Václav Junek strana 5 z 5

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.

Toto je skutečný příběh rudolfínské doby. Je to věrné vylíčení značně neveselých posledních dnů muže, který se přežil. Čtenář nahlédne do kontinuálního sledu fikcí a historických konstrukcí, které však mají společné to, že se samy o sobě reálně staly. Příběh se odehráva především v pitoreskní rudolfínské Praze se vším, co k tomuto tématu patří a tak, jak je stále všeobecně přijímáno. Vlastní story je nesena prostřednictvím historických postav, které však žijí, myslí a jednají tak, jako jednají jejich dnešní protějšky. Toto drama se odehrává v létech 1611 a 1612. Tedy v době mezi debaklem Pasovských v Čechách a smrtí Rudolfa II. Konečně právě tento císař, jeho reálný sebezáchovný plán, popis poslední fáze jeho prapodivného života a konečně i jeho neblahý osud jsou hlavními motivy knihy i jejího příběhu. Ačkoli nabízené vyprávění pracuje se známými a ověřenými fakty, je výjimečné tím, že tyto skutečnosti staví do nových souvislostí.

V listopadu 2015 uplyne od události, které se říká Bitva na Bílé hoře, tři sta devadesát pět let. Mnoho o ní víme už ze školních lavic, ale pouze okrajově, i když přece. Tato kniha se daleko šířeji zabývá prakticky vším, co předcházelo této jinak z vojenského hlediska nepříliš významné šarvátce, co se seběhlo kolem ní a co ji následovalo. Líčí tedy celý zajímavý a napohled až snad romantický úsek českých a evropských dějin mezi první polovinou 16. a počátkem 17. století – v dobových konsekvencích a často s uvedením souvisejících podrobností, záhadných zvratů a významných informací, které zpravidla nejsou všechny běžnému čtenáři známy. Zabývá se tedy teorií, praxí a vývojem renesančního umění války, také ovšem celou galerií císařů a králů i jejich dvorů, kamarily a panstva obou stran a vysvětluje pravou podstatu jejich konfliktů. Tedy to, proč se navzájem znepřátelili a co všechno za tím doopravdy bylo, popisuje postupnou cestu jich všech až k první velké válce evropských dějin a zároveň osvětluje osudovou neodvratnost této katastrofy. Velká část lidí, ale i některých odborníků se nedovede oprostit od obvykle účelové oficiální prezentace této bitvy, jak je jim předkládána po celé generace. Čtenáři budou žasnout nad skutečnou hloubkou jistých omylů. Název knihy OPRAVDU TEMNÁ BÍLÁ HORA? je otázkou právem. Konkrétní odpověď na ni se však nabízí populární, čtivou, ale důvěryhodnou formou na jejích stránkách.

Nová kniha Václava Junka přibližuje zajímavým způsobem osudy města Berouna na pozadí válečných dob od starověku po dnešek. Beroun byl jako město velice dobře opevněn a jeho fortifikace procházela pravidelnými úpravami a četnými vylepšeními. Důvodem byla jeho strategická pozice na cestě ze západu k Praze. Všechna nepřátelská vojska musela vždy projít přes toto město. Paradoxem ovšem je, že kromě dvou menších šarvátek v nedaleké Loděnici se o Beroun vlastně nikdy skutečně neválčilo. Publikace je doplněna řadou dobových fotografií, pohlednic a mapových příloh.

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo! Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul.

Životopisná kniha o výjimečné ženě, největší hvězdě českého prvorepublikového filmu. Kniha faktu o marných návratech a především o posledních několika měsících velkého života paní Adiny Mandlové. Součástí knihy je fotografická příloha.

Panzerzug - skutečný příběh nejen protektorátní

Panzerzug - skutečný příběh nejen protektorátní