Volvox Globator strana 75 z 77

Americký milionář Henderson prodělává v tomto ironicky laděném románu hlubokou životní krizi. Hlas v jeho srdci, který se neustále dožaduje já chci, já chci a nikdy není spokojen, nakonec Hendersona dožene až mezi primitivní kmeny do nitra rovníkové Afriky, kde hrdina dospěje k poznání sebe sama a znovu najde chuť žít.

Nico (vlastním jménem Christa Päffgen) – tajemná zpěvačka, neustále se měnící mýtus: herečka uměleckých filmů, vyhledávaná modelka, Dietrichová punku, Femme Fatale, Chelsea Girl, Garbo gotiky, poslední bohémka, heroinová narkomanka. Lester Bangs ji popsal jako „skutečnou záhadu“. Ve 27 letech se Nico stala nejnovější superstar Andyho Warhola, hrála v jeho komerčním hitu Chelsea Girls a získala pozici zpěvačky skupiny Velvet Underground. Její zdánlivě nadpozemská a nedosažitelná přítomnost byla ještě umocněna pověstí, že chodí s rockovými hvězdami (mimo jiné s Brianem Jonesem, Bobem Dylanem a Jimem Morrisonem). Její vlastní talent a přínos rockové kultuře jsou však často přehlíženy. Většinu své kariéry strávila jako sólová umělkyně na cestách, odhodlaná tvořit hudbu zdánlivě navzdory všemu, snášejíc prázdné koncertní sály, urážlivé fanoušky a často nebezpečnou realitu stárnoucí umělkyně a narkomanky. Vytvořila fascinující a jedinečné projekty, které inspirovaly celou generaci umělců, včetně Henryho Rollinse, Morrisseyho, Siousxie Sioux and the Banshees a Iggyho Popa. Knihu YOU ARE BEAUTIFUL AND YOU ARE ALONE napsala historička rokenrolové kultury Jennifer Bickerdikeová. Čerpá v ní z archivů Muzea Andyho Warhola, nahrávacích společností Nico, různých soukromých sbírek, zřídka viděných záběrů a obsahuje nové exkluzivní rozhovory s těmi, kteří ji znali nejlépe, i s těmi, kteří se inspirovali jejím odkazem. Odhaluje komplikovanou, často kompromitovanou, sebedestruktivní a vždy silnou ženu.

A je to tady! První kniha o legendě trash metalu Slayer vydaná v České republice se k vám řítí rychlostí jejich kytarových riffů. Zavzpomínejte s námi na začátky trash metalu, kdy se zrodila legenda a vznikala nezapomenutelná alba. Kdo jste viděli a hlavně slyšeli jejich divoké koncerty, měli byste mít tuto knihu ve své rockové knihovně. Autor D. X. Ferris přináší profily členů kapely a představuje dramatické scény z doby 38 let existence Slayer: Nový pohled na začátky skupiny a na vztahy jejích členů, turné Reign in Blood, invazi do Evropy, řádění v Palladiu, divoký koncert, na kterém létalo čalounění ze sedadel. Nově objevené detaily z bouřlivého vztahu bubeníka Davea Lombarda se zbytkem kapely, kapitolu o těžkém období Jeffa Hannemana, o velkém roce Velké metalové čtyřky (Anthrax, Megadeth, Slayer a Metallica), o Lombardově posledním výjezdu. Popisuje i vzpomínkovou bohoslužbu v kotli po Hannemanově smrti. Kniha je doplněná množstvím kreseb a fotografií, z nichž některé dosud nebyly zveřejněny, kompletní diskografií, playlisty, statistikami, zajímavostmi atd. „Slayer nakopali ostatní metalové kapely do koulí. Konečně někdo jako D. X. Ferris zachytil na papíře skutečnost, že se Slayer nikdy nezapro¬dali, nikdy nepřistoupili na kompromis a nikdy, nikdy nepolevili.“ – Jay Mohr, Mohr Sports a Mohr Stories

Cílem knížky Příběhy pražských parků a zahrad není jen postihnout historické proměny těchto míst, ale nenásilně nabídnout podnět k jejich hlubšímu poznávání, a to všem, kdo množství dnes dobře udržovaných zelených ploch ve městě využívají, ať už k odpočinku, sportu nebo každodennímu venčení mazlíčků, tedy především laickým zájemcům. Proto její autor, nadšený znalec a obdivovatel Prahy, nepřináší žádný akademický, suchý výklad a výčet – jeho čtivé vyprávění naopak nabízí spoustu drobných zajímavostí, barvitě a živě přibližuje příběhy a zásluhy mnoha známých osobností, ale i postav zdánlivě nedůležitých, zmiňuje také některé pověsti a legendy, tak aby čtenáře pobavil, někdy i přinutil k úsměvu. Každá z kapitol je doplněna o půvabné fotografie Michaela Romanovského, který svými neotřelými, vkusnými pohledy na známá místa jako by mnohde na autorovo vyprávění důvtipně navázal, citlivě ho doplnil, ba i načal příběh nový…

Nakladatelství Volvox Globator představuje reprint zásadního díla české literární a výtvarné avantgardy. Bezmála před sto lety, roku 1924 byl poprvé publikován soubor čtyřverší Vítězslava Nezvala – Abeceda, a to v rámci sbírky Pantomima, která byla koncipována jako básnický manifest poetismu. O dva roky později vyšla Abeceda samostatně s podtitulem: „taneční kompozice Milči Majerové“ v typografické úpravě Karla Teigeho. Jedná se o koncept setkání samostatných umění, tedy prolnutí slova, pohybu a obrazu. Zatímco tanečnice, zachycená na fotografiích Karla Paspy, je jednotlivými písmeny přímo inspirována a pantomimicky je ztvárňuje, básník v úvodu knihy píše: „Nešlo mi […] o fysiologické vystižení barvy hlásek a o jejich básnickou rekonstrukci. Písmeno mi bylo spíše motivem nežli námětem, kaménkem, jenž měl rozvířiti hladinu, záminkou k básni“. Pracuje asociativně a často ponechává své krátké lyrické texty jako nezodpovězenou hádanku. Nebo jako pozvánku do barevného světa indiánů, faraonů, tanečnic, klaunů, krotitelů hadů i dudáků z Chodska, do světa, kde je setřena hranice mezi blízkým a exotickým, do světa, který je třeba schovaný pod střechou písmene A. A nazváno buď prostou chatrčí Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu! Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí a člověk neví kam by složil hlavu

Po svém díle Váha světla, vysoce ceněném literární kritikou i čtenáři, představuje Stanislav Struhar v knize Váha stínu další subtilně komponovaný román plný impresionistických nuancí a autentických dialogů, jenž nepostrádá napětí ani podmanivé drama. Kniha, která získala nemalou pozornost nejen v Rakousku, je nyní předložena českým čtenářům v suverénním, citlivém a kompaktním překladu Markéty Klikové, která za překlad jeho knihy Barvy budoucnosti obdržela Překladatelskou prémii udílenou rakouským Spolkovým ministerstvem umění, kultury, veřejné služby a sportu. Když Elias přijede do Lisabonu převzít byt po zesnulých prarodičích, otevře se mu před očima minulost, o níž matka nikdy nemluvila. Na fotografiích poprvé spatřuje své prarodiče, ovšem zanedlouho se o jejich životě, obestřeném temným stínem, dozvídá víc. Cítí, že ho jejich domov přijímá, a krása Lisabonu ho uchvacuje, přesto si neumí představit žít v cizí zemi. Dny před návratem do Vídně ho provází literatura a písně fado mladé knihkupkyně. Stanislav Struhar (1964) je jedním z výrazných rakouských spisovatelů. Narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval v Rakousku poezií, v České republice vyšly jeho rané romány a po nich následovaly české překlady již německy psaných děl. Náleží k nejvýznamnějším německy píšícím spisovatelům českého původu, jeho obsáhlá literární tvorba získala řadu uznání. Žije s rodinou ve Vídni.

Obsáhlá ilustrovaná encyklopedie čtenáře seznámí s významnými osobnostmi dávné i nedávné historie, jež si svůj život zpestřovaly substancemi, které dnes označujeme za nelegální.

Autor úspěšného románu i Anglický pacient /i se v jedné z nejnovějších knih vrací na svou rodnou Sri Lanku, kde se minulost vytesaná do kamene prolíná s krutou přítomností. Pokud by nyní měla vstoupit do jiného života a vrátit se do země, kterou si zvolila, nakolik by Gamini a vzpomínka na Saratha zůstali její součástí? Povídala by si o nich s přáteli, o těch dvou colombských bratrech? A ona mezi nimi, tak trochu jako sestra, která jim brání, aby pošlapali svět toho druhého. Vzpomene si na ně, kamkoliv půjde? Bude přemýšlet o té podivné dvojici ze středních vrstev, která se narodila do jednoho světa a uprostřed života se ocitla po pás hluboko v jiném

Kniha Na návštěvě u paní Nabokovové, sbírka vynikajících esejů, úvah a zamyšlení ze sedmdesátých až devadesátých let minulého století, ukazuje Martina Amise jako pronikavého pozorovatele světa, od poznámek na okraj k rockovým celebritám (Rolling Stones, John Lennon, Madonna) přes glosování společenských témat (například nepřikrášlený pohled na svět ženského tenisu či velmistrovského šachu) až po nesmírně cenné postřehy ze setkání se slavnými spisovatelskými kolegy či z návštěvy frankfurtského knižního veletrhu. Martin Amis prokazuje v těchto krátkých úvahách psaných většinou pro přední světová periodika, schopnost nahlížet pod povrch událostí stejně brilantně, jako to činí ve svých románech.

Povídkový soubor autorů stříbrného věku se rozhodně nesnaží o nabubřelou reprezentativnost začleněním všech ruských dekadentů v proporcích odpovídajících jejich věhlasu. Spíše se pokouší o určitý tematický průřez povídkovou tvorbou zmíněného období s vědomým důrazem na texty tajemného, ponurého až hororového ladění. Soubor je doplněn povídkou Vlkodlaci knížete Tolstého, jež tematicky tyto texty předjímá.