Jan Bauer strana 13 z 17

Detektivní román z doby vlády Václava IV. V královském městě Jihlava se děje cosi tajemného. Zdejší opuštěné doly prý v noci obcházejí přízraky...

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer. Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem? Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře. Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Detektivní příběh se odehrává v redakci deníku Rolnické listy v době tuhé politické normalizace. Pod schodištěm z redakce do sazárny je jednoho rána nalezen mrtvý plukovník Státní bezpečnosti, přítel šéfredaktora. Případu se ujímají kriminalisté, ale záhy jim ho odebírá Státní bezpečnost. Když se však s objasňováním plukovníkovy smrti nedokáží pohnout z místa, mordpar- ta se vrací, navzdory tomu, že jí šéfuje kriminalista s politickým škraloupem zroku 1968. Došlo vredakci k vraždě, anebo to byla jen nešťastná náhoda? A koho kryje vedoucí noční redakční směny? Dělá to jenom proto, že byl kritický večer v redakci opilý?

Případy královského soudce Melichara. Autor mnoha úspěšných románů nově v Nakladatelství BRÁNA. Děj historické detektivky se odehrává bezprostředně po olomoucké vraždě posledního přemyslovského krále Václava III., v období plném zvůle, násilí a nejrůznějších kriminálních činů. Hlavním hrdinou je královský soudce vladyka Melichar z Roupova, stárnoucí šlechtic, který už dávno ztratil někdejší ctižádost a rozhodnost. Nevyjasněné okolnosti královy smrti, kterou nedokáže vyšetřit, ho staví do nepříznivého světla před novým panovníkem, Václavovým švagrem Jindřichem Korutanským. Vladyka Melichar raději odchází z Prahy na svou tvrz Roupov, kde se jeho životní situace ještě více zkomplikuje. Jeho manželka trpí podivnou chorobou a tamní kaplan Zachariáš rozšiřuje, že je posedlá ďáblem. Kromě toho jedné noci kdosi vypálí sousední tvrz a pobije celou rodinu jejího majitele Viléma z Jelení. Zachrání se jen jeho malý syn Ješek a královský sudí Melichar se mu po delším váhání rozhodne pomoci a objasnit pozadí celého případu…

Kdesi v Praze je prý od časů Karla IV. ukryt recept na lapis philosophorum, kámen mudrců. Pátrají po něm všichni alchymisté, včetně učeného Angličana Johna Deeajeho přítele Edwarda Kelleyho, tajemný hrabě Bragadino, císařský antikvář Jakub de Strada i tajný agent Tovaryšstva Ježíšova. Rudolfínské Čechy se stávají dějištěm dramatických událostí, v nichž jde až příliš často o život. Je onen alchymistický recept pouhou legendou, nebo skutečností? Kdo z těch, kteří o něj usilují s leckdy ne právě chvályhodnými úmysly, se ho nakonec zmocní?

Jaký doopravdy byl Karel IV., jehož při pohřební řeči Vojtěch Raňkův z Ježova nazval Otcem vlasti? Byl to jen řečnický obrat vypůjčený od římských rétorů, nebo nejvzdělanější Čech své doby myslel tuto charakteristiku vážně? S Karlovou osobou se pojí mnohé legendy, které ho vynášejí na post nejpopulárnějšího Čecha dějin. Tato kniha ho chce v roce, kdy si připomínáme 700. výročí Karlova narození, představit v co nejstřízlivějším světle. Nehodlá jeho památku ani oslavovat dalšími vavříny, ani ho pouze hanět. Ostatně ke své slávě sám v mnoha ohledech přispěl, když vědomě, zcela ve stylu moderních politiků dbal o svůj mediální obraz. V tom sice předběhl dobu, ale jinak byl synem středověku se vším všudy, jak vás přesvědčí životopisná kniha zkušeného autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera.

V této knize se zkušenému autorovi literatury faktu podařilo znovu uplatnit svoji metodu, v níž kombinuje shrnutí zjištěných faktů a záznamů z historických pramenů s vlastní analýzou tématu – to vše podepřené schopností dívat se na téma nezaujatým pohledem a schopností nacházet originální závěry a rozuzlení. Oblast autorova zájmu pokrývá široké časové spektrum – od pravěku až po dobu rudolfinskou.

Slavná jména české kultury 19. století jako Mácha, Tyl, Němcová, Neruda, Aleš nebo Smetana jsou pro mnohé z nás takřka posvátnými nedotknutelnými ikonami. Spisovatel Jan Bauer se na ně pokusil podívat z té druhé stránky. Ukazuje je jako lidi z masa a kostí i s jejich neřestmi a nedostatky. Jestlipak například víte, že Božena Němcová nebyla zrovna příkladná hospodyně, anebo že Jan Neruda se přátelil s lahodným mokem...?

Je říjen roku 1306. Na oslavu zvolení nového českého krále Rudolfa Habsburského se na rynku Většího Města pražského koná rytířský turnaj. Jako první se mají utkat přítel a oblíbenec nového krále, pěvec rytířských písní Hartmann z Kuenringu s českým šlechticem Čeňkem z Lipé. K všeobecnému překvapení stačí Čeňkovi lehký úder dřevcem, aby Hartmann spadl ze sedla do prachu kolbiště. K údivu všech přivolaný ranhojič zjišťuje, že je dočista mrtvý. Co horšího, někdo ho předem zabil a do klání mezi šraňky poslal na koni mrtvolu v brnění. Hartmannovi sluhové jsou jako podezřelí okamžitě uvězněni, ale královský soudce Melichar z Roupova se jich zastane. Případ je totiž podstatně složitější… Kdo tedy potřeboval odstranit Hartmanna z Kuenringu? Komu vadil majitel hradu Vitoraz nedaleko českého pomezí? Královský soudce Melichar chce přijít této záhadě na kloub. A to stůj, co stůj! Druhý případ soudce Melichara z pera úspěšného autora historických detektivek.

Vznik prvního písma v Sumeru a ve starém Egyptě, vítězné tažení Alexandra Velikého, výboje dobyvatele Čingischána, objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem či přistání Američanů na Měsíci a rozšíření internetu, to jsou jen některé z událostí, které měly rozhodující vliv na dějiny světa. Za tímto pokrokem se skrývají dramatické příběhy lidí, kteří se nebáli změn.

Existovala Atlantida, o níž psal starořecký filozof Platón? Pamatuje Egyptská sfinga poslední dobu ledovou? Pochází středoamerický národ Olméků z Afriky? Byl Mojžíš egyptským faraonem? Kam se ztratil poklad řádu templářů? Tyto a další otázky se pokouší zodpovědět kniha známého autora literatury faktu a historických románů Jana Bauera Zajímavá zastavení v dějinách. Setkáte se v ní nejen s různými historickými záhadami, ale také s životními příběhy pozoruhodných postav světových dějin, jako byli například kartaginský vojevůdce Hannibal, císařovna Theodora, hunský náčelník Attila, francouzská a později také anglická královna Eleonora Akvitánská, dramatik William Shakespeare či zakladatelka Brazílie Leopoldina Habsburská...

Jan Bauer, jeden z nejplodnějších – a také nejčtenějších – autorů, věnujících se českým dějinám, sestavil tuto knihu ze sedmadvaceti zajímavých příběhů naší historie. A (snad oprávněně) v úvodu k ní tvrdí, že málokterý národ má tak zajímavé dějiny jako my – Češi, Moravané a Slezané. Třeba je to tím, že naše území bylo odedávna místem střetávání vlivů a kultur, možná i naší vynalézavostí, která však občas sklouzává k nesvornosti a lehkovážnému zapomínání na sliby… Buď jak buď, v autorově atraktivním podání před námi defilují postavy historie dávné, ba mytické – Krok, svatý Prokop či osobnosti zobrazené na zdech znojemské rotundy svaté Kateřiny, středověké – a tady hraje velkou roli právě ona zmiňovaná nesvornost… ale i zcela nedávné (ovšem tato „nedávnost“ je pojem relativní, vždyť ruku na srdce, komu dnes něco bližšího říká třeba kdysi proslulý zločinec Lecián či „semínkový generál“ Šejna?). Jan Bauer pátrá po jejich stopách a odkazu – a činí tak formou přístupnou, a přitom zasvěcenou, a se smyslem pro humor i mezinárodní souvislosti českých dějin. V jeho příbězích ožívají vzestup a pád prominentního vězně Karla IV. Coly di Rienzo, manželství „Good Queen Anne“, kterou její bratr Václav IV. do Anglie zřejmě opravdu prodal, osudná návštěva Polska, již vykonal svatý mučedník Jan Sarkander, stejně jako intimní i násilné poklesky vládců a šlechticů… A to je jen malá ukázka toho, nač se můžete těšit, když jste do ruky vzali tento XVII. svazek Edice Český ČAS.

Po nečekané smrti Rudolfa Habsburského řečeného Kaše se na český trůn vrátil Jindřich Korutanský, manžel nejstarší dcery Václava II. Anny Přemyslovny. Melichar z Roupova i nadále zůstává v jeho službách jako královský soudce, ovšem jeho postavení je velmi nejisté. Nový opat strahovského kláštera Gerard, původem Francouz, ho požádá o vyšetření záhadných vražd, k nimž u strahovských premonstrátů došlo a které vypadají, jako by se jich dopustil sám ďábel. Jaké pekelné rejdy se na Strahově dějí? Chce snad někdo odtud řád premonstrátů vypudit? Soudce Melichar a jeho pomocník Božetěch stojí před nelehkým úkolem. Přitom jim prchlivý král Jindřich Korutanský vyhrožuje, že pokud nevyřeší tajemný případ v klášteře, zbaví je jejich úřadu. Pro Melichara by to byla možná úleva, ale jeho ješitnost mu nedá, aby se pátraní po tajemných vrazích či vrahovi vzdal.

Jen málokteré postavě našich dějin se dostalo takové pozornosti historiků, spisovatelů a umělců jako frýdlantskému vévodovi a generalissimovi císařských vojsk Albrechtovi z Valdštejna. Jeho vskutku mimořádný a dramatický osud, který jako by předem narýsoval horoskop významného astronoma, matematika a tehdy také astrologa Johanna Keplera, nás dodnes nepřestává vzrušovat. Zdá se, že je naplněn podivuhodným tajemstvím. Máloco tak fascinuje jako Valdštejnův závratný vzestup až do nejvyšších pater světské moci a slávy, po němž následuje strmý pád s cejchem zrádce a vyvrhele. Měl oprávněnou šanci stát se největším vojevůdcem třicetileté války, údajně sahal i po české královské koruně, skončil však jako „notorický říšský rebel“, pro kterého neexistoval jiný trest než zákeřná smrt z rukou irského žoldnéře. Ano, Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, jak znělo celé jeho jméno, svým pozemským životem i posmrtným věhlasem daleko překročil české hranice. Vždyť jen do roku 1910 prý obsahovala valdštejnská bibliografie přes dva a půl tisíce titulů! Jaký byl ale vévoda frýdlantský doopravdy, poodhrneme-li všeobecně rozšířenou – a obvykle nelichotivou – legendu? Na to jeho čtivým životopisem odpovídá známý spisovatel a popularizátor historie Jan Bauer. A jak je jeho dobrým zvykem, dokáže se ponořit pod „oficiální“ fakta, aby pro nás vykreslil nadčasovou osobnost, která ani zdaleka nebyla jen temná a negativní. Vždyť – jak autor píše – Valdštejn sice byl mimořádně domýšlivý, arogantní a bezohledný, ale míval i příjemnější tvář (o níž se většinou mlčí). Ovšem Jan Bauer všechny jeho tváře zasvěceně a lidsky popsal v XVIII. svazku Edice Český ČAS, který právě držíte v ruce.

Do Prahy přijíždí poněkud záhadný španělský šlechtic Juan Antonio Cabrera de Córdoba a kupuje si tu dům. Nikdo o něm nic neví, není známo, proč se tu chce usadit, jisté však je, že je nesmírně bohatý. Jednoho dne je ve svém domě nalezen zavražděný a zohavený. Zdá se, že vrah chtěl svým činem cosi vzkázat ostatním. Proč by jinak na bestiálně zohavené tělo mrtvého položil podivný zlatý šperk?

Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II. a konečně Václav III., to jsou jména nejslavnějších králů přemyslovské dynastie, kteří byli faktickými budovateli českého státu. Zatímco jejich předchůdci počínaje prvním pokřtěným českým knížetem Bořivojem se rozdílnou mírou zasloužili o jeho základy, vyjmenovaní dědiční králové rozhodným způsobem vstoupili do evropské historie a významně se na ní podíleli. Jejich životní osudy byly často velmi dramatické, okamžiky slávy a moci se střídaly s osudovými pády. Zatímco Přemysl Otakar I. po sobě zanechal životaschopné a silné České království, jeho jmenovec Přemysl Otakar II. dokonce sahal po císařské koruně, Václav II. zase díky kutnohorském stříbru učinil českou měnu nejpevnější v Evropě a na krátkou chvíli spojil Čechy a Moravu s Polskem a Uhrami do jednoho soustátí. Zkušený autor literatury faktu Jan Bauer se při líčení královských osudů nevyhýbá ani soukromí panovníků a představuje je jako muže s masa a kosti, plné často protichůdných vášní, a odhaluje jejich nepříliš známé třinácté komnaty.