Václav Junek strana 4 z 5

Čtenář se v knize seznámí nejen s podrobným vylíčením uměleckých i osobních kariér čelných osobností populárního českého hereckého nebe od Emy Destinnové přes Ljubu Hermanovou, Miroslava Horníčka až k Miloši Kopeckému. Autor vypráví především o temných a vesměs dodnes diskutabilních, nejtajnějších stránkách jejich životů a duší, tak jak se mu je podařilo vystopovat, neboť právě tyto dodnes nezveřejněné skutečnosti je poznamenaly největší měrou. Autor u všech osobností, o nichž píše, uvádí zajímavé i dosud nepublikované podrobností, které jistě čtenáře zaujmou. Ke všem, o nichž vypráví, přistupuje citlivě a s osobním respektem, neboť nejednoho z umělců osobně znal. Tato publikace je ve svém celku autentickým pohledem do "zákulisí" českých umělců i do doby, ve které žili. Kniha je vybavená velkým množstvím obrazového materiálu.

Den co den míjíme bez zvláštního povšimnutí nekonečné množství budov, domů a staveb vůbec. Přesto jsou však mezi nimi mnohé, které si naši pozornosti naopak víc než zaslouží. Zejména proto, že se do jejich stěn a zdí provždy otiskly síly ducha, osudu a charakterů jejich svým způsobem velkých obyvatel. SLAVNÉ VILY SLAVNÝCH je kniha, která svého čtenáře neinformuje jen o uměnovědných či architektonických detailech pražských, respektive českých rodinných domů, chcete-li vil, nýbrž především o jejich osudech ve srozumitelném kontextu například s životními příběhy Martina Friče, Jana Wericha, Dr. Jaroslava Preisse, bratří Čapků, Vlasty Buriana, Miloše Havla, Lídy Baarové, Karla Svobody, Edvarda Beneše, Karla Gotta – plus dalších nejméně patnácti velkých českých osobností, dodnes právem hodných naší pozornosti. SLAVNÉ VILY SLAVNÝCH, vypravené společně s cenným dobovým, ale i současným původním fotografickým materiálem, jsou možná svérázným a u nás zatím neobvyklým, nicméně jednoznačně cenným příspěvkem do všeobecně žádané nabídky české memoárové literatury. Anebo, chcete-li, literatury faktu.

„Betonová iluze“ je unikátní kniha, která na celkem malé ploše jednoznačně a především srozumitelně uvádí na pravou míru svaté téma Československého stálého opevnění z let 1935 až 1938. Aniž se chce vysloveně dotknout tak četných zastánců tohoto osudového omylu, staví se vědomě proti meritu aktuální záplavy „bunkrologické literatury“ české i zahraniční. Přitom je cenná právě tím, že se tak děje kvalifikovaně, na základě naprosto reálných fakt, údajů a skutečností, především však věcně a bez jinak obvyklých emocí. Kniha sice na jedné straně podává běžný informativní přehled české i světové pevnostní tématiky, avšak právě na tomto věcném základě jednoznačně dokládá beznaděj a fatální neperspektivnost „fortifikačního šílenství“ jak v předválečné Evropě, tak – a to důrazně – v Československu konce třicátých let minulého století. K tomu s uvedením relevantních údajů o obou stranách potenciální fronty jednoznačně prezentuje katastrofu ze září 1938, právě jako přímý důsledek československé „betonové iluze“. Velkým přínosem knihy je vedle publikace detailních náčrtů, map, konkrétních souvisejících údajů a tematických dokumentů premiérová prezentace úctyhodného souboru původních, jedinečných fotografií opevnění, pořízených v Čechách, na Moravě a na Slovensku, také však v pevnostních pásmech západní Evropy, v běhu posledních třiceti let.

Není malých a velkých rolí, jsou jen malí a velcí herci, kteří je hrají. Přitom mnozí takoví jsou velcí nejen duchem, nýbrž také po těle. Kniha „13. komnaty herců gigantů“ se věnuje právě jim. Autor v této knize představuje poměrně rozsáhlou galerii umělců, nápad­ných už na první pohled vlastní fyzickou konstitucí, s respektem a s úctou ke každému z nich. Čtenář se dozví, jak se právě tito gigan­ti vyrovnávali nejen se svým „handicapem“, nýbrž také s nástraha­mi „Třináctých komnat“. Také oni jimi přirozeně trpěli, a mnozí z nich trpí dodnes. Publikace představuje reprezentativní kolekci herců a hereček, jež vesměs ani přes svou přirozenou impozantnost neztratili pranic z vlastní graciéznosti, talentu, ani předností ducha. To vše v oblou­ku, široce vyklenutém od 20. století až po naše časy. Jde o osob­nosti, které jsou českému divákovi blízké, jež si je oblíbil a jimž třeba i prostřednictvím tohoto vyprávění možná poprvé správně porozumí. V knize jsou zaznamenání i méně známí herci, kteří minimálně mají zaděláno, aby se za nějaký čas také stali giganty.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé. Už proto je pozoruhodné. jak zásadně se tento napohled drobný, nenápadný, zranitelný a fyzicky předčasně zestárlý muž zapsal do moderních českých dějin. Dokonce porovnatelně s jeho programově mnohem většími velikány. Do jisté míry už za svého života (ale především poté) skutečným strůjcům historie posloužil. Neboť se právě jim prakticky v každé době, počínaje už rokem 1939, velmi dobře hodil – jako příměr, jako příklad, jako symbol pro ten který myšlenkový směr, odkaz či aktuální politický záměr. Anebo jako alibi, to jistě jak komu. Posláním této knihy není jen tak jednoduše se přiklonit k jedné či druhé straně. Jejím hlavním záměrem je ukázat dr. Emila Háchu ve srozumitelné podobě. Proto veškeré informace o něm uvádíme bez emocí, s maximálně možnou měrou objektivity a co nejpřehledněji, aby si čtenář mohl utvořit vlastní úsudek.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby..." V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Názory na tuto knížku mohou být různé. Třeba už proto, že se – jak doufám – značně liší od literatury již vydané na obdobné téma. Jejím podtitulem by totiž mohlo být motto „Můj dům – můj hrad“, anebo povzdechnutí: „Všude je něco!“. Právě proto, že lidé jsme všichni, neseme s sebou každý často i hodně těžký náklad, přidělovaný nám životem, jenž žijeme. Stejně jako hrdinové, jimž se v této publikaci věnuji. Zejména z tohoto úhlu jsem hleděl na jejich domy a obydlí. Navíc s otázkou jak silně se jejich osudy otiskly v těchto zdech. Anebo jak naopak kvality jejich příbytků poznamenaly je. Dost možná, že se někde se čtenářem neshodneme. Už proto, že každý akceptuje sdělené i viděné jinak, obvykle po svém. Myslel jsem však svou věc dobře a budu si velmi vážit toho, jestliže alespoň trochu laskavý čtenář uzná, že jsem dělal, co jsem mohl.

Kniha CELÉ TO HNÍZDO MUSÍ HOŘET! je o nevyhnutelném konci celé předchozí koexistence Čechů s Němci – respektive o jejím skutečném finále v květnu roku 1945, které se přirozeně stalo fantómem za každého pozdějšího režimu u nás. Jinak řečeno, je o neveselém, tragickém, přitom ale naprosto neodvratném zakončení osmi století společného života obou těchto národů, jenž sice začal racionálně a účelově, pokračoval dlouho k relativní obapolné spokojenosti, skončil ale v krvi, zlu a vzájemném, jen těžko odpustitelném násilí. Tato kniha je však především velmi zajímavým pokusem popsat a vysvětlit tento dějinný zápas tentokrát z pozice těch, kteří jej prohráli. A vylíčit toto impozantní drama v poměrně širokém plánu prostřednictvím dílčích epizod - navíc seřazených za sebou tak, aby čtenáře provedly pražským, respektive českým květnovým povstáním poněkud jinak, než býval až dosud zvyklý. To ovšem nikoli proto, aby byli „naši“ a konečně i říšští Němci buď lacině adorováni, anebo (jak bývá v našich krajích bohužel běžné) aby byli a priori pomlouváni, tupeni a odsuzováni. Naopak proto, aby byli zejména českému čtenáři konečně představeni historicky co možná nejpřesněji, s nezbytným objektivním nadhledem a bez principiálních averzí. Tedy tak, aby mohl motivy jejich počínání zejména v květnu pětačtyřicátého roku když už ne přijmout, tedy alespoň pochopit. Imperativní název knihy sice opravdu je autentickou větou z německého rozkazu, podle něhož měla být Praha totálně zničena. Uvažovali tak ale všichni Němci v Čechách? Skutečně za sebou v této tehdy stále ještě i jejich vlasti chtěli nechat hřbitovy mrtvých, moře trosek a spálenou zemi? Anebo jim šlo mnohem spíš „jen“ o volný průjezd k vlastní záchraně v novém domově, který budou teprve muset začít hledat?

Historický triptych Václava Junka Rekviem za tři krále pojednává ve třech samostatných kapitolách o třech pozoruhodných a přesto tragických králích na českém trůnu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány Václavu IV., poslednímu českému králi s přemyslovskou krví, Rudolfu II. Habsburskému, velkodušnému sběrateli umění, který neuměl vládnout, a také Ferdinandovi V., poslednímu Habsburkovi, který si nasadil na hlavu korunu českých králů. Kniha je rozdělena do tří částí a doplněná o bohatý doprovod ve třech barevných přílohách.

Celá oblast okolí Obersaltsbergu byla neprodyšně uzavřena a obsazena hlídkami z přilehlých kasáren. Na vrcholu alpského velikána zde totiž stálo monumentální sídlo Adolfa Hitlera, známé jako Berghof. Jak probíhala stavba, jaké události zde proběhly, čím se zde nejspíš Hitler zaobíral a proč byl nakonec jeho dům srovnán se zemí? Na to vše odpovídá kniha Václava Junka, která zároveň vyvrací řadu mýtů. Autor navštívil celou oblast několikrát a čerpal především z prací německých historiků a dobových materiálů. Kniha je bohatě ilustrována historickými i soudobými fotografiemi.

Životopisná kniha o výjimečné ženě, největší hvězdě českého prvorepublikového filmu. Kniha faktu o marných návratech a především o posledních několika měsících velkého života paní Adiny Mandlové. Součástí knihy je fotografická příloha.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočitatelností i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. V českých dějinách to vesměs byla kvítka o nic méně odporná a zavrženíhodná jako všechny jejich světové předobrazy dohromady, ačkoliv někteří z nich mohli být i naivní idealisté. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Což se v českých dějinách občas stává. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti.

Osobnosti českých respektive československých prezidentů počínaje Masarykem a konce Zemanem jsou natolik odlišné, ze se snad ani nechce věřit v nějaké příbuzné genetické kořeny Jejich politické životopisy jsou dostatečně známy, méně se však literatura věnuje tomu, jací byli v soukromí, když se nemuseli stylizovat a neviděly je oči národa. S tím samozřejmě souvisí i místa KDE žili, jaké bylo jejich rodinné zázemí. Václav Junek si získal čtenáře už předchozí publikaci Slavné vily slavných. Tato kniha na ni volne navazuje jen s tím rozdílem, ze vniká do soukromí československých a českých prezidentů. Činí tak s autorovu schopnosti vyhmatnout ze soukromého života mužů, kteří tvořili naše dějiny, to podstatne. Ctive tak představuje prezidenty a jejich rodiny ve chvílích, kdy se nemusí stylizovat.

O mnichovské zradě, okleštění Československa v roce 1938 a jeho definitivním znásilnění fašistickým Německem v březnu 1939 byly napsány a vydány desítky knih. Ani jedna se však neorientuje na detailní analýzu cest samotného Adolfa Hitlera na území, které před záborem Sudet patřilo Československu. Historik Václav Junek rekonstruoval podle historických pramenů, minutu po minutě, hodinu po hodině průběh návštěv Hitlera v tehdejších Sudetech, v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Hitler zde všude strávil v letech 1938–1939 přesně 103 hodin. Jakými dopravními prostředky přijížděl, kým byl vítán, jaký byl jeho program, ale také třeba to, co a kde jedl, je výsledkem historického zkoumání, díky kterému vznikla tato unikátní publikace, která přibližuje Hitlerovy cesty slovem i obrazem. Všeobecně se ví, že trnem v oku Hitlera byl státní útvar Československé republiky. Jaký byl ale jeho skutečný vztah k Čechům a českému národu? Také o tom je tato kniha.

Den co den míjíme bez zvláštního povšimnutí nekonečné množství budov, domů a staveb vůbec. Přesto jsou však mezi nimi mnohé, které si naši pozornosti naopak víc než zaslouží. Zejména proto, že se do jejich stěn a zdí provždy otiskly síly ducha, osudu a charakterů jejich svým způsobem velkých obyvatel. SLAVNÉ VILY SLAVNÝCH je kniha, která svého čtenáře neinformuje jen o uměnovědných či architektonických detailech pražských, respektive českých rodinných domů, chcete-li vil, nýbrž především o jejich osudech ve srozumitelném kontextu například s životními příběhy Martina Friče, Jana Wericha, Dr. Jaroslava Preisse, bratří Čapků, Vlasty Buriana, Miloše Havla, Lídy Baarové, Karla Svobody, Edvarda Beneše, Karla Gotta – plus dalších nejméně patnácti velkých českých osobností, dodnes právem hodných naší pozornosti. SLAVNÉ VILY SLAVNÝCH, vypravené společně s cenným dobovým, ale i současným původním fotografickým materiálem, jsou možná svérázným a u nás zatím neobvyklým, nicméně jednoznačně cenným příspěvkem do všeobecně žádané nabídky české memoárové literatury. Anebo, chcete-li, literatury faktu.