Dora Kaprálová

Kniha o bílé a černé magii, smyslu psaní, životě mouchy a hypnotizérovi, o mariborském zázraku. Stroboskopicky rozostřená milostná novela plná magického realismu. Advokacie mouchy domácí. Hyperrealistický text brojící proti digitálním parazitům světa, oslava lásky, té nejvyšší hypnózy.

Komplet třiceti tematicky rozmanitých povídek, které vycházely jako součást magazínu Reportér. Mistři světa - JAROSLAV RUDIŠ Expres do ráje - EVA TURNOVÁ I tento den bude součástí příběhu - PETR BORKOVEC Pondělí ráno - PETRA SOUKUPOVÁ Alex je ta hlava - MARTIN GOFFA Svatební povídka - JIŘÍ KRATOCHVIL Edova jawa - MARKÉTA PILÁTOVÁ Diamantová svatba architekta Meiera - PAVEL KOHOUT Čudočka - HANA LUNDIAKOVÁ Milion oktávií - MICHAL KAŠPÁREK Nedělej to doma - IRENA DOUSKOVÁ Hotel Svidník - PETR PLACÁK Vzpomínka, pro kterou se chystám zemřít - ANNA BOLAVÁ Jiné světy, jiné životy - IVAN BINAR Nový vesmír - MARKÉTA BAŇKOVÁ Parzifallův pád - PETR STANČÍK Konopnice - ALENA MORNŠTAJNOVÁ Hladový host - MILOŠ URBAN Kde je Wong? - BIANCA BELLOVÁ Stříbro z ostrova Texel - JÁCHYM TOPOL Kotva - PAVLA HORÁKOVÁ Údolí smrti - MILOŠ DOLEŽAL Jedna noc - MILENA HOLCOVÁ To se přece neříká, tati! - KAROL SIDON Fronta na začátek - RADKA TŘEŠTÍKOVÁ Praha–Paříž, a zpět - JAN VODŇANSKÝ Obřad - SÁRA VYBÍRALOVÁ Řeči - MICHAL ŠANDA V náručí Piny Bausch - DORA KAPRÁLOVÁ A most unusual gin - EMIL HAKL.

V povídkovém souboru Ostrovy tematizuje Dora Kaprálová na intimních příbězích ohraničenost ostrovů. Ne topograficky, ale především ve všech smyslech ostrovanství, izolovanosti, ohraničenosti. Tucet povídek a příběhů opisují rafinovaně autofikční světy Kaprálové, ale především lidské osudy plné enápadných zlomů a nečekaných setkání, ze kterých mrazí, a které současně dojímají svou autentickou nepatetičností a jemným humorem. V politice je láska a láska je v politice, zvlášť děje-li se to vše tady a teď, ve střední Evropě, která leží stále a stále víc na východě.

Průzračné i křehké, jedovaté i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech vždy tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s živou dychtivostí po dalším setkání.

Van Egy nő. Dora Kaprálová olvasta. Tán megszerette. Aztán viszonyuk lett. 66 napos. Ezeken a napokon ez a nő felírta a lapra: Van egy férfi (vagy nyelv, vagy valami más). Közük lett egymáshoz. Így egyszerre minden más lett. Az irodalom sorsa már csak ilyen, variációk végtelen stafétája. Az egyik férfi adja a másiknak a stafétát, és aztán mind bekerülnek a kötetbe. Vagy talán csak egy férfi, ez a több alakban létező és megfoghatatlan...Semmi analízis, pszicho- vagy szociodráma. Életképek. Nagyot mondunk: maga a szerelem. A viszony. A köz. Dora Kaprálová 1975-ben született Brünnben. Dramaturg és forgatókönyvíró szakon végzett. Irodalomkritikus, publicista, dráma- és prózaíró, dokumentumfilm készítő. Néhány évig rendszeresen írt glosszákat és recenziókat a Mladá Fronta számára. Számos rádiós dokumentumműsor szerzője. 2007 óta Berlinben él családjával.

Průzračné i křehké, jedovaté i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech vždy tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s živou dychtivostí po dalším setkání.