Uměleckoprůmyslové museum v Praze

První monografie Freda Kramera (1913–1994), nejvýznamnějšího českého reklamního fotografa padesátých až osmdesátých let, čerpá z rozsáhlého souboru autorových prací, které po jeho smrti věnovala do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze jeho manželka. Kramer vystudoval ve třicátých letech pražskou Státní grafickou školu pod vedením profesora Karla Nováka, u něhož o desetiletí dříve studoval také Josef Sudek. V té době se Kramer věnoval i sociální fotografii. Po druhé světové válce, během níž byl internován v koncentračních táborech, se k fotografii zase vrátil. Vynikal zejména v ateliérové práci, kde spojil výtvarný odkaz avantgardy s poučeným vnímáním tehdejších obchodních strategií. V padesátých letech i později spolupracoval s podniky zahraničního obchodu (Jablonex, Skloexport, Centrotex, Kovo ad.) i s domácím Domem módy. Od roku 1967 do počátku devadesátých let byl externím pedagogem na pražské FAMU, kde vychoval řadu budoucích profesionálů. Těžiště výběru výstavy je v jeho pracích z šedesátých let, kdy jako jeden z mála využíval také barevnou fotografii a spolupracoval s předními grafiky. Do obecného povědomí se nejvíce zapsala jeho tzv. Košířská madona, starší reklamní fotografie, kterou si v osmdesátých letech vybrali jako svoji značku mladí vydavatelé samizdatové kulturní Revolver Revue. Publikace, navazující na stejnojmennou autorovu výstavní premiéru, má ctižádost toto povědomí podstatně rozšířit. Koncepce knihy: Jan Mlčoch texty: Jan Mlčoch, Tomáš Pospěch

Monografie k výročí světově významné obchodní sklářské firmy J. & L. Lobmeyr, Vídeň, jejíž produkce se po celou dobu podnikání opírá o těsné kontakty s výrobci skla na území Čech. Monografie je zaměřena na sledování, rozbor a hodnocení uměleckořemeslného vývoje lobmeyrovské produkce, její stylové podoby výrazně ovlivňované spoluprací s předními soudobými návrháři a designéry. Souběžně si všímá nezastupitelných, ale i oboustranně výhodných a přínosných výrobních vazeb na české sklárny a rafinérské podniky. Kniha členěna do sedmi chronologicky řazených kapitol, případně, pro zdůraznění určitých úseků vývoje (výstavy, firemní historie), dělených do podkapitol, jednotlivé kapitoly jsou uvedeny heslovitým přehledem důležitých dat z historie firmy, každá z kapitol, případně podkapitol, je složena ze souvislého bloku textové části a navazující samostatné komentované katalogové části. Předměty či archívní dokumentaci k nim doprovází základní faktický a technický popis a zpravidla i komentář poukazující na zvláštní a důležité detaily a význam předmětu. Kniha vychází rovněž v anglické verzi.

Šperk patří k lidskému bytí od pravěku a stejně tak dlouho velkým tématem autorů šperku zůstává člověk a jeho zobrazení. Figurální kvalita šperku přitom nepatří ke konstantám. Někteří diváci ji přijímají, jiní jen připouštějí, ostatní nikoli. Kniha Šperk a figura představuje téměř tři sta šperkových děl z bohaté sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM), podpořených ukázkami z tuzemských i zahraničních muzeí a soukromých rukou. Prezentuje je v tematických či formálních souvislostech. Pravěká i historická díla vyprávějí v konfrontaci se současným šperkem příběhy skutečných a fantazijních světů. Miniaturní figury v knize střídají podání v reálné lidské velikosti i zásadním zvětšení, kdy struktury těla splývají s modely atomů, molekul i vesmírných celků. Šperk a figura navazuje na knihu Šperk – forma – obsah, která pod hlavičkou UPM vyšla v roce 2023 (v anglické verzi v roce 2024).

Jaroslav Ježek je nejznámější postavou novodobé historie výroby československého porcelánu. V porcelánovém průmyslu začal pracovat roku 1949 během své studentské praxe, první porcelánkou, v níž působil, byla Thunská továrna v Klášterci nad Ohří. Po spojení všech československých porcelánek v národní podnik Karlovarský porcelán působil Jaroslav Ježek ve Vývojovém závodě Lesov, kde pod jeho vedením připravoval tým skvělých řemeslníků prototypy pro následnou sériovou výrobu. Navržené a vyvzorované soupravy i plastiky reprezentovaly československou porcelánovou výrobu na mezinárodních výstavách a veletrzích nebo byly přihlašovány do soutěží průmyslového designu, kde pravidelně získávaly nejvyšší ocenění. Nejpopulárnějšího uznání se Jaroslavu Ježkovi dostalo na Expo ’58 v Bruselu, kde jeho souprava Elka a plastiky hřebečků patřily do kolekce oceněné Grand Prix a zlatou medailí. Během Ježkova života se měnily nejen výrobní technologie, ale i vztah společnosti k porcelánové soupravě. Z exkluzivního předmětu určeného pro sváteční okamžiky se pomalu stávalo běžné spotřební zboží. Ježek navrhoval soupravy pro běžný stůl, ale měl snahu udržet hodnoty porcelánu pomocí malosériových souborů nebo originálních dekorů. Nakreslil desítky konvic, hrnků, terin, omáčníků, dekorů a figurek, věnoval porcelánu celý život a porcelán mu na oplátku umožnil uplatnit vrozený talent. Prostřednictvím jeho porcelánových tvarů lze prakticky sledovat celý umělecký vývoj československé porcelánové soupravy i plastiky po celé velmi dlouhé období od 50. až do 90. let dvacátého století. Z jeho úspěchů, ale i každodenních snah zachycených v pracovních zápisnících lze získat představu o běžné praxi a životě v československém porcelánovém průmyslu.

Fotografie i móda mají v dnešních uměleckoprůmyslových muzeích svoji komfortní, po dekády budovanou pozici. Jejich vzájemný průnik, tedy módní fotografie (a ani užitá fotografie obecně), ovšem doposud nepasuje do kánonu autonomní fotografické tvorby, což nám nedovoluje zkoumat módní fotografii v širším kontextu. Petra Skoupilová (1944–2023) se kromě volné fotografické tvorby (shrnuté již před dvaceti lety publikací Petra Skoupilová: Ženy s textem Anny Fárové) etablovala od konce 70. let jako jedna z mála českých fotografek módy. Její bohaté dílo ukazuje ojedinělou a nelehkou cestu emancipované a cílevědomé profesionálky v turbulentních časech našich nedávných dějin, ale přináší rovněž koncentrovaný pohled na dosud málo zmapovanou historii české módy posledního půlstoletí. V září 1976 navštívila Skoupilová poprvé Přátelské setkání na Bertramce, tehdy začínající alternativní přehlídku šperků. Několik dalších ročníků přehlídky, již rozšířených o progresivní módní tvorbu, jí pak přineslo řadu důležitých přátelství i kontaktů a uprostřed normalizace také velmi cennou inspiraci a motivaci. Od této doby se datovala spolupráce Petry Skoupilové s předními módními návrhářkami a návrháři (Liběna Rochová, Jaroslava Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc a další), která kulminovala v 80. a 90. letech nespočetným množstvím publikovaných snímků v časopisech, reklamních kampaní i dokumentačních fotografií. Skoupilová fotografovala též tvorbu pražských modelových salonů (Styl, Eva), práce mladých módních tvůrců a studentů oděvních škol a pořizovala reklamní fotografie pro textilní průmysl a podniky zahraničního obchodu. Její fotografie se objevily na více než 150 obálkách většiny českých časopisů.

Publikace se zabývá designem nábytku, hraček a užitou grafikou pro děti předškolního a mladšího školního věku v socialistickém Československu. Vedle hraček či knih, které se dočkaly masové výroby a stotisícových nákladů a které dodnes najdeme v mnoha domácnostech, si autorky jednotlivých studií všímají kusů, jež zůstaly jen ve fázi návrhů a prototypů. Podobně jako v mnoha jiných oblastech dobové produkce i v designu pro děti platilo, že mnoho věcí bylo vymyšleno či vyzkoušeno v experimentální poloze, do výroby se však většinou nedostaly. Kniha nechává stranou fenomén „retra“ a soustředí se na inovativní koncepční, výtvarná a materiálová řešení. Medailonky přibližují dvě desítky českých a slovenských autorů, kteří se věnovali tvorbě pro děti s ohledem na jejich specifika a potřeby. Kniha navazuje na stejnojmennou výstavu, kterou do začátku června 2024 hostí Slovenské národní muzeum v Bratislavě (30. 11. 2023–2. 6. 2024) a již připravila kurátorka UPM Lucie Skřivánková.

Mistrovská díla uměleckého řemesla 16. A 17. století z českých sbírek Podrobný katalog představuje výběr vzácných kabinetů ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Národního památkového ústavu, ale i z oblastních a soukromých sbírek. Soubor reprezentuje tvorbu předních evropských výrobních center s ukázkami nejdůležitějších výzdobných technik, jako například piktoriální intarzie, marketerie, reliéfní řezby, florentská mozaika či dekorace miniaturní malbou a drobnými plastikami. Kabinety 16. a 17. století patří k nejzajímavějším realizacím v historii uměleckého řemesla. Už prvotním posláním jako schrána pro uschování drahocenných předmětů a svým výrazně uměleckým charakterem se kabinet vždy vymykal běžným kategoriím nábytkové tvorby. Jeho kořeny lze sledovat již ve vyspělých kulturách starověku, přední místo zaujímal v luxusním mobiliáři na panovnických dvorech evropského novověku, avšak svou vrcholnou roli sehrál v éře manýrismu a časného baroku, kdy se jako Kunstkammer en miniature stal svébytným uměleckým dílem, reprezentujícím složitý myšlenkový svět idejí novověké přírodní filosofie. Vydání české s anglickým a německým resumé.

Bohumil Južnič (1895–1963) byl předním československým designérem. Ačkoliv se celý život věnoval vojenskému povolání, jeho záliba v průmyslovém designu přerostla v další profesi. Významně ovlivnil rozvoj uměleckého průmyslu, obzvlášť ve třicátých letech, kdy poskytoval své návrhy kovových předmětů denní potřeby Krásné jizbě DP a Topičově salonu v Praze. Specializoval se především na design vybavení určeného ke stolování, kterému dodával elegantní, funkční tvar. Svůj návrhářský potenciál uplatnil i v ostatních průmyslových odvětvích. Od roku 1932 navrhoval textil, zejména koberce. Pro Topičův salon projektoval drobný nábytek a navrhl skleněný nápojový servis. S příchodem války začal Bohumil Južnič navrhovat první výrobky ze soustruženého a řezaného dřeva. Tomuto materiálu se věnoval celá čtyřicátá léta. Zájem o jeho dřevěné mísy, dózy a ostatní předměty, spojené zejména se stolováním, přetrvával i v padesátých letech. V té době rozšířil své pole působnosti o návrhy funkční i dekorativní keramiky, smaltovaného nádobí, hraček, šperků a bižuterie. Publikace přibližuje Južničovu tvorbu dokumentovanou návrhy z autorovy pozůstalosti i realizacemi nejen ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Kniha Josef Sudek / Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka vychází ze stejnojmenné výstavy konané v roce 2021 a 2022 ke 125. výročí narození Josefa Sudka a 55. výročí úmrtí architekta Otto Rothmayera v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Publikace čtenáře zavede jednak na Pražský hrad – společnou lásku obou přátel – a jednak do architektovy vily a její nevelké zahrady v břevnovské ulici Na Bateriích, jež se ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století staly místem setkávání skupiny spřízněných umělců a přátel. Útočiště v neklidné době a inspiraci pro svou tvorbu tu nacházeli například i Josef Kaplický, Bedřich Stefan, Hana Wichterlová, Vladimír Studený, Pravoslav Rada či René Roubíček. Josef Sudek zde pořídil celou řadu fotografií, které pak řadil do několika cyklů, například do sérií Procházka po kouzelné zahrádce, Vzpomínky, Malé vzpomínky či Poznámky. Velký soubor Sudkových prací – kontaktní kopie a fotografické pigmenty – doplňují tzv. puřidla a veteše, na jejichž originální adjustaci se Sudkem spolupracoval právě Otto Rothmayer a jež jsou dnes ceněny jako nejprogresivnější příspěvek světové fotografii. V ukázkách kniha připomíná též práce samotného hostitele i společných přátel ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Muzea hlavního mšsta Prahy, Národního technického muzea v Praze, Muzea umění Olomouc a soukromého majetku.

Kniha propojuje šperková díla minulosti i současnosti. Nesleduje časovou osu, ale cesty, kterými šperk nese sdělení. Spíše než teoretickým výkladem, na tyto cesty upozorňuje skupinami šperků z?mnoha hledisek odlišných. Přitom zahrnuje kategorii šperku v?plném rozsahu, nejen objekty fyzicky stálé i nestálé, ale také díla s?charakterem konceptu nebo události. Těží ze setkání šperků autorských i kolektivních, výbojných i konvenčních. Některé příklady se v?průběhu knihy vracejí, aby účastí v?jiných skupinách odkryly i další vrstvy šperkové řeči. Zásadním zdrojem děl i základnou myšlenkového konstruktu knihy Šperk – forma – obsah se staly sbírky Uměleckoprůmyslového musea v?Praze (UPM). Přispívají do všech kapitol, nazvaných Šperk a čas; Šperk a světlo; Šperk a tělo; Šperk a figura. V?každé z?nich se mísí s?fondy tuzemských a zahraničních institucí, stejně jako s díly v?soukromých rukách, se šperky dosud nošenými i šperky nedochovanými. Projekt Šperk – forma – obsah představuje společně historické i současné šperky ze sbírek UPM knižní formou vůbec poprvé. Mezi díly datací blízkými i vzdálenými klene ideové můstky. Navazuje tím na instalace šperků ve stálé expozici ART, LIFE. Umění pro život, přístupné od roku 2023 v?hlavní budově muzea. Na rozdíl od expozice však sbírková díla UPM zasazuje do kontextu světového fondu šperku. Jako výsledek snahy poukázat na obsahový potenciál šperku předkládá mozaiku témat. Připravuje půdu k?hlubšímu pojednání vybraných otázek v?budoucích výstavách i publikacích, plánovaných opět pod hlavičkou UPM.