Penelope Ward strana 5 z 8

Poznali jsme se na tom nejméně pravděpodobném místě. Začalo to docela nevinně. Pro ni jsem byl „BůhFilmu“ a ji jsem znal jako „Montanu“, což samozřejmě nejsou naše skutečná jména, jen virtuální přezdívky, za něž se schováváme. Večer se přihlásit a povídat si s ní mi pomáhalo před vším utéct – jen u ní jsem našel klid. Brzy jsem zjistil, že se ve skutečnosti jmenuje Eden. O svých skutečných životech jsme toho navzájem moc nevěděli… a ona na tom nechtěla nic měnit. Anonymita však naši vzájemnou a nezastavitelnou přitažlivost nijak neoslabila. Spíš naopak. Díky ní jsme se tomu druhému otevřeli tak, jak bychom to možná za jiných okolností nedokázali. Eden byla vtipná, inteligentní, nádherná – vše, co jsem od ženy chtěl. Nemohl jsem ji však mít. Smířil jsem se s tím, že mezi námi vše zůstane při starém – dokud jsem nenarazil na informaci, která mě dovedla až k ní. Chopil jsem se šance. A právě tady náš příběh začíná.

Bylo to nejkrásnější léto mého života. Tehdy jsem potkala kluka svých snů… Jenže všechno hezké jednou skončí, i to nejkrásnější léto.Za těch deset let, které uplynuly, jsem na něj často myslela… a bylo mi líto, že jsem ho už nikdy nepotkala. Ale osud má s lidskými životy své plány a my musíme jeho hříčkám čelit. Když jsem se znovu vrátila do míst, kde jsem strávila své nejkrásnější chvíle, věděla jsem, že je jen otázkou času, kdy se s ním znovu setkám. Ale jsem na tohle setkání připravená? Co když mě bude nenávidět? Co když bude milovat nějakou jinou?

Druhý ročník mého vysokoškolského studia nezačal zrovna šťastně. Hned první den jsem se chytla s jedním arogantním Angličanem – a věřte tomu, nebo ne, bylo to na pánských záchodcích (dámské byly mimo provoz a mně nezbylo nic jiného než zamířit na pánské – ale nesuďte mě za to). Druhá rána přišla, když jsem navečer konečně dorazila domů a zjistila, že student, který u nás měl pronajatý pokoj, byl alergický na naši kočku. Takže si pokoj pronajal jiný student – a věřte tomu, nebo ne, byl to ten otrapa, s nímž jsem se pohádala! Tak začal můj příběh lásky a nenávisti s Calebem Yatesem.Ten chlapík přesně věděl, jak mi zabrnkat na city. Hrál si se mnou jako kočka s myší. Občas jsem mu napsala mail plný rozhořčení a pohrdání… odpověděl mi vždycky ve stejném duchu. Byl tak otravný a protivný! Ale uměl být i vtipný a roztomilý… a tak vzrušující!Brzy mi přirostl k srdci a stal se mým nejlepším přítelem. Jen škoda, že se musel vrátit zpátky do Anglie. Od začátku jsem věděla, že se do něj nesmím zamilovat… z mnoha důvodů. Ale hlavně proto, že jsme před sebou měli jen jeden rok společného života.

Od nejprodávanější autorky New York Times přichází nový, samostatný román.   Člověk by neměl toužit po někom, kdo ho mučí. Můj nevlastní bratr Elec se k nám přestěhoval, když jsem byla v posledním ročníku na střední, a já jsem absolutně nebyla připravená na to, co za pitomce se z něho vyklube. Zuřila jsem, že si svoji zlost vybíjel na mně, protože tu s námi nechtěl být. Zuřila jsem, že si do svého pokoje vodil holky ze střední. Ale nejvíc jsem zuřila kvůli tomu, jak na něj reagovalo moje tělo, zcela proti mé vůli. Zpočátku jsem si myslela, že za pozornost stojí jenom jeho zevnějšek: potetované břišáky a ostře řezané rysy v obličeji. Pak se to mezi námi začalo měnit a jedné noci to vyvrcholilo. Stejně rychle, jako vstoupil do mého života, se však vrátil zpátky do Kalifornie. Trvalo dalších několik let, než jsem Eleca znovu uviděla. Když naši rodinu zasáhla tragédie, musela jsem se s ním znovu střetnout. A z puberťáka, který mě tenkrát dokázal pobláznit, se teď stal chlap, který mě doháněl k šílenství. Měla jsem strach, že mi znovu zlomí srdce.

Jmenuju se Aspyn, pracuju v domově pro seniory jako koordinátorka a mám svou práci ráda. Ale když dostanu za úkol hlídat na vycházkách jednoho z našich klientů – tedy hlavně jeho vnuka, který ho bez ohlášení klidně odveze z domova –, nejsem z toho zrovna nadšená. Zvlášť když zjistím, že dotyčného vnuka dost dobře znám! Důvody, proč by mě Troy Serrano neměl přitahovat: Zaprvé: Je protivný. Zadruhé: Před více než deseti lety jsme spolu chodili na střední školu a nemůžu říct, že bychom byli kamarádi. Zatřetí: Je to bývalý přítel mé kamarádky. A takhle bych mohla pokračovat dál. Takže mám smůlu a čtyři hodiny týdně musím přežít jeho nesnesitelné povýšenecké chování a vyslechnout si nevyžádané rady. Brzy mě však přesvědčí, jak moc se změnil… Nakonec si pomalu začínáme rozumět a naše vycházky se stanou něčím, na co se opravdu těším. Co se to se mnou děje? Zřejmě jsem nepochopila zadání úkolu, který jsem dostala. Protože ten rozhodně nezahrnoval, že mě bude vnuk našeho klienta přitahovat, že když v noci zavřu oči, budu na něj myslet a představovat si, jaké by bylo se s ním alespoň jednou vyspat! Nenávidím se za to, že fantazíruju o klukovi, který se ke mně vůbec nehodí. O klukovi, kterému jsem kdysi poškrábala auto klíčem (to je na dlouhé vyprávění, ale zasloužil si to). Nic víc to není, jen moje fantazie. Tedy až do té noci v baru, kdy jsme na sebe s Troyem náhodně narazili a všechna naše nahromaděná frustrace vyplavala napovrch. Přesto jsem přesvědčená, že to vůbec nic neznamená. Není přece možné, aby kluk, kterého nenávidím, byl zároveň ten, bez kterého nemůžu žít!

To on ode mě utekl. Každá holka tohle nejednou zažila, ne? Byl to okouzlující britský aristokrat, který mi jednoho léta převrátil svět naruby. Od chvíle, kdy jsem Lea poprvé spatřila dalekohledem, mě uchvátil. Ani v duchu mě nenapadlo, že na pozemku na druhé straně zálivu najdu muže, který se sprchuje v rouše Adamově. Pak jsem si všimla, že jeho spolubydlící zase pozoruje dalekohledem mě a baví se tím, jak Lea hltám pohledem. Zajímavé seznámení, že? Když jsem pak na ně nevyhnutelně narazila, ukázalo se, že ti pohlední Britové si ten dům v mém přímořském městečku pronajímají jen na léto. S Leem jsme si okamžitě padli do oka, i když jsme byli – technicky vzato – protiklady. Naučila jsem ho, jak na pláži najít a vykopat škeble, zatímco on mi dokázal, že ne všichni bohatí a mocní chlapi jsou domýšliví. Přestože jsem věděla, že se ke mně naprosto nehodí, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Bylo to divokých a bláznivých pár měsíců. A než jsem se nadála, zamilovali jsme se do sebe. Oba jsme měli jediné přání: strávit spolu víc času. Ale Leo měl doma povinnosti. Do jeho rodiny a života bych nikdy nezapadla. Navíc jsem studovala práva a nechtěla jsem se školy vzdát. Takže jsme se rozhodli to ukončit a už se nikdy neohlížet zpět. V myšlenkách jsem na něj ale nikdy nezapomněla a měla pocit, že jsem nechala odejít spřízněnou duši. Navenek jsem se ale přesvědčovala, že náš příběh skončil. Až do doby, kdy mi o pět let později poslal dopis, který mnou otřásl až do morku kostí. Myslela jsem si, že se mi to první léto obrátil svět vzhůru nohama? No, to jsem ještě nic nevěděla!

Všechno to začalo sázkou. Když můj malý syn zdědil po svém pradědečkovi polovinu starého hostince, rozhodla jsem se, že se oba přestěhujeme na místo, kde jsem vyrůstala. Všimněte si, že jsem řekla polovinu hostince. Ta druhá teď patří Levimu Millerovi, slavnému zadákovi, který má ovšem úplně jiné představy, co bychom měli s nemovitostí udělat. Nebudu se zmiňovat o tom, že jsem ho při našem prvním setkání nešťastnou náhodou zranila, takže mu v nemocnici museli ránu sešít osmi stehy. Dalo by se říct, že jsme vykročili špatnou nohou. Když jsme se oba do hostince nastěhovali, abychom vymysleli, co dál, pořád jsme se jen hádali. On chtěl zchátralý dům, který, pravda, potřeboval velkou rekonstrukci, vyklidit a prodat. Já chtěla hostinci Palm Inn vrátit jeho původní krásu a znovu ho otevřít jako penzion. Nemohli jsme se na ničem dohodnout. Tak mi Levi předložil návrh: pokud se mi podaří do konce léta, než bude muset odjet na soustředění, podnik dát dohromady a pronajmout turistům, ustoupí a nechá mě penzion provozovat. Vsadili jsme se, ale byl si jistý, že nemůžu vyhrát. Jenže týdny strávené pod jednou střechou nám přinesly víc, než jsme si vůbec dokázali představit. S Levim jsme se sblížili, a než jsem se nadála, moje noční fantazie o statném Adonisovi se staly skutečností. Nemluvě o tom, že to s mým synem skvěle uměl. Přerůstalo nám to přes hlavu… nejenže byl tím posledním mužem na světě, do kterého bych se kvůli naší dohodě chtěla zamilovat, ale Levi byl navíc starší bratr mého bývalého manžela. A hostinec se najednou stal tím nejmenším problémem.

Nejdřív mě můj soused Deacon rozčiloval. Vypadal sice skvěle a byl přátelský, ale často jsem se kvůli němu nemohla vyspat. Bydleli jsme totiž vedle sebe a zdi byly dost tenké, takže jeho „hrátky“ s přítelkyněmi jsem slyšela skoro každou noc. Jako svobodná matka jsem to neocenila. Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat. A když ji objal, usnula mu v náručí. Navenek byl drsný, ale uvnitř? Můj soused byl zaříkávač dětí! Po té noci se z nás stali přátelé. Nosil mi latté, povídal si se mnou… prostě nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měla. Časem jsme se sblížili, až jednoho večera jsme překročili hranici. Naše přátelství se změnilo v naprostý chaos. Zamilovala jsem se do kluka, který se zapřísahal, že nechce žádný vážný vztah a nikdy nebude mít děti. Věděla jsem, že i Deaconovi na mně záleží, přestože se Sunny nezapadáme do žádného plánu, který si kdy vytvořil. Nebyl pro mě tím pravým mužem… jenže pro mě už nebyl ani kamarádem. Takže jsem mu začala říkat „anti-přítel“. Proč si ale ze všeho nejvíc přeju, abych byla tou jedinou ženou, která ho změní?

Nejdřív mě můj soused Deacon rozčiloval. Vypadal sice skvěle a byl přátelský, ale často jsem se kvůli němu nemohla vyspat. Bydleli jsme totiž vedle sebe a zdi byly dost tenké, takže jeho „hrátky“ s přítelkyněmi jsem slyšela skoro každou noc. Jako svobodná matka jsem to neocenila. Brzy se však situace obrátila – když dcera jednou v noci nepřestávala naříkat, pan Děvkař mi zaklepal na dveře. Jako zázrakem jeho hlas Sunny uklidnil, a konečně přestala plakat. A když ji objal, usnula mu v náručí. Navenek byl drsný, ale uvnitř? Můj soused byl zaříkávač dětí! Po té noci se z nás stali přátelé. Nosil mi latté, povídal si se mnou… prostě nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měla. Časem jsme se sblížili, až jednoho večera jsme překročili hranici. Naše přátelství se změnilo v naprostý chaos. Zamilovala jsem se do kluka, který se zapřísahal, že nechce žádný vážný vztah a nikdy nebude mít děti. Věděla jsem, že i Deaconovi na mně záleží, přestože se Sunny nezapadáme do žádného plánu, který si kdy vytvořil. Nebyl pro mě tím pravým mužem… jenže pro mě už nebyl ani kamarádem. Takže jsem mu začala říkat „anti-přítel“. Proč si ale ze všeho nejvíc přeju, abych byla tou jedinou ženou, která ho změní?

Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího bratrova kamaráda. Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl. Uběhlo deset let. Všem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovu, abychom to po smrti našich rodičů finančně utáhli. Byli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika. Když Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky. Ale rozhodně už se na mě nedíval jako na svou sestru, což věci zkomplikovalo. Byla jsem neustále pod tlakem a plná úzkosti. A on nevěděl, co dělat. Nejprve to byly pouze letmé náznaky. Když jsme si třeba pouštěli filmy, jen mimochodem jsem si opřela nohu o tu jeho, on se však neodtáhl. Stejně jsem ale předpokládala, že by… tohle neudělal. Nathan by nás zabil. Sice jsme to věděli, ovšem ani to nestačilo, aby nás to zastavilo. Nakonec se naše doutnající touha rozhořela. Nebyla to však jen fyzická přitažlivost, vybudovali jsme si silné napojení. Přece nás nechytí, že ne? Znělo to jednoduše. Jenže jednoduché to rozhodně nebylo. Tohle je příběh o zakázané lásce, porušení důvěry a nečekané druhé šanci.

Od jedné z nejlépe prodávaných autorek New York Times Penelope Ward přichází nový samostatný příběh o zakázané lásce a druhé šanci. Je přirozené, že chcete někoho, koho nemůžete mít. A kam až moje paměť sahá, já tajně chtěla Jace, nejlepšího kamaráda mého bratra. Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou neměl. Uběhlo deset let. Všem nám bylo něco přes dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovi, abychom vše po smrti našich rodičů finančně utáhli. Byli jsme jen my tři – taková zvláštní rodinná dynamika. Když Jace žil pod naší střechou, byl stejně ochranitelský a panovačný jako vždycky. Ale rozhodně už se na mě nedíval jako na svou sestru, což věci zkomplikovalo. Byla jsem neustále pod tlakem a plná úzkosti. A on nevěděl, co dělat. Nejprve to byly jenom letmé náznaky. Když jsme si třeba pouštěli filmy, jen mimochodem jsem si opřela nohu o tu jeho, on se však neodtáhl. Stejně jsem ale předpokládala, že by… tohle neudělal. Nathan by nás zabil. Sice jsme to věděli, ale ani to nestačilo, aby nás to zastavilo. Nakonec se naše doutnající touha rozhořela. Nebyla to ale jen fyzická přitažlivost, vybudovali jsme si silné napojení. Přece nás nechytí, že ne? Znělo to jednoduše. Jenže nebylo. Tohle je příběh o zakázané lásce, porušení důvěry a nečekané druhé šanci.

Molly zoufale potřebuje najít spolubydlící, zatím ale stále nemá štěstí. Když už pomalu ztrácí naději, objeví se nový zájemce: mladý a přitažlivý muž Declan Tate, který ji okouzlí svým šarmem, humorem a vytrvalostí. Oba se rychle spřátelí a svěřují se jeden druhému téměř se vším – včetně svých neopětovaných milostných vztahů. Rozhodnou se předstírat rande, aby u svých vyvolených vzbudili žárlivost… Jenže když jim jejich plán začne vycházet, objeví se nové skutečnosti a jejich vztah se zkomplikuje. Najednou mají všechno, co chtěli, ale nemohou přestat myslet jeden na druhého. Co mají dělat, když se předstírané city stanou až příliš skutečnými?

To leto bolo najkrajším v jej živote. Raven stretla Gavina, muža svojich snov, no nanešťastie... bol pre ňu nedosiahnuteľný. Pre jeho matku bola nikto, len najatá pomocná sila, ktorá sa jej synovi nemohla rovnať. Nikdy by nedovolila, aby ostali spolu. A tak sa skrývali, až kým Raven nedonútila odísť. Ubehlo desať rokov a neprešiel ani deň, aby si Raven na Gavina nespomenula. O jeho súčasnom živote vie len toľko, že žije a pracuje za oceánom. Okolnosti ju po rokoch privádzajú na to isté miesto, kde sa spoznali, preto je len otázkou času, kedy na seba opäť narazia. Spomenie si na ňu niekedy? Čo ak ju nenávidí? Čo ak miluje inú? Myslela si, že je medzi nimi koniec, ale jedného dňa sa Gavin spoza oceánu vráti. A ona nie je na jeho návrat vôbec pripravená. Z anglického originálu The Day He Came Back (USA, 2019) preložila Miriam Ghaniová.

To leto bolo najkrajším v jej živote. Raven stretla Gavina, muža svojich snov, no nanešťastie... bol pre ňu nedosiahnuteľný. Pre jeho matku bola nikto, len najatá pomocná sila, ktorá sa jej synovi nemohla rovnať. Nikdy by nedovolila, aby ostali spolu. A tak sa skrývali, až kým Raven nedonútila odísť. Ubehlo desať rokov a neprešiel ani deň, aby si Raven na Gavina nespomenula. O jeho súčasnom živote vie len toľko, že žije a pracuje za oceánom. Okolnosti ju po rokoch privádzajú na to isté miesto, kde sa spoznali, preto je len otázkou času, kedy na seba opäť narazia. Spomenie si na ňu niekedy? Čo ak ju nenávidí? Čo ak miluje inú? Myslela si, že je medzi nimi koniec, ale jedného dňa sa Gavin spoza oceánu vráti. A ona nie je na jeho návrat vôbec pripravená.

S Biancou jsem se potkal ve výtahu. Když jsme uvízli, jela se mnou pořídit rozhovor. Kvůli mému oblečení mě krásná novinářka s havraními vlasy považovala za poslíčka. Neměla ani ponětí, že ve skutečnosti jsem Dex Truitt, bohatý, úspěšný obchodník, jehož pojmenovala “Pan Pracháč”- jehož jela odpoledne navštívit. Bianca mi řekla, jak moc nemá ráda lidi Dexova typu-snobské, přechytralé, nažehlené muže, kteří nedokáží ocenit ty nejjednodušší věci v životě. Takže když se výtah konečně rozjel, zrušil jsem rozhovor a zanechal ji v domnění, že jsem někdo úplně jiný - cyklistický kurýr jménem Jay. Líbilo se mi, jak se dívala na toho chlapíka, a nechtěl jsem, aby to skončilo. Začal jsem s ní chodit jako “Jay”- a její rozhovor s mým skutečným já jsem s ní vyřídil po e-mailu. Nečekal jsem, že naše vzájemné jiskření bude stejně silné i přes internet. Nečekal jsem, že z toho vzejde takový blázinec. Nečekal jsem, že Jay a Dex se do ní zamilují. A že ona se zamiluje do těch dvou. Až na to, že oba dva jsem byl já. A když to zjistila, oběma nám hrozilo, že ji ztratíme. Na ten den mě nemohlo nic připravit. A já jsem nebyl ani zdaleka připraven na to, co přišlo potom. Všechno krásné musí jednou skončit, že? Až na to, že blížící se konec mezi námi jsem nezaznamenal.

S Biancou jsem se potkal ve výtahu. Když jsme uvízli, jela se mnou pořídit rozhovor. Kvůli mému oblečení mě krásná novinářka s havraními vlasy považovala za poslíčka. Neměla ani ponětí, že ve skutečnosti jsem Dex Truitt, bohatý, úspěšný obchodník, jehož pojmenovala „Pan Pracháč“ a s nímž měla provést interview. Bianca mi řekla, jak moc nemá ráda lidi Dexova typu – snobské, přechytralé, nažehlené muže, kteří nedokáží ocenit ty nejjednodušší věci v životě. Takže když se výtah konečně rozjel, zrušil jsem rozhovor a zanechal ji v domnění, že jsem někdo úplně jiný – kurýr jménem Jay, co jezdí na kole. Líbilo se mi, jak se dívala na toho chlapíka, a nechtěl jsem, aby to skončilo. Začal jsem s ní chodit jako „Jay“ – a její rozhovor s mým skutečným já s ní vyřídil po e-mailu. Nečekal jsem, že naše vzájemné jiskření bude stejně silné i přes internet. Nečekal jsem, že z toho vzejde takový blázinec. Nečekal jsem, že Jay a Dex se do ní zamilují. A že ona se zamiluje do těch dvou. Až na to, že oba muži jsem byl já. A když to zjistila, oběma nám hrozilo, že ji ztratíme. Na ten den mě nemohlo nic připravit. A já jsem nebyl ani zdaleka připravený na to, co přišlo potom. Všechno krásné musí jednou skončit, že?