Vyšehrad strana 124 z 143

Ač žily křesťanské církve po staletí ve vzájemném odcizení a nezřídka procházely obdobími sporů a nepřátelství, vzrůstaly zvláště ve 20. století snahy o vzájemné poznávání a spolupráci. Mimořádným přínosem na této cestě je dílo předního znalce světové

150 receptů známých i méně známých tvarohových, sýrových, vaječných, zeleninových, uzeninových, masových, rybích pomazánek. Další kapitoly jsou věnovány teplým pomazánkám.

Drobné dílo francouzského spisovatele patří ke skvostům světového písemnictví. Autor ve zkratce postihl barvitost a tajemnou atmosféru drsné Korsiky i nepřístupnou povahu tamních obyvatel. Typickým představitelem Korsičana, který nade vše lpí na rodové cti, na dobrém jméně, je právě Mateo Falcone, který neváhá pro čest rodiny obětovat vlastního syna, který se, byť ještě díťe, provinil proti nepsaným zákonům. Temná síla tohoto příběhu vypovídá o autorovi, který se oprostil od romantismu své doby.

Harold S. Kushner, rabín židovské obce v Massachusetts, se neobjevuje na českém trhu poprvé. Čtenáři měli možnost se s ním seznámit prostřednictvím jeho knihy Proč se zlé věci stávají dobrým lidem (nakl. Portál). V této nové knize naznačuje způsob, jak překonat strach, který nám brání radovat se ze života a plně se rozvinout. Vedle strachu z vnějších hrozeb jako je terorismus, přírodní katastrofy a zánik světa, se věnuje obecným lidským obavám jako je strach ze změny, strach ze ztráty zaměstnání a ztráty milovaného člověka, strach ze stárnutí a smrti. Navazuje na myšlenky terapeutů a náboženských myslitelů a na příkladech konkrétních lidí v obtížné situaci ukazuje, že lidé mají v sobě a kolem sebe sílu, která jim může pomoci strach překonat.

Dělená strava je zcela netradiční způsob stravování, podle kterého můžeme potraviny, zcela jinak kombinovat. Tato knížka poskytuje jednoduchý návod, jak tento stravovací systém aplikovat. Nevyžaduje žádné speciální znalosti a při přípravě pokrmů využívá běžně dostupné potraviny. Dělená strava je také cestou ke štíhlé linii, k získání životní energie a shoduje se i s pravidly zdravé výživy, neboť jídelníček obohacuje o množství čerstvé zeleniny, ovoce a salátů. Kromě užitečných rad, návodů a informací pro začátečníky, budou v knize uvedeny především vynikající nenáročné „minutkové recepty“, které zcela odpovídají dnešnímu uspěchanému životnímu stylu.

Všem, kteří si oblíbili dětské knížky sestavené Jiřinou Rákosníkovou a ilustrované Janem Kudláčkem, je určen vánoční betlém s lidovými motivy a doplněný lidovými básničkami a říkadly.

Útlá knížka vzpomínek součastníků na člena řádu svatého Františka z Assisi Bonaventuru Boušeho, teologa, liturgisty, znalce umění a mistra slova dosvědčuje, že ani řadu let po své smrti nepřestává být osobností burcující naše křesťanství, nemilosrdným zastavovatelem zrcadla našim povrchnostem, selháváním a zradám, svědkem Kristovým, jenž jako málokdo dovedl kázat Krisův kříž. Mladí teologové, které Bonaventura oslovil svou opravdovostí vlastně v posledních letech života, se chopili záslužného díla podat svědectví o tomto Kristově svědku a představit ho těm, kteří neměli možnost se s ním osobně setkat. Činí to v řadě odborných studií teologických, v souboru osobních vzpomínek a v několika Boušových kázáních, homiliích.

Město Ugarit bylo významným přístavem severní Syropalestiny v době cca 15001200 př. Kr. V úvodu autor stručně seznamuje čtenáře s historií ugaritských studií, s ugaritským jazykem a písmem klínopisem, s dějinami Ugaritu a s jeho náboženstvím.

Ve světě vzrůstá v posledních letech zájem o základní otázky spojené s existencí, vývojem a smyslem světa a člověka. S tím souvisí i nutnost zodpovědět, zda a nakolik o tom mohou spolu diskutovat představitelé přírodních věd a teologie. A právě tomu je věnována tato Grathova publikace. Autor studoval zprvu matematiku, fyziku a chemii a v roce 1977 získal doktorát v oboru molekulární biologie. Během svých výzkumných prací pak vystudoval v Oxfordu a Cambridgi i teologii. Jeho základní teze, kterou obhajuje, zní: dialog mezi přírodní vědou a teologií je možný, užitečný ba přímo nutný. Ve své knize vysvětluje povahu tohoto dialogu s převážným soustředěním na konkrétní využití přírodovědeckých metod, kategorií a současných vědeckých teorií v obl asti teologické reflexe. Odstraňuje množství předsudků a mýtů s daným tématem souvisejícím a ukazuje, že někdy i renomovaní vědci přebírali různá neověřená tvrzení z druh é ruky. Kniha zaujme všechny, kdo se zajímají o vztah vědy a náboženství, o křesťanskou teologii a historii či obecně o filosofii vědy.

Kdo vlastně byla souputnice svatého Františka, zakladatelka ženské větve františkánské duchovní rodiny, jedna z galerie velkých ženských postav středověku? Italský historik, odborník na spiritualitu pozdního středověku a františkánství, podává obraz ženy mezi „mlčením a pamětí“, mezi mlčením řeholního života i pramenů a silou paměti. Klára z Assisi byla jednou z žen, které jako první prolomily zeď mlčení a nechaly zaznít ve svých spisech a duchovním vyzařování ženskému hlasu. Pro české čtenáře pak je významné, že jinou z těchto velkých žen středověku byla přítelkyně a duchovní sestra italské světice, česká královská dcera Anežka.

Kniha se rovněž odehrává na sklonku 12. století v anglickém katedrálním městě Exeteru za vlády krále Richarda I. Lví srdce. Kromě hlavního hrdiny se zde opět setkáme s Johnovými pomocníky, s Johnovou velšskou milenkou Nestou, majitelkou hostince u Bu shů, s jeho zakyslou a ctižádostivou manželkou Matildou, s jeho hrabivým a záludným švagrem, šerifem hrabství Richardem de Revelle a řadou dalších postav. Koroner sir John de Wolf řeší tentokrát zločiny spáchané na dívkách z vysoce postavených rodin. Do případu je zapleten místní stříbrotepec, vyhlášený chlípník Godfrey Fitzosbern. Jak do toho všeho zapadá Fitzosbernova mladá hezká žena, kterou její manžel v lepším případě zanedbává a v horším případě týrá? A jak zde figuruje i učedník lékárníka , který byl snoubencem znásilněné Christiny? Na tyto a další otázky se koroner John snaží odpovědět a zjednat spravedlnost. Tak jako v Hrozivém tajemství však i zde v závěru viník uniká z dosahu koronera Johna a světské spravedlnosti, zasáhne však vy šší moc. Bernard Knight, komandér Řádu britského impéria, při psaní svých románů vychází ze své celoživotní praxe, a proto jsou jeho knihy tak čtivé a skutečné.

Husův proces je výsledkem dlouhodobého badatelského zájmu Jiřího Kejře. Autor sleduje krok za krokem dramatický a dosud obecně málo známy průběh procesu s pražským mistrem, od jeho počátku ve sporech Husa s arcibiskupem Zbyňkem v roce 1408 až po poslední výslechy v červnu 1415. Svým soustředěním na procesně-právní aspekty poskytuje pohled až na dřeň soukolí středověkého kanonického práva tak, jak je realizovaly papežské soudy a kostnický koncil.

Nevíte si rady, jaký dárek koupit přátelům či známým k sňatku? Zkuste jim darovat milá i hlubší zamyšlení o tom, jak šťastně strávit život ve dvou. Nějaké blahopřání vás jistě napadne...

Myšlenkově neobyčejně pozoruhodný román současného britského autora je dějově rozfázován do tří historických údobí, kdy se civilizace a její humanistické hodnoty ocitly zvlášť v ohrožení: v pátém století, kdy se římská říše rozpadala pod nájezdy barbarů ve čtrnáctém století, kdy Evropu vylidňovala morová epidemie v první polovině dvacátého století, kdy nacisté rozpoutali druhou světovou válku. Všechny tři příběhy se odehrávají v jihofrancouzské Provenci a spojuje je základní filozofické téma, vyjádřené už v titulním spise Ciceronově, který prochází rukama ústředních hrdinů. Galský aristokrat a politik Manlius Hippomanes v pátém století, básník Olivier de Noyen ve století čtrnáctém a Julien Barneuve, historik, za nacistické okupace jsou muži morálních zásad, kteří v dané situaci stanou před nutností kompromisů a volby nejmenšího z možných zel. Jejich rozhodování – ovlivněné vždy i osudovou láskou k pozoruhodné ženě – jako by zosobňovalo po staletí věčně stejné dilema člověka, toužícího po životě v ctnosti, pravdě a spravedlnosti.

Kniha sleduje vzestup a pád ministra vnitra Rudolfa Baráka (1915-1995), pozoruhodné postavy komunistické éry v našich dějinách. Ambiciózní pohlavár, jehož zatčení za přítomnosti samotného Antonína Novotného a následující proces a odsouzení byly již ve své době provázeny legendami, a v letech následujících byl orwellovským způsobem „vymazáván“ z dějin, byl a stále je v obecném povědomí považován za jakéhosi předchůdce pokusů o modernizaci a liberalizaci komunistického režimu. Práce Prokopa Tomka, založená na studiu množství archivních materiálů, zbavuje ministra Baráka této nezasloužené pověsti a ukazuje jej ve skutečném, a nelichotivém, světle – jako bezskrupulózního aparátčíka, nemilosrdného vykonavatele a organizátora bezpráví, který neváhal organizovat teroristické činy – únosy a atentáty, využívat ve službě komunistického represivního aparátu bývalých nacistických zločinců, i člověka ovládaného osobními ambicemi a touhou po obohacení. Ukazuje ale i jinou tvář nejednoznačné Barákovy osobnosti – jeho kulturní mecenášství, například podporu malířů Otakara Kubína a Jana Zrzavého.

Básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla. Paul Verlaine byl jako člověk jedno velké, zraňované, trpící a bezmocné srdce. Díval se na vše nikoli očima a rozumem, ale právě prizmatem srdce, jež se muselo utíkat ke snu. O „pádech srdce“ říká sám básník, že, „byly jedinými prvky té bouře, kterou byl jeho život“. Tyto životní bouře se ovšem transformovaly v neuvěřitelně podobu básnickou, která neměla zdánlivě nic společného se životem tuláckého bohéma, který své zmatky utápěl v alkoholu. Nelze říci, že by Verlaine netoužil po klidném životě. Několikrát se o to pokoušel. Vždy ale naprosto bezúspěšně, po krátkých intermezzech pokorných návratů, pokání, odhodlání a rozběhů vzdát toto chabé úsilí o spořádaný život. Také na konci života, ve svých padesáti letech, hledá sny a útěchu v alkoholu, který ho sráží níž a níž, až se octne doslova na chodníku, kde se ho ujmou dvě ženy, jejichž existence je s chodníkem spjata. Ač je kněžkami chodníků spíše využíván, Verlaine se zamiluje do jedné z nich a vytvoří básnickou sbírku Elegie. Ale i básně z konce Verlainova života ve vynikajícím překladu Gustava Francla všem milovníkům Verlainovy tvorby naznačuje, že je psal básník, jehož sen musel ustoupit před tvrdou realitou marného, tragicky končícího života.