Jiří Žáček

Najmilšie rozprávky sú tie, ktoré čítame alebo rozprávame svojim najmilším. Tie, ktoré naši najmilší vzrušene a zvedavo počúvajú. Stačí otvoriť knižku a preniesť sa do čarovného rozprávkového sveta, v ktorom na deti čaká šestnásť známych aj menej známych rozprávok na dobrý večer a dobrú noc. Pekne a citlivo ich deťom prerozprával mág českej rozprávky Jiří Žáček a rovnako poeticky a magicky ich zilustrovala skvelá maliarka Vlasta Baránková. V knihe nájdu deti rozprávku O mačiatku, ktoré zabudlo mňaukať, O sliepočke Petruške, o Červenej Čiapočke, alebo aj Tri zlaté Vlasy deda Vševeda, Zlatovlásku, Snehulienku aj figliarskeho Kocúra v čižmách. „Nech len takým patrí svet, ktorým v srdci kvitne kvet.“ Mnoho podobných ponaučení nájdu malí čitatelia v tejto pôvabnej rozprávkovej knihe, ktorá je určená deťom od 5 rokov. Preložila: Mária Števková Ilustrovala: Vlasta Baránková Vek: 5+

Knižka vtipných a hravých básničiek, ktoré zabavia všetkých bez ohľadu na vek. Vynikajú hravosťou, originalitou a skvelými ilustráciami Adolfa Borna. Vydajte sa s nami do najbláznivejšieho školského roka! Dopoludnia stihneme celý prvý polrok, okolo obeda budú polročné prázdniny a popoludní si dáme druhý polrok plný otázok a odpovedí. Ilustrácie: Adolf Born Preklad: Marta Hlušíková

Kniha ze všech období Žáčkovy lyrické básnické tvorby otevírá cesty do hlubokého vesmíru, který se rozpíná v lidské duši. Zde se odehrávají zázračné proměny všedního světa a jeho splynutí s poezií. Krása a láska se potkávají s rozumem, fantazie s myšlenkami o smyslu lidského života a básnickou řečí je vysloveno i to, co oči nevidí. Být srozumitelný je výsadou básníků, kteří to umějí.

Kniha prenesie deti do čarovného sveta rozprávok. Ako presne to v rozprávkovom svete vyzerá, zachytil vo svojich ilustráciách Adolf Born, a čo všetko sa tam môže stať, rozpráva Jiří Žáček. Jeho rozprávkovú reč si deti obľúbili. Je blízka fantázii detských rojkov, ktorí majú radosť, keď pomôžu tajomstvá a čary, aby sa všetko dobre skončilo. Dvadsaťpäť rozprávok, aj keď niektoré sú známe, vďaka rozprávačovi si ako nové vychutnáme. Aký by to bol život bez rozprávky? Jiří Žáček otvoril deťom, oteckom aj mamičkám rozprávkový svet, v ktorom je všetko ako v skutočnom svete, ale ešte je tam navyše čosi čarovné, čo namaľoval na svojich obrázkoch aj Adolf Born. Kde se vzali rozprávky a akú majú moc? Priniesla ich z pradávna rieka reči a rozprávač ich rozdelil do viet, aby ich mohol rozprávať opäť a zas, a zas a opäť. A kto má uši, ten ho počuje, a kto má dušu, ten sa z jeho rozprávania raduje... Niektoré rozprávky už poznáme -- a predsa vďaku čaru, čo je v každom sliove, vypočujeme si aj tie známe ako celkom nové. O mačiatku, ktoré zabudlo mňaukať, Ako líška prekabátila medvedíky, O capkovi Nebojsovi, O troch malých prasiatkach, O hlúpom vlkovi, Dva mráziky, Popoluška, Pyšná princezná, Čo drží svet pohromade a veľa ďalších. A či už sú rozprávky pravdivé, či vymyslené, a či sú veselé alebo nám zimomriavky naháňa ich čítanie, všetky sú v detských postieľočkach vítané. Dobrú noc!

Aforismy, satirické verše, vtipné glosy, bonmoty a další kouřové signály Jiřího Žáčka s ilustracemi Milana Janáčka. Pravý aforismus je jako diamant. Přečtete ho naráz, ale můžete ho číst ještě mnohokrát a stále bude mít neotřelý lesk. Aforismy mají tu přednost, že jsou stručné. A myšlenky s espritem a vtipem odpoví i na největší otázky a záhady. Jiří Žáček je doplnil humornými a satirickými verši a také glosami k dnešním dnům, kdy ze staré dobré pravdy se stala pouhá informace a stará dobrá lež se zmodernizovala, aby se změnila v dezinformaci.

Jsem náruživý „kavárenský povaleč“. Dokonce jsem si před pár roky na to téma napsal sonet. Kavárny si ovšem zaslouží ne jeden sonet, ale celou knížku básní. Atmosféru kavárny utváří mnoho faktorů, vedle číšníků a hostů třeba i počasí, politická situace, sportovní výsledky Sparty a Slavie, výskyt či nevýskyt dívčích půvabů uvnitř kavárny a leckteré další okolnosti. Kdyby kavárny nebyly, chodil bych na kávu do cukráren. Ale to je řešení pro dámy, které si jdou zamlsat, já bych spíš prchal do barů. Anebo bych si kavárničku udělal přímo v bytě. Nejdůležitější je vařit kávu s láskou. Vzpomeňte na Maryšu bratří Mrštíků. Ta vařila kávu bez lásky, a jak to dopadlo! Jiří Žáček

„Přece nemůžeš psát jen samé maličkosti!“ vytkl mi jeden z mých přátel. Tehdy jsem se rozhodl napsat poému nebo cosi na ten způsob, abych mu, i sám sobě, dokázal, že to umím také. Tak dlouho jsem se chystal na poému, až jsem se pustil do čtyřverší. Takže opět maličkosti. Momentky. Lyrické epigramy. A proč ne? Proč by čtyřverší nemohlo být střípkem, v němž se zrcadlí svět? Stačí ovládnout umění zkratky a nápovědi. Ale to je právě to nejtěžší! Čtyřverší je akord, který zazní a odezní tak rychle, že ho rozptýlená čtenářova fantazie vůbec nemusí zaznamenat. Jsou témata, pro něž se čtyřverší zdá být příliš těsné. Mnohokrát jsem podlehl pokušení připsat další sloku — a pak jsem ji škrtnul. Anebo nechal a škrtnul první. Anebo škrtnul obě a napsal třetí. Připadá mi, že jsem víc škrtal, nežli psal. Ale něco přece zbylo. Akordy. Maličkosti z lásky. Jiří Žáček

Své známé bajky, skorobajky, vzdorobajky a minibajky ze světa zvířat i odjinud Jiří Žáček ještě zdvojnásobil, aby čtenářům názorně ukázal, že komické i hořké pravdy, poezie i přízemnost, moudrost i pýcha, láska i nenávist, humor i hloupost se nemění a lidský svět zůstává v dobrém i zlém stejný. Bajky jsou určeny všem čtenářům bez rozdílu věku, malým i velkým, a ke každé patří barevný obrázek Borise Pralovszkého.

Po pravdě řečeno malíř Born není můj, ani váš, ale svůj. I když se jeho výtvarný jazyk a styl v průběhu let měnily, umělecky byl vždycky svůj. Tím přivlastňovacím slůvkem můj jsem myslel naši spolupráci. Měl jsem štěstí, že ilustroval moji první knížku pro děti, Aprílovou školu, a to byl už dávno slavný po celém světě. V roce 1977 získal titul Karikaturista roku a jediný světadíl, kde nevystavoval, je Antarktida. Těch knížek, které mi ilustroval, je celkem sedmnáct: satiry a epigramy, básničky pro děti, divadelní hru a v posledních letech několik tlustých svazků pohádek. Vybral jsem z nich hromádku ukázek a složil z nich tuhle knížečku – jako poděkování excelentnímu malíři a svému dlouholetému učiteli humoru, který nás nedávno opustil, a přece s námi zůstává – svými obrazy, filmy, ilustracemi, svým originálním pohledem na svět lidí. Když o tom přemýšlím, Adolf Born je přece jen i svůj, i můj, i váš. JIŘÍ ŽÁČEK

Druhá sbírka strašidelných pohádek oblíbeného Jiřího Žáčka potěší i příjemně zamrazí všechny malé strašpytlíky. A proč hrůzostrašné? Protože čím víc nám běží mráz po zádech, tím dychtivěji čekáme na šťastné rozuzlení. Ale buďte bez obav, Jiří Žáček svým výběrem textů a jejich dokonalým převyprávěním nikterak nepřekročil hranice laskavosti pohádkového světa, které už dlouho posouvají tvůrci různých animovaných televizních příběhů určených dětským divákům za únosné meze. A navíc, dává nám nahlédnout do pokladnice lidové slovesnosti různých národů Evropy s poznáním, že pohádky vycházející z osobitosti jejich kulturních tradic si jsou velmi podobné. A ještě něco. Pohádky mají děti najraději, když jim je někdo vypráví. V našem případě je to pan Josef Somr, jehož osobitý, podmanivý a laskavý přednes si zamilovalo několik generací posluchačů. Tak ať se vám hezky poslouchá!

Čtyřverší je akord, který úžasně zazní a rychle odezní. Čtyřverší jsou lyrické epigramy, ve kterých se zrcadlí celý svět. V našem životě je mnoho bezvýznamných věcí, na kterých jsme citově závislí, a Žáčkova čtyřverší dotekem obraznosti spojují tyto maličkosti v překvapující akordy. Od kolébky do hrobu nás provázejí malé, všední, zdánlivě bezvýznamné věci, které Jiří Žáček ve svých neobvyklých čtyřverších postavil na nové, význačnější místo. Pro každého může být důležité něco jiného, na některých maličkostech jsme citově závislí. Chvíle, kdy jsme se osudově zamilovali, je pro nás významnější než války nebo živelní katastrofy. Každé slovo má ve čtyřverších své nezaměnitelné místo, verše jako samostatné celky se rytmicky doplňují, přesahují a spojují do čtyřverší, které je víc než ekvivalent skutečnosti. Stojí za to milovat tyto maličkosti a nebrat život obecně příliš vážně, protože beztak z něj nevyvázneme živí.

Svet, v ktorom žijeme, je plný zázrakov. Vďaka televízii vidíme, čo sa práve deje na opačnom konci sveta, vďaka lietadlám lietame vyššie a rýchlejšie ako vtáci. A predsa nás prastaré chodiace črievice či čarodejné zrkadlo zlej kráľovnej z rozprávky o Snehulienke očarúvajú väčšmi ako najluxusnejšie lietadlá či novodobé zázraky techniky. Dodnes sa deti so zatajeným dychom ponárajú do čarodejného sveta rozprávok, kde je všetko možné, stačí len šibnúť čarovným prútikom alebo pokvapkať sa živou vodou.

Básnická kniha Jiřího Žáčka je lyrickou zpovědí ze začátku 21. století. Myslete hlavou i srdcem. Básníci by měli co nejméně psát o sobě a co nejvíce o druhých. Vždyť narcisů pobíhá po světě víc než dost. Nebýt zahleděný do vlastního nitra dává básníkům právo na život i ve světě, kde je poezie ohrožený druh. Rodíme se do celoplanetárního blázince. Když se našim rodičům podaří skutečný stav světa před námi úspěšně utajit a uchránit nás před všemožnými nástrahami, můžeme mít pocit, že jsme prožili pěkné dětství, a uchovat si duševní zdraví až do věku, kdy budeme dostatečně odolní a otrlí, abychom pravdu o nejlepším z možných světů ve zdraví přežili. Svět by mohl být báječným místem k narození, ale rodí se do něj příliš mnoho kazisvětů. Lidem se nechce přemýšlet, proto se z poezie stal ohrožený druh. A nejen z poezie. Filozofy nahradili ekonomové, největší míroví experti jsou generálové, o lásce nás poučují sexuologové a místo poezie máme reklamní slogany. O tom všem vypovídají verše básnické knihy Třetí poločas.

Knihu Hádanky a luštěniny napsal Jiří Žáček. Nejlepší Žáčkovy hádanky, hlavolamy, vtipné rébusy, hříčky se slovy a různé zábavné luštěniny v jedné knize s barevnými ilustracemi Olgy Ptáčkové jsou určeny dětem, ale možná se nad nimi zapotí i jejich rodiče, protože jsou to hádanky velmi důmyslné, cvičí postřeh, bystří rozum a někdy k správnému řešení nevede to, co vás v první chvíli napadne. Bohatě výtvarně vypravená kniha je vtipná a veselá a malé čtenáře naučí, jaké skryté významy mohou mít věci a jevy, které je obklopují.

Tridsaťosem hrôzostrašných rozprávok o drakoch, obroch, čertoch, ježibabách, čarodejníkoch a ďalších strašidelných bytostiach vybral z domácich folklórnych prameňov a iných európskych zdrojov Jiří Žáček a do slovenčiny preložil Daniel Hevier. Tajom nú atmosféru svojimi ilustráciami dotvoril Adolf Born, a tak sa deti, ktoré sa radi boja doma pod perinou, majú na čo tešiť. A prečo práve hrôzostrašné rozprávky? Pretože ich deti milujú, a dospeláci tiež, len ich nazývajú inak.

Fenomén českého moře fascinuje Jiřího Žáčka v celé jeho tvorbě. Ve své nové básnické knize se k oblíbenému tématu vrátil a vyzval Miroslava Huptycha, aby se i on se svými kolážemi prošel českým mořem.Básně zařazené do této sbírky patří k nejlepší Žáč kově lyrice z konce minulého století. Mají obrovskou hloubku citlivosti k našemu světu, k lidem, s nimž žijme uprostřed místy chátrající přírody, zaklíněni ve městech a neosvobozeni od svých osudů, a přesto spojeni vyhynulou řečí, kterou básník tlumo čí.Jiří Žáček má na svém kontě asi padesátku knih pro dospělé a pro děti. Ve své tvorbě dokázal zkřížit lyriku a humor a díky tomu patří k nejčtenějším českým básníkům. Věčným motivem pro jeho fantazii je představa českého moře, z které vznikla i ste jnojmenná básnická kniha s kolážemi Miroslava Huptycha.