Hermann Hesse strana 2 z 8

HERMANN HESSE több írást is szentelt az őt magát is komoly kihívások elé állító "művészlét" kérdéseinek, amelyekben többek között a művész és a környező világ gyakran súlyos konfliktusokkal terhes kapcsolatát boncolgatta. A Narziss és Goldmund, a Gertrud és a Klingsor utolsó nyara mellett ezek sorába tartozik a nagyjából száz éve született, 1912-13-ban írt és 1914-ben megjelent Rosshalde is, amelynek (fiktív) főhőse egy igen tehetséges, ismert és sikeres festő, Johann Veraguth. Ekkoriban Hesse még nem kezdett el festeni, de számos festőbarátja volt - saját alkotói tapasztalatai mellett nyilván ennek is köszönhető, hogy a szerző rendkívül érzékletesen írja le, hogy mit jelent a művészi látásmód, illetve hogy mennyi öröm és mennyi kínlódás kíséri az alkotás folyamatát. A regénybeli Veraguthnak hatalmas árat kell fizetnie művészi sikereiért: házassága tönkremegy, a festő a hatalmas rosshaldei birtok egyik, a felesége, Adele pedig a másik végében lakik, idősebbik fiuk, a bentlakásos iskolába száműzött Albert már csak ritkán látogat haza, és a házaspárt egyedül a kisebbik fiú, Pierre tartja még valamennyire együtt. Veraguth már kizárólag a festészetnek él, és a váratlanul felbukkanó régi jó barátjával folytatott beszélgetések során arra is rádöbben, hogy művészetének legfőbb ihletője a boldogtalansága. A sors fintoraként, Veraguth csak egy súlyos szerencsétlenség árán szabadulhat e kilátástalan helyzetből, és egy új - teljesebb és boldogabb - élet reményét csak egy másik földrész, Ázsia kínálhatja fel neki.

Túto knihu publikoval Hesse knižne v júni 1919 pod pseudonymom Emil Sinclair, pretože bol v Nemecku pre svoje protivojnové až pacifistické postoje počas vojny nežiaducim autorom. Po veľkom čitateľskom úspechu (8. dotlačí za pol roka) a uznanlivých recenziách kritiky získal aj Fontaneho cenu pre začínajúcich autorov. Následne priznáva autorstvo a kniha ďalej už vychádza s podtitulom ako naše súčasné vydanie. Už v roku 1925 vychádza 66. vydanie a už v roku 1947 presiahlo nemecké vydanie milión výtlačkov. V súčasnosti je kniha preložená do 28. jazykov. Tento román je príbehom priateľstva dvoch mladíkov v časoch pred nadchádzajúcou veľkou vojnou. Je aj príbehom hľadania nového, neskompromitovaného náboženstva a zmyslu života vôbec. Zo všetkých Hesseho kníh je Demian najviac ovplyvnený Jungovou psychológiou a symbolikou (Hesse bol Jungovým pacientom a neskôr aj priateľom). Veľký vplyv na text knihy mal aj psychoanalytik Josef B. Lang, dlhoročný Hesseho priateľ a terapeut, ktorý sa v knihe objavuje ako významná postava Pistorius. Publikácia obsahuje prvý raz slovensky publikovaný doslov Volkera Michelsa a vychádza v grafickej úprave Mareka Kianičku v luxusnej edícii TERRA.

Knihu Knulp publikoval autor prvý raz v roku 1915 s podtitulom Tri príbehy z Knulpovho života. Sú to poviedky, ktoré Hesse napísal v rôznych obdobiach, ale vydal ich pod týmto názvom až v druhom roku vojny. Autor necháva hlavného hrdinu odmietnuť meštiacky život, túlať sa a žiť veľmi slobodne. Knulp si kladie otázky zmyslu života a nakoniec preňho tú otázku základnú: či týmto túlaním nepremrhal život... Ako je pri Hesseho knihách dobrým pravidlom, tulák Knulp reprezentuje jeho samého resp. časť jeho osobnosti. On sám k potulke inklinoval, túžil po nezávislosti a celý život sám hľadal odpovede na otázky, ktoré rieši aj hrdina tohto diela. Naše vydanie vychádza v edícii TORQUIS a je výnimočné dvoma zaujímavými textami z pozostalosti, ktoré nakoniec Hesse v oficiálnom vydaní nepublikoval a tiež výbornou štúdiou celej knihy z pera veľkého znalca Hesseho diela Volkera Michelsa. Zmienené tri texty vychádzajú v československom priestore prvý raz. Ako ilustrácie sme použili tri akvarely Hermana Hesseho.

Román začal písať Hesse ešte v roku 1907, ale nebol stále s výsledkom spokojný, nedokončil dve verzie a až tretiu považoval vhodnú a publikoval ju v roku 1910. Poslednú verziu označujú literárni vedci ako Hesseho hudobný román, ale je to hlavne ľúbostný príbeh samotného autora a jeho nenaplnenej lásky k Elisabeth. Tento ľúbostný vzťah autor rieši vo všetkých troch verziách a slovenský čitateľ má prvý raz možnosť si ich všetky prečítať a usúdiť, ktorá z nich je najzaujímavejšia. Vo všetkých troch sa hlavná hrdinka volá Gertrúda, ale vo všetkých prípadoch ide Elisabeth La Roche skutočnú Hesseho veľkú lásku. Kniha vychádza v edícii TERRA a okrem troch verzií príbehu obsahuje fundovanú štúdiu Volkera Michelsa. Preklad Marta Takáčová a Marián Hatala. Ako titulná ilustrácia je dielo Dominika Skuteckého V zadumaní

Poviedka KLINGSOROVO POSLEDNÉ LETO vyšla prvý raz v roku 1920 a Hesse ju napísal pod dojmom udalostí leta 1919, kedy sa zoznámil zo svojou druhou manželkou Ruth Wengerovou (objavuje sa v knihe ako Kráľovná hôr). Táto maliarska poviedka je jedným z najfarbistejších Hesseho textov a je plná jeho priateľov i lások. Je to snáď najhedonistickejší autorov text, ale nielen preto sa Hesseho znalci k nej stále vracajú a identifikujú ju ako expresionistickú. Hlavný hrdina maliar Klingsor (Hesse) cíti blízkosť smrti a žije veľmi intenzívne, vychutnáva radosti života v kruhu priateľov a tvorí svoje najlepšie diela... Toto vydanie obsahuje viaceré bonusy: tri básne týkajúce sa Klingsora z neskoršieho obdobia, Hesseho text z roku 1938 Spomienka na Klingsorovo leto, 15 autorových akvarelov, ktoré vybral Silver Hesse vnuk a správca autorovej pozostalosti. Okrem toho kniha obsahuje aj štúdiu pani Bärbel Reetz (autorka monografie Hesseho ženy), ktorú napísala priamo pre slovenské vydanie a fundovaný doslov germanistu Ladislava Šimona Vášeň v tieni zániku. Preklad Ľudmila Rampáková a Ladislav Šimon. Vychádza v edícii TORQUIS.

Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce, jenž po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti. Hesseho text navazuje na tradici německého vývojového románu a dodnes neztratil nic na svém půvabu a barvitosti.

A pusztai farkas Hesse világszerte talán legismertebb és legvitatottabb könyve. Nyilván nem véletlen, hogy épp a beatnemzedék körében arathatott óriási sikert. Introvertált, önmaguk útját járó, önmagukat kereső hősei elsősorban a politikától megcsömörlött, meg nem értett, szubkultúrába menekült, lázadó ifjúsághoz szóltak - legalábbis az Egyesült Államokban, ahol ez a generáció azért ugyancsak a maga képére formálta-ferdítette a 20-as évek Németországának ötvenéves, outsider értelmiségi hősét. De említsünk meg egy másik példát, hogy lássuk, a kábítószer apostolának kikiáltott Hesse sokkal többet, pontosabban merőben mást is jelenthet a világ más tájain: az Új Ember 1978. november 19-i számában Pilinszky János ismertette a Der Steppenwolfot: Harry Hallerben a kóros bűntudattól szenvedő, depressziós, önmegvető embert látta, aki - nem dogmatikus értelemben - közel jár a megtéréshez és a kegyelemhez. A Helikon Kiadó e kötetét Gunter Böhmer (1911-1986) illusztrálta. A huszonkét éves emigráns festő 1933-ban Hesse meghívására látogatott el az idillikus dél-svájci Montagnolába, és kisebb-nagyobb megszakításokkal élete végéig ott élt. A festő és grafikus Böhmer elsősorban könyvillusztrátorként vált nemzetközileg is ismertté.

Már a címadó név, Sziddhártha - a történelmi Buddha eredeti neve -, ami azt jelenti, "az, aki elérte célját", előrevetíti a beteljesülést, az út végét, a cél elérését. A fejlődéstörténetben tehát benne foglaltatik a befejezés, az útkeresésben, az ember önmaga keresésében mint lehetőségben az út vége, a beteljesülés, a megvilágosodás, az áhított egység lehetősége. A mozgásnak, örökös alakulásnak és fejlődésnek, illetve az állandó és mozdulatlan létnek a kettősége és egybeesése, az időbeli egymásutániság feloldódása az időtlenségben avagy egyidejűségben a mű egyik alapgondolata. Sziddhártha saját útját járva eljut önmagához, és megvilágosodik. A Helikon Kiadó jelen kötetéhez Jayantha Gomes Srí Lanka-i születésű képzőművész, író, zenész 1993-ban készült akvarelljeit használtuk fel. Gomes 1978 óta rendszeresen jelentkezik kiállításokkal Európa, Ázsia számos országában és az Egyesült Államokban.

Rané dielo svetoznámeho prozaika a básnika vyšlo nemecky i v prekladoch aj pod skráteným názvom Hermann Lauscher. Slovensky kniha vychádza prvý raz a dopĺňajú ju tri Hesseho akvarely, vrátane expresívneho Autoportrétu z roku 1919. Publikáciu uvádzajú tri predslovy, ktoré napísal autor k rôznym vydaniam (v prvom sa ešte tváril, že je iba editor, ktorý vydáva diela zosnulého priateľa, ale v ďalších už svoje autorstvo priznáva). Kniha obsahuje prozaické časti: Moje detstvo, Novembrová noc, Veniec pre krásnu Lulu, Bezsenné noci, Denník 1900 a časť básnickú: Posledné básne. Ako sa už stáva pravidlom pre slovenské vydania Hesseho kníh je aj vydanie Hermanna Lauschera doplnené fundovanou literárnou štúdiou Volkera Michelsa, ktorý je považovaný za najväčšieho súčasného znalca Hesseho diela. Kniha vychádza v edícii TORQUIS a do slovenčiny ju preložil i prebásnil Marián Hatala..

Poviedková kniha nositeľa Nobelovej ceny za literatúru. Výber poviedok resp. úvah s neskorého obdobia tvorby vychádza v slovenčine po prvý raz. Publikácia predstavuje autora ako zrelého muža, ktorý sa zamýšľa nad svojou tvorbou, vlastným životom, starobou či samovraždou ako únikom pred utrpením. Ako ilustrácie sme použili autorove akvarely. Preklad Elena Diamantová.

Slovensky vychádza táto Hesseho novela po prvý raz. V diele s výrazne autobiografickými črtami bankový úradník Friedrich Klein spreneverí peniaze, sfalšuje doklady a je na úteku nielen pred políciou, ale aj pred konvenciami meštiackej morálky. Sužovaný pochybnosťami a výčitkami svedomia sa v trýznivých monológoch i pri tanečnici Teresine snaží pochopiť vlastný skutok a napokon dospeje k zmiereniu so sebou samým a s celým svetom... Novela Klein a Wagner, v ktorom sa naplno prejavujú všetky atribúty Hesseho literárneho majstrovstva, je aj vďaka prekladu Mariána Hatalu nezabudnuteľným čitateľským zážitkom. Ako aj pri predchádzajúcich Hesseho tituloch v edícii TORQUIS je aj táto kniha doplnená štúdiou Volkera Michelsa a s Hesseho akvarelmi ako ilustráciami.

Povídka Siddhárta nese podtitul "indická báseň" a vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy odehrávající se ve starověké Indii v době Buddhových časů. Siddhártha spolu se svým společníkem Góvindou opouští svůj domov a vydává se na náročnou a stratiplnou cestu hledat své pravé já a osvícení. Při své snaze toho dosáhnout prochází řadou nenadálých změn a poznání. Může člověk dojít k lidské moudrosti pomocí nauky, nebo je nutno k ní dospět vlastním životem?

Príbehom Petra Camenzinda umelca, hľadača a milovníka prírody PETRUS pokračuje vo vydávaní kompletného diela Hermanna Hesseho v slovenskom jazyku. Román vychádza v mimoriadne kvalitnom preklade Ľudmily Rampákovej s iba malými redakčnými úpravami v kvalitnom dizajne a grafickej úprave edície TERRA. Prvá kniha s ktorou mal autor ozajstný úspech vyšla prvý raz v roku 1904 a odvtedy sa dočkala niekoľkých desiatok nemeckých vydaní a prekladov po celom svete. Toto slovenské vydanie obsahuje doslov Volkera Michelsa najvýznamnejšieho znalca Hesseho diela a jako ilustráciu obraz Imra Weinera-Kráľa Vrch z roku 1934, ktorý dokonale dokresľuje atmosféru Hesseho prvého románu.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul "indická báseň". Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho "vyznáním" a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Samostatné vydání světově proslulého románu z roku 1927. Hesse v něm bilancuje krize uplynulého desetiletí a pokouší se formulovat východiska z nich. Poučen psychoanalýzou odhaluje ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.