Penelope Ward strana 3 z 8

To on ode mě utekl. Každá holka tohle nejednou zažila, ne? Byl to okouzlující britský aristokrat, který mi jednoho léta převrátil svět naruby. Od chvíle, kdy jsem Lea poprvé spatřila dalekohledem, mě uchvátil. Ani v duchu mě nenapadlo, že na pozemku na druhé straně zálivu najdu muže, který se sprchuje v rouše Adamově. Pak jsem si všimla, že jeho spolubydlící zase pozoruje dalekohledem mě a baví se tím, jak Lea hltám pohledem. Zajímavé seznámení, že? Když jsem pak na ně nevyhnutelně narazila, ukázalo se, že ti pohlední Britové si ten dům v mém přímořském městečku pronajímají jen na léto. S Leem jsme si okamžitě padli do oka, i když jsme byli – technicky vzato – protiklady. Naučila jsem ho, jak na pláži najít a vykopat škeble, zatímco on mi dokázal, že ne všichni bohatí a mocní chlapi jsou domýšliví. Přestože jsem věděla, že se ke mně naprosto nehodí, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Bylo to divokých a bláznivých pár měsíců. A než jsem se nadála, zamilovali jsme se do sebe. Oba jsme měli jediné přání: strávit spolu víc času. Ale Leo měl doma povinnosti. Do jeho rodiny a života bych nikdy nezapadla. Navíc jsem studovala práva a nechtěla jsem se školy vzdát. Takže jsme se rozhodli to ukončit a už se nikdy neohlížet zpět. V myšlenkách jsem na něj ale nikdy nezapomněla a měla pocit, že jsem nechala odejít spřízněnou duši. Navenek jsem se ale přesvědčovala, že náš příběh skončil. Až do doby, kdy mi o pět let později poslal dopis, který mnou otřásl až do morku kostí. Myslela jsem si, že se mi to první léto obrátil svět vzhůru nohama? No, to jsem ještě nic nevěděla!

Všechno to začalo sázkou. Když můj malý syn zdědil po svém pradědečkovi polovinu starého penzionu, rozhodla jsem se, že se oba přestěhujeme na místo, kde jsem vyrůstala. Všimněte si, že jsem řekla polovinu penzionu. Ta druhá teď patří Levimu Millerovi, slavnému zadákovi, který má ovšem úplně jiné představy, co bychom měli s nemovitostí udělat. Nebudu se zmiňovat o tom, že jsem ho při našem prvním setkání nešťastnou náhodou zranila, takže mu v nemocnici museli ránu sešít osmi stehy. Dalo by se říct, že jsme vykročili špatnou nohou. Když jsme se oba do hostince nastěhovali, abychom vymysleli, co dál, pořád jsme se jen hádali. On chtěl zchátralý dům, který, pravda, potřeboval velkou rekonstrukci, vyklidit a prodat. Já chtěla penzionu Palm Inn vrátit jeho původní krásu a znovu ho otevřít. Nemohli jsme se na ničem dohodnout. Tak mi Levi předložil návrh: pokud se mi podaří do konce léta, než bude muset odjet na soustředění, podnik dát dohromady a pronajmout hostům, ustoupí a nechá mě penzion provozovat. Vsadili jsme se, ale byl si jistý, že nemůžu vyhrát. Jenže týdny strávené pod jednou střechou nám přinesly víc, než jsme si vůbec dokázali představit. S Levim jsme se sblížili, a než jsem se nadála, moje noční fantazie o statném Adonisovi se staly skutečností. Nemluvě o tom, že to s mým synem skvěle uměl. Přerůstalo nám to přes hlavu… nejenže byl tím posledním mužem na světě, do kterého bych se kvůli naší dohodě chtěla zamilovat, ale Levi byl navíc starší bratr mého bývalého přítele a otce mého syna. A penzion se najednou stal tím nejmenším problémem.

Ez volt a leggyönyörűbb szerelmes levél, amit valaha olvasott. Bárcsak neki írták volna! Minden egy esküvői ruhába varrt titokzatos kék üzenettel kezdődött. Valami kék. A sosem viselt menyasszonyi ruhámat mentem eladni egy használtruha- boltba. Ekkor találtam meg egy másik menyasszony "valami régijét". Egy lélegzetelállító, tollas, egyedi tervezésű ruha bélésébe volt tűzve a legszebb üzenet, amit valaha olvastam: "Köszönöm, hogy valóra váltottad minden álmom." A kék levélpapíron dombornyomással a Reed Eastwood név szerepelt, aki nyilvánvalóan a földkerekség legromantikusabb férfija lehetett. És mint kiderítettem, a legvonzóbb is. Bárcsak itt véget értek volna az igaz szerelemmel kapcsolatos képzelgéseim! Mert azóta megtudtam egyet s mást Mr. Romantikáról. Arrogáns, cinikus és lekezelő. Én aztán tudom! A sors fintorának köszönhetően ráadásul még az új főnököm is. De ez nem fog megakadályozni abban, hogy kiderítsem, mi a története az utolsó szerelmes levelének. Annak a szerelmes levélnek, aminek nem a "boldogan éltek, amíg meg nem haltak" lett a vége. Az a történet azonban semmi ahhoz képest, ami köztünk van kibontakozóban. Egyre forróbb, csábítóbb és meglepőbb - őrjítőbb, mint bármi, amit el tudtam volna képzelni. Valami új. De fogalmam sincs, hogyan fog végződni...

Molly Corriganová je zdravotní sestra z Chicaga, která zoufale potřebuje spolubydlící, ale zatím nemá v hledání štěstí. Podala si inzerát, že hledá dívku na podnájem, ale když už pomalu ztrácí naději, jakýmsi nedopatřením jí na dveře zaklepe přitažlivý muž jménem Declan Tate. Molly váhá, zda s ním má vůbec jednat, ale Declan si ji získá svým šarmem, humorem a vytrvalostí. Okamžitě si padnou do oka a vznikne mezi nimi přátelství. Zvlášť, když jeden druhému radí, jak přimět své vyvolené partnery, aby si jich všimli. Rozhodnou se předstírat, že jsou pár, aby v nich vyvolali žárlivost. Když jim jejich plány začnou vycházet, jejich vztah se zkomplikuje – oba si uvědomí vzájemnou přitažlivost a pouto, které mezi nimi roste. Najednou mají všechno, co chtěli, ale nemohou přestat myslet jeden na druhého. Co mají dělat, když se předstírané city stanou až příliš skutečnými?

Átlagos napnak indult, aztán megtörtént a baleset. A férfi, akivel összekoccantam, drága autót vezetett, és lélegzetelállítóan jóképű volt. Nagy kár, hogy egyben egy igazi seggfej is. Összevesztünk, hogy melyikünk hibázott, és azon is, hogy milyen lekezelő mondatok hagyták el száját. Végül megérkezett a rendőrség, mi pedig mentünk az utunkra, a biztosítótársaságokra hagyva a helyzet tisztázását. Nekem amúgy is oda kellett érnem arra az állásinterjúra, ami miatt annyira izgatott voltam. Ám az izgalom abban a pillanatban vált csalódottsággá, amikor megláttam, kihez is mentem interjúra. A koccanásos pasashoz. Upsz! Persze hogy nem kaptam meg az állást. A gond csak az volt, hogy nagyon meg akartam. Pontosabban, szükségem volt rá. Ezért, bár Hollis LaCroix pont annyira volt ijesztő, mint sármos, visszamentem hozzá, hátha ki tudom könyörögni, hogy adjon még egy esélyt. Gondolod, hogy lesz egy része a történetnek, amikor szerelmesek leszünk, majd boldogan élünk, amíg meg nem halunk, ugye? Hát, az élet szép kis csavart labdákat tud dobni. És amit mi kaptunk, arra egyáltalán nem számítottam. Merülj el a történetünkben!

Egyikünk hazudott. Fiatalkorunkban hárman voltunk barátok. Egy kocka, egy szoknyavadász és egy szépség. A szívem mélyén mindig is őt akartam. De eltitkoltam, mert Roryval alkut kötöttünk, hogy a közös barátunk, Amber tiltott gyümölcs. Elmentem egyetemre, és az övé lett a lány. Amber sosem szerzett tudomást az érzéseimről. Évekig voltak együtt - míg Rory végül összetörte a szívét. Mindezek során a távolság dacára felszínesen tartottuk a kapcsolatot. Mikor egy három hónapos munkaszerződés Bostonba szólított, Amber a rendelkezésemre bocsátotta a vendégszobáját. A szakításából lábadozó lány lemondott a férfiakról. Egy este elképesztő dolog fogadott a számítógépe képernyőjén. A randizástól és a további csalódásoktól tartva kötöttség nélküli szexet keresett. Érzelmek vihara söpört át rajtam: féltés, féltékenység és kíváncsiság. Amber a Kilences Gavallért választotta, és üzenetet küldött neki. Kitárulkozott előtte, többek között azt is bevallotta neki, micsoda testi vonzalmat kelt benne a barátja: én. De engem meg ő tart tiltott gyümölcsnek - ráadásul selyemfiúnak is. (Ami a körülmények fényében vicces.) Végül egy hotelben beszélt meg találkozót a Kilences Gavallérral, ahol egy visszautasíthatatlan ajánlat várta.

Můj milostný příběh začal dopisem. Nebyl to zamilovaný dopis od tajného ctitele. Řádky, které mi změnily život, napsala malá, desetiletá holčička, a adresovala je magazínu, v němž jsem pracovala. A vlastně ani nebyly určeny mně. Začínaly slovy „Milý Santo…“ a jaksi podivně mě vzaly za srdce. Jako bych s tou dívenkou byla nějakým záhadným způsobem spojená. A tak jsem místo Santy Clause splnila její vánoční přání sama. Byla to nevinná hra… aspoň jsem si to myslela. Dokud věci nezašly moc daleko. Dokud jsem se jednoho dne neobjevila na prahu domu malé Birdie coby německá cvičitelka psů jménem Gretchen Schmidtová.

Ő volt a legjobb barátom, de titokban epekedtem érte. Egyik dolog jött a másik után, ami elválasztott bennünket, így félelemben töltöttem az elmúlt évtizedet, hogy örökre elveszítem Skylart. Először jött a rák, amit túlélt ugyan, ám azután elmondhatatlan dolgokon ment keresztül miattam. Ezért elhagyta a várost. Éveken át azt hittem, hogy nem láthatom soha többé. De most visszatért... és egy másik pasassal él. Nem érdemlem meg mindazok után, amit átélt miattam, de nem tudok nélküle élni. Ez az utolsó esélyem, mert élete legnagyobb hibáját készül elkövetni. Látom a tekintetén, hogy nem szereti. Még mindig engem szeret... éppen ezért kell megállítanom, mielőtt túl késő lenne. Forró és szenvedélyes, „barátságból lett szerelem" regénye – olyan fordulattal, amitől összeszorul a szíved... A My Skylar – Drága Skylar önálló regény, de kapcsolódik a Jake Undone – Jake megadja magát történetéhez.

Rush és Gia története folytatódik a Rebel Heir – Lázadó örökös érdekfeszítő lezárása után. Hogyan szúrj el egy szuper nyarat a Hampton-vidéken: Feküdj le a főnököddel. Pipa. Verd el az összes pénzed egy albérletre, amit nem engedhetnél meg magadnak. Pipa. Hogyan hagyd ott nyár végén azt a férfit, akibe beleszerettél: ...Majd szólok, ha rájöttem. Vagy legalábbis úgy tűnik. Folytasd a történetet az akció, a dráma és a feszültség kellős közepén!

Druhý ročník mého vysokoškolského studia nezačal zrovna šťastně. Hned první den jsem se chytla s jedním arogantním Angličanem – a věřte tomu, nebo ne, bylo to na pánských záchodcích (dámské byly mimo provoz a mně nezbylo nic jiného než zamířit na pánské – ale nesuďte mě za to). Druhá rána přišla, když jsem navečer konečně dorazila domů a zjistila, že student, který u nás měl pronajatý pokoj, byl alergický na naši kočku. Takže si pokoj pronajal jiný student – a věřte tomu, nebo ne, byl to ten otrapa, s nímž jsem se pohádala! Tak začal můj příběh lásky a nenávisti s Calebem Yatesem. Ten chlapík přesně věděl, jak mi zabrnkat na city. Hrál si se mnou jako kočka s myší. Občas jsem mu napsala mail plný rozhořčení a pohrdání… odpověděl mi vždycky ve stejném duchu. Byl tak otravný a protivný! Ale uměl být i vtipný a roztomilý… a tak vzrušující! Brzy mi přirostl k srdci a stal se mým nejlepším přítelem. Jen škoda, že se musel vrátit zpátky do Anglie. Od začátku jsem věděla, že se do něj nesmím zamilovat… z mnoha důvodů. Ale hlavně proto, že jsme před sebou měli jen jeden rok společného života.

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Tehdy jsem potkala kluka svých snů… Jenže všechno hezké jednou skončí, i to nejkrásnější léto. Za těch deset let, které uplynuly, jsem na něj často myslela… a bylo mi líto, že jsem ho už nikdy nepotkala. Ale osud má s lidskými životy své plány a my musíme jeho hříčkám čelit. Když jsem se znovu vrátila do míst, kde jsem strávila své nejkrásnější chvíle, věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy se s ním znovu setkám. Ale jsem na tohle setkání připravená? Co když mě bude nenávidět? Co když bude milovat nějakou jinou? Všechno to začalo jednoho léta, kdy Raven pracovala u Mastersonových jako pomocná hospodyně a Gavin – jejich syn – se vrátil domů na prázdniny. Od první chvíle si padli do oka a přátelství bylo na světě. Jenže přátelství rychle přerostlo v letní románek. Gavinova matka však měla se synem jiné plány – studium na právnické fakultě, svatba s bohatou a krásnou dívkou, převzetí otcovy firmy… A tak se na konci prázdnin jejich cesty rozešly. Po deseti letech osud Raven zavál znovu do míst, na která měla tak krásné vzpomínky. Nastoupila jako ošetřovatelka pana Mastersona, Gavinova otce. Setkání s Gavinem, jediným mužem, kterého kdy milovala, bylo nevyhnutelné… Raven brzy zjistila, že vášeň, jež je k sobě kdysi přitahovala, se nevytratila. Jenže cítí to samé i Gavin? Odpustí jí to, co mu kdysi provedla?

Poznali jsme se na tom nejméně pravděpodobném místě. Začalo to docela nevinně. Pro ni jsem byl „BůhFilmu“ a ji jsem znal jako „Montanu“, což samozřejmě nejsou naše skutečná jména, jen virtuální přezdívky, za něž se schováváme. Večer se přihlásit a povídat si s ní mi pomáhalo před vším utéct – jen u ní jsem našel klid. Brzy jsem zjistil, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. Uhranula mě od první chvíle, kdy jsme se přes internet spojili. Vypěstoval jsem si na ní závislost. O svých skutečných životech jsme toho navzájem moc nevěděli… a ona na tom nechtěla nic měnit. Anonymita však naši vzájemnou a nezastavitelnou přitažlivost nijak neoslabila. Spíš naopak. Díky ní jsme se tomu druhému otevřeli tak, jak bychom to možná za jiných okolností nedokázali. Eden byla vtipná, inteligentní, nádherná – vše, co jsem od ženy chtěl. Nemohl jsem ji však mít. Smířil jsem se s tím, že mezi námi zůstane vše při starém – dokud jsem nenarazil na informaci, která mě dovedla až k ní. Chopil jsem se šance. A právě tady náš příběh začíná.

Poznali jsme se na tom nejméně pravděpodobném místě. Začalo to docela nevinně. Pro ni jsem byl „BůhFilmu“ a ji jsem znal jako „Montanu“, což samozřejmě nejsou naše skutečná jména, jen virtuální přezdívky, za něž se schováváme. Večer se přihlásit a povídat si s ní mi pomáhalo před vším utéct – jen u ní jsem našel klid. Brzy jsem zjistil, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. Uhranula mě od první chvíle, kdy jsme se přes internet spojili. Vypěstoval jsem si na ní závislost. O svých skutečných životech jsme toho navzájem moc nevěděli… a ona na tom nechtěla nic měnit. Anonymita však naši vzájemnou a nezastavitelnou přitažlivost nijak neoslabila. Spíš naopak. Díky ní jsme se tomu druhému otevřeli tak, jak bychom to možná za jiných okolností nedokázali. Eden byla vtipná, inteligentní, nádherná – vše, co jsem od ženy chtěl. Nemohl jsem ji však mít. Smířil jsem se s tím, že mezi námi zůstane vše při starém – dokud jsem nenarazil na informaci, která mě dovedla až k ní. Chopil jsem se šance. A právě tady náš příběh začíná.

Pénz vagy szerelem? Melyiket válasszuk? Az olvasó fejben talán azonnal megválaszolja a kérdést, gondolván: ez pofonegyszerű. Számomra viszont nem az. Említettem, hogy egy csomó pénzről van szó? Rengeteg pénzről! El kell utaznom valahová, hogy ezt átgondoljam. Hirtelen ötlettől vezérelve útnak indultam, de amikor a repülőtér várótermében összefutottam a szexi Carterrel, a dolgok más irányt vettek. Túlfűtött beszélgetésbe elegyedtünk, aztán ő elhúzott. Azt hittem, többé nem találkozunk. A sors azonban másként rendelte. Meglepetés! Carter veszélyes pasi, és folyton ide-oda repül. Mágnesként vonzottuk egymást, de tudtam, hogy a dolog csak átmeneti lehet. Főleg, amikor meghallottam az előéletéről szóló pletykákat. De rákattantam a pasira, és semmi más nem számított. Tartottam tőle, hogy ebből óriási pofára esés lesz, mert valahogy a lelkem mélyén mégis arra vágytam, hogy én legyek az, aki megzabolázza ezt a szívtipró pilótát. A legkevesebb, amit elmondhatok, hogy valóban a hetedik mennyországba repített. De egyszer minden jó dolog véget ér, nem igaz? Csakhogy a mi kalandunk olyan véget ért, amire egyáltalán nem számítottam.

Tényleg lehet barátság férfi és nő között? A váratlan szakításom után arra vágytam a legkevésbé, hogy az új szomszédom az exemre, Elecre hasonlítson - pláne, hogy még nála is szexibb legyen. Viszont a modora és a viselkedése már egyáltalán nem volt olyan megnyerő, mint a megjelenése. El is neveztem magamban Mérges Művésznek. A két kutyája ugatásától pedig képtelen voltam aludni. Így nem is bántam, hogy látványosan kerül, mint aki tudni sem akar a létezésemről. Aztán egy este kiderült, hogy Damien mindent tud rólam. A hálószobám falán lévő lyukon keresztül ugyanis fültanúja volt a terapeutámmal folytatott összes telefonbeszélgetésnek, így az én sármos festő szomszédom jól ismerte a legféltettebb titkaimat. És bár nagyon próbált távol tartani magától, tudtam, hogy ugyanúgy érez irántam, hiszen a szívdobogása nem csal. Azt hittem, Elec már összetörte a szívemet, pedig nagyon is egyben volt, és még hevesebben kalapált Damienért. Csak reménykedhettem, hogy nem ő fogja végleg megsemmisíteni. Vesd bele magad a sodró történetbe!

Az ellentétek meddig vonzzák egymást? A szokásos reggelnek indult a vonaton. De csak addig, amíg fel nem figyeltem az átellenben ülő férfira. Olyan lekezelőn beszélt valakivel telefonon, mintha ő irányítaná a világot. Mégis minek képzeli magát ez a nagyképű öltönyös? Istennek? Bár meg kell hagyni, tényleg úgy nézett ki, mint egy isten. Ám mi ketten nem is lehetnénk különbözőbbek. És jól tudjuk, mit mondanak az ellentétekről. Semmi sem készíthetett volna fel arra az útra, amire végül magával vitt. Arra pedig pláne nem, hogy hova fogunk a végén kilyukadni. Mert minden jó véget ér, igaz egyszer? Leszámítva a mi kapcsolatunkat, mert még csak nem is sejtettem, hogy az miként végződik.