Adolf Born strana 2 z 5

Matyi és Sári a harmadik béből (no meg Jonatán kutya) visszatér! Hőseink, ha lehet, még az eddigieknél is izgalmasabb kalandokba keverednek, de a minden kívánságot teljesítő telefonkagyló szerencsére a rendelkezésükre áll: tolvajokat és emberrablókat fognak, sőt, ha kell, ők maguk válnak betörővé! És ki gondolná, hogy mennyi veszéllyel fenyeget az, ha a szomszéd Petyuskára kell vigyázniuk? És mi történik akkor, ha a telefon rossz kezekbe kerül? Zseniális szöveg, zseniális rajzok, sok-sok nevetés a cseh gyerekirodalom legnagyobbjaitól: kell ennél több? A sorozat további kötetei: - Matyi és Sári az iskolában - Matyi és Sári nyaral

„Jiní kluci mého věku lezli po stromech, stříleli prakem po vrabcích a kradli třešně v sousedovic zahradě, kdežto já jsem žil ve vysněném světě princů a princezen, čarodějů a trpaslíků,“ napsal o sobě před deseti lety Miloš Macourek. Na jeho počest vznikl tento výbor z prozaických i básnických textů pro děti i dospělé. Autor s takřka bezbřehou fantazií a osobitým smyslem pro humor se v něm po letech znovu setkává se „svým“ ilustrátorem Adolfem Bornem, který Miloši Macourkovi rozumí jako nikdo jiný.

Svet, v ktorom žijeme, je plný zázrakov. Vďaka televízii vidíme, čo sa práve deje na opačnom konci sveta, vďaka lietadlám lietame vyššie a rýchlejšie ako vtáci. A predsa nás prastaré chodiace črievice či čarodejné zrkadlo zlej kráľovnej z rozprávky o Snehulienke očarúvajú väčšmi ako najluxusnejšie lietadlá či novodobé zázraky techniky. Dodnes sa deti so zatajeným dychom ponárajú do čarodejného sveta rozprávok, kde je všetko možné, stačí len šibnúť čarovným prútikom alebo pokvapkať sa živou vodou.

Tridsaťosem hrôzostrašných rozprávok o drakoch, obroch, čertoch, ježibabách, čarodejníkoch a ďalších strašidelných bytostiach vybral z domácich folklórnych prameňov a iných európskych zdrojov Jiří Žáček a do slovenčiny preložil Daniel Hevier. Tajom nú atmosféru svojimi ilustráciami dotvoril Adolf Born, a tak sa deti, ktoré sa radi boja doma pod perinou, majú na čo tešiť. A prečo práve hrôzostrašné rozprávky? Pretože ich deti milujú, a dospeláci tiež, len ich nazývajú inak.

Po Zeleném, Modrém, Růžovém a Fialovém přichází na řadu Ultračervený notýsek. Jestliže během pěti let předkládá nestárnoucí Ilja Hurník již pátou sbírku svých originálních prozaických miniatur, spojených touž poetikou, jazykem, humorem i etikou, pak jeho Notýsky vstupují do české literatury jako zcela ojedinělé dílo. Je až neuvěřitelné a v kontextu domácího písemnictví nepochybně výjimečné, jak si jeden a týž autor získal širokou čtenářskou přízeň svými skromnými povídkami, apokryfy, fejetony či eseji. Také ve svém pátém „notýsku“ potvrzuje Ilja Hurník své svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku. S jejich pomocí čtenáře seznamuje se svou kategorizací strašidel, s analýzou filozofie šachové hry, s tajemstvím česnekové vůně či s dramatickým líčením toho, co mohou způsobit dva slepené listy v knize, nebo co se stane, když se v náhrobním nápisu nahradí tečka písmenem e. Ultračervený notýsek tak jen potvrzuje autorovo krédo z počátků jeho „notýskového“ období: „Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“

Medová léta - sladká léta mládí a dospívání, ale i léta hořkého poznání dospělých, kteří se octli ve víru padesátých let. Hrdinou knihy je dospívající kluk, snílek, který se vznáší na křídlech představ a kterého jeho platonická první láska unáší daleko od světa dospělých. Při svých mezipřistáních na zemi se tento pilot vlastních snů dívá na ty, kdo spěchají k nezadržitelně lepším zítřkům, a jeho klukovsky prostý pohled tak s neodolatelnou komikou umocňuje absurditu doby.