Arnošt Lustig strana 6 z 7

Arnošt Lustig ve svých dílech čerpá především z vlastní životní zkušenosti. Hrůza holokaustu se stala hlavním tématem jeho tvorby. Zachycuje osudy mladých dívek, žen a starých lidí. Ve svých prózách hledá smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.

Novela Propast je román jedné vteřiny. Příběh pádu mladého vojáka na dno horské rokliny, kde se mu v posledních chvílích života vrací vzpomínky na koncentrační tábor, mrtvou maminku, se kterou se radí, a dívky, u kterých dodatečně objevuje duši, slité do obrazu snové koupající se dívky. Román o doteku, tělesnosti a bytostné touze muže zemřít v ústech dívky. Příběh o moudrosti matky, která se v dětech neztrácí a nesmrtelnosti mrtvých, dokud žije někdo, kdo na ně vzpomíná.

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva – Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů. Čtenář tak má možnost porovnat jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.

Hodnota Lustigových povídek spočívá i v tom, že i v terezínském ghettu, v lágrech evokují každodennost, že uprostřed utrpení a lidských tragédií dokázaly zachytit žízeň po životě, nezničitelný zázrak života, a právě toto sdělení propůjčuje autorovu zážitku holocaustu neskutečnou sílu. Jako by svými povídkami Lustig říkal: život je všude - tato deviza se náhodou ve stejném čase programově objevila v názvu rukopisného sborníku, v němž se sešli Kolář se Škvoreckým, Hiršal s Julišem, Zábrana s Havlem. Uprostřed padesátých let byl ve vzduchu společný životní pocit, třeba pramenil z nestejné zkušenosti - pohlédneme-li za hranice, nejpopulárněji se formoval v neorealismu, nikoli náhodou také zhruba deset let po válce. I Arnošt Lustig vydal svědectví, když dozrál a pochopil, že ho může nejpravdivěji zprostředkovat jenom s odstupem a jenom psaním, jež mu poskytuje svobodu dostat se skutečnosti pod povrch a sdělit pravdu o základních hodnotách života, o jeho étosu. Proto není jeho dílo nikdy hotové, v každém novém vydání je doplňuje o nové detaily a obsahy, aby bylo co nejpravdivější. Aby v podtextu dokázalo varovat před ideologií nenávisti, jež přesvědčivě nezobrazena by byla stěží pochopitelná, a tragedie by se mohla kdykoli znovu opakovat.

Autor sám v úvodu prohlásil:“Tahle knížka vznikla nápadem nakladatele Andreje Šťastného vybrat ze všech mých knih citáty, které si to zaslouží. Také podpořit studenty, protože některé knížky, z nichž citáty pocházejí, jako Kateřina Horovitzová a další, se staly školní četbou a předlohou k maturitním otázkám. Je určena i starším čtenářům, kteří mají maturitu dávno za sebou, a mladším, kteří k ní mají daleko, a koneckonců i těm, kteří žádnou maturitu nepotřebují, a z jejichž citátů by se také dala sestavit podobná knížka.“

Nakladatelství Franze Kafky se v tomto roce rozhodlo znovu vydat jednu z prvních a nejzásadnějších knih Arnošta Lustiga. Jsou to Démanty noci vycházející již potřetí v rozšířeném souboru jedenácti strhujících povídek z koncentračních táborů, transportů smrti i pražského květnového povstání. Lustig věnuje knihu parašutistům operace Anthropoid, kteří hrdinně zemřeli po vykonání atentátu na Reinharda Hendricha. Knihou chce uctít tyto hrdiny a také všechny oběti války.

Autobiografie legendárního českého spisovatele. Výborná a stále překvapující kniha obsahuje i řadu unikátních portrétů osobností světového významu, které autor osobně poznal. Je zároveň rozsáhlou freskou života druhé poloviny 20. století. Nové upravené vydání vzpomínkové knížky vypráví o autorově dětství v Praze, jeho novinářských i spisovatelských začátcích i celoživotní cestě světem, na níž potkal Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Che Guevaru, Miloše Formana a mnoho dalších.

Cirkusová krasojezdkyně a prostitutka, dvacetiletá Soňa Inge Grossová řečená Tanga, musí čelit v terezínském ghettu nejen své minulosti, ale i nejisté budoucnosti. Dění kolem sebe měří perspektivou koní, jediných bytostí, se kterými se sžila a jimž porozuměla. Jejich volnost a nespoutanost jí o to tragičtěji připomínají vězení, nesvobodu a pokřivené vztahy, jejichž příčinou není pokaždé jenom válka.

Nakladatelství Franze Kafky se v tomto roce rozhodlo znovu vydat jednu z prvních a nejzásadnějších knih Arnošta Lustiga. Jsou to Démanty noci vycházející již potřetí v rozšířeném souboru jedenácti strhujících povídek z koncentračních táborů, transportů smrti i pražského květnového povstání. Lustig věnuje knihu parašutistům operace Anthropoid, kteří hrdinně zemřeli po vykonání atentátu na Reinharda Hendricha. Knihou chce uctít tyto hrdiny a také všechny oběti války.

Soubor povídek Démanty noci, které nedávno zesnulý autor Arnošt Lustig napsal na základě svých válečných prožitků a vydal v Mladé frontě již v roce 1958. Démanty noci také v roce 1964 zfilmoval režisér Jan Němec a Arnošt Lustig spolupracoval na scénáři. Tato kniha patří k vrcholům Lustigovy tvorby, byla přeložena do několika jazyků. Autorovi se v Démantech noci podařilo zachytit mladé hrdiny uprostřed kruté doby, kteří si ovšem zachovávají lidskou důstojnost. Ukazuje nám ony záblesky démantů čistých srdcí v temnu noci všeobecné beznaděje, což je téma aktuální i dnes. Neboť stále jde v životě o to samé – o vítězství lidskosti nad lhostejností, statečnosti nad zbabělostí a naděje nad rezignací.

Ačkoliv Arnošt Lustig většinu svých děl stále doplňuje, tato novela zůstala již od roku 1964, kdy vyšla poprvé, téměř netknutá. I tento fakt svědčí o tom, že jde o dokonalé dílo, jedno z nejlepších, které tento český spisovatel napsal. Skupina dvaceti bohatých židovských obchodníků pod vedením pana Cohena je jakoby nedopatřením odvezena z Itálie do koncentračního tábora. V průběhu vyjednávání o výměně za německé zajatce jim nacisté, zastoupení úlisným panem Brenskym, slibují, že za milion švýcarských franků je všechny, včetně mladé tanečnice Kateřiny Horovitzové, odvezou vlakem až k americké lodi… Silný příběh, kde fanatismus dostane zaslouženou lekci od toho nejslabšího protivníka.

Do tohoto souboru vybral Arnošt Lustig nedlouho před smrtí své dvě povídky Poslední den ohňů a Chvíle hned po ránu, další dvě povídky přidala jeho dcera Eva – Bílý vítr a Sláva Chaima Steina. Vznikla tak výjimečná sbírka raných textů obou spisovatelů. Čtenář tak má možnost porovnat jak či zda Lustig ovlivnil tvorbu své dcery.

Další kniha ze sebraných spisů Arnošta Lustiga, unikátní doplněné vydání. Můj známý Vili Feld je příběh o člověku, který kdysi slíbil pomoc emigrantovi v nouzi, nesplnil slovo a trápí ho celoživotní výčitky svědomí. Když později hodnotí svůj život a sčítá klady a zápory svých činů, nesplněné slovo zeje v tomto výčtu jako černá díra. Kniha je duševní mapou dvou lidí, jejichž osudy se na několik dnů nakrátko střetly v Římě roku 1950 a kteří již nikdy neměli příležitost se znovu setkat.  

Ke svému doma i v zahraničí vysoce ceněnému dílu připojil Arnošt Lustig román Krásné zelené oči. Tento román je kladně hodnocen kritikou i čtenáři v USA a Velké Británii, kde v roce 2000 vyšel vůbec poprvé. Pro české vydání autor knihu zrevidoval a doplnil o pasáže, které v zahraničí publikované dílo neobsahovalo. V roce 2003 byl román navržen na Pulitzerovu cenu. Zelené oči má patnáctiletá Kůstka, Hanka Kaudersová, plachá zrzka, která jako jediná z rodiny ušla smrti v Auschwitz-Birkenau. Lustigova próza je výrazná svým napínavým příběhem, který se odehrává převážně v polním nevěstinci, zároveň je však úsporná a zdrženlivá, pokud jde o líčení fyzické a duchovní krutosti.

Lustigův román Dita Saxová byl vydán roku 1963 v nakladatelství Československý spisovatel. V češtině a četných překladech pak vyšel ve světě ještě několikrát. V roce 1979 jej vydali i manželé Škvorečtí v Torontu. Román patří k vrcholům Lustigovy tvorby a právem se řadí k největším klenotům světové poválečné literatury. V této doplněné podobě vychází poprvé. Spisovatelovy úpravy týkající se rozsahu i hloubky zpracování podtrhují význam tématu, které po celý život neopustil a jež je stále povážlivě aktuální i v dnešní době.

Colette Cohenová, devatenáctiletá belgická židovka s démantem pod jazykem, je zmítána mezi hlubokým milostným citem a brutálním sexuálním násilím. Dvě podoby lásky tak odlišné a tak podobné jako pravda a lež. Milostný příběh z prostředí osvětimského lágru je tak i příběhem o zmatení všech lidských hodnot, kdy je jen tenká hranice mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, láskou a nenávistí.