Lev Tolstoj strana 8 z 8

Křesťanské učení (a jiné náboženské spisy) tvoří syntézu Tolstého křesťanských úvah a premis. Spis počíná statí „Co je náboženství a co je podstatou jeho“, kterou bychom mohli označit za jistou propedeutiku (nejen) k předkládanému, sedmému svazku Knihovny LNT. Lev Nikolajevič v ní rozvíjí kritickou úvahu o významu a smyslu samotného náboženství, jeho rozumného vymezení pro život člověka i společnosti. Svým „Dopisem N. N.“ a statí „O nenásilí“ připomíná dále Tolstoj základní nótu Kristova učení, vyjádřenou v Kázání na hoře, o neprotivení se zlu zlem. Sama stať „Křesťanské učení“, včleněná v druhou polovinu spisu, byla původně zamýšlena k vydání až posmrtně (vyšla však ještě za Tolstého života), jako jistý „katechismus“ křesťanství, rozčleněný do osmi částí. Dalšími spisy, s nimiž se čtenář seznámí, jsou „Tři listy o rozumu, víře a modlitbě“, „Jak číst evangelium“ a „Církev a stát“. Spis sedmého svazku Knihovny L. N Tolstého je zakončen niternými úvahami autora, nesoucí název „Myšlenky o Bohu“, které byly vzaty z jeho nevydaných deníků a dopisů a vydány těsně po jeho smrti. Oproti původnímu českému vydání přináší předkládaný svazek opět jeho kompletní opravu (při zachování malebné češtiny) a má být současně náhledem do šíře Tolstého úvah od jeho obrácení (1882) až do jeho smrti (1910).

V šesti nejvýznamnějších povídkách L. N. Tolstého (Kreutzerova sonáta – se dvěma dodatky; Ďábel; Otec Sergěj; Cholstoměr; Smrt Ivana Iljiče a Kráčejte ve světle) prolíná se jako na zlaté niti ostrá kritika společenských a vnitřních hodnot člověka na straně jedné; a hledání východiska z toho plynoucího, nevyhnutelného životního rozporu, na straně druhé. Unikátní dodatek O poměru mezi pohlavími, sestavený z deníků L. N. Tolstého, představuje odpověď ruského myslitele nejen na bouřlivou až pobuřující odezvu k úvodní povídce, Kreutzerově sonátě (poprvé vydaný společně s povídkou i doslovem!), ale rovněž i k tematicky přidruženému spisu „Ďábel“, a to ve vztahu k manželství, lásce a nutnému směřování člověka k mravní čistotě. V povídce Otec Sergěj nás Tolstoj přivádí k obrazu lidské ctižádosti, nadání, pokušení a duševní vyprázdněnosti člověka, vzdalující se postupně čím dále tím více a více samotnému cíli: blaha života. Na příběhu koně (Cholstoměr), nejranější povídce z předkládané zde šestice, kontrastuje a graduje, v příměru koně a člověka, absurdnost nanicovatého bytí. Smrt Ivana Iljiče, pátá povídka, je, vedle Kreutzerovy sonáty, zřejmě nejtragičtějším opisem povšechných, uměle vzbuzovaných a přejímaných hodnot společnosti v duši jedince s mnoha vedlejšími obrazy jeho bytostného pokrytectví a rozepře. Nejméně známým dílem v předkládaném osmém svazku Knihovny LNT je pak závěrečná povídka: Kráčejte ve světle. V dialogu Julia a Pamfilia podrobuje Tolstoj hodnoty tohoto světa s mravními a rozumovými požadavky, vyjádřené v křesťanském učením (přirozeně rozuměj nikoli v církevnickém!). Snad možná právě proto byla tato unikátní povídka zadržována nejen samotnou církví, ale stala se přespříliš i všudypřítomnému Molochu. Vydané Povídky jsou ve své celistvosti jistou beletristickou esencí Tolstého filosoficko-sociálních a náboženských spisů, jeho vlastních zápasů a nabytého, rozumného poměru ke světu. Všechny povídky si uchovávají ráz malebné češtiny v jejich nové, revidované podobě.

Román Vzkříšení, vrcholné beletristické dílo Lva Tolstého, jedinečné svým sociálním a psychologickým přesahem, představuje monumentální rozbor společnosti a člověka v ní, a to nejen Ruska konce 19. století. Na příběhu knížete Dmitrije Něchljudova a Jekatěriny Maslovové, prostitutky, obviněné ze zabití a krádeže, zavádí nás Tolstoj postupně do víru osudů hlavních hrdinů, a zároveň i do všech vrstev společnosti – do zákoutí každé duše, spolupodílející se tak pečlivě, jakoby v paktu, na panujícím klamu života a jeho utrpení. S geniálností své vypravěčské formy i myšlenky, zdrcujícím způsobem odhaluje Tolstoj podstatu soudnictví, vězeňství, celé státní správy, opilosti a nadutosti lidí, kdy všichni, namísto lásky k bližním, přijali skrze zákony, předpisy a nařízení onu jedinou jim nutnou filosofii k ochraně zhovadilého života: krutost člověka nad člověkem. Bůžek těchto lidí v Tolstého knize – Moloch (na němž je jako na ústředním pilíři založeno všechno otroctví) jest zde mrtev! Kdo je tím vším vinen, kde rozplést klubko onoho nerozumného života, mučit a ubližovat, přivádět lidi v mravní a fyzickou bídu (přímo i nepřímo), obcházet svědomí a umrtvovat jej, musí se ptát spolu s Něchljudovem každý upřímný čtenář. A stejně jako není znát Nechljudovovi ihned odpovědi, není jí znát žádné duši, jeli dosud ještě ovinuta klamem společnosti, představou, že pohodlí a opilost (mít se tzv. dobře a být uznávána mravně stejně zdivočelými lidmi), je oním štěstím a cílem života, namísto lásky a její oběti. Román Vzkříšení se svou hloubkou řadí k tomu nejlepšímu, co dala světová literatura člověku, obdobně jako Hugovi Bídníci, Mussetova Zpověď dítěte svého věku či Dickensův Příběh dvou měst. Dnes, stejně jako před více jak 120 lety, kdy bylo Vzkříšení napsáno (1899), není toto dílo o nic méně aktuální a bude jím do té doby, dokud pokrytectví, násilí člověka nad člověkem, vazalství – plynoucí z uzmutí půdy, bude se od dětství vnucovat lidem jako onen rozumný, ba z přirozenosti ustanovený či dokonce nejlepší možný „veřejný pořádek“. Čtenář při četbě Tolstého knihy musí buď užasnout, zhrozit se i polekat, a procházet s Něchljudovem i Kateřinou život se zatajeným dechem, nebo pro vlastní bezpečí knihu co nejdříve odvrhnout… Nové, revidované a opravené vydání je doplněné o dosud nejkomplexnější poznámkový aparát.

Světoznámý román Vojna a mír se odehrává na pozadí napoleonských válek a popisuje boj Ruska s dosud neporaženou francouzskou armádou. Ale nejedná se o pouhý historický příběh, je to spíše kompaktní obraz ruské společnosti a také jeden z nejpůsobivějších protiválečných manifestů.

Světoznámý román Vojna a mír se odehrává na pozadí napoleonských válek a popisuje boj Ruska s dosud neporaženou francouzskou armádou. Ale nejedná se o pouhý historický příběh, je to spíše kompaktní obraz ruské společnosti a také jeden z nejpůsobivějších protiválečných manifestů.

Deti - strogie sudi v literature. Nuzhno, chtoby rasskazy byli dlja nih napisany i jasno, i zanimatelno, i nravstvenno... Prostota - eto ogromnoe i trudno dostizhimoe dostoinstvo. Lev Nikolaevich Tolstoj Za illjustratsii k sborniku rasskazov L. N. Tolstog