William Shakespeare strana 21 z 43

V poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože ty si každá doba a každá společnost, včetně té dnešní, vždycky napíše sama.“

Shakespearova komedie Něco za něco (Measure for Measure, 1603) patří k tak zvaným temným či hořkým komediím. Odehrává se ve Vídni a jejím hlavním tématem je korupce. Hra velmi výmluvně dokládá známé přísloví, že moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.

Bár az uralkodó kifejezetten távollétével tüntet, mégis királydrámát látunk – hiszen magyarul így nevezzük a korszak legnépszerűbb műfaját, a történelmi drámát, amely jelen esetben olyan súlyos és örökké érvényes kérdéseket vizsgál, mint például a törvénytisztelet, az állam és egyház viszonya vagy éppen az idegengyűlölet; Morus Tamás mártír szent életéből vett események füzérén keresztül.Noha rekordszámú, ötvenkilenc beszélő szereplőjével korának legnagyobb szabású színdarabjaként készült, sokáig elhanyagolták ezt az egyetlen, letisztázatlan, megrongálódott kéziratban fennmaradt művet, kapásból előadhatatlannak ítélve, ám azóta számos jelentős színtársulat, köztük a Royal Shakespeare Company bizonyította, hogy igenis előadható és előadásra érdemes darab (annál is inkább, mert így még a cenzúra által eredetileg törlésre ítélt részek is fennmaradtak), hiszen a kor öt legszellemesebb szerzőjének közös munkája.

Mladý kupec Bassanio premrhal všetok svoj majetok a zo zložitej situácie mu pomôže len sobáš s krásnou Portiou. Ak sa však chce uchádzať o jej ruku, potrebuje peniaze. Jeho priateľ, vážený kupec Antonio sa zaňho zaručí u starého úžerníka Shylocka a hoci potrebné peniaze pre Bassania získa, dostane sa do ťažkostí, lebo pôžičku nedokáže vrtátiť včas. Chamtivý Shylock trvá na dodržaní podmienok dohody a cena, ktorú má Antonio zaplatiť, je naozaj vysoká.

A kései Shakespeare manierista színművének fordítása babitstól.

Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.

Půvabně hravá méně známá Shakespearova komedie, ve které si trojice mladých mužů slíbí, že se tři roky budou věnovat pouze filozofii a nepohlédnou na žádnou ženu, vychází v působivém překladu Josefa Topola jako 90. svazek edice D.

V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: V čem tedy vlastně spočívá výjimečnost a originalita Shakespearových sonetů? Zdá se, že především v tom, že Shakespeare byl, na rozdíl od velké většiny ostatních autorů sonetů, především dramatický a divadelní básník. Ona komůrka či básnický prostor shakespearovského sonetu, co měří na šířku pět stop a na výšku čtrnáct řádků, je vlastně malé shakespearovské jeviště a každé slovo v něm je herec a každý verš pak divadelní part. A na tomto stísněném, přesně vymezeném prostoru, na tomto malém jevišti světa Shakespeare předvádí, co umí. (...) Právě v tomto neobyčejně širokém rejstříku emocí a vášní, v téměř všeobsáhlé zkušenosti lásky spočívá originalita Shakespearových sonetů především. Shakespearovy Sonety jsou knihou dobré lásky, ale také lásky bolestné, ba mučivé, vypovídají o lásce erotické i platonické, o lásce věrné i nevěrné, o lásce ryzí i o lásce zrazované a neustále zraňované, o lásce sobecké, ale také o lásce nesobecké, obětující se a sebepopírající, o lásce, která dokáže všechno dávat a nebrat nic. (...) Každý Shakespearův sonet lze chápat jako rozhovor či jako dopis ve verších, celou jeho sonetovou sbírku jako básnickou korespondenci. Žádné Velké Umění, v němž promlouvá Bard či Klasik. Spíš příležitostná poezie, jakési básnické dopisy. Tak trochu sváteční shakespearovská pošta. Žádné velké myšlenky, žádné věčné pravdy. Jen paradoxy konkrétního bytí.

Shakespearova pozdní hra Perikles je především příběh o Dobru a Zlu, o Ctnosti a Hříchu, o lidském údělu. Příběh, který se kdysi vyprávěl na tržištích v Lepantu. Příběh připomínající Homérovu Odysseiu, středověká mirákula i kramářské písně a pouliční balady. Prastarý, prazákladní příběh, příběh starý ne několik set, ale několik tisíc let. Takové příběhy nelžou, i když se v nich dějí zcela nepravděpodobné, neuvěřitelné, ba zázračné věci.

"Shakespeare minden darabja, még a legsötétebbek is, át meg át vannak szőve humorral, vagy ha tetszik, iróniával, gúnnyal, fonáksággal. Ő láthatólag azt akarta, hogy a közönség bizonyos időközönként nevessen, néha felszabadultan, néha - mint például a Hamletben többnyire - szorongva és kínosan" - írta Shakespeare-fordításairól Nádasdy Ádám. Shakespeare Hamletjét könnyen forgatható, zsebre vágható változatban, rövid utószóval jelenteti meg a Magvető Kiadó. Színház előtt és után kötelező!

Tento soubor vybral, přeložil a doslovem opatřil překladatel a znalec Shakespearova díla Martin Hilský. Ve svém doslovu píše: „Každý ze Shakespearových sonetů lze chápat jako rozhovor či jako dopis ve verších, celou jeho sonetovou sbírku pak jako básnickou korespondenci. Žádné Velké Umění, v němž promlouvá Bard či Klasik. Spíš příležitostná poezie, dopisy pro všední den. Shakespearovy Sonety jsou především knihou lásky, a možná právě proto vycházejí od roku 1609, kdy vyšly prvně, neustále.“

Citáty z Shakespearových dramat o nejvyšším lidském citu doplněné překrásnými fotografiemi. Poznámky a výroky světového dramatika o lásce připravil prof. Hilský, přední překladatel a znalec Shakespearova díla.