběžnou fotodokumentaci prováděl přední český fotograf a dokumentátor Martin Frouz.

Žijeme ve věku skepticismu. Naše společnost tak hluboce věří v empirický rozum, dějinný pokrok a procítěné emoce, že je snadné položit si otázku: Proč by vůbec někdo měl věřit v křesťanství? Proč by měl někdo potřebovat náboženství? Autor vyvrací mylný dojem, že pod vlivem sekularismu a lidského pokroku zaniká náboženství. Náboženství je důležitější, než si myslíte. Přesvědčení o individuální svobodě, lidských právech a rovnosti se neslučuje s představou, že se lidské bytosti staly tím, čím jsou, na základě přežití nejzdatnějších. Křesťanství dává smysl. Keller vysvětluje, proč je rozumné věřit v Boha, a proč dává největší smysl víra v křesťanství. Tato kniha je jednou z nejlepších Kellerových knih pro věřící i skeptiky. V dnešní době nedává větší smysl jen víra v křesťanského Boha jako taková, ale v tomto šíleném světě dává Bůh větší smysl i samotné lidské existenci.

Lidské armády, vojáci i čarodějové, desetitisíce mužů – všichni vybavení tou nejmodernější a nejničivější technikou, postupují do Pustiny na území, kam lidská noha už stovky let nevstoupila. Max Bronštejn se jako velitel průzkumného tankového oddílu musí vypořádat jak s nástrahami magií pozměněné reality, tak i se smrtelně nebezpečnými nepřáteli, které si udělal doma, v obydleném světě. K tomu všemu se soukolí válečné mašinérie postupně zadrhává, jak do něj někdo, nebo něco, sype písek. Lidská civilizace se najednou nejeví tak mocná a neotřesitelná, jak o tom byli všichni ještě nedávno přesvědčeni.