Knihy - Sochárstvo, plastika strana 1 z 8
zobraziť:
Read
Publikace doprovází stejnojmennou výstavu, kterou Kunsthalle Praha pořádá v období 2023/2024, přičemž jde o první větší prezentaci uměleckého dua Elmgreen & Dragset v Česku. Výstava READ reflektuje vztah mezi knihami a uměleckou tvorbou. Svým pojetím v podobě minimalistické verze moderní veřejné knihovny rovněž tematizuje náš vztah k fyzickým knihám a vědění v éře digitálních médií. Mezi na míru vyrobenými knihovními regály – a také na nich – v galerijním prostoru představují Elmgreen & Dragset nové či nedávno vytvořené sochy společně s díly několika současných umělkyň a umělců a také některými zásadními díly ze sbírek Kunsthalle Praha. Výstava zahrnuje performance, videa, koláže a malby, ale také sochy a instalace.
Rozsáhlá doprovodná publikace obsahuje příspěvky od renomovaných odborníků a odbornic i kurátorský text dvojice Elmgreen & Dragset a věnuje se rozmanitým tématům od historie českého samizdatu až po současné výzvy pro knihy, knihovny a svobodu slova v digitální éře. Tento bohatě ilustrovaný katalog dokumentuje výstavu a její zaměření na dynamický vztah mezi jazykem, knihami a uměním.
Vesmír v hlavě / Universe in the Head
Publikace Vesmír v hlavě předkládá obraz umělecké tvorby slovenské sochařky Pavly Scerankové v posledním desetiletí. Prostřednictvím textů britské kritičky Chloe Stead a českého kurátora Jana Zálešáka je rozvrstvena do tematických kapitol, které přináší vhled do autorčina bohatého sochařského a vizuálního jazyka. Pavla Sceranková (*1980) přináší do oblasti sochařské a objektové tvorby nový autorský jazyk a výraz; novou koncepci, navazující na silný odkaz postmoderního, ale zároveň i neokonceptuálního prostorového umění. Vytváří sochařské objekty a instalace vyznačující se minimalistickou čistotou a citlivým vztahem k danému místu. Jinou polohou její tvorby je vytváření objektů, v nichž je zakomponován prvek akce, které vyzývají diváka k interakci. Někdy nabývají podoby videa, či spíše videosochy, která stojí na pomezí performance, animované sochy a autonomního videa. Vyjadřují existenciální vztah člověka k prostředí, ve kterém žije a se kterým se konfrontuje. V obsahové rovině se Pavla Sceranková intenzivně zabývá reflexí lidského vnímání, pamětí a individuálním prožíváním okolního světa. Vychází z osobního prožitku a zkoumá způsob, jak se tento prožitek uchoval v paměti, respektive jaký tvar nabyl. Autorka tematizuje fenomén vnímání, prožívání aktu vnímání, vztah vnímání ke vnímanému světu a vědomí aktu vnímání. Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Gragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede s Dušanem Zahoranským vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění. Autorkou grafického designu je Adéla Svobodová. Kniha vychází v česko-anglické verzi.
Sochař pohybu Zdeněk Němeček
Zdeněk Němeček patří nejen ve své generaci k ojedinělým osobnostem. Jeho vytrvalý zájem o tématiku sportu nemá téměř srovnání a počet jeho realizací také ne. Získával zakázky na sochařskou výzdobu sportovních stadionů po celém světě, ty byly často přestaveny před vrcholnými sportovními akcemi typu olympijských her (Mexico City, Mnichov, Sapporo, Milán, Moskva, Tallinn, Sarajevo…). Jeho sochy můžeme vidět např. i před hokejovou arénou v Holešovicích nebo basketbalovou na Folimance.
Eva Kmentová
Sochařka, která v českém umění zanechala svůj otisk Dílo Evy Kmentové (1928—1980) tvoří oblouk od realistických soch přes různé podoby figurativního modernismu až po polohu souznící se světovými projevy nového realismu. Sochy modelovala z hlíny a odlévala do sádry, pracovala s betonem, kamenem, cínem nebo hliníkem. V šedesátých letech se dotkla strukturální abstrakce a později se opakovaně vracela k otisku nebo odlitku těla či tělesného fragmentu. Často zachycovala momenty života nazíraného ženskou perspektivou. Samostatnou linii tvoří její kresby, jež můžeme považovat za jakési deníkové záznamy. Práce Evy Kmentové je nutno vnímat feministickou perspektivou a řadit ji k autorkám, které v českém umění předznamenaly zájem o genderové otázky. Souvisely s prosazováním umělecké i partnerské rovnoprávnosti, touhou po samostatnosti a v neposlední řadě s hledáním milostného naplnění.
Kočka v nás: Sochař a hudebník Libor Krejcar
Kniha přináší první ucelený pohled na dílo umělce situovaného v prostředí undergroundu východních Čech. Libor Krejcar (1961–2022) žil a tvořil v Hradci Králové, ve Dvoře Králové nad Labem, v Pardubicích a Heřmanově Městci.
Krejcara formovaly vztahy se spolužáky z řezbářské učňovské školy, jako byli Ludvík Hradilek a Pablo de Sax, s umělci Janem Steklíkem a Milanem Langerem či loutkohercem a řezbářem Františkem Vítkem. Úzce propojil hudební a sochařskou tvorbu, zasáhl do oblasti akčního umění a body artu. Zůstával věrný několika tématům a motivům, realizovaným v různých variacích a materiálech (dřevo, sádra, kov). Od počátku osmdesátých let pracoval na cyklu Pantheria, který tvoří precizně vyřezávané, později sádrové sochy kočičích strážkyň, madon a podvratných trofejí. Od devadesátých let na cyklech kovových torz a sypaných obrazů – krajin z odpadu. Zároveň se věnoval hudební tvorbě s proměnlivou skupinou Tamers of Flowers.
Obrazový doprovod knihy tvoří z velké části dosud nezveřejněné materiály z archivů Krejcarovy rodiny a přátel.
A reformkor művészete: Szobrászat
Hazai klasszicista szobrászatunk korántsem volt annyira gazdag és "csapongó", mint a megelőző évszázad barokk, vagy a következő nagy stílusáramlat, a historizmus periódusában. Reformkorra eső viszonylag rövid időszaka azonban rendkívül jelentős, hiszen a nemzeti vonulat ekkor fogalmazódik és jelenik meg először ebben a művészeti ágban. Magyar szobrászat megteremtése oly módon, hogy a példaképek valójában - a korszak általános művészeti ideáljának megfelelően - az ókori görög és római világban gyökereznek. Nemzeti törekvéseink részeként első történelmi emlékműveink állításának kezdeményezései is e nagyjából két évtizedre estek, ám megvalósulásukra még várni kellett. De hogy lehet valami magyar, ha közben az antikot másolja? Mátyás király tógában, vagy mint "históriai kép", magyaros ruhában?
Arnold Bartůněk
První souhrnná publikace o českém sochaři a restaurátoru Arnoldu Bartůňkovi (1955) představuje jeho formální a umělecký vývoj od 80. let minulého století po současnost, od drobnějších děl komorního charakteru vznikajících v ateliéru až po rozměrnější realizace ve veřejném prostoru. K těm posledním patří například mramorová socha nazvaná Slavěna, vytvořená k poctě stého výročí vzniku Československé republiky, jež byla odhalena v Litomyšli v roce 2018. Přehled jeho celoživotní tvorby doplňují reprodukce figurálních kreseb z posledního desetiletí. Vybrané střídmé texty odrážející autorovy myšlenky a postoje ozřejmují formální a ideová východiska jeho práce.
Celé Bartůňkovo dílo naplňuje především jeden ústřední nevyčerpatelný motiv – totiž ženská postava jako věčně inspirativní fenomén. Sochař se žádným krokem nikdy nezpronevěřil svému hlavnímu záměru: usilovat o dominanci krásy, která je výsledkem souladu ušlechtilého materiálu, inspirujícího motivu, stability sochy a naplnění uměleckých řešení a cílů. Dokumentované dílo je snahou navrátit se k přirozenému světu s jeho řádem a tradicí a oponovat převažujícím současným akademickým konceptuálním tendencím.
Sochař a architekt
Název publikace Sochař a architekt. Korespondence Františka Bílka s Josefem Fantou parafrázuje titul vydaný roku 1948, uveřejňující tehdy korespondenci Bílka s básníkem Juliem Zeyerem. Právě prostřednictvím Zeyera a Zdenky Braunerové se mladý Bílek seznámil též s architektem Josefem Fantou (1856–1954). Povaha jejich epizodického (a příznačně ambivalentního) přátelství a jeho význam pro Bílkovu tvorbu dosud nebyly předmětem badatelského zájmu. Jejich vzájemná korespondence obsahuje množství neznámých informací týkajících se především sochařova raného tvůrčího období a ozřejmuje okolnosti některých jeho důležitých zakázek. Komentovaná edice dopisů obou umělců je uvedena souborem několika vybraných, dosud rovněž nepublikovaných písemností přibližujících Bílkovy nesnadné začátky včetně jeho vlastního popisu pověstné osudové konfrontace s Josefem Václavem Myslbekem v září 1892. S cílem zpřístupnit Bílkovu pozoruhodnou osobnost a jeho dílo i zahraničním badatelům je celá publikace dvojjazyčná; do angličtiny tak byly přeloženy i transkribované dopisy. Edice dosud nepublikované vzájemné korespondence sochaře Františka Bílka (1872?1941) a architekta Josefa Fanty (1856?1954) obsahuje množství neznámých informací o Bílkově raném tvůrčím období a některých jeho důležitých zakázkách. Fanta sice patřil k blízkým přátelům Julia Zeyera, jeho vztah s Bílkem byl nicméně příznačně komplikovaný a kontroverzní. Komentovaná a kontextualizovaná edice dopisů obou umělců je doplněna úvodní studií a několika dalšími – zde nově publikovanými – písemnostmi ozřejmujícími nesnadné Bílkovy počátky včetně osudového střetu s Myslbekem v září 1892.
Texty: Martin Krummholz
Fotografie: Archiv architektury Národního technického muzea, Archiv GHMP, Archiv Národní galerie Praha, Josef Jindřich Šechtl, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Státní okresní archiv Nymburk – Archiv města Poděbrady, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Tomáš Souček
Překlad do angličtiny: David Vichnar
Redakce českých textů: Eva Hrubá
Redakce anglických textů: Jeffrey A. Howe
Dívka s holubicí a sochy domů
Sochy domů a dívka s holubicí. Tak se jmenuje unikátní sochařský projekt českého umělce Krištofa Kintery, který můžete vidět v parku Holubička na Klárově, přímo naproti Kunsthalle Praha. Právě společně s novým pražským prostorem pro umění vydáváme Kinterovu knihu Dívka s holubicí a sochy domů. Fotograficky výpravná publikace na bezmála tří set stranách důsledně mapuje vznik pětatřiceti tunového mikroměsta z betonu & oceli, které vzdává hold odvážné, veřejností ovšem často zatracované architektuře československé minulosti.
Proslulý Obchodní dům Kotva manželů Machoninových (1970-75), zmizelý Hotel Praha (1971-1981), kosmická Žižkovská věž Václava Aulického (1985-1992), válkou zasažený Emauzský klášter (1963-68), Mordor neboli Ústřední telekomunikační budova Žižkov (1972-79), dále utopické Kosířské superstruktury (1973-74) či bunkrovitá Státní banka československá (1977-1992) v jedinečném podání Karla Pragera. A nakonec, nad všemi sedmi objekty bdící, nezdolná Dívka s holubicí sochaře Václava Šimka z roku 1958.
S knihou Krištofa Kintery, skrze fotografie Martina Poláka, Lukáše Procházky, Matouše Pudila či Vojtěcha Veškrny a Richarda Wiesnera, nahlédnete do nitra brutalistního světa — od prapůvodních plánů a rešerší přes náročnou výrobu těžkotonážních modelů až po finální jeřábové usazení v ekosystému malého parčíku. O padnoucí, maximalistické grafické provedení knihy se postaral Kryštof Doležal a krom textů historika Koryčánka v knize najdete i velký rozhovor mezi Kinterou a Christelle Havranek, hlavní kurátorkou Kunsthalle Praha.
„Kouzlo spočívá ve změně měřítek. Co bylo obrovské, je najednou malé. Architekturu odhalujeme ve zcela jiné perspektivě, budovu lépe vnímáme jako celek. Přesně to nám Kinterova socha-model umožňuje.“ — Rostislav Koryčánek, historik umění a kurátor, autor textů v knize.
„Při tvorbě soch jsme vycházeli z budov samotných, ale i z jejich plánů a modelů. Ty tehdy většinou ručně vytvářeli sami architekti v podobě až takové minimalistické reduktivní architektury. Jakmile je porovnáš s těmi našimi návrhy, vzniká ti zajímavá vizuální konfrontace. Tahle kniha je nejlepší možný způsob, jak tuhle paralelu myšlení názorně ukázat a jak ty jednotlivé domy odhalit tak, aby byly kompletně nahé. Odhalené až na kost je totiž vidíš jen když se staví nebo až když se bohužel bourají.“ — Krištof Kintera, umělec, autor instalace a konceptu knihy.
Hana Purkrábková: Ze života
Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová
Čestmír Suška: Věci venku
Publikace Věci venku se soustřeďuje na dílo Čestmíra Sušky pro veřejný prostor – umění umístěné v exteriéru města či v krajině, které má šanci oslovit i ty, kteří výstavní síně nevyhledávají. Publikace mapuje jeho tvorbu od počátku osmdesátých let až do současnosti. Čestmír Suška patří k osobnostem, které zásadně formovaly podobu českého sochařství v krajině i městském kontextu.
Martin Dzurek - Okamih
Výber z výtvarnej tvorby sochára a vizuálneho umelca Martina Dzureka za posledných 30. rokov
Pod povrchom - Milan Flajžík
Monografia významného sochára a reštaurátora vychádza v spolupráci autorky Dany Janáčkovej so Záhorským múzeom v Skalici. Vyšla k okrúhlemu jubileu umelca (60 rokov) a hĺbkovo spracúva jeho 35 ročné dielo – doterajšiu mnohorakú tvorbu, ktorá sa pohybuje v širšom tvorivom rozpätí voľnej výtvarnej tvorby (kresba, plastika, reliéfne obrazy).
Publikácia tak predstavuje jeho svojské postavenie, keď svojim kumštom, citom k remeslu, vzťahom k materiálu, impulzami a poučeniami programovo spojil kreatívneho sochára s bohatými znalosťami a zručnosťami reštaurátora do autentickej formy. V jeho tvorbe tak pulzuje práca s tradičnými materiálmi, pričom využíva a zapája technické reštaurátorské postupy.
Pražská Pallas a moravská Hellas 1902
V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Tato cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro sochaře samotného, ale zanechala nesmazatelné stopy i v místě návštěvy. Byla zásadní pro tehdejší generaci malířů a zejména sochařů, kterým pomohla ujasnit si cestu k modernímu výtvarnému směřování, a předznamenala také budoucí orientaci naší výtvarné scény na francouzské umění. Z toho, co tehdejší umělecká a společenská elita považovala za důležité této významné návštěvě ukázat, lze navíc usuzovat mnohé o prioritách a charakteru české společnosti na počátku 20. století. Publikace se poprvé systematicky věnuje doprovodnému programu, který byl pro Rodina připraven. Na základě nového studia archivních pramenů (časopisů, korespondence, osobních archivů aj.) se snaží rovněž zmapovat důvody, proč přijel Auguste Rodin na Moravské Slovácko, kde navštívil Výstavu slovenských a moravských výtvarných umělců v Hodoníně a kde u příležitosti jeho návštěvy proběhla téměř „celoslovácká“ slavnost.
Bartusz
Szabó Lilla Bartusz Györgyről írt könyve hiánypótló vállalkozás. Bemutat egy határon túli életművet a magyar olvasóknak, szakembereknek, kutatóknak, amely eddig csak elemeiben volt ismert hazánkban. Bartusz munkásságán keresztül Szlovákia és Magyarország soha nem összevetett művészettörténeti kapcsolatait is megismerhetjük. A művész magyarországi jelenléte szemlélteti, hogyan működtek a személyes barátságok két ország között a rendszerváltás előtti évtizedekben. Szintén fontos téma a kulturális politikához való viszony a szomszédos országokban, a megélhetés és alkotás kérdése az állami tűrő, támogató vagy tiltó rendszerben. Bartusz akciói és művei egyszerre voltak jelen a hazai és a szlovák kiállításokon, egyedi alkotói elképzelései és műveinek nyelvezete önálló világot teremtettek. Szabó Lilla egy másik, nálunk kevéssé ismert témát is tárgyal: Kassa hatvanas-hetvenes évekbeli életét, ami meghatározta azokat a körülményeket, amelyek közt Bartusz alkothatott és kiteljesedhetett. A kötetben részletes, elemző műleírásokat kap az olvasó, ami segít értelmezni az életmű szakaszait. A kiadvány hozzájárul nemcsak a művész, hanem a határon túl alkotó magyar ajkú művészek munkásságának megértéséhez is a neoavantgárd korában.
Petrányi Zsolt
Gravitační pole nevyslovitelného
V publikaci Gravitační pole nevyslovitelného dochází k setkání dialogu jazyka poezie a výtvarného umění. Kniha je záznamem dialogu významného anglického sochaře Antonyho Gormleye a české autorky poezie Pavly Melkové, v němž se postupně vyjevovala příbuznost cíle hledaného a obou jazyků na cestě k němu. Linie slov básně i čáry kresby jsou stopy přibližování k tvaru podstaty - světa, našeho života, vztahů, situací. Jsou stopami jeho obkružování, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk. A v tom je smysl jejich setkání.
Kniha vychází dvojjazyčně, tak aby byla plnohodnotným dialogem obou autorů a přístupná v obou jazykových prostředích. Je také důležitým příspěvkem v přiblížení Antonyho Gormleye českému čtenáři, o kterém v českém jazyce doposud nevyšla žádná publikace. Kniha zároveň interpretuje kresby Antonyho Gormleye, které podobným způsobem nebyly zatím knižně uchopeny.
Na sklade 1Ks
36,05 €
37,95 €
Maria Bartuszová - Catalogue Raisonné (GB)
“My breath is a part of the universe pulsating.”
Czech-born Slovak sculptor Maria Bartuszová (1936 – 1996) studied at the Ceramics and Porcelain Studio at Prague’s Academy of Arts, Architecture and Design, and spent most of her life in Košice, Slovakia. This Catalogue Raisonné provides a comprehensive overview of her sculpture, her original techniques and methods, and themes and ideas she explored that have remained undiscovered for a long time.
A distinctiveness of Maria Bartuszová's approach is her concentration on the intimate experience of art, perceiving the creativity of nature and being connected to the laws of the universe. She used her knowledge of natural sciences, combined with a holistic approach, and her skill of intuitive guidance and the imaginative activity of play, as a conceptual method while experimenting with materials and the technical potential of sculpture. Her morphological thinking sought ideal form and haptic attraction, which encourages the viewer to touching – forging a certain closeness and intimate experience based on physical and mental participation. Maria Bartuszová’s work exudes fascination with life, but also humility towards it, both of which are the driving force behind her creativity.
This project has been supported using public funds provided by Slovak Arts Council.
Sculptures
Monografie mapuje tvorbu významného představitele generace českých sochařů, která na uměleckou scénu vstoupila na začátku jednadvacátého století. Lukáš Rais (1975) jako základní materiál používá železo, staré cisterny, kovové stojany lamp, ale hlavně nejrůznější trubky a roury. Ryze užitkové předměty proměňuje – a v podstatě recykluje - do podoby monumentálních soch a objektů, které se stávají součástí veřejného prostoru, architektury i krajiny. „Mají v sobě zakódováno něco, co je blízké i lidem, kteří jinak současné umění, zvláště abstraktně zaměřené, nevyhledávají. Především jsou však krásné,“ zamýšlí se v knize kritik umění Petr Volf. Jedinečné sochy jsou zachyceny na fotografiích Salima Issy a autorem grafická podoby publikace je Anna Issa Šotolová.
Olafur Eliasson, Experience
An updated and expanded edition of the acclaimed in-depth monograph on one of the most influential artists of our time
Conceived in close collaboration with the artist, this updated survey tracks Eliasson's artistic practice from the 1990s to the present day, including recent exhibitions at Tate Modern, London (In real life, 2019) and the Beyeler Foundation, Basel (Life, 2021).
Through hundreds of illustrations bracketed by writings on and by Eliasson, this book provides an unparalleled overview of his remarkably accessible output, from such large-scale interactive experiences as The weather project at Tate Modern, London (2003) to smaller, more delicate works on paper or made of glass, and includes photography, painting, and film.
