Adolf Born strana 4 z 5

Nad jindy slunným zámkem Blandings, kde život plyne většinou tak příjemně, se stahují mračna. Utěšenou samotu zámeckého pána, lorda Emswortha, který nestojí o jinou společnost než o svoji milovanou Císařovnu z Blandingsu, znamenité, cenami ověšené prase, poskvrní přítomnost nevítaných hostů. Třeba takový vévoda z Dunstable, který se usadí v zahradním domku a zdá se, že tam přímo zapustil kořeny. Rovněž nečekaně přijede z New Yorku lady Constance, sestra lorda Emswortha, dáma neochvějných zásad a neochvějné vůle, která je ale krátká na podvod, jehož cílem je, aby lord Emsworth koupil ukázku moderního umění, akt, který lord Emsworth mylně považuje za zvěčnění nějakého mimořádného prasete. Naštěstí je ale po ruce nezdolný Galahad Threepwood, který si vždy ví rady.

Deset amerických milionářů založilo na žertem myšlený návrh zlomyslného tajemníka jednoho z nich tajný fond, který má po létech připadnout tomu z jejich synů, který se ožení jako poslední. O tomto tajemství ví ovšem ještě někdo, a to komorník Keggs, který uměl vždy šikovně vyzvědět, co se děje, a využít to k svému prospěchu. A tak když nastal čas, kdy mladí mužové za hlaholu svatebních zvonů vykročí do nového života, komorník Keggs dovedně tahá za nitky a postará se, aby se každému dostalo toho, co si zaslouží. Spletitý příběh je opět plný nečekaných zvratů, slovních i situačních gagů a vlídného humoru, jímž tento anglický spisovatel baví čtenáře již dobře osmdesát let.

Jak již z názvu vyplývá, jde o volné navazání na předchozí velmi úspěšnou knihu Muž za vlastním rohem. "Máte-li pocit, že technika ulehčuje život, televize je inteligentní, návody k výrobkům srozumitelné, sousedé zásadně milí, věříte-li politikům dokonce i po volbách a malý český člověk Nývlt vám nejde na nervy, prostě pokud se domníváte, že svět kolem vás je v pořádku a lze ho brát převážně vážně, pak tuto knížku číst nemusíte. V opačném případě je doporučené dávkování jeden text před spaním," říká o své knize její autor.

Strýc Fred, jinak lord Ickenham, má opět jednou pré. Tentokrát přijíždí pod cizím jménem Brabazon-Plank do sídla sira Aylmera Bostocka, jehož dceru si má brát jeho synovec Pongo. Pongo je už na místě a neuvedl se nejlépe – když předváděl, jak brazilští domorodci zabíjejí ptáky prakem, rozbil bustu svého hostitele. Pongo se rozhodne nahradit bustu jinou ze sídla Ickenhamů. Tuto bustu vytvořila bývalá Pongova snoubenka Sally a jsou v ní ukryté šperky, které chce Sallyin přítel propašovat z New Yorku. Sally chce bustu vyměnit za jinou, ale ve zmatku obě busty skončí ve sbírce sira Aylmera. Pro strýce Freda je to příležitost, aby uplatnil svoji vynalézavost a zařídil a) aby to dopadlo dobře s bustami, b) aby jeho synovec Pongo nechal plavat nynější snoubenku a vzal si tu předchozí, c) aby mohl soudcovat na soutěži roztomilých dětiček na místních oslavách. Velkou překážkou je místní konstábl, který ví, že strýc Fred není major Brabazon-Plank, a navíc si vzpomene, že zatkl údajného Brabazona-Planka a Ponga na psích závodech pod docela jinými jmény. Konstábl tedy nespouští venkovské sídlo z očí.

Po Zeleném, Modrém, Růžovém a Fialovém přichází na řadu Ultračervený notýsek. Jestliže během pěti let předkládá nestárnoucí Ilja Hurník již pátou sbírku svých originálních prozaických miniatur, spojených touž poetikou, jazykem, humorem i etikou, pak jeho Notýsky vstupují do české literatury jako zcela ojedinělé dílo. Je až neuvěřitelné a v kontextu domácího písemnictví nepochybně výjimečné, jak si jeden a týž autor získal širokou čtenářskou přízeň svými skromnými povídkami, apokryfy, fejetony či eseji. Také ve svém pátém „notýsku“ potvrzuje Ilja Hurník své svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku. S jejich pomocí čtenáře seznamuje se svou kategorizací strašidel, s analýzou filozofie šachové hry, s tajemstvím česnekové vůně či s dramatickým líčením toho, co mohou způsobit dva slepené listy v knize, nebo co se stane, když se v náhrobním nápisu nahradí tečka písmenem e. Ultračervený notýsek tak jen potvrzuje autorovo krédo z počátků jeho „notýskového“ období: „Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“

Po Zeleném, Modrém, Růžovém a Fialovém přichází na řadu Ultračervený notýsek. Jestliže během pěti let předkládá nestárnoucí Ilja Hurník již pátou sbírku svých originálních prozaických miniatur, spojených touž poetikou, jazykem, humorem i etikou, pak jeho Notýsky vstupují do české literatury jako zcela ojedinělé dílo. Je až neuvěřitelné a v kontextu domácího písemnictví nepochybně výjimečné, jak si jeden a týž autor získal širokou čtenářskou přízeň svými skromnými povídkami, apokryfy, fejetony či eseji. Také ve svém pátém „notýsku“ potvrzuje Ilja Hurník své svrchované vypravěčství, smysl pro humor a překvapivou zkratku. S jejich pomocí čtenáře seznamuje se svou kategorizací strašidel, s analýzou filozofie šachové hry, s tajemstvím česnekové vůně či s dramatickým líčením toho, co mohou způsobit dva slepené listy v knize, nebo co se stane, když se v náhrobním nápisu nahradí tečka písmenem e. Ultračervený notýsek tak jen potvrzuje autorovo krédo z počátků jeho „notýskového“ období: „Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“

Třetí díl dnes již kultovní vodácko-horácké trilogie Proč bychom se nepotili, Proč bychom se netopili. Po řádce let jsou Bongo, Keny, Sumec, Lucie a další z party opět spolu. Pro kohokoli, komu se zalíbil Šmídův humor je tato kniha pokladem. Ilustroval Adolf Born.

Třetí díl dnes již kultovní vodácko-horácké trilogie Proč bychom se nepotili, Proč bychom se netopili. Po řádce let jsou Bongo, Keny, Sumec, Lucie a další z party opět spolu. Pro kohokoli, komu se zalíbil Šmídův humor je tato kniha pokladem. Ilustroval Adolf Born.

Příznivce spisovatele Zdeňka Šmída jistě potěší nové vydání knížky, v níž se populární a oblíbený autor vydal na řece času zpátky do dob největší slávy písničkářského festivalu Porta a hlavně k prameni mládí, přátelství a lásce, o kterých umí psát s neodolatelným humorem.

Císař František Josef byl králem Herodem telegraficky požádán o pomoc při stíhání podezřelých osob, a tak pronásleduje velitel četnické stanice Hawlitschek společně s panem čertem Pospíšilem (v podobě řeznického & uzenářského psa Tyrase) svatou rodinu na jejím útěku zasněženým Královstvím českým do Egypta. Svatí poutníci jsou vedeni a před pekelným psem chráněni betlémským oslem, do něhož vstoupil archanděl Gabriel. Avšak nejen nebe a peklo zasahují do děje; při dobrodružném útěku ožívají také pozapomenuté obyčeje a svět c.k. monarchie. Připadá to ctěnému čtenáři jako anachronismus? Nechť se tedy rozpomene na své dětské okouzlení zasněženými jesličkami a začte se do tohoto líbezného povídání. Otfried Preussler v něm navazuje na tradici lidových betlémů, jež staví onen biblický příběh doprostřed české krajiny. Přesto vězí v Útěku do Egypta přes Království české víc než rozmarný vtip. Zaznívá z něj i trocha nostalgie po staré vlasti, ale hlavně po tom, aby český a německý národ zapomněly na vzájemná příkoří a konečně si podaly ruce.

Básničky Jiřího Žáčka.

Císař František Josef byl králem Herodem telegraficky požádán o pomoc při stíhání podezřelých osob, a tak pronásleduje velitel četnické stanice Hawlitschek společně s panem čertem Pospíšilem (v podobě řeznického & uzenářského psa Tyrase) svatou rodinu na jejím útěku zasněženým Královstvím českým do Egypta. Svatí poutníci jsou vedeni a před pekelným psem chráněni betlémským oslem, do něhož vstoupil archanděl Gabriel. Avšak nejen nebe a peklo zasahují do děje; při dobrodružném útěku ožívají také pozapomenuté obyčeje a svět c.k. monarchie. Připadá to ctěnému čtenáři jako anachronismus? Nechť se tedy rozpomene na své dětské okouzlení zasněženými jesličkami a začte se do tohoto líbezného povídání. Otfried Preussler v něm navazuje na tradici lidových betlémů, jež staví onen biblický příběh doprostřed české krajiny. Přesto vězí v Útěku do Egypta přes Království české víc než rozmarný vtip. Zaznívá z něj i trocha nostalgie po staré vlasti, ale hlavně po tom, aby český a německý národ zapomněly na vzájemná příkoří a konečně si podaly ruce.

Básničky Jiřího Žáčka.

Medvěd Kodiak má rád med, operu a lidi. Neví ovšem jestli lidi mají radí jeho. Shoda okolností ho donutí, aby to zjistil. V ulicích potemnělého horského města se odehrává hon na medvěda, při kterém ale nikdo neví, kdo je pronásledující a kdo je pronásledovaný.

Básničky Jiřího Žáčka.

Medvěd Kodiak má rád med, operu a lidi. Neví ovšem jestli lidi mají radí jeho. Shoda okolností ho donutí, aby to zjistil. V ulicích potemnělého horského města se odehrává hon na medvěda, při kterém ale nikdo neví, kdo je pronásledující a kdo je pronásledovaný.