Hermann Hesse strana 2 z 9

Poviedka KLINGSOROVO POSLEDNÉ LETO vyšla prvý raz v roku 1920 a Hesse ju napísal pod dojmom udalostí leta 1919, kedy sa zoznámil zo svojou druhou manželkou Ruth Wengerovou (objavuje sa v knihe ako Kráľovná hôr). Táto maliarska poviedka je jedným z najfarbistejších Hesseho textov a je plná jeho priateľov i lások. Je to snáď najhedonistickejší autorov text, ale nielen preto sa Hesseho znalci k nej stále vracajú a identifikujú ju ako expresionistickú. Hlavný hrdina maliar Klingsor (Hesse) cíti blízkosť smrti a žije veľmi intenzívne, vychutnáva radosti života v kruhu priateľov a tvorí svoje najlepšie diela... Toto vydanie obsahuje viaceré bonusy: tri básne týkajúce sa Klingsora z neskoršieho obdobia, Hesseho text z roku 1938 Spomienka na Klingsorovo leto, 15 autorových akvarelov, ktoré vybral Silver Hesse vnuk a správca autorovej pozostalosti. Okrem toho kniha obsahuje aj štúdiu pani Bärbel Reetz (autorka monografie Hesseho ženy), ktorú napísala priamo pre slovenské vydanie a fundovaný doslov germanistu Ladislava Šimona Vášeň v tieni zániku. Preklad Ľudmila Rampáková a Ladislav Šimon. Vychádza v edícii TORQUIS.

Knihu Knulp publikoval autor prvý raz v roku 1915 s podtitulom Tri príbehy z Knulpovho života. Sú to poviedky, ktoré Hesse napísal v rôznych obdobiach, ale vydal ich pod týmto názvom až v druhom roku vojny. Autor necháva hlavného hrdinu odmietnuť meštiacky život, túlať sa a žiť veľmi slobodne. Knulp si kladie otázky zmyslu života a nakoniec preňho tú otázku základnú: či týmto túlaním nepremrhal život... Ako je pri Hesseho knihách dobrým pravidlom, tulák Knulp reprezentuje jeho samého resp. časť jeho osobnosti. On sám k potulke inklinoval, túžil po nezávislosti a celý život sám hľadal odpovede na otázky, ktoré rieši aj hrdina tohto diela. Naše vydanie vychádza v edícii TORQUIS a je výnimočné dvoma zaujímavými textami z pozostalosti, ktoré nakoniec Hesse v oficiálnom vydaní nepublikoval a tiež výbornou štúdiou celej knihy z pera veľkého znalca Hesseho diela Volkera Michelsa. Zmienené tri texty vychádzajú v československom priestore prvý raz. Ako ilustrácie sme použili tri akvarely Hermana Hesseho.

Túto knihu publikoval Hesse knižne v júni 1919 pod pseudonymom Emil Sinclair, pretože bol v Nemecku pre svoje protivojnové až pacifistické postoje počas vojny nežiaducim autorom. Po veľkom čitateľskom úspechu (8. dotlačí za pol roka) a uznanlivých recenziách kritiky získal aj Fontaneho cenu pre začínajúcich autorov. Následne priznáva autorstvo a kniha ďalej už vychádza s podtitulom ako naše súčasné vydanie. Už v roku 1925 vychádza 66. vydanie a už v roku 1947 presiahlo nemecké vydanie milión výtlačkov. V súčasnosti je kniha preložená do 28. jazykov. Tento román je príbehom priateľstva dvoch mladíkov v časoch pred nadchádzajúcou veľkou vojnou. Je aj príbehom hľadania nového, neskompromitovaného náboženstva a zmyslu života vôbec. Zo všetkých Hesseho kníh je Demian najviac ovplyvnený Jungovou psychológiou a symbolikou (Hesse bol Jungovým pacientom a neskôr aj priateľom). Veľký vplyv na text knihy mal aj psychoanalytik Josef B. Lang, dlhoročný Hesseho priateľ a terapeut, ktorý sa v knihe objavuje ako významná postava Pistorius. Publikácia obsahuje prvý raz slovensky publikovaný doslov Volkera Michelsa a vychádza v grafickej úprave Mareka Kianičku v luxusnej edícii TERRA.

Patnáct drobnějších próz je tematicky i časově spjato s pozdním obdobím tvorby tohoto nositele Nobelovy ceny za literaturu. Svá nejzákladnější celoživotní témata v nich vybrousil v miniaturní slovesné klenoty. V črtě Štěstí Hesse přináší stručný, leč zásadní komentář k tomu nejdůležitějšímu ve svém životě a díle: na duchovním základě křesťanském i orientálním si vypěstoval odolnost vůči uhranutí takzvaným pokrokem nebo smyslem dějin a objevil smysl cykličnosti, jejíž osou je věčná vertikála. V Přerušené vyučovací hodině se vyznává z pocitu, jako by mu všechny pokusy o smysluplné vyprávění protekly mezi prsty, ale právě na této hranici začíná moderní literární tvorba. Žebrák vypráví o samotě plné obrazů, o hře s nimi. Ukradený kufr je povídka, za niž by se nemusel stydět ani Čechov, tématem je lidské pinožení se za majetkem na čem všem jsou lidičkové schopni lpět. Broskvoň je podobenstvím o životě a smrti, vepsané do osudu plodného ovocného stromu.

Rané dielo svetoznámeho prozaika a básnika vyšlo nemecky i v prekladoch aj pod skráteným názvom Hermann Lauscher. Slovensky kniha vychádza prvý raz a dopĺňajú ju tri Hesseho akvarely, vrátane expresívneho Autoportrétu z roku 1919. Publikáciu uvádzajú tri predslovy, ktoré napísal autor k rôznym vydaniam (v prvom sa ešte tváril, že je iba editor, ktorý vydáva diela zosnulého priateľa, ale v ďalších už svoje autorstvo priznáva). Kniha obsahuje prozaické časti: Moje detstvo, Novembrová noc, Veniec pre krásnu Lulu, Bezsenné noci, Denník 1900 a časť básnickú: Posledné básne. Ako sa už stáva pravidlom pre slovenské vydania Hesseho kníh je aj vydanie Hermanna Lauschera doplnené fundovanou literárnou štúdiou Volkera Michelsa, ktorý je považovaný za najväčšieho súčasného znalca Hesseho diela. Kniha vychádza v edícii TORQUIS a do slovenčiny ju preložil i prebásnil Marián Hatala..

Bilingválna publikácia vychádza v edícii TORQUIS (náhrdelník) a jej súčasťou je doslov Volkera Michelsa, ktorý pripravil pre toto slovenské vydanie a z ktorého vyberáme: „Čas akoby neexistoval v Hesseho rozprávke Cesta do Orientu, ktorá opisuje križiacku výpravu proti nášmu jednodimenzionálnemu svetu ovládanému peniazmi, číslami a hodinami. Zavedie nás do oblasti svetla, k východu slnka,do sféry nevšednosti, k novému začiatku a budúcnosti... Skutočnosť sa stáva fantáziou a fantázia skutočnosťou, takže reálne pôsobí nereálne. Do cieľa nedôjdeš vlakom, autom alebo lietadlom, ale pomocou Pegasa fantázie...... Každý sa môže zúčastniť na tejto výprave krížom-krážom svojím doterajším životom a kultúrnymi dejinami ľudstva... Napriek tomu, že Cesta do Orientu je v porovnaní s inými Hesseho dielami menej rozšírená, patrí táto rozprávka vo vedeckom svete k najväčšmi diskutovaným a veľmi kontroverzne interpretovaným textom...“ Kniha vychádza vo výbornom preklade Magdy Takáčovej, básne preložil Maríán Hatala a doslov Volkera Michelsa preložila Elena Diamantová, ktorá knihu aj edične pripravila. Ako ilustrácie sme použili dva akvarely Hermanna Hesseho.

Soubor dvanácti kratších, stylově vytříbených Hesseho textů vyšel poprvé v roce 1945 pod názvem Traumfährte (Stopa ze snu). Sám autor ho sice opatřil podtitulem Nové povídky a pohádky, jednalo se však o texty do té doby nevydané nebo jen časopisecky zveřejněné, vzniklé převážně v letech 1910–1932. Sbírka zahrnuje pohádky, symbolistní povídky, parodie, příběhy napsané paralelně k autorovým známějším, větším dílům (O stepním vlkovi) a dvě autobiografické skici (Dětství kouzelníka a Stručně pojatý životopis).

Autobiograficky laděná povídka Pouť do Země východní bývá mnoha literárními historiky považována za prolog Hry se skleněnými perlami. Hesse ji začal psát v roce 1930, v době, kdy velké naděje na lepší duchovní uspořádání společnosti po první světové válce pomalu braly za své. Povídka reflektovala autorův pocit osamění a zmaru i rozchod s přítelem a duchovním učitelem Gustavem Gräserem považovaným za „Gándhího Západu“. Ústředním motivem je hledání ideálu, potřeba mravní zralosti a podřízení života jednotlivce nadosobnímu celku. Vypravěč, bývalý hudebník H. H., prožívá osobní krizi. V prázdnotě života beze smyslu vzpomíná na dobu, kdy se jako člen tajného Bratrstva vydal na Východ, vstříc světlu a zázraku. Jejich společná pouť byla cestou prostorem i časem, na hraně snu a skutečnosti. Působivý, poetický styl, umné proplétání motivů a postav reálných i literárních činí z povídky mimořádný klenot.

A Kerék alatt megjelenésekor (1905) - az egy évvel korábban publikált Peter Camenzind sikerének köszönhetően - már ismert és elismert írónak számított Németországban. A regény megírásakor a húszas évei közepén járó író részben személyes élményeiből, a saját gyermekkorából merített inspirációt új könyvéhez, merthogy Hesse, történetének főhőséhez hasonlóan, egy ideig szintén a maulbronni kolostor teológiai szemináriumának diákja volt, és akár csak a regénybeli Hans Giebenrath, ő sem tudta elviselni a merev szabályrendszerű intézmény rideg légkörét, és félbehagyta tanulmányait. Hesse pontos, tárgyilagos, látszólag indulatoktól mentes mondatokkal jeleníti meg a gyermekkor szabadságától és az egyéniség kibontakoztatásának lehetőségétől megfosztott kiskamaszok tragikus sorsát. Különböző okokból és más-más módon, de több diák is idejekorán távozik a kolostorból, ami világosan jelzi, hogy valami nagyon nincs rendben a nagy tekintélyű maulbronni iskolában. Nem csodálkozhatunk azon, hogy a regényt a hitleri Németországban betiltották, hiszen Hans Giebenrath - és a többi diák - története végső soron az egyformaságot, az egyéniség feladásával járó alázatos engedelmességet, az állam szolgálatának elsődlegességét hirdető iskola(rendszer) és általában a német nevelési elvek nyilvánvaló kritikája. Másfelől a Kerék alatt persze jóval több is ennél: egy szilárd erkölcsi alapokon álló, érzékeny tollú fiatal író hitvallása az ember élethivatásáról. „Volt Hansban valami vad, szabálytalan, kulturálatlan, amit először szét kellett törni, egy veszélyes láng, amit ki kellett oltani és el kellett taposni. Az ember úgy, ahogy a természet megteremtette, kiszámíthatatlan, rejtélyes, veszélyes lény. Ismeretlen hegyekből előtörő áradat, út és rend nélküli őserdő. S ahogy az őserdőt is meg kell ritkítani, tisztítani és erőszakkal korlátok közé kell szorítani, úgy az iskola dolga, hogy megtörje, legyőzze és erőszakkal korlátozza a természetes embert; az iskola dolga, hogy hivatalosan jóváhagyott alapelvek szerint mindenkiből hasznos tagot faragjon a társadalom számára, s hogy életre keltse bennük azokat a tulajdonságokat, melyek teljes kifejlesztését végül a kaszárnya gondos nevelésére bízza."

V roce 1920 vyšly pod titulem Klingsor poprvé tři povídky Hermanna Hesseho, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu. Na první pohled se jeví dosti různorodé, a přece mají jedno společné: vztah k expresionismu. Povídka Klein a Wagner je patrně autorovým nejexpresionističtějším textem, rozdvojením hrdiny se do ní promítá Hesseho zkušenost s psychoanalýzou i nevole k měšťáckému světu. V Dětské duši reflektuje Hesse z pohledu dospělého zážitek z vlastního dětství. V povídce Klingsorovo poslední léto se bezesporu odrazila velká změna, která se udála v Hesseho životě: Jeho první žena Maria Bernoulli byla trvale hospitalizována pro schizofrenii, manželství se rozpadlo, Hesse byl propuštěn z oddělení péče o válečné zajatce, Německo ovládl zhoubný nacionalismus a Hesse přesídlil do slunné Montagnoly ve švýcarském kantonu Ticino, kde našel nejen nový domov, ale i novou lásku k malířce a zpěvačce Ruth Wengerové. Prostřednictvím hlavní postavy, osamělého malíře, Hesse zkoumá umělectví jako možnost a způsob existence. Klingsor vyděšený blížící se smrtí se snaží prožít zbývající čas co nejlépe a nejradostněji, cele se oddává umění, noci tráví u vína a v náručí žen. Povídka vrcholí Klingsorovým posledním uměleckým počinem, autoportrétem, který jako by byl zpodobněním mnoha tváří.

Zrcadlení - audiokniha obsahuje sbírku poezie různých autorů a interpretů

Ďalší titul z pera nositeľa Nobelovej ceny Hermanna Hesseho - poviedky v nemecko-slovenskom dvojjazyčnom prevedeni a s autorovými ilustráciami. Jeho najznámejšími literárnymi dielami sú Stepný vlk, Siddhártha a Hra so sklenenými perlami.

Die drei Geschichten aus dem Leben des Landstreichers Knulp, einem Nachfahren von Eichendorffs "Taugenichts", zählen zu den reizvollsten Stücken der frühen Prosa Hermann Hesses. In der Folge seiner Werke gehören sie zum großen Zyklus seiner "Gerbersau"-Erzählungen, der uns das Leben in einer schwäbischen Kleinstadt um die Jahrhundertwende am Beispiel zahlreicher charakteristischer und größtenteils authentischer Einzelschicksale überliefert.

Siddhartha is an allegorical novel by Hermann Hesse which deals with the spiritual journey of an Indian boy called Siddhartha during the time of the Buddha.The book, Hesse's ninth novel, was written in German, in a simple, yet powerful and lyrical, style. It was first published in 1922, after Hesse had spent some time in India in the 1910s. It was published in the U.S. in 1951 and became influential during the 1960s.The word Siddhartha is made up of two words in the Sanskrit language, siddha (gotten) + artha (meaning or wealth). The two words together mean "one who has found meaning (of existence)" or "he who has attained his goals". The Buddha's name, before his renunciation, was Prince Siddhartha Gautama, later the Buddha. In this book, the Buddha is referred to as "Gotama".Source: Wikipedia

Eine indische Dichtung ist eine Erzählung von Hermann Hesse, die im S. Fischer Verlag in Berlin im Jahr 1922 zum ersten Mal veröffentlicht wurde. Siddhartha, der BrahmaneDas Buch handelt von einem jungen Brahmanen namens Siddhartha und seinem Freund Govinda. Der von allen verehrte und bewunderte Siddhartha widmet sein Leben der Suche nach dem Atman, dem All-Einen, das in jedem Menschen ist. Siddhartha, der SamanaSeine Suche macht aus dem Brahmanen einen Samana, einen Asketen und Bettler. Govinda folgt ihm auf diesem Weg. Siddhartha spürt jedoch nach einiger Zeit, dass ihn das Leben als Samana nicht an sein Ziel bringen wird. Zusammen mit Govinda pilgert er zu Gautama, dem Buddha. Doch dessen Lehre kann er nicht annehmen. Siddhartha erkennt zwar, dass Gotama Erleuchtung erlangt hat und zweifelt die Richtigkeit seiner Lehre nicht an, jedoch glaubt er, diese sei allein für Gotama selbst gültig. Man kann nicht durch Lehre Buddha werden, sondern muss dieses Ziel mittels eigener Erfahrungen erreichen. Aus dieser Erkenntnis heraus begibt er sich erneut auf die Reise und beginnt einen neuen Lebensabschnitt, während sich sein Freund Govinda Gotama anschließt. Siddhartha bei den „Kindermenschen“Intensiv erfährt er nun seine Umgebung und die Schönheit der Natur, welche er zuvor als Samana zu verachten lernte. Er überquert einen Fluss, wobei ihm der Fährmann prophezeit, er werde einst zu diesem zurückkehren, und erreicht eine große Stadt. Hier begegnet er der Kurtisane Kamala, die er bittet, seine Lehrerin in der Kunst der Liebe zu werden. Um sich ihre Dienste leisten zu können, wird er Kaufmann. Anfangs sieht er das Streben nach Erfolg und Geld nur als eine wunderliche Eigenart der „Kindermenschen“, wie er die dem Weltlichen ergebenen Menschen nennt. Bald wandelt sich jedoch sein Übermut in Hochmut und er wird selbst den Kindermenschen immer ähnlicher. Erst ein Traum führt ihm dies vor Augen und erinnert ihn wieder an seine

"A karácsony nem csak csodálatos gyermekmeséket, karácsonyfa-ragyogást és gyermekénekeket jelent. A keresztényi gondolat, amelyet oly sokféle vallomásban oly sokféleképpen fogalmaztak meg, mindnyájunk számára mindig egy új és magasztos ösztönzés, lényeges intés értékét közvetíti. Bárhogyan képzelje is bárki a világ megváltását, mindenki számára mindenekelőtt a szeretet révén való megváltás fontos és jelentős. Erre a megváltásra nem csak a karácsonyi angyalok kórusa figyelmeztet. Erre szólítanak fel és intenek a nagy gondolkodók, költők és művészek hangjai, és mindezen hangok mélységes értéke kizárólag abban rejlik, hogy olyan valóságot, olyan utat, olyan lehetőséget hirdetnek, mely elevenen él minden ember keblében. E kötettel nyitja meg a Helikon Kiadó a Nobel-díjas Hermann Hesse életbölcsességeit bemutató Hesse Füves könyvek-sorozatát. Elsőként a szerző 1902-1956 között keletkezett karácsonyi tárgyú költeményeiből és prózai írásaiból készült válogatást kínálunk olvasóinknak. Hermann Hesse (1877-1962) Nobel-díjas német költő és prózaíró, a XX. század világirodalmának egyik legismertebb alakja, a Grimm-testvérek után világszerte a legolvasottabb német szerző. Műveit több mint ötven nyelvre lefordították, és mintegy százötven millió példányban adták ki. Több írását megfilmesítették, színpadi adaptációt készítettek belőlük, és halála óta a német nyelvterületen kívül, ahol már életében is híresnek számított, a világ különböző tájain és országaiban újra és újra felfedezik, és szinte kultikus tisztelet övezi."