Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR strana 2 z 3

Kniha mapuje rozmanité projevy a ohlasy rezistence vůči komunistickému režimu v Československu v letech 1948 až 1989. Autoři chápou rezistenci jako přirozenou a často spontánní reakci jedince či skupiny osob na totalitní, nelidské, nezákonné nebo morálně neakceptovatelné požadavky režimu, jenž se snaží prosadit závazný ideový výklad světa, vychovávat či převychovávat, a neváhá proto zasahovat i do volnočasových aktivit ve snaze usměrňovat a modifikovat jejich průběh. Svým způsobem představuje rezistence pomyslnou základnu společenského vzdoru, který může vyústit jak v opoziční postoj, snažící se nenásilnou formou reformovat stávající systém, tak v aktivity odbojové, usilující o jeho zánik, a to i za použití násilí. Různé projevy rezistenčního chování, kterým je věnována tato kniha představují jakousi přirozenou obrannou reakci jedince, jenž se tímto způsobem snažil realizovat svou představu o světě, popřípadě prosadit vlastní zájmy v pracovním i každodenním životě, aniž by přitom a priori usiloval o střet s režimem, či dokonce vytvářel nějaký programově-politický rámec své činnosti. Zda skutečně ke konfliktu nakonec došlo, záviselo nejen na intenzitě a formě projeveného vzdoru, ale rovněž na aktuálním stupni sankční nálady, bdělosti bezpečnostních orgánů a bohužel i na míře kolaborace sousedů či spolupracovníků aktéra některé z vybraných klíčových forem rezistence.

Autorská monografie Československá strana lidová v období nastupující normalizace (1969-1972) je poctivou materiálovou studií, která je založená především na studiu ústředních, regionálních i stranických archivů. Autor ve svém textu charakterizuje zápas o podobu politiky Československé strany lidové v období pražského jara 1968 a po jeho porážce. Zřetelně a s notnou dávkou zaujetí popisuje konflikt proreformních a protireformních stranických představitelů i jejich představy o dalším směřování strany (včetně zachycení mechanismu personálních čistek a tzv. výměny stranických legitimací). Autorův pohled na stranickou politiku se přitom nezaměřuje jen na ústřední orgány v Praze či Brně, ale svým badatelským záběrem míří také do jednotlivých regionů, okresů a měst.

Kniha mladé badatelky se v jedinečné historické sondě z pomezí dějin vědy, vědní politiky, expertních kultur a dějin společnosti zabývá dobovými představami o jaderné energii a energetice v Československu v padesátých letech 20. století. Zaměřuje se na popularizaci tohoto tématu v československém tisku ve zmiňovaném období a přináší analýzu čtyř hlavních motivů, v jejichž rámci se tehdy o jaderné energii a energetice často informovalo utopistického konceptu atomového věku, jeho údajného komunistického charakteru, spuštění první sovětské jaderné elektrárny a nakonec nabídky sovětské pomoci Československu s jeho mírovým jaderným programem. Věnuje se také některým konkrétním představám o budoucích (nejen) technických vymoženostech atomového věku, od dopravních prostředků až po termojaderné elektrárny. Závěrečná část pak ukazuje, jak se obrazy jaderné energie a energetiky v dalších dekádách proměňovaly i jak se dále vyvíjely osudy tvůrců obrazů jaderné energie z let padesátých.

Kniha, která je unikátním ego-dokumentem a historickým pramenem k poznání pro dějiny Československa v éře studené války, se zaměřuje na československo-čínské vztahy po úmrtí Mao Zedonga (1976). Ty se oficiální představitelé ČSSR pokusili vyložit jako příležitost k překonání důsledků sovětsko-čínské roztržky ve vzájemných vztazích. Nové vedení čínských komunistů se ovšem zajímalo o nesovětskou cestu ke komunismu a zvažovalo i řešení reprezentovaná reformními komunisty. Skupina Listy se pro tyto kontakty rozhodla po roce 1979, v reakci na úspěch čínské cesty svého vůdčího představitele a zároveň poslance Evropského parlamentu Jiřího Pelikána. Kniha sleduje přípravu, průběh a výsledky navazující cesty mluvčích skupiny Listy do Číny v březnu 1981. Činí tak prostřednictvím komentované edice relevantních dokumentů z osobního archivu Adolfa Müllera a cestovního deníku Michala Reimana. Závěrečná studie přibližuje v kontextu oficiálních československo-čínských mezistranických vztahů na přelomu 70. a 80. let charakter a dynamiku vztahu skupiny Listy k Čínské lidové republice a nastiňuje důvody, které během roku 1983 rozhodly o čínském obratu od komunikace s československou reformní levicí k uzavření spojenectví s konzervativními představiteli komunistického Československa, které původně Peking odmítal.

Deníkové záznamy sociologa, filozofa a politika Rudolfa Battěka (19242013) poskytují jedinečný vhled do zákulisí československého opozičního prostředí, které na konci osmdesátých let prodělalo mimořádně dynamický vývoj. Oproti sedmdesátým letům, kdy v něm působilo několik stovek lidí, narostl jejich počet v roce 1989 do tisíců. Záznamy přinášejí množství cenných informací o schůzkách představitelů Hnutí za občanskou svobodu a dalších nezávislých iniciativ, popisují vznik a následnou distribuci samizdatových periodik a doplňují pohled na důležité události roku 1989. Dávají však nahlédnout i do specifické proměny disentu v politickou opozici a přinášejí mnoho poznatků k průběhu roku zázraků 1989. Předkládaná publikace se skládá z rozsáhlé úvodní studie, ve které jsou klíčové tematické segmenty deníku komparovány s archivními materiály státněbezpečnostní a opoziční provenience, s pamětnickými rozhovory a relevantní odbornou literaturou. Jádrem práce je samotný kritický přepis deníkových záznamů se základním poznámkovým aparátem a řadou oprav a doplnění. Nedílnou součást knihy představuje Battěkův životopis a biografický heslář s bezmála sedmi sty jmény, který obsahuje základní životopisné údaje, stručný popis profesní činnosti, informace o případném pobytu ve vězení či o členství v různých nezávislých iniciativách.

Obsáhlá kniha dokumentuje a interpretuje vznik, podobu a význam pamětních míst na dobu komunistického režimu. V regionálním uspořádání přináší přehled pamětních míst, jakými jsou sochy, pomníky, pamětní desky a další artefakty instalované ve veřejném prostoru v průběhu třiceti let od pádu režimu. Pomáhají pochopit, jak probíhal a probíhá proces vytváření kolektivní paměti na období 19481989. Každému z více než osmi set pamětních míst je věnována samostatná mikrostudie, obrazová dokumentace a přehled literatury. K orientaci v knize mohou čtenáři využít grafického členění a rejstříků. Tématu pamětních míst a některým významným fenoménům se věnuje také úvodní studie. Pamětní místa na komunistický režim v České republice reflektují obraz doby komunismu v kolektivní paměti. Jsou každodenní a veřejně sdílenou připomínkou a zároveň vytvářejí obraz této doby pro současné a budoucí generace.

Dějiny postkomunistické Evropy se díky dostupnosti archivních pramenů a rostoucímu časovému odstupu stávají čím dál tím více předmětem historického bádání, které propojuje poznatky z archivního výzkumu s dřívějšími poznatky ostatních společenských věd. Průběh postkomunistické ekonomické reformy ve střední a východní Evropě byl doposud zkoumán především ekonomy, kteří hodnotili její jednotlivé kroky jako dobře či špatně provedené a načasované, a ostatní společenské vědy se jím zabývaly pouze zprostředkovaně. Oproti ekonomickému přístupu se předkládaná monografie soustředí na politické pozadí jedné z hlavních součástí ekonomické reformy v Československu, na reformu vlastnických vztahů a s ní související změny v hospodářské legislativě, které analyzuje coby výsledky politických vyjednávání mezi politickými stranami a hnutími, zájmovými svazy, názorovými uskupeními, ministerstvy a vládami. Monografie vychází z rozsáhlého archivního výzkumu i z rozhovorů s pamětníky a soustředí se na šest následujících otázek s reformou vlastnictví spojených: Kde myšlenka reformy tzv. socialistického vlastnictví vznikla a jak se dostala do agendy postkomunistických československých vlád? Jakou roli v rozhodování o podobě reformy vlastnictví hrály podniky a jejich tzv. samosprávné orgány? Jak vznikla soustava nových privatizačních institucí a jaké byly alternativní návrhy na její uspořádání? Kdy a jak přijala veřejnost a političtí aktéři myšlenku privatizace státního majetku do soukromých rukou? Jaké vzory ekonomického chování si měli lidé podle autorů jednotlivých reformních koncepcí osvojit? Jak do podoby reformy vlastnictví zasáhly souběžné spory o vymezení kompetencí federálních a republikových institucí? Kniha se soustředí na období mezi počátkem sametové revoluce a koncem jara 1992, kdy se uskutečnily druhé porevoluční volby a první vlna kuponové privatizace. Tuto dobu představuje jako období intenzivního myšlenkového kvasu a identifikuje hlavní proudy politického myšlení, které formovaly její podobu.

Nové prameny, nové otázky a nové interpretace událostí osvětlují důležitou křižovatku soudobých dějin. Mezioborová publikace inspirovaná třicátým výročím prvních svobodných voleb v Československu přináší výsledky nejnovějších výzkumů z české i slovenské akademie věd a předních univerzitních pracovišť. Analyzuje roli dlouhého volebního roku 1990, v němž občané nejprve rozhodli o podobě demokratického zastoupení ve třech parlamentech tehdejší federace a na podzim také o novém obsazení místních samospráv.

Kniha přináší komentovaný výbor z textů Jacka Kuroně (19342004), polského politického aktivisty a myslitele, politického vězně a prvního z významných středoevropských disidentů, který na konci komunistické éry zasedli do vládních úřadů. Po volebním trumfu Solidarity v červnu 1989 byl Kuroń jedním z kandidátů vítězné Solidarity na premiéra, nakonec se v nové vládě ujal postu ministra práce a sociálních věcí a jako nejpopulárnější člen kabinetu se podílel na všech významných politických rozhodnutích. V roce 1995 kandidoval v prezidentských volbách a zůstal na třetím místě za Aleksandrem Kwaśniewským a Lechem Wałęsou. Poté omezil své politické aktivity a napsal řadu úvah a studií o polské transformaci. Psané dílo, zejména analýzy, prognózy, politické programy a také vzpomínkové texty tvořily významnou část Kuroňova působení. Od úvah o práci s kolektivem, které Kuroń jako metodik Svazu polských junáků sepisoval na přelomu padesátých a šedesátých let, přes proslulý Otevřený dopis straně (v roce 1964 mu vynesl tři roky věznění), programové články disidentské éry až po texty z posledního období života, které přináší tento výbor. Snažil se v nich kriticky analyzovat své vládní zkušenosti, pojmenovat vznikající dějinnou situaci a hledat programové cesty k dalšímu rozvoji.

První část knihy - Rok 1968 pohledem zblízka - se věnuje událostem roku 1968, jichž se autor aktivně účastnil, a detailně líčí pozadí mnoha jednání v prostředí lidí, kteří v ÚV KSČ usilovali o změny. Text vznikl těsně po převratu v roce 1989 pro Komisi vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970. Druhou, rozsáhlejší část knížky - SSSR jako téma a realita v československém posrpnovém exilu za Brežněva a v době perestrojky - tvoří vzpomínky na politický exil, jehož součástí se autor stal v roce 1976 a působil ve skupině soustředěné kolem římských /Listů/. Historik zabývající se dějinami SSSR zde věnuje mnoho místa sovětské perestrojce, jak a v čem působila na československý exil a jak ji také sám zažil v Moskvě, kam mohl od roku 1987 jako německý občan jezdit. Podrobně sleduje tehdejší mezinárodní diskusi o SSSR a o sovětských dějinách. Vykládá vlastní postoje i svůj současný pohled na sovětské dějiny, k němuž po dlouhých letech dospěl.