Jan Zábrana

Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902, do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i héroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství... Srdce temnoty je příběhem o degradaci lidskosti, který předvídá hrůzy totalitních režimů...

Kromě známějších "raných povídek", jako jsou Večer u carevny, Hapa Hužvová, Dantova ulice, Můj první honorář a jeho varianta Osobní list, obsahuje výbor i Babelovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu Starý Šlojme, napsanou v roce 1913, kdy bylo jejímu autorovi pouhých 19 let. Svazek uzavírají u Babela ojedinělé povídky "na cizí námět": Na poli cti, Dezertér, Rodina otce Marescota, Kvaker a Doudou, a spisovatelovy vzpomínky a fejetony - mezi nimi Oděsa o městě "lidí žijících ze vzduchu", městě, kde "jsou především čistě materiální podmínky k tomu, aby se tu dal vychovat - například - maupassantovský talent"…

K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.

Rudá jízda – kniha ohlušující jako výstřel z děla, něžná, děsivá a ohromující. Příběhy sentimentální krásy a strašlivého násilí zobrazené se zneklidňující odevzdaností osudu. Černý, ironický humor. Pohled na svět, který se zbláznil. Kniha soucitná, efektní, žhavá a vášnivá. Kniha, kterou nelze nijak nahradit. Kniha, po jejímž přečtení hledíme na svět jinak. Jorge Luis Borges o Rudé jízdě napsal: „Hudba vět je zde v rozporu s málem nevýslovnou brutalitou některých výjevů. Jedna z povídek – „Sůl“ – se těší pověsti, která je jinak vyhrazena jen básním, a próze se jí dostává jen zřídka: mnozí ji znají nazpaměť.“ Babel píše s jakousi tesknou pronikavostí, kombinuje slova s nenucenou precizností: „Země se před námi prostírala jako kočičí hřbet, porostlý svítivou srstí obilí.“ „Spí a chvěje se a v sadě za oknem, pod černou vášní nebe, hraje alej všemi barvami. Žíznivé růže se kolébají ve tmě. Zelené blesky planou v kopulích. Vysvlečená mrtvola se válí pod svahem. A měsíční třpyt plyne po mrtvých nohou, trčících každá jinam.“ Jak dokonalý a úžasný je překlad Jana Zábrany! Rudá jízda se zrodila z autorova deníku, který si vedl v roce 1920 jako válečný zpravodaj u 1. jízdní armády. Účastnil se polsko-sovětské války o ovládnutí území dnešní Ukrajiny – konfliktu, v němž bojoval každý s každým a také s civilním obyvatelstvem. Vojáci oplakávají své zabité koně a pláčou, když je nějaká píseň obzvlášť dojímá… pak se otočí a páchají zvěrstva, masové vraždy civilistů. V roce 1939 byl Babel zatčen, osm měsíců vyšetřován a mučen. 27. ledna 1940 ho zastřelila popravčí četa v moskevském vězení Lubjanka.

A o peníze tu jde především… Skutečnost je však dětským hrám a říkadlům velice vzdálena, protože vražda je skutečná – dokonalá, promyšlená, zákeřná. Jde o pomstu za ztrátu jiného života? O vyšetření dávného sporu mezi dvěma bratry? O majetek či věno? Když zemřel bohatý pan Fortescue, byli v podezření všichni: služebnictvo, zaměstnanci kanceláře i jeho nejbližší. Ale okruh se zužuje, neboť dochází k dalším vraždám...

V rámci sedmisvazkového souborného vydání díla básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (19311984) vychází po svazcích Nápěvy a Básně třetí rozsáhlý svazek jeho poezie, jímž se vydávání Zábranových básní uzavírá. Obsáhlá kniha shrnuje dosud netištěné Zábranovy básně z let 1954 až 1970, rukopisnou sbírku Jeviště jednoho jara, dosud jako celek nevydaný cyklus osmi monotónních básní, nedokončenou sbírku Zeď vzpomínek, verše se sešitů Disiecta membra a zápisníků z nemocnic z roku 1984, torzo monumentální básnické skladby Havran a jednotlivé dosud netištěné básně ze samého sklonku Zábranova života. Závěr svazku tvoří řada dosud zcela neznámých básní z let 1946 až 1951, které doplňují knihu Nápěvy. Svazek je opatřen zevrubnou ediční poznámkou.

From the eighth floor of a tower block in Central Europe, Jan Zábrana surveyed the twentieth century. He had been exiled from his own life by Communism. His parents were imprisoned, their health broken, and he was not allowed to study languages in college. Refusing both to rebel outright or to cave in, he thought of himself as a dead man walking. “To all those who keep asking me to do things for them, I sometimes feel like saying: ‘But I’m dead. I died long ago. Why do you keep treating me as if I were one of the living?’” Yet during some of Europe’s most difficult years, he wrote The Lesser Histories, a collection of sixty-four sonnets that range through themes of age, sex, and political repression—a radiant testament to his times. The lines are emptied both of personal pathos and political stridency. Often Zábrana’s own voice segues into those of poets he had translated over the years, leaving only a bare shimmer of subjectivity—humorous, oblique, pained—with which to view his own works and days. The poems document a splendid and bitter isolation, and are immersed in the humor, hatreds, and loves of the everyday. Published in Czech in the ill-fated year of 1968, they subsequently fell into neglect. After the fall of Communism in 1989, Zábrana’s collected poems and selected diaries were published in Czech, and he was acclaimed as a major twentieth-century writer. Now, with this collection, he can begin to reach English-language readers for the first time.

Začínající soukromý detektiv, nezaměstnaný doktor filozofie Pivoňka, vyšetřuje záhadnou vraždu, k níž došlo v literárních kruzích. Pátrá spolu se svou milou – on zná svět módních literátů, intelektuálů, ba i boháčů a krásných dam, jí není cizí pražský polosvět a svým instinktem mnohdy přijde i na to, co její akademický přítel nedokázal rozlousknout. Napínavý a rozmarný román prosycený dobovou atmosférou nás přenáší do dvojlomného světa první republiky, kde lidé používají nejen rozum, ale i srdce, vědí, co očekávat od druhých, ale i od světa. Ten je logický, předvídatelný a má nadějnou budoucnost. Je to svět, kde se vraždí jen po staru: z vášně a kvůli penězům. Co na tom, že jde o iluzi – chtěli bychom tam žít… Když se na posledních stránkách hroutí dosud nejpravděpodobnější varianta řešení, musí se hrdina vyrovnat s nečekaným, hořkým zklamáním. I tak ale: Kniha, nad níž si vzpomeneme na některé Čapkovy příběhy, je mile radostná, útěšná!

Je léto roku 1938, nad republikou se stahují mračna. V ložnici branické vily leží dvě nahá mrtvá těla, žena a muž – zdá se, že majora Činovského zastřelila vycházející filmová hvězdička Zuzana a pak spáchala sebevraždu. Vyšetřování ale odhalí, že mrtvá dívka byla panna, a v místě vraždy se nalezne nedopalek exotické cigarety... Kdo je vrahem československého majora a krásky z pražské vyšší společnosti? Je to někdo třetí a Zuzanina sebevražda je jen fingovaná? Najít skutečného vraha bude v těžké době sotva možné, zvlášť když ke slovu přijdou politické zájmy a ohledy. Hodnoty republiky se zachvívají v základech, hlavní postavy se však zatím dobře baví na luxusním večírku… Nostalgii po zanikajícím světě úspěšně přebíjejí nadsázkou a humorem, byť s hořkou příchutí. Vtipná replika se cení! Pojďme a ponořme se do proudu úžasných výjevů: „Bylo přesně sedm hodin večer, když jsme dorazili v Rolls-Royceu mého šéfa Toma Lomala k vile pana továrníka Iva Zdeborského na Barrandově.“

Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.

Září 1938. Nad Československem se stahují válečná mračna, zatímco v pražském Braníku dojde k záhadné vraždě. Hitler žádá Sudety a ve vile čp. 383 v ulici Nad myslivnou je nalezen zastřelený pár. Major Československé armády Dušan Činovský a dcera ministerského rady Zuzana Bechyňová. Případ pro doktora Pivoňku z detektivní kanceláře Ostrozrak začíná.

Audiokniha Vražda pro štěstí, kterou napsali Josef Škvorecký a Jan Zábrana. Kdo stojí za vraždou šéfredaktora svérázného literárního časopisu? Detektivka Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany Vražda pro štěstí nás zavede do světa pražské prvorepublikové smetánky i mezi hospodské povaleče a zlodějíčky. „Vymýšlení fabule u detektivky se dost podobá vědeckým experimentům. Stanovíte si pracovní tezi, jdete úspěšně podle ní, a najednou Bum! Dál to nejde.

Audiokniha Vražda v zastoupení, kterou napsali Josef Škvorecký a Jan Zábrana. Závěrečná část detektivní trilogie se odehrává v roce 1941. Doktor Pivoňka z detektivní kanceláře Ostrozrak tentokrát pátrá po vrahovi šéfredaktora kolaborantských novin. Ten byl během večírku otráven cyankáli z ampulky, které se přidělují jen význačným nacistickým pohlavárům…