Josef Škvorecký strana 4 z 7

Nový detektivní příběh z kanadského Toronta nás opět zavede do známého prostředí českých emigrantů. Od chvíle, kdy v bytě manželů Lomnických došlo k vraždě mladé dívky, uplynulo deset let. Anna a Tony stojí však znovu před vážným problémem. V okolí jejich přátel došlo ke zločinu a mezi podezřelými jsou i blízcí lidé Anny a Tonyho.

Autentické zvukové záznamy vzpomínek velké hvězdy české kinematografie. V roce 1974 přiletěl Josef Škvorecký z Kanady na Maltu do domu Adiny Mandlové a několik dnů s ní nahrával rozhovor, který měl sloužit jako pracovní podklad pro knihu vydanou nakladatelstvím manželů Škvoreckých pod názvem Adina Mandlová - Dneska už se tomu směju. Záznam na 11 kazetách později věnoval Josef Škvorecký Ondřeji Suchému, který podle těchto zvukových materiálů napsal knihu Čemu se smála Adina Mandlová. Tyto kazety vycházejí nyní, po úpravě maximálního čištění a střihu, v kompletu 3CD, navazujícím na předchozí podobné album Případ Lída Baarová. I zde ruší vyprávění, zamýšlené pouze jako technická pomůcka pro knihu, okolní zvuky, zvony, hovor u vedlejšího stolu a podobně. Vyprávění herečky je však maximálně autentické, ona sama fascinuje přirozeností a nesmírnou inteligencí. Dozvídáme se velké množství zajímavých informací ze světa českého filmu dvacátých až čtyřicátých let v nekonvenčním toku myšlenek této velké prvorepublikové filmové hvězdy. Kromě podrobností k jednotlivým filmům z její kariéry se dozvíme i řadu dosud neznámých sdělení z dalšího poválečného života zajímavé ženy, která kromě krásy zdědila i nesmírný smysl pro humor.

Josef Škvorecký a Zdena Salivarová opět prokázali své vypravěčské mistrovství a zároveň potvrdili své výsadní postavení mezi klasickými autory novodobé české literatury. Josefu Škvoreckému se navíc podařilo úspěšně navázat na detektivky, které vydal s Janem Zábranou a které se ve své době staly literární senzací. Tentokrát nás autoři zavedou do prostředí českých exulantů a emigrantů v Torontu po roce 1968. Lyrický detektivní příběh je napsaný s jemným smyslem pro humor, v němž ale samozřejmě nechybí ani pořádná dávka napětí...

Komunitou českých emigrantů v Torontu otřese vražda turistky z Prahy, která do Kanady přijela na návštěvu. Vyšetřování se ujímá detektiv Harold Sinclair, ale není sám, kdo po vrahovi mladé ženy pátrá. Na vlastní pěst se po pravdě pídí i Anna Lomnická, česká hraběnka, která v Kanadě žije se svým manželem, dcerkou a nevítanou nájemnicí. Co zprvu vypadá jako obyčejná loupežná vražda, se ukáže být mnohem komplikovanější. Jenže kdo by chtěl Češce na výletě ublížit? A proč? Josef Škvorecký a Zdena Salivarová rozehrávají mistrnou partii, ve které se nešetří napětím a nečekanými zvraty, ale ani laskavým humorem.

V létě v roce 1982 se ve španělském Alicante v letním bytě MUDr. Dohnala setkala Lída Baarová (7. září 1914, Praha – 27. října 2000, Salcburk) se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Všichni byli emigranti z Československa a trávili spolu několik dní příjemným a zajímavým hovorem, věnovaným dramatickým zvratům v životě slavné herečky. Zřejmě poprvé (a nejspíš naposled) tu Lída Baarová mluví opravdu upřímně. Josef Škvorecký si z hovorů pořizoval amatérský zvukový záznam, který hodlal literárně zpracovat. Kniha skutečně o půl roku později vyšla v nakladatelství Sixty–Eight Publishers, Corp. Pod názvem Lída Baarová Útěky (1983). Dvanáct magnetofonových kazet, na kterých je zachycena celá hereččina pravdivá zpověď, věnoval později Josef Škvorecký Ondřeji Suchému. Z celkem osmnácti hodin vznikl nyní komplet 3CD (scénář střihů Naďa Dvorská), zachycující v chronologickém sledu životní osudy této slavné české hvězdy předválečného a válečného filmu (natočila za celý svůj život celkem 70 filmů). V roce 1982, kdy byl záznam pořízen, neměla problém s otevřeností svého vyprávění. Po roce 1990 však vzala své přiznání zpět a snažila se vše, co Josefu Škvoreckému sdělila, popřít. Nyní je možnost poslechnout si podstatné pasáže z její zpovědi – bez „autocenzury“. Vyprávění Lídy Baarové je doprovázeno třemi filmovými písněmi z let 1934-1940 v jejím podání. Pravdivá zpověď hvězdy předválečného a válečného filmu. Autentický zvukový záznam z roku 1982.

Dnes už kultovní a také světově proslulý román Josefa Škvoreckého, jednoho z nejvýraznějších autorů české moderní literatury, zobrazuje osm posledních dnů druhé světové války na malém městě viděných očima dospívajících „pásků“, kteří se vysmívají falešným frázím a zdánlivě ušlechtilým gestům, ať už znějí srdečně vlastenecky, anebo pateticky revolučně. Teatrálnímu revolučnímu vzepětí svých otců proti kapitulujícím Němcům se kluci neubrání a Danny s kamarádem dokonce – spíš náhodou – zlikviduje německý tank a vítá Rudou armádu. Všeobecný nával vlasteneckého nadšení a výjevy mučení německých vojáků, kteří nestačili utéct, ho ale odpuzují a do mysli se mu vtírá obava ze sovětských vojáků, jejichž příchod už zmobilizoval místní komunisty. Škvoreckého román přinesl ve své době nejen převratný generační, nelítostně realistický a nemoralizátorský pohled na historické události, ale též sugestivně podanou psychologickou sondu do duše dospívajícího mladíka, jehož životní náplní byli dosud jen kamarádi, jazz a touha po Ireně, nedosažitelné lásce. Jazyk románu je živý a autentický, nesvázaný konvencemi. Režim autora za to vše pobouřeně odsoudil a zatratil, naopak čtenáři dílo uvítali s nadšením.

Čtenářsky vděčné vzpomínky talentované, obdivované, ale i nenáviděné české herečky, která se proslavila nejen svou krásou a filmovými rolemi, ale i vztahem s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Kniha se čte jako napínavý román a Lída Baarová popisuje zákulisí barrandovských ateliérů, zajímavosti z natáčení v předválečném Berlíně a vyznává se i ze své naivity a lehkomyslnosti, která stála u zrodu jejího uměleckého i osobního pádu. Kdysi obletovaná herečka se po válce dočkala obvinění z kolaborace a ocitla se na čas v pankrácké věznici. Po únoru 1948 se jí za dramatických okolností podařilo uprchnout do zahraničí a v Itálii zahájila novou uměleckou kariéru.

Čtenářsky vděčné vzpomínky talentované, obdivované, ale i nenáviděné české herečky, která se proslavila nejen svou krásou a filmovými rolemi, ale i vztahem s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Kniha se čte jako napínavý román a Lída Baarová popisuje zákulisí barrandovských ateliérů, zajímavosti z natáčení v předválečném Berlíně a vyznává se i ze své naivity a lehkomyslnosti, která stála u zrodu jejího uměleckého i osobního pádu. Kdysi obletovaná herečka se po válce dočkala obvinění z kolaborace a ocitla se na čas v pankrácké věznici. Po únoru 1948 se jí za dramatických okolností podařilo uprchnout do zahraničí a v Itálii zahájila novou uměleckou kariéru.

V celém díle Josefa Škvoreckého, plném komických zápletek lidské marnosti, zaznívá bolestný tón ztracené generace, která předčasně dospěla za války, toužila po světě bez ideologie, bez reglementace, bez násilí a nesla vzpomínku na středostavovský komfort první republiky. Čekal ji však primitivismus politruků, pronásledování za buržoazní původ, chudoba a proletářská kultura. Škvoreckého krutě realistické prózy mají lyrický tón, jenž dosahuje nejvyšší intenzity právě v těchto dvou legendách - snech. Krásná Rebekka, která jediná z rodiny přežila koncentrační tábor, naslouchá v sedmi epizodách tragickému příběhu zmaru, smutnému svědectví o lidské zbabělosti, strachu a zradě, jež zničily nejenom její rodinu. Nadpozemsky půvabná slovenská Maďarka Emöke obětuje budoucnost, aby zachránila režimem postižené rodiče před bídou. Východisko z krutostí života nalézá v náboženském zanícení, jež její světácký posluchač nedokáže pochopit. A na to, aby její vyprávění možná předznamenalo milostnou předehru, jde okolní svět příliš zkratkou a pošpinění na sebe nenechá dlouho čekat. Rebekka a Emöke, dva žalozpěvy nad nadějemi mládí a smutným světem přetvářky a lži, nad věčnou milostnou hrou drobných klamů a úskoků - a především nad věčnou touhou po ztraceném ráji.

Audiokniha Útěky - Lída Baarová, kterou napsal Josef Škvorecký. Otevřenou zpověď herečky Lídy Baarové zachytil v knize Útěky spisovatel Josef Škvorecký. Knížku vydal ve svém torontském nakladatelství na počátku 80. let minulého století. Český rozhlas Olomouc natočil z této knihy pětidílnou četbu na pokračování. Režie se ujal Michal Bureš, který angažoval herečku spolupracující převážně s rozhlasem německým a rakouským - paní Zdenku Procházkovou-Hartmann.

Na stopy Čechů, kteří v letech 1861–1865 bojovali v americké občanské válce, narazil Josef Škvorecký víceméně náhodou, když v archivu Chicagské univerzity hledal podklady k románu o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. Příběhy krajanů, kteří se dobrovolně zapojili do války o budoucí podobu Nového světa, na něj silně zapůsobily a inspirovaly ho k úvahám o příštím románu. Sedm let věnoval studiu archivních pramenů: vedle politicko-historických i vojenských okolností a peripetií války Severu proti Jihu se však snažil porozumět především denní rutině a běžným radostem a strastem tehdejších vojáků i civilistů, zkrátka najít otisky jejich skutečného života, které se z odborných pojednání zpravidla vytrácejí. Tak vznikla Nevěsta z Texasu, román nejen válečný, ale také milostný, dobrodružný, politický, společenský, místy dokonce humoristický – a samozřejmě také historický. Román o desítkách lidských osudů, který nelze jen číst, ale do něhož je třeba se ponořit a nechat se jím unést. Román, ve kterém nenajdeme jen jeden z mnoha příběhů o americké občanské válce, ale především – jako ve všech knihách Josefa Škvoreckého – hlubokou lidskou zkušenost.

Na stopy Čechů, kteří v letech 1861–1865 bojovali v americké občanské válce, narazil Josef Škvorecký víceméně náhodou, když v archivu Chicagské univerzity hledal podklady k románu o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. Příběhy krajanů, kteří se dobrovolně zapojili do války o budoucí podobu Nového světa, na něj silně zapůsobily a inspirovaly ho k úvahám o příštím románu. Sedm let věnoval studiu archivních pramenů: vedle politicko-historických i vojenských okolností a peripetií války Severu proti Jihu se však snažil porozumět především denní rutině a běžným radostem a strastem tehdejších vojáků i civilistů, zkrátka najít otisky jejich skutečného života, které se z odborných pojednání zpravidla vytrácejí. Tak vznikla Nevěsta z Texasu, román nejen válečný, ale také milostný, dobrodružný, politický, společenský, místy dokonce humoristický – a samozřejmě také historický. Román o desítkách lidských osudů, který nelze jen číst, ale do něhož je třeba se ponořit a nechat se jím unést. Román, ve kterém nenajdeme jen jeden z mnoha příběhů o americké občanské válce, ale především – jako ve všech knihách Josefa Škvoreckého – hlubokou lidskou zkušenost.

V roce 1984 Josef Škvorecký o svém románu napsal: „Pokrývá asi třicet pět let života, příběhy se odehrávají v různých a velice sobě nepodobných místech na zeměkouli, v Čechách, v Německu, ve Spojených státech, v Kanadě. Zdálo se mi, že chronologické zachycení osudů na pozadí naší doby, kde šílenství války a místní despotové se zmocňují celých zemí a kontinentů, je neadekvátní. ... Hlavou se mi honily stovky historek, tucty bezdějových dějů; odmítaly srovnat se do přehledných vzorů. Nahodil jsem epizody, konverzace, images na kousíčky papíru, pak jsem se usadil na podlaze, a jako kdybych dával dohromady gigantickou skládačku, začal jsem těmi útržky minulosti šoupat.“

V roce 1984 Josef Škvorecký o svém románu napsal: „Pokrývá asi třicet pět let života, příběhy se odehrávají v různých a velice sobě nepodobných místech na zeměkouli, v Čechách, v Německu, ve Spojených státech, v Kanadě. Zdálo se mi, že chronologické zachycení osudů na pozadí naší doby, kde šílenství války a místní despotové se zmocňují celých zemí a kontinentů, je neadekvátní. ... Hlavou se mi honily stovky historek, tucty bezdějových dějů; odmítaly srovnat se do přehledných vzorů. Nahodil jsem epizody, konverzace, images na kousíčky papíru, pak jsem se usadil na podlaze, a jako kdybych dával dohromady gigantickou skládačku, začal jsem těmi útržky minulosti šoupat.“

Danny Smiřický vojákuje u tankového praporu v Kobylci pod vedením Malinkatého ďábla, majora Borovičky. A vyprávět vám bude o padesátých letech, o krásné Janince Pinkasové i veliké prdeli… Čte Lukáš Vaculík

Kniha Na shledanou v lepších časech, který vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespo ndence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zpros tředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojenýc h státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopis ů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.