Volvox Globator strana 42 z 77

Vizuální hostina uměleckých děl poučených a inspirovaných duchovními směry, magickými technikami a zážitky z jiného světa. Mystické a okultní praktiky sahají celá staletí do minulosti a od dob osvícenství jsou tvůrci představ přitahování k esoterice. Od zvěrokruhu a alchymie po teosofii a kabalu; od spiritismu a obřadní magie po živly a posvátnou geometrii co vlastně umělce láká do těchto neznámých končin? S. Elizabeth v knize Okultní umění pečlivě uspořádala více než 175 uměleckých děl, usilujících o objasnění tajemství přírody a lidského údělu. Seznamte se s automatickými kresbami Hilmy af Klintové a Madge Gillové, se surrealistickým podáním alchymie a kabaly Leonory Carringtonové, s vizionářským světem Vali Myersové, s fotografy, kteří zkoumají identitu prostřednictvím čarování; a se spoustou dalších děl, jež přesahují hranice času a prostoru. Okultní umění představuje vůdčí osobnosti uměleckých směrů, současné ikony, přehlížené i málo známé umělce, a přináší inspiraci i potěchu. Tato kniha je určená všem příznivcům magie, mystiky a tajemna.

Rob Halford, legendární frontman Judas Priest, jedné z nejúspěšnějších heavymetalových kapel všech dob, popisuje ve svých pamětech cestu k hudební slávě spojenou s alkoholismem, závislostí, nešťastnými sexuálními schůzkami a bezútěšnou osobní tragédií, ale také s vykoupením ... a hledáním lásky. Doznání rockera je také příběhem o tom, jak se během pěti desetiletí změnil hudební průmysl. Setkáme se mimo jiné se Supermanem, Andym Warholem, Madonnou či Jackem Nicholsonem. Nejvíce se ale dozvíme o vývoji heavy metalu, jehož je kniha oslavou.

Pantagruel, první arcidílo moderní komičnosti (F. X. Šalda) líčí svéráznou cestu hlavní postavy za poznáním. Stavba románu poskytovala autorovi spoustu příležitostí k satiře na všechny oblasti soudobého života a středověkého myšlení, jako byly scholastická teologie a logika, mnišství a katolická askeze, protestantské puritánství i doznívající rytířství, kromě toho je i parodií na soudobou literaturu a její žánry. Jediný dostupný překlad stěžejního díla světové literatury je dnes kolektivní překlad tzv. Jihočeské Thelémy z roku 1931. Od té doby vyšel čtyřikrát (naposledy Odeon, 1989), aniž byl kdy důkladněji zrevidován. Jakkoli záslužný byl ve své době počin Jihočeské Thelémy, překlad starý 90 let dnes neobstojí. Překlad JT podléhá romantické představě Rabelaise, ustanovené v 19. století a dnes jednoznačně překonané: systematické zdůrazňování lidovosti na úkor intelektuálnosti a literárního novátorství. K čemuž je nutno přičíst i některé francouzštinářské přehmaty , jistou míru autocenzury ve vulgarismech (najmě erotického charakteru); zastaralý je samozřejmě i kritický aparát, opírající se o francouzské vydání z roku 1922. Nový překlad Patrika Ouředníka se všem úskalím zdařile vyhýbá. Překladatel knihu též opatřil novým poznámkovým aparátem. Nový překlad světoznámé klasiky po 92 letech. Přeložil a předmluvou opatřil Patrik Ouředník, doslov napsal Jiří Pelán.

Cílem Knih Živých je ukázat skutečnou podobu našich budoucích osudů. Co tvoří podstatu trvání lidského života? Jak pochopit vědomí a život člověka jakožto určité fenomény přírody? Je život jedince dočasný, nebo koneckonců věčný? A jak vůbec chápat význam slov „dočasný“ a „věčný“, hovoříme-li o životě jedince? To vše jsou prastaré otázky, na které se Knihy Živých dívají bez předsudků a novýma očima a které střízlivě řeší na základě toho, co o přírodě a lidském vědomí víme a co můžeme rozumně dovodit. Nalézané odpovědi odkrývají život každého z nás jako cosi, co trvá víceméně věčně a co je vlastně nesmrtelné, byť se tato nesmrtelnost v mnohém liší od toho, jak ji představují různá náboženství, filozofické systémy i prostá intuice. Na cestě za svým cílem Knihy Živých nutně narážejí na mnohé dílčí problémy, opět často na takové, se kterými se lidské myšlení potýká celé věky. Proč existuje svět, namísto toho aby neexistovalo vůbec nic? Je svět dočasný, nebo věčný? Jaký je konečný osud lidského druhu? I v tomto případě je způsob, jímž Knihy Živých hledají správné odpovědi, originální a závěry jsou bezesporu zajímavé.

Kniha vycházející pod názvem Láska, smrt a vzkříšení obsahuje tři novely německého spisovatele Patricka Rotha (nar. 1953), který je u nás znám prvním vydáním románu Corpus Christi (1998) a později z vydání objemného svazku Východ slunce. Kniha Josefova (2018). Z rozsáhlého Rothova díla se nyní Volvox Globator rozhodl vydat tři novely, Moje cesta k Chaplinovi, Cizí jezdec a Magdalena u hrobu, jejichž souhrnným tématem je otázka vzkříšení, znovuzrození ve smyslu znovunalezení smyslu života. Roth se dlouhodobě zabývá tématem novodobého pochopení myšlenek bible v současnosti. Moje cesta k Chaplinovi (Suhrkamp 2013) je autobiografická novela z roku 1997, napsaná v tradici románu umělce a zachycující okouzlení Chaplinem a jeho filmy v době mládí až k uměleckému dospívání. Umělcova cesta za géniem se udála na Nový rok 1976 a autor se na ni rozpomíná se záměrem shrnout, jaké účinky mělo setkání s Chaplinem na jeho psychiku, uměleckou dráhu a celý život. V novele Cizí jezdec, která původně tvořila pátou část Rothových Frankfurtských přednášek z poetiky, jež byly proneseny na univerzitě J. W. Goetha v roce 2002, líčí autor oslavnou rekonstrukci střetnutí, které vešlo do dějin jako Pickett‘s Charge (Pickettův výpad), k němuž došlo na závěr bitvy u Gettysburgu v roce 1863. Oslavný reenactement, uspořádaný v den výročí slavné bitvy, se nakonec zvrhnul v lítou řež a přivodil smrt jednoho z účastníků, mladého rekruta, který se pokusil přimět ještě i po mnoha letech znesvářené strany Konfederace a Unie ke smíření a byl v šarvátce rozvášněnými oslavenci ušlapán. V novele Magdalena u hrobu líčí Roth příběh mladých adeptů filmového umění, kteří mají nazkoušet známou pasáž z Evangelia sv. Jana (20, 1–18), v níž se Marie z Magdaly vydá ke skalnímu hrobu. Autor líčí setkání Marie s Ježíšem u prázdného hrobu a okamžik, kdy žena Vzkříšeného opět pozná. Tento okamžik je symbolem znovuzrození člověka a jeho víry v Boha.

Slova matky byla dána každému z nás do vínku. Po celou dobu mládí jsme je přijímali jako něco zcela samozřejmého. Pomáhala nám orientovat se v životě a nezabloudit na křižovatkách naší životní cesty. Ke každému slovu - ať k těm, která slyšíme, tak k těm, která čteme - si vytváříme vlastní postoj. Tak tomu bude i při čtení této knihy. Ten, kdo se snaží vyposlechnout ze čteného hlubší tóny života, může zde načerpat mnohé věci moudré a dobré.

Ponořte se do života a díla Johna Deea, renesančního matematika a „kouzelníka královny Alžběty“! György E. Szőnyi přináší analýzu renesančního okultismu a jeho místa v evropských kulturních dějinách. Zabývá se vědeckými a duchovními spisy Johna Dee jako reflexními zdroji tradiční mystiky. Szőnyi zkoumá intelektuální základy magie a zaměřuje se na ideologii exaltatio , oslavování nebo zbožštění člověka. Tvrdí, že to byla touha po exaltatio, která formovala a spojovala dohromady i jinak rozmanité myšlenky a činnosti Johna Dee.

Univerzitní profesor literatury se stěhuje i s rodinou na venkov, kde se chystá věnovat chovu ovcí. Opouští svůj život mladého městského intelektuála, aby se ponořil do úplně jiného světa – toho ovčího – a zjišťuje, že vytvořit si vztah s ovcemi může být stejně složité jako číst Prousta. Kniha-deník zachycuje krátká zamyšlení, místy až existenciální úvahy založené na strohých reflexích každodenních činností, které tvoří nutnou součást (venkovského) života, i na hloubání o psychologii ovčího stáda. Z poznání, že co se jeví jako jednoduché, může být ve skutečnosti nesmírně složité a rozmanité, vzniká nová – a přesto dávná – životní moudrost, neokázalá, prostá jakékoli pompéznosti, romantiky a klišé. Je proto trochu překvapivá, ale postupně se stává čím dál samozřejmější. Rodí se moudrost člověka, který o životě přemýšlí, ale ve svých úvahách stojí nohama pevně na zemi, a to natolik, že se nebojí přiznat, že možná nemá on ovce, nýbrž že ovce mají jeho.

Rádi nasloucháte příběhům ze starých časů? U krbu, ve kterém praskají polena, zatímco vítr ohýbá koruny jedlí v hlubokém šumavském hvozdu? Rytíř a láska, padouch a žvanivý sluha, bytosti lesa a noci... Petr Motýl, zkušený prozaik, prožil dětství v „bráně Šumavy“ v městečku Klatovech a této knize se vrací do světa vyprávění, které slýchával jako malý kluk, do světa dobrodružných knih z dávných dob, které si půjčoval v klatovské knihovně. Na přelomu 13. a 14. století se odehrává historie zemanského rodu z Třešňové, která se začíná i končí na tvrzi pod hlubokým hvozdem. Z textu čiší autorova radost z vyprávěčství, po svém se pouští do starých pověstí, uvádí na stránky knihy šumavské obry, nechává zemana zpod Šumavy bojovat s Karlem IV. v Itálii, líčí krásu šumavské přírody. Hlásí se k mnohým svým literárním předchůdcům, od Zbraslavské kroniky přes Vančurovu Marketu Lazarovou po pohádky v Čechách zdomácnělého francouzského venkovana Henri Pourrata. „Na ramenou gigantů“ stojí ovšem Petr Motýl na vlastních nohou a jeho práce se stylem je navýsost přesvědčivá a osobitá.

Rammstein je nepochybně jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších německých hudebních kapel všech dob. Vznikla v roce 1994 a všichni členové pocházejí z bývalé NDR. Jejich drsný hudební styl s prvky elektroniky byl pojmenován Neue Deutsche Härte, tedy doslova „nová německá tvrdost“. Většina textů je v němčině a kromě drsných kytarových riffů je jedním z hlavních poznávacích znaků zpěv Tilla Lindemanna s výrazně řinčivou výslovností písmene „r“, které je pro němčinu velmi netypické. Skupina získala mnoho významných hudebních ocenění, jako např. World Music Award, nebo MTV Europe Music Award a většina jejich alb byla několikanásobně platinová.

Na západním okraji Vysočiny, v Železných horách, začíná léto. Tři přátelé, co tu vyrostli, se v malátném bezčasí, které zdánlivě nespěje k žádnému rozuzlení, potýkají se svými problémy. Čelí postupující alkoholové závislosti, potížím se ženami i se zákonem, neschopností rozloučit se se svými dospívajícími dětmi a vlastně i neschopností dospět. V ohrožení se ale ocitají i staré instituce venkovského života: bývalé zemědělské družstvo nebo skomírající evangelický sbor, který už je pro tři kamarády jen připomínkou dávné tradice předků. Hlavní hrdina Jan Chlumecký se pokusí s tím vším něco udělat, zároveň se ho ale zmocňují obavy, že starý svět odchází a on tomu nedokáže zabránit.

STEAM je steampunkový příběh z viktoriánské Anglie. Hlavní hrdina se jmenuje Štern. Je šlechtic. Zvládá věci, které se obyčejným lidem mohou jevit jako nadpřirozené. Štern je vězněn. Se svým uvězněním je smířen, protože ho bere jako trest. Když se dozví, že mu nepřátelé unesli dceru, uteče z vězení. Má jediný cíl – najít ji a pomstít se. V příběhu se objevují nadpřirozené bytosti – lycanti, zombie, ghůlové apod. Velká část děje je spojena s železnicí. Parní lokomotivy apod. Láska, zrada, pomsta, souboj, napětí a nadpřirozeno. A do toho parní stroje a technické vynálezy, připomínající Švankmajerovy mechanické strojky z filmu Tajemný hrad v Karpatech. Přesně z těchto „ingrediencí“ je tento dobrodružný steampunkový příběh složen.

Vzpomínková kniha Taliáni (vyšla roku 1978) je za srdce beroucí vylíčení Cavannova dětství před druhou světovou válkou v Nogent-sur-Marne u Paříže. A spíše než o italských přistěhovalcích ve Francii živících se jako zedníci je to kniha věnovaná přímo autorovu tátovi, negramotnému zedníkovi s velkým srdcem a lidovou moudrostí. S nenapodobitelným stylem píše otevřeně o své rodině, nogentské základní škole, kamarádech i o hrách nogentských dětí i o společenských a politických poměrech v předválečné Francii. Očima dítěte líčí dospívání chlapce z chudé rodiny na okraji Paříže v dětské partě hrající si ve stružkách u chodníku, první čtenářské i erotické zkušenosti i objevování světa dospělých. Cavannův pohled je pronikavý a jde do hloubky. Vnucuje se myšlenka, že Cavannovo vzpomínání je žánrově příbuzné s velkofilmem Federica Feliniho Amarcord. Jeho devíza je: poznej sám sebe, a přesto se nepřestaň mít rád.

Slavné oběti, neslavní zločinci a notoricky známé látky: objevte tajnou historii jedu i to, jak formoval náš svět. Od řeckých filozofů po bývalé ruské špiony má použití jedu jako prostředku k ukončení života – ať už atentátem, vraždou, sebevraždou nebo popravou – historii sahající více než 2000 let nazpět. Ještě předtím, než Sokrates přijal svůj osud a vypil bolehlav, muselo bezpočet lidí zemřít, když pozřelo jed nalézající se v přírodě. A přesto mají jedovaté materiály často i prospěšné vlastnosti; například fluorovodík je vysoce toxický pro člověka, ale je také nezbytně důležitou součástí při výrobě herbicidů, léčiv a fluorescenčních žárovek. Jed: Ilustrovaná historie zkoumá povahu toxicity a odhaluje, jak rozhodující a často nečekanou roli – pro dobré i pro zlé – hrál jed v dějinách. Kromě toho zkoumá řadu jedovatých materiálů a líčí příběhy slavných i neslavných otrav.

I piva, stejně jako ostatní alkoholické nápoje, započala na úsvitu dějin své společné putování s člověkem jako spojenci, kteří pomáhali otevírat brány podsvětí a léčili neustále ohroženou smrtelnou tělesnou schránku. Podávání bylin – fermentovaných do podoby piva – patřilo už před tisíciletími do repertoáru bylinných léčitelů. Nejinak tomu bylo i v keltské Anglii, odkud pochází většina receptů obsažených v této knize. Publikace je určena i těm, kteří se o vztah mezi člověkem a kvašením zajímají, poslouží však především lidem, které zvědavost, směřující k oblasti piva, dovede až k realizaci tohoto prastarého nápoje. V knize je přes sto receptů na výrobu historických druhů bylinných piv a medoviny.

Bývalý policista, později mafián, takřka přes noc milionář, který později zase o všecko přišel, předseda extrémně pravicové strany, účastník války v bývalé Jugoslávii, podezřelý z vražd šedesáti čtyř Bosňáků, pokusil se i o atentát na Borise Jelcina, postupně štvanec, po němž pátrá ruská tajná služba FSA. V osmapadesáti letech se rozhodl zapojit do válečných operací separatistů v ukrajinském Luhansku. Zvláštní místo pro skrývání se před zákonem… Když se s ním Pierre Sautreuil setkává, vidí před sebou stárnoucího, poněkud unaveného muže, pravou ruku „velitele Batmana“ (odbojného vojenského velitele separatistů Alexandra Bednova, který 1. ledna 2015 podlehl atentátu objednanému nejspíš prezidentem samozvané Luhanské lidové republiky Igorem Plotnickým). Mezi novinářským elévem a ostříleným žoldákem se záhy vytváří podivný vztah, na jedné straně zřejmě motivovaný potřebou konečně se někomu svěřit s temnou minulostí, ulevit černému svědomí, na straně druhé zvědavostí, která postupně přerůstá až do skryté fascinace. Na pozadí napínavého osobního příběhu plného otazníků defilují události, které se v Rusku odehrávaly po rozpadu SSSR, až po špinavou válku v dnešní Ukrajině. Kniha získala literární cenu „Prix du Réel“ za rok 2018, což je ocenění udělované textům reportážního charakteru.