Jan Bauer strana 11 z 19

Jaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy, jak vás přesvědčí životopisná kniha zkušeného autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera.

Jaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy, jak vás přesvědčí životopisná kniha zkušeného autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera.

Jaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy, jak vás přesvědčí životopisná kniha zkušeného autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera.

Kdesi v Praze je prý od časů Karla IV. ukryt recept na lapis philosophorum, kámen mudrců. Pátrají po něm všichni alchymisté, včetně učeného Angličana Johna Deeajeho přítele Edwarda Kelleyho, tajemný hrabě Bragadino, císařský antikvář Jakub de Strada i tajný agent Tovaryšstva Ježíšova. Rudolfínské Čechy se stávají dějištěm dramatických událostí, v nichž jde až příliš často o život. Je onen alchymistický recept pouhou legendou, nebo skutečností? Kdo z těch, kteří o něj usilují s leckdy ne právě chvályhodnými úmysly, se ho nakonec zmocní?

Kdesi v Praze je prý od časů Karla IV. ukryt recept na lapis philosophorum, kámen mudrců. Pátrají po něm všichni alchymisté, včetně učeného Angličana Johna Deeajeho přítele Edwarda Kelleyho, tajemný hrabě Bragadino, císařský antikvář Jakub de Strada i tajný agent Tovaryšstva Ježíšova. Rudolfínské Čechy se stávají dějištěm dramatických událostí, v nichž jde až příliš často o život. Je onen alchymistický recept pouhou legendou, nebo skutečností? Kdo z těch, kteří o něj usilují s leckdy ne právě chvályhodnými úmysly, se ho nakonec zmocní?

Když vyslovíme jméno královské dynastie Lucemburků, vybaví se nám Otec vlasti Karel IV., hrdinská smrt slepého Jana u Kresčaku nebo bojovník s husity, údajně proradný Zikmund. Kniha známého popularizátora naší historie Jana Bauera nám však připomene Lucemburky především jako hodně rozhádanou rodinu. Vždyť už první český král z tohoto rodu Jan Lucemburský vypudil svou manželku Elišku Přemyslovnu do Bavor a maličkého synka Václava, pozdějšího Karla IV., věznil na Lokti a Křivoklátě. Vztahům v rodině nepřidal ani Janův sňatek s Beatrix Bourbonskou, po němž vyhnal Karlovu choť Blanku z Valois do Brna. Karel IV., bezpochyby největší z našich panovníků, byl sice člověk poměrně tolerantní a umírněný, jemuž city nebyly cizí, avšak na šachovnici dynastických plánů pohyboval svými dětmi tak, jak mu velela okamžitá výhoda. A sám měl na paměti především zachování a rozhojnění rodu, tudíž ani jeho sňatky nevzešly – přinejmenším zpočátku – z citového vzplanutí. Jenže v porovnání s ním byl jeho prvorozený syn Václav IV. nejen nezdárným králem, ale též manželem, a zejména smrt jeho první ženy Johany Bavorské dodnes vzbuzuje otazníky (či spíše vykřičníky). Nařčení z různých úchylek nebyla prokázána, leč legitimního potomka Václav nezplodil. A nacházel se v neustálém konfliktu s oběma bratry – Zikmundem i Janem Zhořeleckým, kterému se „královsky odvděčil“ za to, že ho vysvobodil ze zajetí (ostatně pobyt ve vězení si coby uherský král vyzkoušel i Zikmund). Bratranci, moravští markrabí Jošt a Prokop, spolu dokonce vedli válku o Moravu. A když se Jošt nečekaně stal římským králem, nedožil se ani korunovace… To Zikmund zemřel, bereme-li ohled na tehdejší dobu, jako stařec, ovšem ani jeho smrt není objasněná – a chování císařovny Barbory Celské takové, jaké bychom od milující manželky očekávali. A tak bychom mohli pokračovat… Buď jak buď, Lucemburkové na českém trůně znamenali pro naše země období navýsost dynamické – a zajímavé i po staletích. Jan Bauer nám ho přibližuje úhlem pohledu, který většina historiků zatlačuje do pozadí.

Když vyslovíme jméno královské dynastie Lucemburků, vybaví se nám Otec vlasti Karel IV., hrdinská smrt slepého Jana u Kresčaku nebo bojovník s husity, údajně proradný Zikmund. Kniha známého popularizátora naší historie Jana Bauera nám však připomene Lucemburky především jako hodně rozhádanou rodinu. Vždyť už první český král z tohoto rodu Jan Lucemburský vypudil svou manželku Elišku Přemyslovnu do Bavor a maličkého synka Václava, pozdějšího Karla IV., věznil na Lokti a Křivoklátě. Vztahům v rodině nepřidal ani Janův sňatek s Beatrix Bourbonskou, po němž vyhnal Karlovu choť Blanku z Valois do Brna. Karel IV., bezpochyby největší z našich panovníků, byl sice člověk poměrně tolerantní a umírněný, jemuž city nebyly cizí, avšak na šachovnici dynastických plánů pohyboval svými dětmi tak, jak mu velela okamžitá výhoda. A sám měl na paměti především zachování a rozhojnění rodu, tudíž ani jeho sňatky nevzešly – přinejmenším zpočátku – z citového vzplanutí. Jenže v porovnání s ním byl jeho prvorozený syn Václav IV. nejen nezdárným králem, ale též manželem, a zejména smrt jeho první ženy Johany Bavorské dodnes vzbuzuje otazníky (či spíše vykřičníky). Nařčení z různých úchylek nebyla prokázána, leč legitimního potomka Václav nezplodil. A nacházel se v neustálém konfliktu s oběma bratry – Zikmundem i Janem Zhořeleckým, kterému se „královsky odvděčil“ za to, že ho vysvobodil ze zajetí (ostatně pobyt ve vězení si coby uherský král vyzkoušel i Zikmund). Bratranci, moravští markrabí Jošt a Prokop, spolu dokonce vedli válku o Moravu. A když se Jošt nečekaně stal římským králem, nedožil se ani korunovace… To Zikmund zemřel, bereme-li ohled na tehdejší dobu, jako stařec, ovšem ani jeho smrt není objasněná – a chování císařovny Barbory Celské takové, jaké bychom od milující manželky očekávali. A tak bychom mohli pokračovat… Buď jak buď, Lucemburkové na českém trůně znamenali pro naše země období navýsost dynamické – a zajímavé i po staletích. Jan Bauer nám ho přibližuje úhlem pohledu, který většina historiků zatlačuje do pozadí.

Případy královského soudce Melichara. Autor mnoha úspěšných románů nově v Nakladatelství BRÁNA. Děj historické detektivky se odehrává bezprostředně po olomoucké vraždě posledního přemyslovského krále Václava III., v období plném zvůle, násilí a nejrůznějších kriminálních činů. Hlavním hrdinou je královský soudce vladyka Melichar z Roupova, stárnoucí šlechtic, který už dávno ztratil někdejší ctižádost a rozhodnost. Nevyjasněné okolnosti královy smrti, kterou nedokáže vyšetřit, ho staví do nepříznivého světla před novým panovníkem, Václavovým švagrem Jindřichem Korutanským. Vladyka Melichar raději odchází z Prahy na svou tvrz Roupov, kde se jeho životní situace ještě více zkomplikuje. Jeho manželka trpí podivnou chorobou a tamní kaplan Zachariáš rozšiřuje, že je posedlá ďáblem. Kromě toho jedné noci kdosi vypálí sousední tvrz a pobije celou rodinu jejího majitele Viléma z Jelení. Zachrání se jen jeho malý syn Ješek a královský sudí Melichar se mu po delším váhání rozhodne pomoci a objasnit pozadí celého případu…

Případy královského soudce Melichara. Autor mnoha úspěšných románů nově v Nakladatelství BRÁNA. Děj historické detektivky se odehrává bezprostředně po olomoucké vraždě posledního přemyslovského krále Václava III., v období plném zvůle, násilí a nejrůznějších kriminálních činů. Hlavním hrdinou je královský soudce vladyka Melichar z Roupova, stárnoucí šlechtic, který už dávno ztratil někdejší ctižádost a rozhodnost. Nevyjasněné okolnosti královy smrti, kterou nedokáže vyšetřit, ho staví do nepříznivého světla před novým panovníkem, Václavovým švagrem Jindřichem Korutanským. Vladyka Melichar raději odchází z Prahy na svou tvrz Roupov, kde se jeho životní situace ještě více zkomplikuje. Jeho manželka trpí podivnou chorobou a tamní kaplan Zachariáš rozšiřuje, že je posedlá ďáblem. Kromě toho jedné noci kdosi vypálí sousední tvrz a pobije celou rodinu jejího majitele Viléma z Jelení. Zachrání se jen jeho malý syn Ješek a královský sudí Melichar se mu po delším váhání rozhodne pomoci a objasnit pozadí celého případu…

Když vyslovíme jméno královské dynastie Lucemburků, vybaví se nám Otec vlasti Karel IV., hrdinská smrt slepého Jana u Kresčaku nebo bojovník s husity, údajně proradný Zikmund. Kniha známého popularizátora naší historie Jana Bauera nám však připomene Lucemburky především jako hodně rozhádanou rodinu. Vždyť už první český král z tohoto rodu Jan Lucemburský vypudil svou manželku Elišku Přemyslovnu do Bavor a maličkého synka Václava, pozdějšího Karla IV., věznil na Lokti a Křivoklátě. Vztahům v rodině nepřidal ani Janův sňatek s Beatrix Bourbonskou, po němž vyhnal Karlovu choť Blanku z Valois do Brna. Karel IV., bezpochyby největší z našich panovníků, byl sice člověk poměrně tolerantní a umírněný, jemuž city nebyly cizí, avšak na šachovnici dynastických plánů pohyboval svými dětmi tak, jak mu velela okamžitá výhoda. A sám měl na paměti především zachování a rozhojnění rodu, tudíž ani jeho sňatky nevzešly – přinejmenším zpočátku – z citového vzplanutí. Jenže v porovnání s ním byl jeho prvorozený syn Václav IV. nejen nezdárným králem, ale též manželem, a zejména smrt jeho první ženy Johany Bavorské dodnes vzbuzuje otazníky (či spíše vykřičníky). Nařčení z různých úchylek nebyla prokázána, leč legitimního potomka Václav nezplodil. A nacházel se v neustálém konfliktu s oběma bratry – Zikmundem i Janem Zhořeleckým, kterému se „královsky odvděčil“ za to, že ho vysvobodil ze zajetí (ostatně pobyt ve vězení si coby uherský král vyzkoušel i Zikmund). Bratranci, moravští markrabí Jošt a Prokop, spolu dokonce vedli válku o Moravu. A když se Jošt nečekaně stal římským králem, nedožil se ani korunovace… To Zikmund zemřel, bereme-li ohled na tehdejší dobu, jako stařec, ovšem ani jeho smrt není objasněná – a chování císařovny Barbory Celské takové, jaké bychom od milující manželky očekávali. A tak bychom mohli pokračovat… Buď jak buď, Lucemburkové na českém trůně znamenali pro naše země období navýsost dynamické – a zajímavé i po staletích. Jan Bauer nám ho přibližuje úhlem pohledu, který většina historiků zatlačuje do pozadí.

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...

Koncem roku 1370 náhle umírá v Avignonu papež Urban V. a na jaře následujícího roku na Karlštejně těžce onemocní císař Karel IV. Jeho nejbližší už mají vážné obavy o jeho život. Dominikán Pavel se domnívá, že oba případy spolu souvisejí a jsou dílem neznámého traviče. Ale než může dokončit svoje pátrání, využije Ota Braniborský zrodu Wittelsbachů situace a hodlá na smrt nemocného císaře zbavit jeho říšského trůnu. A dominikán Pavel, tento středověký James Bond, musí na stará kolena zachraňovat, co se dá.

Koncem roku 1370 náhle umírá v Avignonu papež Urban V. a na jaře následujícího roku na Karlštejně těžce onemocní císař Karel IV. Jeho nejbližší už mají vážné obavy o jeho život. Dominikán Pavel se domnívá, že oba případy spolu souvisejí a jsou dílem neznámého traviče. Ale než může dokončit svoje pátrání, využije Ota Braniborský zrodu Wittelsbachů situace a hodlá na smrt nemocného císaře zbavit jeho říšského trůnu. A dominikán Pavel, tento středověký James Bond, musí na stará kolena zachraňovat, co se dá.

Rozsáhlý, poutavý životopisný přehled všech panovníků a nejvyšších představitelů českých zemí –začíná prvním známým moravským knížetem Mojmírem I. a končí současným českým prezidentem Milošem Zemanem. Autor se neomezuje jen na strohý výčet faktů, ale jednotlivé postavy přibližuje citacemi jejich výroků, hodnoceními kronikářů a historiků i lehce bulvárními podrobnostmi z jejich soukromí. Jestlipak třeba víte, že český král Václav IV. měl nemanželskou dceru? A to přitom s žádnou ze svých dvou manželek nezanechal potomka. T.G. Masaryk zase na stará kolena zamýšlel spolu s o mnoho let mladší spisovatelkou napsat román...

Kdybychom posuzovali dějiny očima školního dějepisu, byla by to jen snůška jmen a těžko zapamatovatelných dat. Naštěstí existují ještě jedny dějiny, dějiny plné vzrušujících a záhadných příběhů. Osmadvacet příběhů z českých a moravských dějin, které spojují slova "bílá místa". Většinou vycházejí z hypotéz a domněnek vážených historiků i amatérských badatelů, kteří se nebáli "jít s kůží na trh". Mnohdy jsou jejich tvrzení přinejmenším diskutabilní, často jen nadhazují otázku, na niž zatím neznáme odpověď a kdo ví, zda kdy znát budeme. V každém případě jsou to příběhy nanejvýš poutavé a vzrušující. Zamyslíme se třeba nad tajemným masakrem v Býčí skále, nad původem keltského zlata i slovanských etnik na našem území, budeme pátrat po hradech Krokových dcer, po sedmeru bájných přemyslovských knížat i po místě posledního spočinutí knížete Svatopluka, Prokopa Holého či popravených českých pánů, půjdeme ve stopách blahoslaveného Podivena, mstitele knížete Václava, řekneme si, odkud se vzal Jaroslav, "vítěz nad Tatary", budeme si vyprávět o smrti prvního Habsburka na českém trůně i vzoru tehdejšího rytířstva Jana Lucemburského, pobaví nás příběh o Lžiwaldemarovi ve službách Otce vlasti či to, jak se nakonec Rožmberkům nevyplatila smyšlenka o jejich italském původu, vzpomeneme tajemné kaple Božího hrobu na Dobytčím trhu i polského vzdorokrále husitů Zikmunda Korybutoviče, bájnou rudolfínskou dobu nám představí ten, po němž byla nazvána, stejně jako pochybný alchymista Kelley, překvapí nás příběhy o tom, jak proslulý Casanova upravoval libreto Mozartovy opery, či o možná prvním letci v dějinách lidstva, jenž obýval chaloupku na jihočeské samotě. Zvláštní pozornost pak věnujeme pozoruhodným a záhadným ženám - "královně" Emmě, manželce Boleslava II., krásné Oldřichově choti Boženě, sestře svaté Anežky České Blaženě, jež byla nejprve málem svatořečena, aby byla zanedlouho označena za kacířku, či zachránkyni Václava IV. Zuzaně.

Detektivní příběh se odehrává v redakci deníku Rolnické listy v době tuhé politické normalizace. Pod schodištěm z redakce do sazárny je jednoho rána nalezen mrtvý plukovník Státní bezpečnosti, přítel šéfredaktora. Případu se ujímají kriminalisté, ale záhy jim ho odebírá Státní bezpečnost. Když se však s objasňováním plukovníkovy smrti nedokáží pohnout z místa, mordpar- ta se vrací, navzdory tomu, že jí šéfuje kriminalista s politickým škraloupem zroku 1968. Došlo vredakci k vraždě, anebo to byla jen nešťastná náhoda? A koho kryje vedoucí noční redakční směny? Dělá to jenom proto, že byl kritický večer v redakci opilý?