Jan Bauer strana 12 z 19

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer. Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem? Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře. Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer. Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem? Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře. Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Český středověk, zejména pak jeho počátek, tone v příšeří. Přesto, jsme-li vybaveni znalostí toho, co se v písemné, výtvarné či hmotné podobě přece jen dochovalo, a také dostatečnou mírou fantazie, před námi vyvstávají postavy a děje, které – navzdory odlišným kulisám – až překvapivě připomínají sváry, lásky a vášně doby současné. Touto optikou se na historii dívá i známý spisovatel a publicista – a skvělý vypravěč – Jan Bauer. Vydejme se spolu s ním nejprve na Moravu a hledejme stopy královny Fritigildy, jež předběhla svou dobu, Sámovy potomky či Metodějův hrob. Z dalších světců nemůžeme opominout svatého Václava, přičemž jeho pozemská i posmrtná existence vzbuzují překvapivě mnoho otazníků. A co teprve svatá Orosie, kterou ve Španělsku uctívají jako českou princeznu, zatímco u nás o ní nic nevíme… Zajímají nás také osudy letopisců. Jaký byl příbuzenský poměr svatého Vojtěcha a mnicha Kristiána, autora legendy, jež byla nazvána jeho jménem? Bůh se však – zdá se nám – odvrátil od jihočeských Doudlebů, stejně jako od nešťastného knížete Jaromíra, mladičkého Václava III. či statečného Jeronýma Pražského. A snad potrestal i Rudolfa IV. řečeného Padělatel, Jiřího Popela z Lobkovic, opilého proroka Mikuláše Drabíka, nešťastnou „zimní královnu“ Alžbětu Stuartovnu, jež porodila třináct dětí (avšak jedna z jejích dcer – jeptiška! – ji v tomto ohledu prý ještě překonala) či bujné husitské adamity, kterým jejich „ráj na zemi“ zničil sám Žižka. I pátrání po dětech tohoto legendárního vojevůdce, stejně jako po kořenech blaníkovské legendy, vás pohltí stejně tato středočeská hora bájné rytíře. Dějiny českého národa (ač se nám někteří „moderní vzdělanci“ snaží namluvit opak) jsou krásné, hrdinské, byť občas i bezbožné… Tedy takové, které v nás mohou – a mají – vzbudit zájem a hrdost. Věříme, že k tomu přispěje i tato kniha.

Další příběh série V tajných službách Otce vlasti začíná vroce 1368, kdy dominikán Pavel jako agent císaře a krále Karla IV. zařizuje v Římě císařskou korunovaci jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Navzdory tomu se nová císařovna s Pavlem příliš neshodne, žárlí na jeho přátelský vztah ke Karlovi, a aby se ho zbavila, požaduje, aby císařovu sbírku relikvií na Karlštejně rozšířil o tu nejvzácnější – Svatý grál, kalich, z něhož pil Kristus při poslední večeři. Dominikán Pavel ví, jak malá je pravděpodobnost, že tuto relikvii nalezne, přesto se vydává na cestu. Jeho pátrání začíná v Anglii a pokračuje přes Francii do Středomoří. Ale v jeho stopách jdou i další sběratelé relikvií...

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...

V Kutné Hoře se schází zemský sněm. Na úvod se v chrámu svatého Jakuba koná mše svatá, v jejímž průběhu nečekaně dojde k vraždě Jana z Hradce. Nikdo neví, kdo ji spáchal, teprve na konci mše lidé kolem klečícího šlechtice zjistí, že ho kdosi probodl dýkou. Ještě téhož dne je v jednom z kutnohorských hostinců nalezeno mrtvé tělo dalšího zúčastníků sněmu Markvarta z Riesenburku. Nejpodivnější ovšem je zjištění, že oba mrtví krátce před tím, než byli zavražděni, odkázali ve své poslední vůli veškerý svůj majetek jakémusi Bratrstvu svatého Josefa Pěstouna...

Přemyslovci… Jméno bájného českého rodu zas a znovu rezonuje v našich myslích i srdcích. Dynastie, která se vynořuje z šera českých dějin a po mnoha vzestupech i pádech se stává jedním z nejvýznamnějších stavebních prvků naší historie... V knize Hříchy a vášně přemyslovských králů nahlíží známý spisovatel a publicista Jan Bauer na přemyslovské krále (a jejich předchůdce knížata) nejen jako na historické osobnosti, ale hlavně jako na muže z masa a kostí. Muže vášnivé, hříšné, plné lásky i nenávisti… Vždyť i všemocný vládce je také - a především - člověk. A příslušníkům přemyslovské dynastie vskutku nebylo nic lidského cizí. Ve výčtu přemyslovských "pikantních historek" samozřejmě nemůže chybět morganatický vztah Oldřicha a Boženy, stejně jako Břetislavův únos Jitky. Tyto milostné eskapády jsou pojednány vtipně a pro někoho možná i překvapivě. Pokusíme se odhadnout, jestli měl vůbec první český král Vratislav víc manželek, nebo konkubín, či zda byl druhý český král Vladislav "pod pantoflem" své pozoruhodné manželky Judity, zastavíme se u rozvodu Přemysla Otakara I., který zaměstnal církevní i světské špičky tehdejší Evropy, zamyslíme se, zda měl pravdu slavný historik Josef Pekař, když napsal, že Václav I. přebýval na hradech "ku kratochvílích vystavěných", i nad tím, jestli nám synovská revolta pozdějšího Přemysla Otakara II. proti Václavu I. nepřipomíná něco z našich vlastních životů… Co si asi "král železný a zlatý" myslel, když si vedl k oltáři o dvaatřicet let starší Markétu Babenberskou? Kam zmizela jeho milenka Anežka, řečená Palceřík? Bylo největším hříchem jeho druhé manželky Kunhuty to, že nechtěla zaplatit za tehdy tak exotické lvy, nebo tento poklesek bledne ve srovnání s ojedinělým - i v evropském měřítku - vztahem se Závišem z Falkenštejna? A jak dokázal spojit Václav II. v jednom těle bujného milovníka i neurotického básníka? Nakoukneme také pod pokličku rodinných vztahů, kdy výběr nového panovníka znamenal leckdy horké chvilky pro kandidáty i stále ještě mladý - a nepříliš stabilní - český stát. A zvláštní pozornost je věnována vraždám českých panovníků - a to nejen Václava III., jehož smrtí hlavní přemyslovská větev vymřela po meči. Avšak nikdo ji už nikdy nevymaže z našich dějin. I proto je dobré a zajímavé přečíst si o tom, jací byli muži, kteří psali naše dějiny, i jaké ženy je často velmi umně ovládaly.

Další příběh série V tajných službách Otce vlasti začíná v roce 1368, kdy dominikán Pavel jako agent císaře a krále Karla IV. zařizuje v Římě císařskou korunovaci jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské.

Další příběh série V tajných službách Otce vlasti začíná v roce 1368, kdy dominikán Pavel jako agent císaře a krále Karla IV. zařizuje v Římě císařskou korunovaci jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské.

Další příběh série V tajných službách Otce vlasti začíná v roce 1368, kdy dominikán Pavel jako agent císaře a krále Karla IV. zařizuje v Římě císařskou korunovaci jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské.

Detektivní román z doby vlády Václava IV. Nad Jihlavou, dříve stříbrnou pokladnicí království, se začíná smrákat. Nejprve se zde, jak se zdá, objevují duchové či permoníci, kteří lomozí v blízkosti bývalých dolů, a pak zde dochází dokonce ke dvěma mordům. Ne náhodou se v tomtéž období v hlavním městě objevují falešné mince, které zde trousí tajemný krasavec - Václav z Jihlavy. Kdo jiný by měl tyto případy vyřešit než mnich Blasius a Jakub Protiva z Protivce – tentokrát s notnou pomocí biřice Maříka Polendy a nevěstky Magdaleny?

Detektivní román z doby vlády Václava IV. V královském městě Jihlava se děje cosi tajemného. Zdejší opuštěné doly prý v noci obcházejí přízraky...

Karel IV. se s rakouským vévodou Albrechtem II. dohodl o příbuzenském propojení Lucemburků a Habsburků. Když provdal svou dceru Kateřinu za Albrechtova syna Rudolfa, netušil, co se z tohoto nadaného mládence vyklube. Sebevědomý a ctižádostivý Rudolf chce po svém tchánovi, aby se v jeho prospěch vzdal koruny lombardských králů a jmenoval ho arcivévodovou. Když s návrhem neuspěje, vyrukuje na svět s listinami, podle nichž dávní císařové učinili z Rakous arcivévodství nezávislé na Svaté říši římské. Karel si samozřejmě takovou vzpouru nemůže nechat líbit a posílá svého tajného agenta dominikánského mnicha Pavla, aby celou záležitost vyšetřil. Je nejvýš na čase, protože zeť chce proti tchánovi dokonce vytáhnout do války!

Žádný jiný ze starožitných českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než pěti sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny - a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského? Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román - a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví. Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v "zemi zamyšlené" - a též v našich srdcích. XI. svazek Edice Český ČAS budiž poutavou připomínkou těch, kteří ji zasadili a starali se po dlouhá staletí o její rozkvět - připomínkou dramatických osudů pánů z Růže.

Žádný jiný ze starožitných českých rodů se do naší historie nezapsal tak, jak se to podařilo Rožmberkům (a jejich předkům Vítkovcům). Navzdory faktu, že vymřeli po meči před více než pěti sty lety, jako by byli stále mezi námi. Vděčíme jim za líbeznou krajinu jižních Čech, protkanou rybníky, za gotické i renesanční skvosty, ale také za věhlas, který kdysi daleko přesahoval hranice Českých zemí. Vždyť v jejich rodokmenu nalezneme dvě české královny – a kdo jiný mohl ohrožovat samotného krále či pomýšlet na polskou korunu, než ten či onen vladař Domu rožmberského? Odvrácenou stranou této nadčasovosti je však snůška omylů, polopravd i zjevných lží, která byla v průběhu následujících věků na pány z Růže navršena. Ne že by osud každého z nich nevydal přinejmenším na román – a známý spisovatel a publicista Jan Bauer, který má coby jihočeský patriot k této otázce mimořádně blízko, nás o tom čtivou formou přesvědčuje. Je však třeba uvést na pravou míru nejen zkarikovaný obraz zejména posledních dvou rožmberských vladařů, jak jej předložily nedávná literatura a kinematografie, ale také mnohé omyly, tradované i v seriózním dějepisectví. Pětilistá rožmberská růže (stejně jako její sestra, růže pánů z Hradce) se v českém středověku a raném novověku rozvinula do krásy a vůně, jež okouzlily celou střední Evropu. A ačkoli byla v roce 1611 ustřižena, její výhonky stále kvetou v „zemi zamyšlené“… a v našich srdcích. XI. svazek Edice Český ČAS budiž poutavou připomínkou těch, kteří ji zasadili a starali se po dlouhá staletí o její rozkvět – připomínkou dramatických osudů pánů z Růže.