Triton strana 26 z 157

Většina z nás se chce chovat k druhým lidem laskavě, jen neví, že je třeba začít u sebe. A musí jít o laskavost radikální. Pojem radikální je totiž odvozen z latinského výrazu radix pro kořen, základ. Laskavost by měla být základem a doslova u kořene všeho, co říkáme a děláme. Je pravda, že doporučovat laskavost k vlastní osobě může působit jako propagace sobectví. Vždyť laskavost by měla být něčím, co nabízíme těm druhým. Leč péče o sebe sama je nezbytnou podmínkou šťastného a účelného života. Pokud nebudeme nakládat láskyplně sami se sebou, nebudeme ani dostatečně vybaveni k láskyplnému jednání s druhými lidmi. Kniha Angely Santomerové je napsána s hlubokým vhledem. Je nejen inspirativním průvodcem po otázkách osobní transformace, ale zejména praktickým návodem k získání zkušenosti, kterou bychom mohli nazvat laskavým vědomím. Bez ohledu na své náboženské či jiné přesvědčení se čtenář vydá na pouť, během níž zaměří pozornost na potřebu vnitřního a vnějšího pokoje na potřebu vést život na základě niterné shovívavosti, laskavosti a ohleduplnosti, a to k sobě samému, ostatním lidem i světu. To, že si laskavost osvojit lze, potvrzuje i moderní výzkum lidského mozku, který dokazuje, že změnou způsobu uvažování lze do jisté míry transformovat i samotný mozek.

Tato kniha, vycházející po dvaceti letech od posledního vydání, podstatně přepracovaná a rozšířená, zprostředkovává čtenářům kromě tradičních témat sociální psychologie i celou řadu aktuálních poznatků ze současné světové sociálněpsychologické literatury. Autor, jak je jeho zvykem, přináší vše, co je pro tento obor základních psychologických věd důležité nejen pro studium, ale i pro sebepoznávání a životní praxi. Publikace podává v rámci vědecké empirie jak experimentálně (psychometricky), tak i fenomenologicky získané poznatky. A tak vytváří systém poznatků nejen o základních zákonitostech sociálních interakcí mezi lidmi z hlediska chování, ale i prožívání. Klíčovým tématem výkladu je lidský subjekt, v novém pojetí sociální psychologie označovaný jako sebejá („Self“). Čtenář získá mnoho poznatků nejen o zákonitostech psychologických aspektů mezilidských interakcí, ale také o sobě samém (např. o tom, jak vnímá sám sebe, jak si obraz o sobě vytváří, jaké role na jevišti života hraje, jak se to projevuje v motivaci jeho jednání, sebecítění, sebehodnocení) a mnoho dalšího. Text je doplněn zajímavými příklady z praxe, tradiční uspořádání témat a poznatků sociální psychologie je podáváno v kontextu evolucionistických a sociálně-kulturních souvislostí a činitelů.

Kniha Willsův oční manuál je překladem již sedmého vydání mimořádně úspěšné publikace, která poprvé vyšla v roce 1990 a byla výsledkem práce kolektivu lékařů americké Willsovy oční kliniky. Z prvních šesti vydání se prodalo 207 865 výtisků a kniha byla přeložena do mnoha světových jazyků. Sedmé vydání manuálu zahrnuje výsledky velkých klinických studií a jsou zde zohledněny i měnící se trendy v práci, kategorizaci a léčbě očních onemocnění v rámci nejrůznějších oftalmologických specializací, mezi něž patří oční traumata, plastické operace, choroby rohovky, pedooftalmologie, neurooftalmologie, uveitidy a choroby sítnice. Navzdory tomu, že jsou do textu zahrnuty nejnovější lékařské a technologické trendy, se autoři snažili zachovat původní cíl, který sledovali editoři prvního vydání: předložit ucelený, zhuštěný a uživatelsky příjemný zdroj informací pro poskytovatele zdravotní péče, kteří pracují s pacienty majícími oční potíže.

Kniha je základním textem představujícím teorii a praxi gestalt terapie, významného psychoterapeutického směru, který se objevuje v polovině 20. století. Jeho původce, Frederick Perls, ho uvedl jako výsledek svého celoživotního úsilí o rozvinutí nového psychoterapeutického modelu, který by důsledně vycházel z holistických a organizmických principů a představoval tak alternativu k ortodoxní psychoanalytické doktríně nebo mechanistické behaviorální tradici. I když původní myšlenky pocházejí od Fredericka Perlse, kniha je výsledkem tvořivé spolupráce tří autorů (Paula Goodmana, který materiál dílu rozvinul a přepracoval, a Ralpha Hefferline, jenž vše aplikoval v praxi). Tato publikace se zcela právem řadí mezi klasická díla o psychoterapii vůbec. Podává základní výklad pro nový psychoterapeutický přístup, rozhodně ale není lehkým čtením. Nelze ji číst jedním dechem, jak je tomu u mnoha populárních psychologických knížek. Zejména pro čtenáře, který se zatím neorientuje v základní teorii gestalt terapie, může být zpočátku těžkým soustem. Je to však základní práce pro seriózního studenta, který je připraven číst a studovat ji znovu, zažívat ji pomalu a trpělivě. Kniha poprvé vyšla před více než půlstoletím a o jejím vlivu na další generace psychologů a psychoterapeutů svědčí i její pravidelné reedice a překlady do všech světových jazyků.

Už vím, že je vždy možné psát o slunci Mnozí z těch, kteří v dětství osiřeli, byli zanedbáváni nebo odmítáni, bojovali se ztrátou s tužkou v ruce. Prostý akt psaní jim změnil příchuť světa. Nedostatek totiž vyvolává kreativitu, ztráta vyzývá k umění, sirotčinec k románům. Život bez činnosti, bez setkávání a bez smutku by byl pouhou existencí bez potěšení a beze snů, ledovou pustinou. Vykřičet své zoufalství nestačí, je třeba hledat slova, která dají tísni tvar, pak ji lépe uvidíme a snáz ze sebe dostaneme. Je nutné neštěstí vyjádřit. Psaní vyplňuje propast ztráty. Psát, škrtat, zkoušet různá slova a roztrhané já se zvolna zceluje... Vzrušující kniha plná svědectví a emocí, v níž Boris Cyrulnik popisuje své vlastní utrpení i utrpení jiných, aby nás přesvědčil o výhodách představivosti, síle snění a léčivých schopnostech, jež se skrývají v psaní.

Krvavé korporační války o vládu nad Sluneční soustavou pominuly, přišel čas absolutních profesionálů, hi-tech žoldnéřů. Jen ti mohou provést na Plutu extrémně utajený výsadek a bez krveprolití získat kontrolu nad vědecko-průmyslovou základnou. Jenomže něco se zvrtne a ke slovu přicházejí orbitální obranné komplexy, flotily bitevních křižníků, ultimativní pozemní zbraně V říši metanového ledu při mínus dvě stě čtyřiceti stupních pod nulou je lidské tělo tak neskutečně křehké

Kniha přibližuje diplomatické styky Svatého stolce a sovětského komunismu v letech 19171945, tedy v období od bolševického puče v listopadu 1917 do konce druhé světové války. V kontextu mezinárodních událostí 20.40. let 20. století zbavuje vatikánsko-sovětské styky nánosů paušálních předsudků a přejímaných klišé, přičemž se zaměřuje na stýkání a potýkání Vatikánu a sovětského Ruska ve válečném i meziválečném období. Monografie představuje významné osobnosti, mezníky i třecí plochy vzájemných styků, stranou přitom nezůstávají ani vzájemné vztahy před rokem 1917, náboženské poměry bolševické revoluce v roce 1917, jednání 20. let, vatikánské mise v SSSR, osobnosti Vladimíra Iljiče Lenina, Josifa Vissarionoviče Stalina a dalších komunistických představitelů, likvidace katolické církve ve 30. letech, encyklika O bezbožeckém komunismu z roku 1937, úvahy o křížovém tažení proti SSSR či náboženských poměrech v zemi v období druhé světové války. Nebyly to pouze diplomatické styky Svatého stolce a pravoslavného Ruska, jež byly po staletí tradičně velmi chladné, rovněž odmítavý byl i vztah Svatého stolce k materialistickému komunismu, projevujícímu se často bojovným ateismem, který se zrodil v polovině 19. století. Když se v Rusku v roce 1917 obě nepřátelství spojila a dala vzniknout ideologii sovětského komunismu, ocitly se vztahy na bodu mrazu. Přesto se ve 20. letech objevovaly snahy Svatého stolce proniknout do Sovětského svazu a bránit zde katolickou církev i její věřící, byly však likvidovány se značnou urputností bolševiky. V následující dekádě byly stovky kněží popraveny, uvězněny či deportovány ze země, kostely uzavřeny, křesťanský tisk zakázán a vliv náboženství ve společnosti značně zredukován.

Bývalá válečná loď Vrtošivá fena a její nekonvenční posádka dostávají od Záchranného sboru příkaz ověřit nouzové volání lidské kosmické lodě Duch Lucy. Její posádka ji musela těžce poškozenou opustit a uchýlit se na opuštěnou loď vypuštěnou mimozemskou rasou Nymtoqů před deseti tisíci lety. Obrovská loď ale skrývá svá vlastní smrtící tajemství. Do popravy válečné zločinky Ony Sudakové zbývá jen několik minut. V posledním okamžiku ji však z cely smrti unáší neznámé komando. Mramorová flotila si ji vyžádala jako pozorovatele a prostředníka při nemilosrdném vynucování míru v celé lidské Většině. Lodě Flotily netolerují odpor a každá rebelie je rozdrcena mnohonásobnou přesilou. Když dospějí k závěru, že Vrtošivou fenu je nezbytné eliminovat, začíná boj o přežití.

V čem tkví tajemství partnerů, kteří po sobě i po dlouhých letech touží? A proč se vlastně touha časem vytrácí? Lze ji získat zpět? Úspěšná párová terapeutka Esther Perelová odpovídá na všechny tyto otázky na základě své mnohaleté praxe. S velkou dávkou porozumění, ale i nadsázky boří hluboce zakořeněné mýty týkající se erotiky, sexu, intimity a dlouhodobých vztahů, rozebírá jednotlivé případy svých klientů, kterým se ze vztahu vytratila jiskra, a dává naději na to, že je možné ji znovu zažehnout.

V čem tkví tajemství partnerů, kteří po sobě i po dlouhých letech touží? A proč se vlastně touha časem vytrácí? Lze ji získat zpět? Úspěšná párová terapeutka Esther Perelová odpovídá na všechny tyto otázky na základě své mnohaleté praxe. S velkou dávkou porozumění, ale i nadsázky boří hluboce zakořeněné mýty týkající se erotiky, sexu, intimity a dlouhodobých vztahů, rozebírá jednotlivé případy svých klientů, kterým se ze vztahu vytratila jiskra, a dává naději na to, že je možné ji znovu zažehnout.

Kosmická loď Perseus III má objasnit osud předchozích dvou expedic k Železnému měsíci planety Tartaros, které se po dosažení cíle záhadně odmlčely. Na místě je však posádka Persea III zajata a podrobována převýchově a indoktrinaci. Sci-fi román Past na Persea autora Luďka Peška, známého i jako významného představitele malířského směru Spaceart, se stal v německy mluvících zemích bestsellerem. V tehdejším Československu ale vyjít nemohl, protože autor emigroval do Švýcarska a jeho dílo se dalo interpretovat jako podobenství vzniku, fungování a udržování nesvobodné společnosti.

V hasičských kruzích známý žurnalista a historik Josef Nitra předkládá odborné i široké laické veřejnosti doposud nejobsáhlejší dílo věnující se vzniku a rozvoji požární ochrany v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nezapomíná přitom ani na období společného československého státu a ve zvláštní kapitole věnuje pozornost také hasičům na Slovensku. Publikace představuje široce pojatou, propracovanou sondu do historie užití ohně a ochrany před ním. Autor přitom postupuje od počátků lidské civilizace přes první účinná opatření středověku a raného novověku, zejména císařské patenty Marie Terezie a Josefa II., až po moderní dobu charakteristickou rozvojem techniky a závislostí společnosti na ochraně vlastní bezpečnosti. Zvláštní pozornost je věnována vzniku prvních hasičských sborů a snaze o samostatnou národní organizaci. Zároveň se zde dovídáme podrobnosti o vývoji odborného vzdělávání, máme možnost seznámit se s hasičskou literaturou i profesním periodickým tiskem a autor neopomíjí ani zavádění požární ochrany v hospodářských odvětvích, založení vzájemné pojišťovny či samaritánské služby. Další kapitoly pak nabízejí přehled historie civilní ochrany, hasičského vzdělávání a sportu, muzejnictví a sběratelství a v neposlední řadě i práce s dětmi a mládeží.

Je to malér, když se dvě holky zamilují do jednoho kluka. A co teprve když si některý mládenec myslí na dívku, která ho odmítá, zatímco zklamaná kamarádka soptí a nemůže sokyni přijít na jméno! Přesně to se přihodí děvčatům z rodiny Davisových. Belinda, nejmladší dítě Clarka a Marty, sní o povolání ošetřovatelky a líbí se jí handicapovaný farmářský synek s vlasy barvy havraního peří. Její o málo starší neteř Melissa, sečtělá a elegantní kráska, se připravuje na práci učitelky a je po uši zamilovaná do pohledného, sympatického Jacksona. Jenže toho zajímá spíš soucitná a láskyplná Belinda… Clarkovi a Marty tak nastávají těžké časy. Stále neúnavně podporují své děti a vnoučata na cestě za splněním snů a teď ještě aby řešili problémy dospívání a hasili planoucí vášně. Častěji než kdy dřív proto otevírají Bibli a ve vroucích modlitbách prosí Boha o ochranu a požehnání pro členy rodiny i celé komunity. Mezi sousedy totiž objevili několik ztracených a nešťastných duší, které Jeho pomoc zatvrzele odmítají, i když ji potřebují víc než kdokoli jiný.

Největší dobrodruzi nejsou ti, kteří nebezpečné příhody vyhledávají a zbytečně riskují své životy. Mnohem hlubší smysl má podstupovat námahu a nebezpečí v zájmu vyššího cíle. Mezi takové lidi bezesporu patřili čeští jezuité. Během 17. a 18. století se snažili šířit křesťanskou víru v Jižní a Střední Americe nebo v severní Africe. Kniha je napínavá mozaika složená z mnoha skutečných příhod a zajímavým způsobem opravuje neblahý obraz jezuitů v Čechách. Tito lidé odcestovali ze své vlasti a měli v srdcích touhu přinášet primitivně žijícím národům možnosti lepšího a klidnějšího života. Přijetí křesťanství byl totiž pro indiány nejlepší způsob, jak přežít drsný náraz vyspělejší civilizace. Jezuité museli překonávat nejen zaostalost a pověrčivost domorodců, ale i hamižnost a bezohlednost evropských kolonizátorů. V severní Africe je zase pronásledovala nenávist jiných náboženských skupin. Třetí a poslední příběh vypráví průvodce svatobernardských mnichů, kteří hledali možnost vystavět v Tibetu hospic pro zbloudilé poutníky. Misie pod palmami není kniha o náboženství, čte se jako dobrý dobrodružný příběh. Je o hrdinech, kteří se dokázali obětovat pro druhé a neváhali trpět a někdy i položit život za věc, kterou považovali za svatou a prospěšnou.

Kniha mapuje historii a dopady morových epidemií v českých zemích.

Název knihy z období druhé světové války je odvozen z článku XIX německo-francouzské smlouvy o příměří. Psalo se v něm, že Francouzi jsou povinni na vyžádání vydat do Německa (či přesněji do Velkogermánské říše německého národa) kohokoli, zejména však německé občany židovského původu prchající z tehdejší říše před hitlerovským režimem. Americký novinář a humanitární pracovník Varian Fry působil ve vichistické Francii od srpna 1940 do září 1941. Během té doby se mu podařilo zachránit asi čtyři tisíce prchajících intelektuálů, sociálních demokratů, antifašistů a Židů. Byly mezi nimi i význačné osobnosti, jako Bohuslav Martinů, Marc Chagall, Claude Lévi-Strauss, Heinrich Mann či Lion Feuchtwanger. Fryovi přitom pomáhalo mnoho statečných lidí, mezi nimi československý konzul Vladimír Vochoč. Za života se Varian Fry ve své zemi valného uznání nedočkal, ale v roce 1997 obdržel posmrtně od státu Izrael jako první Američan v dějinách titul Spravedlivý mezi národy. Podle jeho knihy byl v roce 2000 natočen kanadsko-britsko-americký film Varianova válka.