Egon Bondy strana 3 z 4

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé.

Soubor knižně zcela poprvé představuje spisovatelovo dramatické dílo, které vznikalo na konci 60. a na začátku 70. let minulého století a které dodnes zůstává veřejnosti prakticky neznámé.

Juliiny otázky (1970). Na jejich problematiku pak přímo navazuje tzv. Doslov (1988). Různé aspekty úvodního eseje rozvíjí pak Pár stránek (1974), Páté pojednání o ontologii (1975), Markétě Machovcové (1979), Úvaha o eschatologii (1979), Nesubstanční ateis

Druhé vydání prózy z roku 1977, která patří k tomu nejlepšímu, co básník, prozaik a filosof Egon Bondy (1930--2007) napsal. Úvahy, záznamy zážitků, expresivní postřehy o současnosti -- dílo kruté, nemilosrdné k autorovi i všemu, co jej obklopuje. Patos se

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Dvojice novel z roku 1978, v samizdatových vydáních též pod názvem Dvě novely, nebyla doposud tiskem publikována. Dva příběhy dvou ženských protagonistek jsou v komplementárním vztahu, byť na první pohled spolu nikterak nesouvisejí. Děj Máši je zasazen do československého reálu konce 40. let, tedy do doby po „Vítězném únoru`. V atmosféře davové psychózy se odvíjejí osudy mladé nadšené svazačky, jejímž protihráčem je básník Egon Goldmann, vybavený četnými autobiografickými rysy. Ironický škleb nad tragikomičností doby, v níž skutečnost přerůstá v obludný sen. I v Bětě je zašifrováno mnoho dobových reálií, avšak děj je zde kontrapunkticky vsazen do polosnové „minulostní budoucnosti`. Hrdinka přijíždí do „hraničního pásma`, do městečka v blízkosti „pracovního tábora`, a to s tajným úmyslem spatřit tu některé ze svých vězněných přátel. Perzifláž dobových rekvizit 70. let se posléze stává stejně zřejmou jako v Máše. Po beznadějných střetech s „byrokratickými překážkami` a po řadě prapodivný

Osobné spomienky filozofa a spisovateľa na rôzne momenty z normalizačného obdobia. Táto kniha vyšla v Prahe v roku stého výročia narodenia Záviša Kalandru a je venovaná jeho pamiatke.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického` státu. Na osudech stárnoucího „šamana`, tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět`, v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou` epikou a „autokonfesní` lyrikou. Dílo vychází poprvé v nezkrácené, necenzurované podobě.

Bondyho parodická poéma ironizuje normalizační Československo a opětovně si stanovuje utopické ideály, souznějící s obzory českého kulturního podzemí. Kompletní text této básně vychází nyní poprvé.

Kniha obsahuje úvahy a vzpomínky z 80. let a prózu, která je volným pokračováním Invalidních sourozenců.

Kniha obsahuje úvahy a vzpomínky z 80. let a prózu, která je volným pokračováním Invalidních sourozenců.

Sbírka básní ze 70. let věnovaná šílenému Kochovi a Magoru Jirousovi.

Sbírka básní ze 70. let věnovaná šílenému Kochovi a Magoru Jirousovi.

Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950-59, 1960-70, 1971-82, 1983-94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990-1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše totálně realistické , trapné , primitivistické , neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám.

Kunsthistorička Dagmar Poláčková približuje čitateľovi život a rozsiahle dielo významného slovenského scénografa Aleša Votavu. Vo vývine slovenskej divadelnej scénografie patril Aleš Votava v 90. rokoch 20. storočia k dominantným osobnostiam. Jeho realizácie znamenali obrat v slovenskej divadelnej scénografii a priblížili ju k aktuálnym svetovým trendom. Autorka sa venuje jeho umeleckej tvorbe, pedagogickej i publicistickej činnosti&894 monografia je obohatená spomienkami umelcových priateľov i kolegov (Viliam Klimáček, Martin Bendík, Soňa Grusková, Martin Huba a mnohí ďalší), ako aj reprodukciami jeho projektov, biografiou, súpisom jeho diel i bibliografiou. Súčasťou knihy sú resumé v angličtine a nemčine. Kniha vychádza v spolupráci so Slovenskou národnou galériou pri príležitosti výstavy tohto predčasne zosnulého autora.