Volvox Globator strana 50 z 77

Publikace Setkávání potkávání nejsou paměti v obvyklém slova smyslu. Z. K. Slabý se v průběhu své literární práce setkával (už od mládí) s řadou českých, slovenských, ruských, německých, japonských, polských, francouzských a dalších zajímavých osobností – spisovatelů, výtvarníků, hudebníků, herců, kritiků a podobně. Někteří z nich se stali jeho celoživotními přáteli, s jinými se setkával průběžně, s dalšími alespoň při určitých příležitostech. Aby tato potkávání nebyla zapomenuta (o což ho žádala řada přátel a známých), věnoval některým z oněch tvůrců kapitolu v této knize. A aby nespočívalo vše pouze na útržcích vzpomínek, doplnil je ukázkami z korespondence, dobovými dokumenty, výňatky z recenzí, pasážemi z rozhovorů, které mají svá vročení, což bezesporu přispívá k celkové věrohodnosti i po stránce faktografické. Druhý díl část těchto portrétů je zaměřen především na osud Jaroslava Foglara. Obraz nevlídné doby padesátých až sedmdesátých let vyvstává z portrétů režimních spisovatel (například Viléma Závady) i odpůrců režimu (například Ladislava Dvořáka) a mnoha dalších českých i zahraničních osobností.

Crowley žil v Berlíně v posledních dnech Výmarské republiky a nástupu Adolfa Hitlera k moci, v letech 1930-1932. Jako prorok vlastního synkretického náboženství "thelémy" a avantgardní umělec se usadil v liberálním prostředí moderního Berlína, kde v té době spolu s ním působila řada předních vědců, umě ců a dalších významných osobností, mezi něž patřili například Albert Einstein, Bertolt Brecht, Ethel Mannin, Otto Dix, Aldous Huxley, Jean Ross, Christopher Isherwood a mnoho dalších. Znalec historie nzápadního esoterismu Tobias Churton líčí toto období Crowleyho života - jeho uměleckou tvorbu i bohatších materiálů Crowleyho mnohotvárnou osobnost a její působení v klíčovém okamžiku dějin moderního lidstva.

V roce 1613, po stovkách temných let, kdy se moc nepředávala či nezískávala jinak než vraždou, usedla na ruský trůn dynastie Romanovců. Mezi roky 1613 a 1917 se na něm vystřídalo patnáct panovníku této dynastie, mezi nimi i tři ženy. Romanovci vládli říši, která se stala největší zemí na světě - jak je tomu ostatně i v roce 2016. Díky světově proslulým osobnostem z tohoto vynikajícího rodu - Petru Velikému, Kateřině II. či Alexandru II. - se Rusko zařadilo k evropským a následně světovým mocnostem. Přesto se však carský trůn neustále koupal v záplavách krve. Nabízejí se tři zásadní otázky: je Rusko k tomuto násilí bez konce předurčeno svými vlastními dějinami? Bylo o nešťastném osudu této dynastie rozhodnuto již v dávné minulosti, kdy se na ruském území střetávaly různé kultury, náboženství a invaze? Mohlo toto spojení legitimní moci a násilí, jaké nemá obdoby, skončit jinak než tragédií závěrečného dějství a příchodem totalitního systému stejně neobyčejné houževnaté a násilné povahy?

V tomto průkopnickém díle David Bakan zpochybňuje lidový pohled na Freuda jako sekulárního intelektuála, který se vzdělává spíše v moderní kultuře než v židovských tradicích. Bakan tvrdí, že otec psychologie byl hluboce ovlivněn mystickou tradicí, která představuje protiklad vědecké metody.Autor vychází z předpokladu, že freudovská psychoanalytická teorie je z velké části zakořeněna v židovském náboženství, zejména v mysticismu kabaly. Ve fascinující interpretaci spojení osobnosti a kulturní historie vysvětluje, jak Freudovo židovské dědictví přispívalo vědomě nebo nevědomě k jeho psychologickým teoriím. Používá Freudovo rozlišování mezi tím, že je Žid, a přijímáním židovské doktríny, která demonstruje účinek židovské mystiky na formování Freudova génia. Tato kniha nabízí vzorový příklad problému židovské identity, jak jej ztělesňuje jeden z velikánů moderní vědy, který se hlásil k "ateismu" a "židovství“.

Populární rakouský spisovatel Alois Brandstetter (*1938) se v knížce vzpomínkových próz vrací do svého dětství a mládí v Horním Rakousku, do času na konci války, poválečné nouze, a dospívá až do doby svého vysokoškolského studia v 60. letech. Z neobyčejného množství událostí, které si Alois Brandstetter uchoval v paměti, vybral do tohoto souboru „příběhy zimní“, zážitky z časů, kdy sněhu bývalo mnohem víc než dnes a zimy byly mnohem mrazivější, kdy se chodilo především pěšky, kdy jednou z mala běžně dostupných technických vymoženosti bylo rádio, ale kdy měli lidé k sobě navzájem a k přírodě mnohem blíž než dnes, kdy zdrojem zábavy byly především lidové obyčeje (masopust, tříkrálové koledování) nebo sport (v Rakousku a Německu populární metaná nebo lyžování), kdy se lide po práci scházeli a vyprávěli si příběhy z pradávných časů. Alois Brandstetter ve svých vzpomínkách stvrzuje známou pravdu, že naše paměť se vyznačuje optimismem, to znamená, že na to zlé ráda zapomíná a s oblibou si vybavuje události radostné, zábavné, optimistické, i když jsou často svázány s dobou, která optimismem zrovna nehýřila – bombardováním na konci války, obsazením země spojeneckými vojáky (Rakousko jako takzvaná Východní marka třetí říše patřilo mezi poražené země), rozšířením slintavky a kulhavky mezi dobytkem nebo třeba povodeň. Stejně tak ale autor svým vyprávěním dokládá, že vzpomínky si člověk nevybavuje ani chronologicky, ani v jednom přehledném proudu, ale jako řeku s mnoha zákruty, odbočkami, vedlejšími rameny a meandry: každý příběh je totiž doplněn o další drobnější příběhy, vzpomínky, historické exkurzy. Tak se dozvídáme o životě jednoho z našich nejbližších sousedů v době, která se u nás, bohužel, ubírala docela jinými cestami… Naši čtenáři tak mají možnost seznámit se prostřednictvím této knížky s jedním z nejčtenějších rakouských spisovatelů, jehož tvorba u nás byla neprávem opomíjena.

Kniha 2x 2 = 13 přináší sebrané básně klavirísty Alfreda Brendela, jednoho z nejvýznamnějších světových umělců současnosti. Je-li v případě interpretace skladeb Mozarta, Beethovena, Schuberta, Schumanna a Liszta (jmenujeme skladatele Brendelem často hrané a mnohokrát nahrávané) jeho pozornost obrácena především do minulosti a nutně limitována notovým zápisem, nalézá tato nevyhnutelná umělecká kázeň u Brendela svůj protipól ve tvorbě veršů. Pro Brendela-básníka neznamená poezie „vedlejší umělecký poměr“, nýbrž tvůrčí i filozofické sebevyjádření. K jeho inspiračním zdrojům patří evropská básnická moderna, počínaje dadaismem, a básnický experiment, ovlivněný absurdní literaturou a oceňovaný pro již výše zmíněný smysl pro humor a sarkasmus. V tomto ohledu se jeho poetika stává blízkou i české básnické tradici a českému čtenáři, což si autor mimo jiné i díky svým návštěvám České republiky uvědomuje jako svého druhu spříznění se svou původní vlastí. Slavný anglický dramatik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Harold Pinter napsal: „Číst poezii Alfreda Brendela je požitkem. Jeho styl je nádherně excentrický a vtipný – prsty slavného virtuoza vyluzují nový a vzácný zvuk“.

Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavirísta, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob. Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků. Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct.Od doby, kdy Alfred Brendel přestal koncertovat, se soustředí na předávání svých zkušeností ostatním. Vedle přednášek, workshopů apod. je výsledkem kniha Abeceda klavíristy, která potěší každého, kdo má zájem o techniku, historii klavíru a klavírní repertoár. Erudovaný, vtipný, poučný a hluboce osobní pohled je ideální pro všechny milovníky klavíru, hudebníky a fanoušky hudby. Jakýkoli hudební nástroj je zřídkakdy popsán tak zábavným a inteligentním způsobem.

Skladatel a konceptualista John Cage patří k nejvýraznějším osobnostem hudby 20. století s přesahem do mnoha jiných oblastí umění. Rozsáhlý výběr z jeho korespondence pod strohým názvem The Selected Letters of John Cage vyšel v roce 2016 a je adekvátní náhradou jeho neexistující autobiografie. Kniha obsahuje přes pět set dopisů od jeho tvůrčích začátků až do konce života. První je z roku 1930: Cageovi bylo sedmnáct nebo snad osmnáct let – přesné datum odeslání chybí. Píše v něm svým příbuzným z cesty do Evropy, při níž si odskočil i do Alžíru – právě odtamtud je první z vybraných dopisů. Poslední dopis je datován 28. července 1992, tedy pouhé dva týdny před Cageovou smrtí. Adresátem je francouzská klavíristka Martine Josteová, dopis se týká provedení skladby Two a několika dalších. V osobní rovině je možné si z řady dopisů v duchu poskládat Cageův životopis možná lépe, než kdyby jej ve stáří skutečně napsal. Čtenář má před sebou sdělení nezamlžená nespolehlivou lidskou pamětí a přehnanou autostylizací.

Sbírka povídek Kentaurovy slzy je považována za jedno ze stěžejních děl hispanoamerického modernismu. Její dopad na pozdější vývoj hispanoamerické i španělské literatury je zcela nevyvratitelný. Kniha vyšla poprvé v roce 1888 a obsahuje velké množství povídek nejrůznějších žánrů. Na své si přijdou nejen milovníci řecké mytologie či bájných bytostí, jako byli královna Mab či Puck, známý ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské, ale i čtenáři, kteří upřednostňují příběhy z každodenního života. Rubén Darío (1867-1916) - básník, diplomat a novinář; iniciátor a čelný představitel modernismu ve španělskojazyčné literatuře, který ovlivnil především španělskou Generaci 98. Narodil ve středoamerické Nikaragui, byl však světoběžníkem ztělesňujícím oslnivé možnosti – a zároveň úzkosti – epochy fin de siecle, tedy přelomu 19. a 20. století. První Daríovy povídky jsou plodem pobytu v Chile, kam jako neznámý mladík připlouvá roku 1886 a kde žil v samotě a chudobě. Tento „boj o život“ se promítl do prvních povídek, které spolu s několika básněmi vyšly knižně v roce 1888 pod názvem Azur… (Azul…). Tato sbírka je dodnes považována za jeden z milníků modernismu. Darío se žánru povídky věnoval celý život, byť už další texty nevydal knižně. Byl velkým vzorem spisovatelů latinskoamerického magického realismu včele s G. G. Marquezem. Ze španělštiny přeložili studenti hispanistiky, iberoamerikanistiky a translatologie pod vedením Anežky Charvátové.

Způsoby, jak přistupovat k dějepisectví komunistického období, mohou být různé. V Česku zatím spíše převládá přístup zkoumající individuální „hříchy“ jednotlivých badatelů. Mladý polský historik Maciej Górny v knize Mezi Marxem a Palackým zvolil jinou cestu a položil si otázku, jak se česká oficiální marxistická historiografie vyrovnávala s dědictvím svých předchůdců a s celou nacionálně liberální koncepcí českých dějin, zformulovanou během 19. století. Přesnější označení by ale bylo historiografie „oficiální“, „komunistická“ či „režimní“ – než marxistická.Maciej Górny (7. května 1976 ve Varšavě) je absolventem historie na Varšavské univerzitě (2000). V roce 2006 získal doktorát za disertační práci „Marxistické vědy v zemích střední a východní Evropy ve vztahu tradicím národních historiografií devatenáctého století“. V roce 2015 se habilitoval na Instytut Historii im. Tadeusza Manteuffla Polskiej Akademii Nauk. Dlouhodobě se věnuje historiografii a dějinám střední a východní Evropy. Od roku 2015 je šéfredaktorem časopisu Acta Poloniae Historica.Jeho další knihy jsou Wydarzenia marcowe w Polsce - reakcje opinii publicznej w Czechosłowacji (1998) a Przede wszystkim ma być naród. Marksistowskie historiografie w Europie Środkowo-Wschodniej (2007).

Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. Rozšířené vydání megapříběhu přežití, který se stal v New York Times bestsellerem a jedněmi z „nejdrásavějších“ (Rolling Stone) a „nejsrdceryvnějších“ (New York Times) memoárů o závislosti, jaké kdy byly vydány. Kdysi padlá rocková hvězda s námi sdílí syrové a fascinující deníkové zápisky z roku, kdy klesla až na dno a také své kurážné rozhodnutí sebrat se a začít znovu žít. Nikki se v exkluzivních nových kapitolách a dosud nezveřejněných fotografiích vrací k poslednímu desetiletí, kdy je střízlivý.2. rozšířené vydání.

Hudba Jethro Tull je podle slov autora doslova soundtrackem jeho života, a tak poté, co přeložil kompletní texty písní Jethro Tull, tentokrát mapuje vývoj kapely za celou její existenci a na okraj přináší souvislosti s vlastní cestou životem a se situací v Československu a Česku, kde právě hudba této skupiny pomáhala mnohým překonávat někdejší totalitní nesvobodu. Kniha ovšem rozhodně není souborem suchých encyklopedických hesel a letopočtů, naopak, čtenář se dozví mnoho nových informací, které se objevily zejména v souvislosti s nově vydávanými remixovanými edicemi klasických alb Jethro Tull.Jednotlivé kapitoly se vztahují k nejslavnějším albům a ke vzniku písní na nich. Také pozdější období, kdy skupina částečně ustoupila ze slávy, je zachyceno podle zásadních mezníků její produkce a individuální tvorby Iana Andersona. K letošnímu padesátému výročí tak autor knihou Jethro Tull – Půlstoletí s kouzelnou flétnou vzdává svůj hold skupině a Ianu Andersonovi. Vizuální stránkou pak k dokonalosti celého díla přispěl neméně nadšený fanoušek a fotograf Karel Brychta.

Příběh se odehrává v blíže neurčené budoucnosti, v době relativní společenské konsolidace, která následovala po období terorismu a s ním spojeného pravicového populismu. Plně sjednocená Evropa je rozdělena do jednotlivých regionů s uzavřenými vnitřními hranicemi, byl posílen bezpečnostní aparát, zakázány klíčové náboženské texty. Jen dva regiony se vymykají kontrole katolické Svobodné Polsko kolem Gdaňsku a oblast Vysočiny, kde přežívají poslední českobratrské sbory. Vyprávění začíná ve chvíli, kdy na pražské Masarykovo nádraží zaútočí teroristé. Podle oficiálních informací za atentátem stojí právě křesťanští fundamentalisté z Vysočiny. Hlavní hrdinka Tereza Sundermanová, doktorandka v oboru literárních věd a manželka vysoce postaveného důstojníka evropských tajných služeb, narychlo opouští Brusel a vrací se na Vysočinu zjistit, co se stalo s jejím otcem, křesťanským intelektuálem Kalandrou, nedávno odsouzeným za porušování Zákona proti zvyšování napětí ve společnosti. Ve stejné době dostane agent Svobodného Polska Mateusz Sienkiewicz pověření zjistit pravdu o pražském atentátu. Mateusz a Tereza se setkají ve Štětíně, místě, kde bují zločin a obchod s uprchlíky z Evropy. I Terezin manžel Robert brzy zjišťuje, že věci nejsou tak, jak se zdají, a rozhodne se ukázat světu, že se Evropa ocitla na scestí.

Tarot Oswalda Wirtha je jeden z velmi mála tarotů, jež odhalují klíč znalosti starých zasvěcenců, který je tajně šířený už po celá tisíciletí. Bylo mu zasvěceno málo spisů a zdá se, že žádný jeho vedlejším arkánám. Tuto mezeru se daří vyplnit Régine Brzesc-Colongesové, jež se neomezuje na prostou analýzu 78 listů, ale poskytuje čtenáři prostředek, aby si postupně prohloubil 22 hlavních a 56 vedlejších arkán tohoto tarotu, a tak díky neobyčejným projektivním možnostem symbolů dosáhl brány ke známému „Poznej sám sebe“. Jazyk přístupný všem a jasný výklad činí z této knihy – pojaté jako postupný kurs – nástroj zásadního poznání skutečného vnitřního rozvoje, vedoucího daleko za prosté věštění. Jinak řečeno, máme zde konečně seriózní studii o celém Wirthově Tarotu.

Podle biblické zprávy vesmír povstává z Boha a rozvíjí se v jednotlivých časových epochách, které jsou v překladech bible označovány slovem den. Původní hebrejské slovo jom nese však význam mnohem širší než pouhý den o dvaceti čtyřech hodinách. Jom představuje velmi dlouhé časové období, které může trvat také milióny let. Sedm biblických dnů můžeme tedy klidně zasadit do moderních vědeckých teorií o vzniku vesmíru v dlouhých časových periodách. To však není hlavním tématem této knihy. Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života. Úvahy o první biblické větě chtějí povzbudit a potěšit na cestě životem. Na závěr knihy je připojen autorův překlad biblické knihy Píseň písní do českého jazyka.