Univerzita Karlova strana 22 z 22

Vysoké hodnocení tělesnosti je jedním z nejnápadnějších rysů, které křesťanství vneslo do kultury a myšlení pozdní antiky. Víra v Boha, který se vtělil, měla přitom vliv také na představu o člověku. Podle starokřesťanských autorů řeckého jazyka, o něž jde v této knize především (Klement Alexandrijský, Origenes, Řehoř z Nyssy a další), člověk není jen bytostí, k jejíž identitě náleží individuální tělo, ale navíc bytostí pevně začleněnou do kosmického řádu. Křesťanská naděje ve vzkříšení těla je tak v jejich podání nadějí v záchranu a proměnu všech lidských bytostí, ba celého veškerenstva. Díky tomuto poselství je křesťanství těchto autorů zajímavé i pro člověka 21. století, který znovu začíná chápat kosmický rozměr své odpovědnosti a zároveň si ve světě redukovaném na digitální média znovu uvědomuje význam tělesnosti pro svou identitu i pro společenství s druhými.

Kniha předkládá komponovaný výbor 21 článků týkajících se lingvistické problematiky české gramatiky a současného užívání češtiny z hlediska obecnělingvistického, sociolingvistického a metodologického. Nově se tu řeší např. termín registr jazykový a komunikační, norma a kodifikace, spřežky v českém pravopise, zpívaná čeština, genitiv posesivní či tzv. kondicionál, dále vývojové tendence deflektivizační a analytizační. Konstatuje se, že některé rysy tzv. obecné češtiny jsou ve středomoravském interdialektu přítomny už historicky a že jako standard je nepřijatelná sociologicky i geograficky.