Hermann Hesse strana 3 z 9

Poslední a nejrozsáhlejší román H. Hesseho se stal epilogem a vyvrcholením celého jeho díla. Vyšel v době druhé světové války a „navzdory odporně se šklebící skutečnosti“ se zabývá Hesseho stálým tématem: problémem duchovního života v moderní době. Román líčí utopický budoucí svět, v němž se kulturní elita uzavře do vzdělanecké provincie a pěstuje vědění i kulturu jako hru. Tato hra však postrádá kontakty se skutečným životem, bez nichž ztrácí smysl a bez nichž nemůže existovat ani pravá duchovnost.

Povídka Siddhárta nese podtitul "indická báseň" a vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy odehrávající se ve starověké Indii v době Buddhových časů. Siddhártha spolu se svým společníkem Góvindou opouští svůj domov a vydává se na náročnou a stratiplnou cestu hledat své pravé já a osvícení. Při své snaze toho dosáhnout prochází řadou nenadálých změn a poznání.

A modernist work of profound wisdom that continues to enthral readers with its subtle blend of Eastern mysticism and Western culture, the Penguin Modern Classics edition of Hermann Hesse's Steppenwolf is revised by Walter Sorell from the original translation by Basil Creighton. At first sight Harry Haller seems a respectable, educated man. In reality he is the Steppenwolf: wild, strange, alienated from society and repulsed by the modern age. But as he is drawn into a series of dreamlike and sometimes savage encounters - accompanied by, among others, Mozart, Goethe and the bewitching Hermione - the misanthropic Haller discovers a higher truth, and the possibility of happiness. This blistering portrayal of a man who feels himself to be half-human and half-wolf was the bible of the 1960s counterculture, capturing the mood of a disaffected generation, and remains a haunting story of estrangement and redemption. Herman Hesse (1877 - 1962) suffered from depression and weathered series of personal crises which led him to undergo psychoanalysis with J. B. Lang; a process which resulted in Demian (1919), a novel whose main character is torn between the orderliness of bourgeois existence and the turbulent and enticing world of sensual experience. This dichotomy is prominent in Hesse's subsequent novels, including Siddhartha (1922), Steppenwolf (1927), Narcissus and Goldmund (1930) and his magnum opus, The Glass Bead Game (1943). Hesse was awarded the Nobel Prize for Literature in 1946. If you enjoyed Steppenwolf, you might like Hesse's Siddhartha, also available in Penguin Classics.

Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Samostatné vydání méně obvyklé, avšak nikoli méně cenné podoby Hessova díla Pohádky na menší ploše a s využitím romantického instrumentária „nereálného“ světa pohádky probírá autor Hermann Hesse opět z jiného úhlu svá věčná témata. Nevelký cyklus potěší všechny čtenáře, jimž není cizí nahlížet nadčasová témata, zdánlivě odtažitá modernímu světu, médiem pohádkového vyprávění.

Epigramy, politické i smíšené písně, Brixenské skladby, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.. Kniha se slovníčkem dobových výrazů, vysvětlivkami a rozborem Borovského díla vychází k výročí narození K. H. Borovského.

Epigramy, politické i smíšené písně, Brixenské skladby, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra.. Kniha se slovníčkem dobových výrazů, vysvětlivkami a rozborem Borovského díla vychází k výročí narození K. H. Borovského.

In the remote Kingdom of Castalia, the scholars of the Twenty Third century play the Glass Bead Game. The elaborately coded game is a fusion of all human knowledge - of maths, music, philosophy, science, and art. Intrigued as a school boy, Joseph Knecht becomes consumed with mastering the game as an adult. As Knecht fulfils his life-long quest he must contend with unexpected dilemmas and the longing for a life beyond the ivory tower.

A collection of twenty-two fairy tales by the Nobel Prize-winning novelist, most translated into English for the first time, show the influence of German Romanticism, psychoanalysis, and Eastern religion on his development as an author.

V hudebním románu Gertruda publikován 1910 jde o Hesseho stálé téma: problém umělce a umělectví vůbec. V centru příběhu stojí tělesně postižený hudební skladatel Kuhn, který ze zpětného pohledu vypráví svůj život. Pocit slabosti a bezmoci umělce je

Jedna z nejpopulárnějších a nejpůsobivějších drobných próz německého nositele Nobelovy ceny za literaturu vychází v dvojjazyčné, česko-německé podobě. Ve třech příbězích zachycuje etapy životní cesty sympatického tuláka a svérázného mudrce. Knulp se záměrně vzdal všech atributů měšťanského života, rodiny, majetku i stálého bydliště, a zvolil si svobodu a nezávislost. V jeho postavě Hesse prezentoval jeden z modelů chování a postojů a ukázal, že důležitá není vnější forma bytí, ale opravdovost, s níž se člověk staví k sobě a ke světu.

Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti. Hesseho text navazuje na tradici německého vývojového románu a dodnes neztratil nic na svém půvabu a barvitosti.