Fred Vargas strana 4 z 6

Na začiatku je záhada: niekto sa zabáva tým, že po parížskych chodníkoch kreslí modrou kriedou kruhy. V každom z nich je položený nejaký banálny predmet. A nič sa nedeje, len pribúdajú kruhy. Komisár Adamsberg však tuší, že čoskoro v niektorom z nich nájdu namiesto nejakej taľafatky mŕtvolu. Jeho predtucha sa zakrátko splní. V kruhu leží zahrdúsená žena. A čo nevidieť muž a ďalšia žena. Počas vyšetrovania sa Adamsberg a jeho pravá ruka inšpektor Danglard zoznámia s oceanologičkou Mathilde, jej slepým podnájomníkom a čudáčkou Clémence. Udalosti naberú rýchly spád. Stopy vedú k významnému historikovi, manželovi poslednej obete. Ale on tvrdí, že je nevinný, že svoju ženu nadovšetko ľúbil, hoci ho už roky podvádzala. Adamsbergove intuície napokon potvrdí séria rozhovorov so slepcom, ktorý síce ľudí nevidí, ale o to intenzívnejšie cíti. A vraha prezradí pach zhnitých jabĺk. Potom už komisár ide na isto.

Na začiatku je záhada: niekto sa zabáva tým, že po parížskych chodníkoch kreslí modrou kriedou kruhy. V každom z nich je položený nejaký banálny predmet. A nič sa nedeje, len pribúdajú kruhy. Komisár Adamsberg však tuší, že čoskoro v niektorom z nich nájdu namiesto nejakej taľafatky mŕtvolu. Jeho predtucha sa zakrátko splní. V kruhu leží zahrdúsená žena. A čo nevidieť muž a ďalšia žena. Počas vyšetrovania sa Adamsberg a jeho pravá ruka inšpektor Danglard zoznámia s oceanologičkou Mathilde, jej slepým podnájomníkom a čudáčkou Clémence. Udalosti naberú rýchly spád. Stopy vedú k významnému historikovi, manželovi poslednej obete. Ale on tvrdí, že je nevinný, že svoju ženu nadovšetko ľúbil, hoci ho už roky podvádzala. Adamsbergove intuície napokon potvrdí séria rozhovorov so slepcom, ktorý síce ľudí nevidí, ale o to intenzívnejšie cíti. A vraha prezradí pach zhnitých jabĺk. Potom už komisár ide na isto.

Na začiatku je záhada: niekto sa zabáva tým, že po parížskych chodníkoch kreslí modrou kriedou kruhy. V každom z nich je položený nejaký banálny predmet. A nič sa nedeje, len pribúdajú kruhy. Komisár Adamsberg však tuší, že čoskoro v niektorom z nich nájdu namiesto nejakej taľafatky mŕtvolu. Jeho predtucha sa zakrátko splní. V kruhu leží zahrdúsená žena. A čo nevidieť muž a ďalšia žena. Počas vyšetrovania sa Adamsberg a jeho pravá ruka inšpektor Danglard zoznámia s oceanologičkou Mathilde, jej slepým podnájomníkom a čudáčkou Clémence. Udalosti naberú rýchly spád. Stopy vedú k významnému historikovi, manželovi poslednej obete. Ale on tvrdí, že je nevinný, že svoju ženu nadovšetko ľúbil, hoci ho už roky podvádzala. Adamsbergove intuície napokon potvrdí séria rozhovorov so slepcom, ktorý síce ľudí nevidí, ale o to intenzívnejšie cíti. A vraha prezradí pach zhnitých jabĺk. Potom už komisár ide na isto.

Un Lieu Incertain

Jean-Baptiste Adamsberg is not like other policemen. His methods appear unorthodox in the extreme: he doesn't search for clues, he ignores obvious suspects and arrests people with cast-iron alibis, he appears permanently distracted. In spite of all this his colleagues are forced to admit that he is highly successful - a born cop. When strange blue chalk circles start appearing overnight on the pavements of Paris, the press take up the story with amusement and psychiatrists trot out their theories. Adamsberg is alone in thinking this is not a game and far from amusing. He insists on being kept informed of new circles and the increasingly bizarre objects which they contain: a pigeon's foot, four cigarette lighters, a badge proclaiming 'I Love Elvis', a hat, a doll's head. Adamsberg senses the cruelty that lies behind these seemingly random occurrences. Soon a circle with decidedly less banal contents is discovered: the body of a woman with her throat savagely cut. Adamsberg knows that other murders will follow. "The Chalk Circle Man" is the first book featuring Jean-Baptiste Adamsberg, one of the most engaging characters in contemporary detective fiction.

Jean-Baptiste Adamsberg is not like other policemen. His methods appear unorthodox in the extreme: he doesn't search for clues, he ignores obvious suspects and arrests people with cast-iron alibis, he appears permanently distracted. In spite of all this his colleagues are forced to admit that he is highly successful - a born cop. When strange blue chalk circles start appearing overnight on the pavements of Paris, the press take up the story with amusement and psychiatrists trot out their theories. Adamsberg is alone in thinking this is not a game and far from amusing. He insists on being kept informed of new circles and the increasingly bizarre objects which they contain: a pigeon's foot, four cigarette lighters, a badge proclaiming 'I Love Elvis', a hat, a doll's head. Adamsberg senses the cruelty that lies behind these seemingly random occurrences. Soon a circle with decidedly less banal contents is discovered: the body of a woman with her throat savagely cut. Adamsberg knows that other murders will follow. "The Chalk Circle Man" is the first book featuring Jean-Baptiste Adamsberg, one of the most engaging characters in contemporary detective fiction.

V pátrání po původcích tří vražd - nebo snad sebevražd? - komisaři Adamsbergovi kromě jeho zvláštní intuice pomáhá i náhoda. Tu jako u Vargase obvykle ztělesňují pitoreskní figurky podivínů: dvakrát nabídne klíč k řešení případu bezdomovec, jednou distingovaný opilec (podle Adamsberga nejspíš buď gigolo, nebo profesor francouzštiny). Proštřední ze tří příběhů jistě potěší všechny, kdo nemají rádi vánoční svátky, a zejména Štedrý večer, tu `surovou noc`: `Není divu, že jsou lidé podráždění. Napětí z toho dlouhého zpětného účtování, na jehož konci má vytrysknout bezstarostnost, jim drásá nervy. Už pět týdnů kouká z každé zdi starý chlap s bílým plnovousem a v červeném obleku, s žoviální tváří plnou příslibů. Ten chlap je nezmar. Přitom vypadá, jako když celý život nasával. Ale nic naplat, je nezničitelný.` A Adamsberg už ví, že v tu noc dochází k největšímu počtu vražd i sebevražd za rok....

V pátrání po původcích tří vražd - nebo snad sebevražd? - komisaři Adamsbergovi kromě jeho zvláštní intuice pomáhá i náhoda. Tu jako u Vargase obvykle ztělesňují pitoreskní figurky podivínů: dvakrát nabídne klíč k řešení případu bezdomovec, jednou distingovaný opilec (podle Adamsberga nejspíš buď gigolo, nebo profesor francouzštiny). Proštřední ze tří příběhů jistě potěší všechny, kdo nemají rádi vánoční svátky, a zejména Štedrý večer, tu `surovou noc`: `Není divu, že jsou lidé podráždění. Napětí z toho dlouhého zpětného účtování, na jehož konci má vytrysknout bezstarostnost, jim drásá nervy. Už pět týdnů kouká z každé zdi starý chlap s bílým plnovousem a v červeném obleku, s žoviální tváří plnou příslibů. Ten chlap je nezmar. Přitom vypadá, jako když celý život nasával. Ale nic naplat, je nezničitelný.` A Adamsberg už ví, že v tu noc dochází k největšímu počtu vražd i sebevražd za rok....

V pátrání po původcích tří vražd - nebo snad sebevražd? - komisaři Adamsbergovi kromě jeho zvláštní intuice pomáhá i náhoda. Tu jako u Vargase obvykle ztělesňují pitoreskní figurky podivínů: dvakrát nabídne klíč k řešení případu bezdomovec, jednou distingovaný opilec (podle Adamsberga nejspíš buď gigolo, nebo profesor francouzštiny). Proštřední ze tří příběhů jistě potěší všechny, kdo nemají rádi vánoční svátky, a zejména Štedrý večer, tu `surovou noc`: `Není divu, že jsou lidé podráždění. Napětí z toho dlouhého zpětného účtování, na jehož konci má vytrysknout bezstarostnost, jim drásá nervy. Už pět týdnů kouká z každé zdi starý chlap s bílým plnovousem a v červeném obleku, s žoviální tváří plnou příslibů. Ten chlap je nezmar. Přitom vypadá, jako když celý život nasával. Ale nic naplat, je nezničitelný.` A Adamsberg už ví, že v tu noc dochází k největšímu počtu vražd i sebevražd za rok....

Adamsberg et son équipe du ciat du 13e sont invités au Québec, Hull-Gatineau pour: « Une formation de deux semaines ciblée sur le traitement des empreintes génétiques. » La semaine qui précde leur départ, le commissaire tombe sur un entrefilet dans la presse: « Une jeune fille assassinée de trois coups de couteau Schiltigheim », lorsqu’un malaise l’étreint brutalement. Par quatre fois, en une mme journée et dans des circonstances différentes il va sentir « cette sensation de gne l’enserrer, ce chat griffu lui sauter sur l’épaule. » Au cours de la nuit, il décrypte les signes qui ont provoqué ses malaises. Ils le renvoient la disparition de son frre, Raphael, aprs qu’il fut soupçonné du meurtre de son amie quelque trente ans auparavant. L’enqute qu’Adamsberg avait alors menée avait permis son frre d’éviter la prison, mais non de l’innocenter puisqu’il n’avait pu fournir d’alibi et que le coupable n’avait pas été découvert. « Cette fois, ses mains se mirent trembler, cette fois son cur s’accéléra. Rien de commun avec les quatre tornades qu’il avait subies, mais une émotion violente, de la stupéfaction et de la terreur. Le Trident. A présent que l’alcool avait engourdi ses muscles et apaisé les battements de son cur, il pouvait réfléchir, commencer, essayer. Tenter de regarder le monstre que l’évocation de Neptune avait, enfin, fait émerger de ses propres cavernes. Le clandestin, le terrible intrus. L’assassin invincible et altier qu’il nommait le Trident. L’imprenable tueur qui avait fait chanceler sa vie, trente ans plus tôt. Pendant quatorze années, il l’avait pourchassé, traqué, espérant chaque fois le saisir et sans cesse perdant sa proie mouvante. Courant, tombant, courant encore. Et tombant. Il y avait laissé des illusions et, surtout, il y avait perdu son frre. Le Trident s’était montré beaucoup plus fort que lui, toujours. Un titan, un diable, un Posédon de l’enfer. Levant son arme trois pointes et tuant d’un seul coup au ventre. Laissant derrire lui ses victimes empalées, marquées de trois trous rouges en ligne. »

Adamsberg et son équipe du ciat du 13e sont invités au Québec, Hull-Gatineau pour: « Une formation de deux semaines ciblée sur le traitement des empreintes génétiques. » La semaine qui précde leur départ, le commissaire tombe sur un entrefilet dans la presse: « Une jeune fille assassinée de trois coups de couteau Schiltigheim », lorsqu’un malaise l’étreint brutalement. Par quatre fois, en une mme journée et dans des circonstances différentes il va sentir « cette sensation de gne l’enserrer, ce chat griffu lui sauter sur l’épaule. » Au cours de la nuit, il décrypte les signes qui ont provoqué ses malaises. Ils le renvoient la disparition de son frre, Raphael, aprs qu’il fut soupçonné du meurtre de son amie quelque trente ans auparavant. L’enqute qu’Adamsberg avait alors menée avait permis son frre d’éviter la prison, mais non de l’innocenter puisqu’il n’avait pu fournir d’alibi et que le coupable n’avait pas été découvert. « Cette fois, ses mains se mirent trembler, cette fois son cur s’accéléra. Rien de commun avec les quatre tornades qu’il avait subies, mais une émotion violente, de la stupéfaction et de la terreur. Le Trident. A présent que l’alcool avait engourdi ses muscles et apaisé les battements de son cur, il pouvait réfléchir, commencer, essayer. Tenter de regarder le monstre que l’évocation de Neptune avait, enfin, fait émerger de ses propres cavernes. Le clandestin, le terrible intrus. L’assassin invincible et altier qu’il nommait le Trident. L’imprenable tueur qui avait fait chanceler sa vie, trente ans plus tôt. Pendant quatorze années, il l’avait pourchassé, traqué, espérant chaque fois le saisir et sans cesse perdant sa proie mouvante. Courant, tombant, courant encore. Et tombant. Il y avait laissé des illusions et, surtout, il y avait perdu son frre. Le Trident s’était montré beaucoup plus fort que lui, toujours. Un titan, un diable, un Posédon de l’enfer. Levant son arme trois pointes et tuant d’un seul coup au ventre. Laissant derrire lui ses victimes empalées, marquées de trois trous rouges en ligne. »

Na pyrenejské samotě, kde žije skupina vlků, kdosi rdousí nejdřív ovce, pak i lidi. Je to obrovský vlk, jak se lidé domnívají v prvních případech? Nebo se vrátil legendami opředený tajemný vlkodlak neboli `muž naruby`, jak věří mnozí místní starousedlíci? Ale možná je všechno ještě úplně jinak… Záhadě přijde na kloub až v závěru napínavé knihy náš známý intuitivní komisař Adamsberg, kterého k případu po dlouhém váhání zavolá jeho velká láska Camille. Pod pseudonymem Fred Vargas se skrývá historička a archeoložka, narozená v Paříži r. 1957 a zabývající se převážně středověkem. Rozsáhlé historické znalosti skvěle využila v zápletce napínavého příběhu, jehož francouzský originál byl roku 2000 oceněn Cenou kritiky za knihu s tajemstvím a Velkou cenou za černý román.

Na pyrenejské samotě, kde žije skupina vlků, kdosi rdousí nejdřív ovce, pak i lidi. Je to obrovský vlk, jak se lidé domnívají v prvních případech? Nebo se vrátil legendami opředený tajemný vlkodlak neboli `muž naruby`, jak věří mnozí místní starousedlíci? Ale možná je všechno ještě úplně jinak… Záhadě přijde na kloub až v závěru napínavé knihy náš známý intuitivní komisař Adamsberg, kterého k případu po dlouhém váhání zavolá jeho velká láska Camille. Pod pseudonymem Fred Vargas se skrývá historička a archeoložka, narozená v Paříži r. 1957 a zabývající se převážně středověkem. Rozsáhlé historické znalosti skvěle využila v zápletce napínavého příběhu, jehož francouzský originál byl roku 2000 oceněn Cenou kritiky za knihu s tajemstvím a Velkou cenou za černý román.

Adamsbergův tým se musí přesunout do Kanady, kde se od kolegů z Kanadské jízdní policie učí zpracovávat genetická data. Spolu s policisty se však k řece Otawě zřejmě dostal i přízrak, který Adamsberga pronásleduje od mládí... Po vraždě mladé dívky se hlavním podezřelým stává sám komisař Adamsberg, temnou roli sehrál v případu alkohol a opilecké okno. O tom sice ví mnohem víc Danglard než Adamsberg, ale ten má tentokrát k pití pádné důvody. Kromě obvyklého mistrného vykreslení charakterů hlavních i vedlejších postav si autorka v tomto již čtvrtém Adamsbergově případu vyhrála s jazykovou komikou, vyvolanou odlišnostmi kanadské a evropské francouzštiny, kterou se Kateřině Vinšové velmi vtipně podařilo převést do češtiny.

Fred Vargas je pseudonym historičky a archeoložky, narozené v Paříži v r. 1957 a zabývající se převážně středověkem. Rozsáhlé historické znalosti dokáže mistrně využít v zápletce svých napínavých příběhů, v nichž vystupuje nezapomenutelná postava komisaře Adamsberga. Tentokrát komisaři nedává spát podivný maniak vzrušující Paříž tím, že zprvu kolem předmětů a pak i kolem mrtvých těl kreslí modré kruhy…

Fred Vargas je pseudonym historičky a archeoložky, narozené v Paříži v r. 1957 a zabývající se převážně středověkem. Rozsáhlé historické znalosti dokáže mistrně využít v zápletce svých napínavých příběhů, v nichž vystupuje nezapomenutelná postava komisaře Adamsberga. Tentokrát komisaři nedává spát podivný maniak vzrušující Paříž tím, že zprvu kolem předmětů a pak i kolem mrtvých těl kreslí modré kruhy…