Václav Junek strana 2 z 5

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo! Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul.

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo! Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul.

V listopadu 2015 uplyne od události, které se říká Bitva na Bílé hoře, tři sta devadesát pět let. Mnoho o ní víme už ze školních lavic, ale pouze okrajově, i když přece. Tato kniha se daleko šířeji zabývá prakticky vším, co předcházelo této jinak z vojenského hlediska nepříliš významné šarvátce, co se seběhlo kolem ní a co ji následovalo. Líčí tedy celý zajímavý a napohled až snad romantický úsek českých a evropských dějin mezi první polovinou 16. a počátkem 17. století – v dobových konsekvencích a často s uvedením souvisejících podrobností, záhadných zvratů a významných informací, které zpravidla nejsou všechny běžnému čtenáři známy. Zabývá se tedy teorií, praxí a vývojem renesančního umění války, také ovšem celou galerií císařů a králů i jejich dvorů, kamarily a panstva obou stran a vysvětluje pravou podstatu jejich konfliktů. Tedy to, proč se navzájem znepřátelili a co všechno za tím doopravdy bylo, popisuje postupnou cestu jich všech až k první velké válce evropských dějin a zároveň osvětluje osudovou neodvratnost této katastrofy. Velká část lidí, ale i některých odborníků se nedovede oprostit od obvykle účelové oficiální prezentace této bitvy, jak je jim předkládána po celé generace. Čtenáři budou žasnout nad skutečnou hloubkou jistých omylů. Název knihy OPRAVDU TEMNÁ BÍLÁ HORA? je otázkou právem. Konkrétní odpověď na ni se však nabízí populární, čtivou, ale důvěryhodnou formou na jejích stránkách.

NÁPRAVNÍK ZAŽITÝCH OMYLŮ (o Václavu Klausovi) vznikl na základě rozhovorů, které měl jeho autor skvělou možnost vést přímo se stále aktivním prezidentem v rámci návštěv na Hanspaulce přibližně od počátku jara 2014 do konce zimy tohoto roku. Jak napovídá už název knihy, využil této jedinečné příležitosti k tomu, aby na jejích stránkách postupně uvedl na pravou míru celou řadu omylů a často i vědomých nepravd, rozšiřovaných o Václavu Klausovi v běhu celých posledních desetiletí. Přitom rozhodně nejde o vcelku očekávatelný sled prvoplánových tematických dialogů, nýbrž o výjimečné vylíčení skutečného života Václava Klause od dětství přes studentská a první profesní léta, až k roku 1989 a pak i dál, až k jeho prezidentskému úřadu - především z autorova pohledu. Neméně cennou součástí knihy je však nejen další pravdivé vylíčení celé řady s tím se pojících významných epizod celé Klausovy politické i osobní kariéry, ale také reálné přiblížení podobného množství prezidentových počinů a jeho charakterových vlastností tak, jak je Václav Klaus Václavu Junkovi postupně vysvětlil. Text, faktografie i forma NÁPRAVNÍKU byly Václavem Klausem autorizovány.

Tři díly románového příběhu U nich na Sázavě „Hledání domova“, „Krásná epocha“ a „Nové krásné zítřky?“ postupně evokují panenské doby Posázaví včetně dávných lesáků, vorařů a kameníků; bájný čas trampů, chatařů a skautů 20. a 30. let minulého století. Prostřednictvím pošťáka, poštmistra a pak i šéfa poštovního úřadu Benedikta je vyprávěn na 464 stránkách originální románový děj, rozložený široce mezi dramatickým koncem 19. století a slibným počátkem nového věku v roce 1945. V příběhu se záměrně „pracuje“ s hrdiny románů Jana Morávka, situacemi a dobovými rekvizitami, faktografií i s dodnes tak vyhledávanou atmosférou Posázaví, vylíčenou ve všech deseti jeho „posázavských“ románech. Příjemně překvapí i grafická úprava a také zaujme původní soubor dobových fotografií, které dobře slouží jako atypické, ale skvělé ilustrace k této knize.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.

Tato kniha výrazně a atraktivním způsobem nabízí souvislý řetěz malých, vedlejších válečných konfliktů, tak jak k nim docházelo od počátku 20. století podnes. Autor postupně představuje malé války od té jihoafrické búrské přes povstání boxerů, anexi Habeše, anšlus Rakouska, blokádu Berlína, falklandský konflikt až po sovětský a potom i americký Afghánistán. A to v detailu i v širších souvislostech. Vždy představuje čtenáři obě nepřátelské strany, jejich vůdčí osobnosti, vojenský potenciál, a to vše dokresluje značným množstvím informací včetně zajímavého obrazového materiálu. Kniha dokládá, že není malých válek, protože všechny bez výjimky organicky předcházely anebo po nich následovaly ty velké. To v tomto případě znamená první a druhou světovou válku ve 20. století i současné celosvětové válčení s terorismem. MALÉ / VELKÉ / VÁLKY by neměly chybět ve sbírce žádného znalce moderní historie.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby...“ V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Toto je skutečný příběh rudolfínské doby. Je to věrné vylíčení značně neveselých posledních dnů muže, který se přežil. Čtenář nahlédne do kontinuálního sledu fikcí a historických konstrukcí, které však mají společné to, že se samy o sobě reálně staly. Příběh se odehráva především v pitoreskní rudolfínské Praze se vším, co k tomuto tématu patří a tak, jak je stále všeobecně přijímáno. Vlastní story je nesena prostřednictvím historických postav, které však žijí, myslí a jednají tak, jako jednají jejich dnešní protějšky. Toto drama se odehrává v létech 1611 a 1612. Tedy v době mezi debaklem Pasovských v Čechách a smrtí Rudolfa II. Konečně právě tento císař, jeho reálný sebezáchovný plán, popis poslední fáze jeho prapodivného života a konečně i jeho neblahý osud jsou hlavními motivy knihy i jejího příběhu. Ačkoli nabízené vyprávění pracuje se známými a ověřenými fakty, je výjimečné tím, že tyto skutečnosti staví do nových souvislostí.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočitatelností i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. V českých dějinách to vesměs byla kvítka o nic méně odporná a zavrženíhodná jako všechny jejich světové předobrazy dohromady, ačkoliv někteří z nich mohli být i naivní idealisté. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Což se v českých dějinách občas stává. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti.

Obecně zrady nelze označit za specifický národní, v tomto případě český fenomén. Zrada jako taková prostupuje veškerými dějinami celého lidstva od jejich prvního úsvitu, až po naši současnost. Lidská historie zná dobře své Hérostraty, Ravaillacy, Richardy III., maršály Neye, Charloty Cordayové, Alfrédy Dreyfuse, Jagy, Hamletovy strýce, maršály Pétainy, i Maty Hari a s nimi stejně tak celé legie jim podobných. Zrada samozřejmě není základním hybatelem českých dějin, nicméně je až příliš často spoluvytvářela. Kniha je však určená českému čtenáři, a proto v tomto prvním díle představujeme zrádce jeho rodu. Zrádci nikdy nebyli nevinnými kvítky, ale zavrženíhodnými jedinci. Češi samozřejmě měli a mají své hrdiny, ale stejně tak své zrádce.

Čtenář se v knize seznámí nejen s podrobným vylíčením uměleckých i osobních kariér čelných osobností populárního českého hereckého nebe od Emy Destinnové přes Ljubu Hermanovou, Miroslava Horníčka až k Miloši Kopeckému. Autor vypráví především o temných a vesměs dodnes diskutabilních, nejtajnějších stránkách jejich životů a duší, tak jak se mu je podařilo vystopovat, neboť právě tyto dodnes nezveřejněné skutečnosti je poznamenaly největší měrou. Autor u všech osobností, o nichž píše, uvádí zajímavé i dosud nepublikované podrobností, které jistě čtenáře zaujmou. Ke všem, o nichž vypráví, přistupuje citlivě a s osobním respektem, neboť nejednoho z umělců osobně znal. Tato publikace je ve svém celku autentickým pohledem do "zákulisí" českých umělců i do doby, ve které žili. Kniha je vybavená velkým množstvím obrazového materiálu.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočítatelnosti i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti. Malý výběr kapitol z této knihy: Brutus, Gaius Julius Caesar a jejich společní přátelé, Filip Sličný, Templáři a Jacques de Molay, Vladimír Uljanov a císařský generální štáb, Vidkum Quisling, Brežněv a Nulita S. Chruščov, Michail V. Grobačov, Boris Jelcin a nomeklatura a další...

HITLER PŘED BRANAMI je kniha, která se všem líbit nebude. Odmítnou ji především ti, kteří se stále brání pochopit a přijmout osm set let českoněmeckého spolužití v jedné zemi reálně, beze všech předpojatostí a bez veškerého na dané velké historické téma nabaleného balastu. Tento v české bibliografii naprosto ojedinělý literární dokument sice akcentuje povstání Němců v Čechách a na Moravě v roce 1938 a jejich cestu k němu, ovšem uvádí je na pravou míru expozicí předchozího bezmála celé jedno tisíciletí trvajícího národnostního konfliktu. Logicky a neodvratně eskalujícího až k nezpochybnitelnému konci českých Němců po roce 1945. Stejně tak se však ptá pro kterou z obou nacionalit bylo právě tohle nakonec větší neštěstí. V knize uvedené skutečnosti, objevy nových souvislostí a z nich plynoucí závěry jsou nabízeny srozumitelně, přehledně a se zcela současným objektivním nadhledem. Vážní zájemci o naznačené historické téma navíc uvítají bohatou faktografii, nezbytný aparát i rozsáhlou kolekci dobových fotografií, map a obrazových dokumentů. HITLER PŘED BRANAMI je spolu s tituly DRUHÁ REPUBLIKA - NULTÁ HODINA a HITLER v ČECHÁCH součástí volné tématické trilogie. Po BETONOVÉ ILUZI je to druhá kniha, kterou Václav Junek vydává v Nakladatelství OLYMPIA.

O mnichovské zradě, okleštění Československa v roce 1938 a jeho definitivním znásilnění fašistickým Německem v březnu 1939 byly napsány a vydány desítky knih. Ani jedna se však neorientuje na detailní analýzu cest samotného Adolfa Hitlera na území, které před záborem Sudet patřilo Československu. Historik Václav Junek rekonstruoval podle historických pramenů, minutu po minutě, hodinu po hodině průběh návštěv Hitlera v tehdejších Sudetech, v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Hitler zde všude strávil v letech 1938–1939 přesně 103 hodin. Jakými dopravními prostředky přijížděl, kým byl vítán, jaký byl jeho program, ale také třeba to, co a kde jedl, je výsledkem historického zkoumání, díky kterému vznikla tato unikátní publikace, která přibližuje Hitlerovy cesty slovem i obrazem. Všeobecně se ví, že trnem v oku Hitlera byl státní útvar Československé republiky. Jaký byl ale jeho skutečný vztah k Čechům a českému národu? Také o tom je tato kniha.

Jak už sám název a přebal knihy napovídají, je více než zřejmé, že rodinná historie světově proslulého a takřka nedotknutelného Václava Havla skrývá jedno velké tajemství. Žije mezi námi jeho biologický sourozenec, tedy třetí bratr Václava a Ivana, m už, který na rozdíl od těch dvou je znám jen velmi malému okruhu lidí a dlouhá léta byl na periférii zájmu? Proč nevystoupil ze stínu dříve? A proč se jeho slavný bratr Václav k němu nehlási? O tom je dokumentární rekonstrukce autorského týmu, který tuto knihu připravil k vydání.