Vašut strana 41 z 79

Naostřete tužku a procvičte si mozek. Vyluštěním sta křížovek získáte stejný počet chutných receptů.

Naostřete tužku a procvičte si mozek. Vyluštěním sta křížovek získáte stejný počet chutných receptů.

Cítí se u vás váš zakrslý králíček dobře? Je šťastný v bytě? Zde najdete zajímavé nápady přesně podle králičího gusta. Přineste si trochu přírody i domů. Nabídněte mu krabici s pískem na hrabání a loučku s čerstvou trávou. Nebo má raději zábavu na čerstvém vzduchu? Jak snadno a s minimálními náklady proměníte balkon nebo terasu na zábavné hřiště? Sní váš králíček sen o domečku v zeleni? Víte, jak mu vyrobit zajímavé a přitom bezpečné venkovní výběhy umožňující dobrodružné výlety po zahradě?

Tato kniha vám ukáže, jak opustit starý styl a provést jednoduché změny, díky nimž se budete cítit jako úplně nová žena. Stačí vybrat správné barvy a střihy, které vám budou slušet, naučit se jednotlivé kusy správně kombinovat - a budete se divit, jak vám naroste sebevědomí a kolik komplimentů vyslechnete! Poznáte, jak správně nanést oční stíny, jaký si vybrat účes, jaké doplňky se hodí k určitému stylu a jaké líčení jde k vašemu obličeji. Být sebejistá a vypadat skvěle je tak jednoduché!

Tato kniha vám ukáže, jak opustit starý styl a provést jednoduché změny, díky nimž se budete cítit jako úplně nová žena. Stačí vybrat správné barvy a střihy, které vám budou slušet, naučit se jednotlivé kusy správně kombinovat - a budete se divit, jak vám naroste sebevědomí a kolik komplimentů vyslechnete! Poznáte, jak správně nanést oční stíny, jaký si vybrat účes, jaké doplňky se hodí k určitému stylu a jaké líčení jde k vašemu obličeji. Být sebejistá a vypadat skvěle je tak jednoduché!

Uržte se ve formě a vypracujete si pěknou postavu! Nordic fitness spálí jakékoli množství kalorií a každým krokem vás přiblíží k postavě, o jaké možná zatím jen sníte. A to všechno zábavnou formou - stačí vzít do ruky hůlky a vyrazit do přírody. Pro každé roční období přitom existuje vhodná varianta: v létě nordic walking a nordic blading, v zimě nordic ski, nordic cruising a nordic snowshoeing. S odpovídající technikou a výbavou se budete rychle pohybovat pěšky, na lyžích i na sněžnicích. Zkuste snadné, šetrné a účinné shazování kil.

Uržte se ve formě a vypracujete si pěknou postavu! Nordic fitness spálí jakékoli množství kalorií a každým krokem vás přiblíží k postavě, o jaké možná zatím jen sníte. A to všechno zábavnou formou - stačí vzít do ruky hůlky a vyrazit do přírody. Pro každé roční období přitom existuje vhodná varianta: v létě nordic walking a nordic blading, v zimě nordic ski, nordic cruising a nordic snowshoeing. S odpovídající technikou a výbavou se budete rychle pohybovat pěšky, na lyžích i na sněžnicích. Zkuste snadné, šetrné a účinné shazování kil.

Toskánsko můžeme označit za nejkrásnější "umělecké dílo" Evropy: města plná fascinujících kulturních památek tvoří harmonický celek s překrásnou přírodou. Kdo tento kout světa jednou navštíví, bude se sem vždy vracet… Objevte spolu s průvodcem MERIAN live! tajemství toskánské krásy. Až se nasytíte starověkých etruských památek a medicejských paláců a vil, až si prohlédnete všechny kulturní skvosty Florencie, Sieny a Pisy, až vychutnáte italský životní styl v některé z kaváren na elegantních náměstích, zavedeme vás dál i na skrytá místa, která nezná každý: do orlího hnízda Capalbio, kde před sto lety sídlil italský Robin Hood; do tajemných etruských městeček Sorana, Sovana a Pitigliana; do románského benediktinského opatství Santo Antimo; i do zajímavých designérských obchůdků s italskými lampami nebo luxusních florentských občerstvení. Vydejte se po stopách našeho průvodce - a vrátíte se domů jako nadšení obdivovatelé tohoto úchvatného kraje ve střední Itálii.

Norimberk, to je sen s gotickými kostely a válcovými strážními věžemi, s hradbami a příkopy, s hradem a uličkami, které ještě nedávno vyhlížely jako před pěti sty lety. Je považován za symbol německého romantismu a tradice. Návštěvníci si s ním spojují především perník, klobásy, okna s olověnými skly, hračky a vánoční trh Christkindlesmarkt. Velkým turistickým kapitálem je mohutný hrad a staré město, které obepíná zcela dochovaný pás hradeb a jež lze pohodlně poznávat pěšky. Až se budete potulovat jeho úzkými uličkami, najde ještě ten či onen hrázděný dům, který svědčí o dávném lesku říšského města. Staré město však nabízí mnohem víc než historickou kulisu, je rovněž promenádou a nákupním centrem. Norimberk byl považován za symbol slavného německého středověku a pro množství uměleckých a kulturních památek proslul jako "pokladnice německé říše". V Norimberku byly uloženy říšské klenoty a každý nově zvolený římský král do něj musel svolat svůj první říšský sněm. "Zlatý věk" prožíval v 15. a 16. století. Mocné svobodné říšské město se vyslovovalo jedním dechem s Benátkami, Bruggami a jinými evropskými metropolemi. Vzkvétala zde řemesla a obchod a snad v žádném jiné městě nežilo tolik umělců. Část tehdy vytvořených uměleckých pokladů můžete obdivovat v Germánském národním muzeu (Germanisches Nationalmuseum). Ale v Norimberku lze objevovat mnohem víc než jen obrazy a fajáns. Mladším návštěvníkům se rozzáří oči při zmínce o Muzeu hraček (Spielzeugmuseum), zatímco hosté technického zaměření si mohou vybrat mezi Muzeem Německých drah (DB-Museum) a Muzeem průmyslové kultury (Museum Industriekultur).

Armorika - tak nazvali Keltové před dvěma a půl tisíci lety tuto přímořskou zemi, jež na mapě připomíná lva, pijícího z vod Atlantiku a koupajícího si svou hřívu v kanálu La Manche. Obvod "lví hlavy" měří 1700 km - na této délce omývá moře pobřeží plné kontrastů: rozklané skalnaté zátoky se střídají s dlouhými, zlatými písečnými plážemi, duny tu a tam porostlé vyschlou travou ustupují růžově zbarvené žule. Jen pár kilometrů od pláží se rozkládají poklidné vesničky s malými kostelíky a oplocenými farnostmi. V srdci Bretaně pak najdete na 4000 hradů, panských sídel a venkovských zámečků. Z Argoatu - tak se v keltských časech nazývala "Země lesa" - už dnes zůstalo jen několik málo míst, opředených pověstmi. Tam však i dnes přežívají legendy, jak se přesvědčíte třeba při procházce kouzelným lesem Brocéliande, kde kdysi prodlíval král Artuš a jeho družina a kde druidové prováděli své obětní obřady. Rovněž menhiry a dolmeny mají skrytou moc: přitiskne-li žena břicho k nakloněnému kameni, jistojistě otěhotní, spočítá-li kameny u dolmenu "Roche-aux-Fées", odhalí svatební úmysly svého milého. Bretonské národní hnutí, volající po nezávislosti Bretaně, nachází v současné době stále více přívrženců. Mnohý nacionalista dosud nepřekonal konec samostatné Bretaně r. 1532 a její připojení k francouzskému státu. Téměř půl milionu Bretonců hovoří svou vlastní řečí, zcela nepříbuznou s francouzštinou. Existují bretonské knihy, básně, v poslední době také mladá populární hudba. Rovněž při oslavách zůstávají Bretonci mezi sebou a drží pospolu. Směrovky, ukazující cestu k místu, kde se koná tradiční bretonský taneční večer "Fest-noz", bývají prý umístěny tak rafinovaně, že je neobjeví žádný Francouz.

Norimberk, to je sen s gotickými kostely a válcovými strážními věžemi, s hradbami a příkopy, s hradem a uličkami, které ještě nedávno vyhlížely jako před pěti sty lety. Je považován za symbol německého romantismu a tradice. Návštěvníci si s ním spojují především perník, klobásy, okna s olověnými skly, hračky a vánoční trh Christkindlesmarkt. Velkým turistickým kapitálem je mohutný hrad a staré město, které obepíná zcela dochovaný pás hradeb a jež lze pohodlně poznávat pěšky. Až se budete potulovat jeho úzkými uličkami, najde ještě ten či onen hrázděný dům, který svědčí o dávném lesku říšského města. Staré město však nabízí mnohem víc než historickou kulisu, je rovněž promenádou a nákupním centrem. Norimberk byl považován za symbol slavného německého středověku a pro množství uměleckých a kulturních památek proslul jako "pokladnice německé říše". V Norimberku byly uloženy říšské klenoty a každý nově zvolený římský král do něj musel svolat svůj první říšský sněm. "Zlatý věk" prožíval v 15. a 16. století. Mocné svobodné říšské město se vyslovovalo jedním dechem s Benátkami, Bruggami a jinými evropskými metropolemi. Vzkvétala zde řemesla a obchod a snad v žádném jiné městě nežilo tolik umělců. Část tehdy vytvořených uměleckých pokladů můžete obdivovat v Germánském národním muzeu (Germanisches Nationalmuseum). Ale v Norimberku lze objevovat mnohem víc než jen obrazy a fajáns. Mladším návštěvníkům se rozzáří oči při zmínce o Muzeu hraček (Spielzeugmuseum), zatímco hosté technického zaměření si mohou vybrat mezi Muzeem Německých drah (DB-Museum) a Muzeem průmyslové kultury (Museum Industriekultur).

Špičku italské kozačky, protáhlou směrem k jihu, ohraničují dvě protikladná pobřeží: východní pobřeží u Jónského moře připomíná svými otevřenými, dlouhými, plochými a lákavými plážemi atmosféru Řecka. Na západním pobřeží se vnitrozemské hory přibližují téměř až k Tyrrhénskému moři a svými strmými útesy, kouzelnými zátokami a skalnatými ostrůvky vzdorují síle mořského větru a vln. Pro své jedinečné pobřeží, jehož délka činí 780 km, je také Kalábrie v katalozích cestovních kanceláří právem vychvalována jako ráj pro koupání. Kalábrie, to je však také vrchovina a pohoří: vždyť z její celkové rozlohy 15 000 čtverečních kilometrů tvoří roviny pouhých 9 procent. Přesto není žádné místo vzdáleno od moře víc než 50 km. Ve své rozmanitosti nabízí Kalábrie syntézu téměř všech italských krajin. Na severu na hranici s Basilikatou se zdvihá dolomitský vápencový masiv Pollino, od roku 1994 chráněný jako národní park, s nejvyšším vrcholem Serra Dolcedorme (2271 m). Na východ se Jónskému moři otevírá poklidná nížina Piana di Sibari, zatímco na západě doráží Tyrrhénské moře přímo na vrchovinu Catena Paolana. V srdci kraje se zdvihá mírně zvlněná náhorní plošina Sila, jejíž rozsáhlé lesy a jezera nápadně připomínají dalekou Skandinávii. Na jihu se Sila svažuje ke Catanzarské šíji, nejužšímu třicetikilometrovému pásu italské kozačky. Lesnatá je též krajina žulových vrchů (serre), jejichž nejzápadnější výběžek tvoří monumentální Capo Vaticano. Samotnou špičku kozačky zaujímá pohoří Aspromonte, kde byl roku 1994 vyhlášen národní park. Strmá a rozbrázděná úbočí hor spadají k mořskému pobřeží na západě, východě i na jihu, horské říčky se přes vysoké vodopády řítí do nížin, kde tvoří široká štěrkovitá řečiště.

Pryč jsou ty časy, kdo na dovolenou do Salzburska přijížděli pouze penzisté, i když ti sem pochopitelně stále rádi jezdí. Mezitím však tento kraj objevily i mladší generace. A s nimi přišly módní sporty jako horská kola, paragliding, létání na kluzácích, rafting a snowbording. Rakouská spolková země Salzbursko je podobná špičatému trojúhelníku; na severu hraničí s Horními Rakousy, na východě se Štýrskem, na jihu s Korutany, východními a jižními Tyroly a na západě s Bavorskem. Nejlákavější přírodní krásy představují průzračná horská jezera, divoké řeky a rozeklaná pohoří. Z hospodářského hlediska byla po dlouhá léta hlavním zdrojem příjmů sůl. Po staletí se v solných dolech regionu Hallein těžilo "bílé zlato", a to až do roku 1989, kdy byly doly uzavřeny kvůli nízké ziskovosti. O způsobu těžby se dnešní zájemci mohou poučit v "ukázkovém" dole Hallein: důlní vláček zaveze návštěvníky do hlubin hory až k podzemnímu solnému jezírku. Po druhé světové válce byly v Salzbursku vybudovány lanovky a vleky, hotely, penziony a soukromé zimní byty. Přicházelo stále více turistů. Dnes se turistické kanceláře mohou chlubit návštěvností 20 milionů lidí ročně. Salzburg je ovšem také kulturním lákadlem. Vrchol představují Salzburské slavnosti, Velikonoční slavnosti, Mozartovy týdny a avantgardní Jazzový festival. Do staroslavného města stále přicházejí malíři, spisovatelé, skladatelé a prominenti. Žil zde spisovatel Carl Zuckmayer, letní dovolenou zde trávili např. Curd Jürgens nebo Herbert von Karajan, bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl každoročně věrně navštěvoval Mondsee. Nejslavnějším "prominentem" Salzburgu však navždy zůstane Wolfgang Amadeus Mozart, který se zde roku 1756 narodil. Jeho rodný dům v Getreidegasse a "originální salzburské Mozartovy koule" nevynechá snad žádný návštěvník.

Možná, že přitažlivost tohoto magnetu Středomoří tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná. Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na ráj se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit Prozářený ostrov, La Luminosa, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord - 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem.

Špičku italské kozačky, protáhlou směrem k jihu, ohraničují dvě protikladná pobřeží: východní pobřeží u Jónského moře připomíná svými otevřenými, dlouhými, plochými a lákavými plážemi atmosféru Řecka. Na západním pobřeží se vnitrozemské hory přibližují téměř až k Tyrrhénskému moři a svými strmými útesy, kouzelnými zátokami a skalnatými ostrůvky vzdorují síle mořského větru a vln. Pro své jedinečné pobřeží, jehož délka činí 780 km, je také Kalábrie v katalozích cestovních kanceláří právem vychvalována jako ráj pro koupání. Kalábrie, to je však také vrchovina a pohoří: vždyť z její celkové rozlohy 15 000 čtverečních kilometrů tvoří roviny pouhých 9 procent. Přesto není žádné místo vzdáleno od moře víc než 50 km. Ve své rozmanitosti nabízí Kalábrie syntézu téměř všech italských krajin. Na severu na hranici s Basilikatou se zdvihá dolomitský vápencový masiv Pollino, od roku 1994 chráněný jako národní park, s nejvyšším vrcholem Serra Dolcedorme (2271 m). Na východ se Jónskému moři otevírá poklidná nížina Piana di Sibari, zatímco na západě doráží Tyrrhénské moře přímo na vrchovinu Catena Paolana. V srdci kraje se zdvihá mírně zvlněná náhorní plošina Sila, jejíž rozsáhlé lesy a jezera nápadně připomínají dalekou Skandinávii. Na jihu se Sila svažuje ke Catanzarské šíji, nejužšímu třicetikilometrovému pásu italské kozačky. Lesnatá je též krajina žulových vrchů (serre), jejichž nejzápadnější výběžek tvoří monumentální Capo Vaticano. Samotnou špičku kozačky zaujímá pohoří Aspromonte, kde byl roku 1994 vyhlášen národní park. Strmá a rozbrázděná úbočí hor spadají k mořskému pobřeží na západě, východě i na jihu, horské říčky se přes vysoké vodopády řítí do nížin, kde tvoří široká štěrkovitá řečiště.

Turecko je zhruba desetkrát větší než Česko, má však jen 6,5x více obyvatel. Značnou část vnitřní a východní Anatolie tvoří téměř neobyvatelné velehory a stepi. Na Středoevropana působí nedozírné dálky, které překonává celodenní jízdou v autobuse, pořád ještě dobrodružně – včetně rozpadlých či znovu krásně opravených seldžuckých karavanserajů, vzdorných hradů na kopcích, velkých stád ovcí a pastevců v bílých pláštích. Tempo, jímž se mění oslí pěšiny v dálnice a vesnice pastevců v hotelová města a prázdninové kluby, bere dech. Turecko povýšilo na „dovolenkový ráj“, ale ve skutečnosti nabízí mnohem víc: je to pokladnice kultur devíti tisíciletí, stále znovu jeviště historických rozhodování mezi Východem a Západem. Řečtí kolonisté dobře věděli, proč si vybrali západní pobřeží Malé Asie. Léta jsou zde teplá, ale nikoli rozpálená, zimy mírné, kopce stoupají povlovně vzhůru, v úrodných nížinách se daří olivám, fíkům, vinné révě, třešním, bavlníku, pomerančům i citronům. Na dlouhé měsíce se tu krajina odívá do purpurové nádhery kvetoucích oleandrů.