Josef Škvorecký strana 3 z 7

Prezydent Krokadýlů se svého času stal na české literární scéně senzací. Tento baladický příběh o předčasně dospělých dětech, zajatých v ghettu, které si úctu ostatních můžou zjednat jen násilím, je sepsán z perspektivy jedné z postav, a také jejím jazykem. Pokud chtěl překladatel text adekvátně převést, musel udělat takřka revoluční krok: přeložit text důsledně slangem, což v roce 1963 rozhodně nebyla samozřejmost. Také proto nebylo tehdy nijak snadné prosadit vydání hotového překladu. (Bdělému dozoru pochopitelně vadily i americké reálie, narážky na sex a drogy.) Román vychází v češtině už potřetí; slang zachycený v překladu se pochopitelně liší od současné mluvy, ale i tak jde o překlad živý, čtivý, šťavnatý, a příběh, který vypráví, neztratil nic ze své působivosti.

Nataša, pícníci a jiné eseje přináší vybrané texty o politice a společnosti z let 1972–1985, na nichž lze sledovat Škvoreckého angažmá proti módně levicovým socialistickým názorům v kanadsko-americkém veřejném prostoru, ve vysoké politice i v každodenním životě. Vedle toho píše autor o svém rozhodnutí zůstat po roce 1969 natrvalo v Kanadě a nevracet se do konsolidujícího se husákovského Československa, o rozvíjející se samizdatové (strojopisné) kultuře mezi nonkonformními českými spisovateli, o totožnosti nacistické a komunistické ideologie nebo o českých a slovenských emigrantech, kteří se na Západě deklarovali zprvu jako političtí exulanti, ale po obdržení asylu si s Československou socialistickou republikou právně „upravili vztah“, což mimo jiné znamenalo zavázat se k tomu, že na Západě nebudou podnikat nic proti „zájmům ČSSR“. „Pícníci“ v titulu knihy znamenají Škvoreckého počeštěné označení levicově orientovaných politiků, novinářů nebo umělců („peacemakers“), kteří v sedmdesátých a osmdesátých letech vystupovali jednostranně za odzbrojení západních velmocí, tedy proti vlastním demokratickým režimům, de facto ve prospěch komunistických zemí, zejména tehdejšího Sovětského svazu.

Setkání v Torontu, s vraždou je už šestým příběhem hraběnky Anny Lomnické, majitelky kadeřnického salónu v Torontu, která – podobně jako všichni vyhlášení hrdinové detektivní literatury – stále přitahuje nejen zločin, ale také inspektora Kanadské jízdní policie Harloda Sinclaira. Podobně jako v minulých pěti příbězích zkušené autorské dvojice Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, které vydalo v letech 1999-2004 nakladatelství Ivo Železný, i v tomto nejnovějším pokračování stopy přivedou osobitou dvojici detektivů – i nás, čtenáře – do společnosti torontských Čechů. Oproti předchozím dílům série se v tomto šestém jako vypravěči střídají jen hraběnka Anna a reaktivovaný důchodce, inspektor Sinclair, takže příběh kromě nezbytné detektivní zápletky nabízí i nepřímý dialog mezi oběma hrdiny. Ani vyšší věk neubral ve vztahu hraběnky a detektiva nic z dlouholetého citového jiskření a příjemného napětí.

Kniha obsahuje výbor z článků Josefa Škvoreckého o umění a kultuře, které autor psal v sedmdesátých a osmdesátých letech.

Záchranná kosmická expedice se na počátku čtvrtého tisíciletí vydává z planety Země vstříc planetě E10A749-O-119-P-09E, kterou její obyvatelé nazývají Pulchra. Stejnojmenná novinka Josefa Škvoreckého nese sice mnohé obvyklé znaky literatury science fiction, k příběhům o dobývání vesmíru má však velmi daleko. Skrývají se v ní především úvahy a pochybnosti o cestě, po níž se naše civilizace na počátku 21. století ubírá, ale jde také o zamyšlení nad hodnotami, na nichž je od počátku vystavena. Novela bude překvapením pro všechny autorovy věrné i příležitostné čtenáře.