Václav Junek strana 3 z 5

Osobnosti českých respektive československých prezidentů počínaje Masarykem a konce Zemanem jsou natolik odlišné, ze se snad ani nechce věřit v nějaké příbuzné genetické kořeny Jejich politické životopisy jsou dostatečně známy, méně se však literatura věnuje tomu, jací byli v soukromí, když se nemuseli stylizovat a neviděly je oči národa. S tím samozřejmě souvisí i místa KDE žili, jaké bylo jejich rodinné zázemí. Václav Junek si získal čtenáře už předchozí publikaci Slavné vily slavných. Tato kniha na ni volne navazuje jen s tím rozdílem, ze vniká do soukromí československých a českých prezidentů. Činí tak s autorovu schopnosti vyhmatnout ze soukromého života mužů, kteří tvořili naše dějiny, to podstatne. Ctive tak představuje prezidenty a jejich rodiny ve chvílích, kdy se nemusí stylizovat.

Celá oblast okolí Obersaltsbergu byla neprodyšně uzavřena a obsazena hlídkami z přilehlých kasáren. Na vrcholu alpského velikána zde totiž stálo monumentální sídlo Adolfa Hitlera, známé jako Berghof. Jak probíhala stavba, jaké události zde proběhly, čím se zde nejspíš Hitler zaobíral a proč byl nakonec jeho dům srovnán se zemí? Na to vše odpovídá kniha Václava Junka, která zároveň vyvrací řadu mýtů. Autor navštívil celou oblast několikrát a čerpal především z prací německých historiků a dobových materiálů. Kniha je bohatě ilustrována historickými i soudobými fotografiemi.

Historický triptych Václava Junka Rekviem za tři krále pojednává ve třech samostatných kapitolách o třech pozoruhodných a přesto tragických králích na českém trůnu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány Václavu IV., poslednímu českému králi s přemyslovskou krví, Rudolfu II. Habsburskému, velkodušnému sběrateli umění, který neuměl vládnout, a také Ferdinandovi V., poslednímu Habsburkovi, který si nasadil na hlavu korunu českých králů. Kniha je rozdělena do tří částí a doplněná o bohatý doprovod ve třech barevných přílohách.

Vlakem, na kole, autem, po řece, autobusem a také se tam chodí pěšky. To proto, abyste se dostali do ráje. Do úžasné vsi při Berounce, do zasněných údolí té skvělé řeky, do hlubokých lesů nad jejími zákruty a peřejemi, k tamním divokým skalám. Ale také na Štíhlici, ke Klíčavě, na prosluněné Noviny, k dalekým výhledům do kraje a třeba na starobylý Křivoklát. O všem tomto píši a také o tom, jak jsem to vídal jako kluk, jak ta místa vidím a vnímám dnes. Přijmete-li pozvání této knížky, nejenže budete nadšeni výlety, které vám v ní nabízím, ale především sami poznáte, že ten kraj, položený v Královském hvozdu, není o nic méně krásný, zajímavý a lákavý, než byl v dobách, o kterých si můžeme už jen vyprávět.

Některé domy mají zajímavé osudy, protkané s lidmi, kteří v nich žijí. Ve vile Addě žil po generace Fischlů-Rybičků, jejichž rodová linie sahá až do třináctého století. S původně kupeckou rodinou se čtenář však seznamuje v době 19. století, a to nejen v rodinné vile, ale také v kraji okolo Berounky a Kačáku. Jaké životní osudy, dramata i radosti potkají příslušníky této rodiny? Román Václava Junka je literární ságou ve stylu Forsythů, ovšem v ryze českém prostředí. Děj volně prochází dvacátým stoletím a v poněkud otevřeném konci přechází až do dnešních dnů. Na pozadí příběhu ožívají i skutečné události, místa a osobnosti Prahy a především Berounska.

Kniha je určena všem, kteří se v současné nebezpečné době dovedou zamyslet nad omylem, jehož důsledky pociťujeme dodnes. Protože duch Maginotova linie i její mnohočetná opakování v celém světě a zejména v Evropě s sebou neodvratně přinesly výrazné ohrožení demokracie už v letech 1939 až 1945. Tento OMYL ANDRÉ MAGINOTA tedy varuje před opakováním chyby, kterou beze sporu je povýšení pochybného ideálu nad realitu, jejíž respektování jediné přináší naději na úspěšné řešení jakékoli zásadní krize. Čtenář má jedinečnou možnost odpovědět si sám díky souvislé řadě ověřených faktů, historických dokladů a autentických dokumentů i rovněž dosud nezveřejněných obrazových materiálů na věčnou otázku co všechno neblahé, ne-li zničující může přinést náhrada dynamického vedení války, je-li nezbytná, pasívní statickou obranou.

K tématu Protektorát Böhmen und Mähren už přispělo svými díly mnoho autorů. Václav Junek dokonce opakovaně několika úspěšnými tituly. Nyní přináší čtenářům dosud samostatně nezpracované téma Protektorů, tedy těch, kteří měli za úkol udělat z našeho státu poslušného vazala Velkoněmecké říše. Jací však byli tito pohlaváři? A proč ani jeden z nich neuspěl? Právě to řeší Václav Junek v této publikaci prostřednictvím čtyř portrétů, v nichž se zabývá silnými i slabými stránkami těchto mužů. A aby téma bylo kompletní, vysvětluje v něm autor také celkové fungování Protektorátu a přibližuje jeho celkový aparát. Popis hlavních událostí Protektorátu je přirozeně samozřejmostí. Publikace je doplněna řadou fotografií a kromě nich také řadou tiskových příloh. Je první svého druhu na našem trhu.

Nová kniha Václava Junka přibližuje zajímavým způsobem osudy města Berouna na pozadí válečných dob od starověku po dnešek. Beroun byl jako město velice dobře opevněn a jeho fortifikace procházela pravidelnými úpravami a četnými vylepšeními. Důvodem byla jeho strategická pozice na cestě ze západu k Praze. Všechna nepřátelská vojska musela vždy projít přes toto město. Paradoxem ovšem je, že kromě dvou menších šarvátek v nedaleké Loděnici se o Beroun vlastně nikdy skutečně neválčilo. Publikace je doplněna řadou dobových fotografií, pohlednic a mapových příloh.

Nová kniha Václava Junka přibližuje zajímavým způsobem osudy města Berouna na pozadí válečných dob od starověku po dnešek. Beroun byl jako město velice dobře opevněn a jeho fortifikace procházela pravidelnými úpravami a četnými vylepšeními. Důvodem byla jeho strategická pozice na cestě ze západu k Praze. Všechna nepřátelská vojska musela vždy projít přes toto město. Paradoxem ovšem je, že kromě dvou menších šarvátek v nedaleké Loděnici se o Beroun vlastně nikdy skutečně neválčilo. Publikace je doplněna řadou dobových fotografií, pohlednic a mapových příloh.

Kniha CELÉ TO HNÍZDO MUSÍ HOŘET! je o nevyhnutelném konci celé předchozí koexistence Čechů s Němci – respektive o jejím skutečném finále v květnu roku 1945, které se přirozeně stalo fantómem za každého pozdějšího režimu u nás. Jinak řečeno, je o neveselém, tragickém, přitom ale naprosto neodvratném zakončení osmi století společného života obou těchto národů, jenž sice začal racionálně a účelově, pokračoval dlouho k relativní obapolné spokojenosti, skončil ale v krvi, zlu a vzájemném, jen těžko odpustitelném násilí. Tato kniha je však především velmi zajímavým pokusem popsat a vysvětlit tento dějinný zápas tentokrát z pozice těch, kteří jej prohráli. A vylíčit toto impozantní drama v poměrně širokém plánu prostřednictvím dílčích epizod - navíc seřazených za sebou tak, aby čtenáře provedly pražským, respektive českým květnovým povstáním poněkud jinak, než býval až dosud zvyklý. To ovšem nikoli proto, aby byli „naši“ a konečně i říšští Němci buď lacině adorováni, anebo (jak bývá v našich krajích bohužel běžné) aby byli a priori pomlouváni, tupeni a odsuzováni. Naopak proto, aby byli zejména českému čtenáři konečně představeni historicky co možná nejpřesněji, s nezbytným objektivním nadhledem a bez principiálních averzí. Tedy tak, aby mohl motivy jejich počínání zejména v květnu pětačtyřicátého roku když už ne přijmout, tedy alespoň pochopit. Imperativní název knihy sice opravdu je autentickou větou z německého rozkazu, podle něhož měla být Praha totálně zničena. Uvažovali tak ale všichni Němci v Čechách? Skutečně za sebou v této tehdy stále ještě i jejich vlasti chtěli nechat hřbitovy mrtvých, moře trosek a spálenou zemi? Anebo jim šlo mnohem spíš „jen“ o volný průjezd k vlastní záchraně v novém domově, který budou teprve muset začít hledat?

Názory na tuto knížku mohou být různé. Třeba už proto, že se – jak doufám – značně liší od literatury již vydané na obdobné téma. Jejím podtitulem by totiž mohlo být motto „Můj dům – můj hrad“, anebo povzdechnutí: „Všude je něco!“. Právě proto, že lidé jsme všichni, neseme s sebou každý často i hodně těžký náklad, přidělovaný nám životem, jenž žijeme. Stejně jako hrdinové, jimž se v této publikaci věnuji. Zejména z tohoto úhlu jsem hleděl na jejich domy a obydlí. Navíc s otázkou jak silně se jejich osudy otiskly v těchto zdech. Anebo jak naopak kvality jejich příbytků poznamenaly je. Dost možná, že se někde se čtenářem neshodneme. Už proto, že každý akceptuje sdělené i viděné jinak, obvykle po svém. Myslel jsem však svou věc dobře a budu si velmi vážit toho, jestliže alespoň trochu laskavý čtenář uzná, že jsem dělal, co jsem mohl.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby..." V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.