Volvox Globator strana 49 z 77

Autor se narodil roku 1970 v Bruselu. Do současné doby se mu podařilo uveřejnit tři knihy, za něž obdržel několik významných belgických literárních cen. Čtenářskou veřejnost zaujal především díky své realistické a nezkrotné fantazii a zvláštnímu druhu pesimistického přístupu k látce. Ve svém prvním trpce ironickém románu popisuje zemi, která se nachází uprostřed válečného konfliktu a která není nepodobná bývalé Jugoslávii. Hlavní postavou je mladý muž, který má mnoho společného nejen s postavami comicksů, ale i s osobou Franze Kafky. Stejně podivné jsou však i charaktery ostatních postav, záporných hrdinů, námezdných žoldáků a vrahů, kteří milují a zároveň projevují instinktivní krutost, k níž je dovádí pud sebezáchovy.

Žijeme mnoho životů? Samozřejmě. Zcela jistě většina lidí prožívá sny. Večer se všichni, unaveni denní aktivitou, vydáváme do říše spánku. Usneme, zmizí svět, který známe a objeví se svět snový. Prožíváme mnoho událostí a na závěr, když je čas, vracíme se zpět, do světa bdělého. Někdy se vracíme neradi, protože sen byl moc krásný. Jindy jsme šťastní, že jsme se vrátili zpět a že vše, co se přihodilo, byl jen zlý sen.A byl to určitě jen sen? To je věčná otázka, na kterou nám nikdy nikdo nemůže s jistotou odpovědět. A co náš bdělý život? Není to jen dlouhý sen, ze kterého se také jednou probudíme? Kým budeme, až tento sen skončí? To je vzrušující otázka, ale odpověď se nikdy nedozvíme. Až budeme snít další život, nebudeme o tom předchozím téměř nic vědět. Jen občas, neznámo proč, budeme vědět něco, co bychom vědět neměli. Nebo budeme mít pocit, že toto se již jednou událo. Ano, jistě, v nějakém snu. Žijeme mnoho životů? Jistě, že ne. To jenom nesmírně mocná čarodějka Iluze vytváří nespočetné sny a nechává věčnou tichou bytost snít. Ta úžasná čarodějka se nedá porazit silou, vždyť je to její síla. Ani se nedá obelstít, vždyť je to její lest. Také se před ní nedá nikam utéci, vždyť vše je jen její mocné kouzlo. Přesto se můžeme osvobodit. Věčná tichá bytost má odvěkou moudrost, kterou Iluze neumí pokořit. Rozpomeneme-li se na tuto naši úžasnou a přitom prostou přirozenost, potom se Iluze a všechna její kouzla stanou jen podivným snem.

Tarotová sada pro moderního mystika se starobylými rostlinami a anatomickými kresbami. Přírodní historie se setkává s spiritualitou v luxusní krabicové sadě karet a průvodci od Claire Goodchildové, majitelky designového studia Black and the Moon. Pamětní krabička opatřená fólií obsahuje balíček tarotů se 78 kartami a doprovodnou příručku. Karty, které obsahují ilustrace historických anatomických kreseb kolážovaných s rostlinami a květinami, představují svěží a kreativní interpretaci archetypů tarotu. Příručka poskytuje zasvěcený popis významu každé karty. S nádherně stylizovanými fotografiemi a přístupným textem vysvětluje, jak nastavit různé typy čtení a jasně nastiňuje numerologické, elementární a astrologické asociace karet. Promyšlená a krásná kniha je inspirativním nástrojem pro duchovní a osobní rozvoj. Pamětní krabička obsahuje, balíček 78 karet (kompletní Malou a Velkou arkánu) a 80stránkového průvodce s barevnými ilustracemi fotografie. Ideální pro duchovní hledače, kteří milují rostliny, květiny, lebky, kosti, elixíry etc.

Když listujeme stránkami této knihy, jsme jako vždy neuvěřitelně dojati Sempého jemností linky a melancholií ducha. Z kreseb vychází i jistá forma mravní, diskrétní a vždy pobavené elegance, Sempého pero překládá něžně ironickou vizi našich selhání a selhání světa. V této knize najdeme to nejlepší z jemného a náznakového humoru v kombinaci s impozantním smyslem pro posměch, který charakterizuje celou Sempého tvorbu. Sempé, nesrovnatelný pozorovatel našeho každodenního života, v této knize přináší své nejlepší dosud nepublikované kresby.

Vzpomínková kniha kytaristy, skladatele a hudebního producenta. Svůj život prožil (a dosud žije) v mnoha zemích. V šesti zemích žil delší dobu, v Sovětském svazu, Československu, Rakousku, Nizozemí a Španělsku, krátce žil i v zemi svých předků, v Gruzii. Narodil se v roce 1950 v Moskvě, jeho otec byl gruzínského původu, matka židovského původu. V Československu (v Praze) prožil nejdůležitější léta pro formování osobnosti, od svých třinácti let (1963) do jedenadvaceti (1971), kdy se rozhodl emigrovat. Účinkoval v kapelách Captains Souls Blues Band a Blue Devils. Na přelomu let 1968 a 1969 hrál ve strahovském klubu, účastnil se protiokupačních demonstrací v srpnu 1969. V roce 1970 založil kapelu Ruchadze Band. V současnosti žije v Amsterdamu, ale velmi často jezdí do České republiky, kde žije jeho matka, kde má své přátele a velkou část hudebních aktivit. V knize vypráví Kosťa Ruchadze o své nekonformní životní pouti. Gruzínské jméno Ruchadze znamená v překladu šedivý, což ale rozhodně neodpovídá tomu, čím vším autor dodnes prošel a jaká dobrodružství zažil. Už barvité vzpomínky na dětství v Sovětském svazu padesátých let čtenáře natolik zaujmou, že chce znát, co bylo s chlapcem dál, když se rodina přestěhovala do pražského Břevnova. Přes peripetie klopotného dospívání a neshod s nevlastním otcem se autor dostává k líčení své emigrace, pobytu v Nizozemsku, cestování a hraní s různými kapelami a muzikanty v západní Evropě, zvláště ve Španělsku, a také v Americe. Nevyhýbá se ani osobním vzpomínkám na kamarády a přátele, ale také na mnohdy drásavé milostné vztahy. A jako samozřejmá, přesto nevtíravá a pokorná spodní nit vede celým vyprávěním vztah nejsilnější, bytostný – k hudbě, která jeho žití směruje nejspíš odjakživa...

Motýlova próza U Terflerů se podobá například Dějinám mírného pokroku v mezích zákona Jaroslava Haška nebo Hvězdám kvelbu Pavla Řezníčka. Jedná se o text zobrazující dění v literátské společnosti, především to, co se odehrávalo, když se účastníci vzpomínek scházeli v hospodských místnostech. U Motýla konkrétně v hospodě U Terflerů na pražském Smíchově. Stejně jako u Haška a Řezníčka je Motýlovo vzpomínání reálné jen částečně a mystifikaci, nadsázce a fantazii se tu meze nekladou. Motýlovy postavy jsou částečně označeny pseudonymy nebo i zcela vymyšleny, některým jsou naopak ponechána jejich skutečná jména a právě u těchto postav se Motýl více drží reality. Text je humorný a smích a hospodská historka jsou jeho základními kameny. Celou prózu lze nahlížet jen z roviny karnevalové kultury a jako obrázek dnes již zanikajícího světa českých hospod jako svérázného lidového prostředí. Je možné text ale i přečíst jako metaforu situace v české společnosti v desátých letech dvacátého století.

Vesmír v kabale je obecný výklad o původu a kosmickém plánu stvoření a jeho obyvatel. Doplňuje horizont třech předchozích Haleviho knih, které sahají od úvodní práce Strom života přes studii o makrokosmu Adam a kabalistický strom po kabalistické metody The Way of Kabbalah (Kabalistická cesta). Cílem knihy je vykreslit makrokosmický řád v různých rovinách reality, hierarchii bytostí a jejich funkcí se zvláštním zřetelem k lidstvu, které může v těchto světech přebývat. Snad nejdůležitější téma, kterého se autor dotýká, je smysl vesmíru tak, jak se odvíjí ve velikém kosmickém cyklu prostřednictvím oddělené podoby Tvůrcovy, jež se tak na konci věků opět spojuje se svým Stvořitelem.