Hľadanie: Velikáni umenia
zobraziť:
O renesanci 2
Druhý svazek Gombrichových studií o renesanční době a umění spojuje antologie Apellův odkaz a Staří mistři v novém nasvícení.
Název prvního souboru, Apellův odkaz (The Heritage of Apelles, 1976), připomíná nejslavnějšího malíře starověkého Řecka, který prý ve svých dílech spojoval dokonalou krásu s nedostižnou dovedností, s níž zachycoval vzezření přírody. Tento dvojí ideál dokonalé krásy a dokonalého napodobení přírody, zděděný z antiky, přetrvával až do dvacátého století a je východiskem poučených a inspirativních studií v tomto souboru, věnovaných otázkám tradice, hodnot a standardů, i konkrétněji pracovním metodám Leonarda da Vinci či malířským technikám zachycování lesku a světla. Druhá část knihy, antologie Staří mistři v novém nasvícení (New Light on Old Masters, 1986), se pak zaměřuje na jednotlivé tvůrce, nově zkoumá dobové texty a dokumenty a objevně interpretuje díla mistrů, jak byli Giotto, Leonardo da Vinci, Raffael, Giulio Romano či Michelangelo. Gombrichovy eseje zůstávají dodnes vzorem kvalitního psaní o historii výtvarného umění. Soubor O renesanci 2 vychází opět v překladu Martina Pokorného.
Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.
Obrazy těla
Publikace vychází z dizertační práce realizované pod vedením doc. Lady Hubatové-Vackové a obhájené na Katedře teorie a dějin umění UMPRUM v roce 2019. Ústředním tématem projektu je proměna vizuálních motivů a symbolů masových tělovýchovných performancí od šedesátých let 19. století do roku 1989. Struktura textu vychází z předpokladu, že vizuální motivy a symboly migrují a že se jejich význam mění na základě konkrétního společenského a kulturního kontextu. Proměna vizuální reprezentace tělesné kultury je analyzována prostřednictvím konkrétních vizuálních a performativních znaků v reprezentaci Sokola, dělnických tělovýchovných jednot, federace proletářské tělovýchovy a československých celostátních spartakiád. Grafika Tereza Hejmová.
Umělec, ateliér a umění. Obrazy z 19. století
Kniha pojednává různé stránky umělectví coby postavení, v němž během 19. století výtvarní umělci vnímali sami sebe v souvislosti s tím i to, jak je posuzovala společnost. Fenomén umělectví v naší knize zahrnuje sebereflexi i sebeprezentaci výtvarných umělců; týká se tedy vlastních tvůrčích výkonů i ideologie spjaté s výtvarným uměním. Ukazuje, nakolik emancipace umělců souvisela s národními hnutími, a jak odpovídala vývoji evropské umělecké scény. Čeští umělci se stávali uznanou součástí proměňující se moderní společnosti. Představy o umělectví zobrazujeme ve škále od oficiality a uměleckých veličin až po tvůrčí hru s fikcemi ba i mystifikacemi. Mimořádnou přitažlivost knize poskytuje její výtvarná výbava zahrnující obrazy, kresby, grafiky, sochy od známých umělců i množství příkladů z tvorby méně známé.
Vzory krásy
Tato publikace je výstupem projektu terénního výzkumu historických tkanin, uložených ve sbírkách brněnské diecéze. Úvodní statě se věnují jednak charakteristice zkoumaného materiálu a jeho zasazení do evropského kontextu, jednak obecné historii liturgického oděvu, jeho specifikům a jeho významu dříve i nyní.
Katalogová část této knihy představuje průřez vzorovanými luxusními tkaninami z 17. a 18. století z farních sbírek brněnské diecéze. Prezentace jednotlivých rekonstrukcí vzoru tkanin, v kontextu s částečným technologickým popisem, nechává vyniknout proměnám textilního dekoru v návaznosti na technologii výroby.
Ze 17. století se ve sbírkách dochovaly mimořádně cenné asijské a italské vzorované samety. Jádro dochovaných parament z 18. století tvoří zejména produkce z dílen francouzských a italských, dochovaly se však i látky z oblasti jihovýchodní Asie.
Kniha je určena zejména historikům umění, restaurátorům a designérům, pro které může představovat cenný zdroj poučení a inspirace.
Capoeira Aché
Příručka brazilského bojového umění Capoeira Aché – syntéza tance a tradičních bojových umění. Principy, techniky a tréninkový systém. Capoeira Aché je originální bojové umění založené na pohybu těla bez hranic. Je inspirováno afro-brazilskou capoeirou, její etnickou hudbou, tancem a specifickým způsobem boje. Hledá inspiraci i v čínském kung-fu, japonském karate a aikido. Netradiční pojetí knihy přináší mnoho neobvyklých a inspirujících pohledů na svět bojového umění. Zabývá se především cvičením jednotlivce.
Raffaello látomásai
Amikor a reneszánsz fénykorának három legnagyobb alakját sorolják fel, Leonardo da Vinci és Michelangelo után hagyományosan Raffaello következik, a grácia és a harmónia eszményi mestere. Különösen azért magasztalják, mert a legkomplexebb narratívákat és filozófiai fogalmakat is képes figurálisan ábrázolni. Művészetének értékelésekor azonban kevesebb figyelmet szentelnek arra az átütő erejű készségére, amellyel a vallásos érzület bemutatására képes.
A Raffaello látomásai két tanulmányát Arasse 20 év különbséggel írta, az első a képben a látnok és a látomás viszonyát vizsgálja, míg a Sixtusi Madonna esetén a mű egésze tekinthető látomásnak, ahol a látnok maga a néző, aki Raffaello szerint az oltár előtt álló hívő.
Képet nézni Daniel Arasse segítségével mindig a "figuratív gondolat" avagy a "figuratív szövedék" megfejtésének kalandja. Jelen kötet immár a negyedik, amely a kiadó gondozásában eljut az olvasókhoz.
Muzeum - Od počátků po 21. století
Muzea na celém světě navštěvují každoročně miliony lidí. Objevte dosud nevyprávěný příběh muzea jako jednoho z nejzásadnějších výtvorů lidstva. Kniha přibližuje na příkladech největších kulturních institucí dějiny muzejnictví a sleduje vývoj od knížecích sbírek v Evropě a klasicky inspirovaných osvícenských chrámů kuriozit přes veřejná muzea konce devatenáctého století až k dnešní globální éře ikonických budov navržených předními světovými architekty.
V šesti kapitolách plných nádherných fotografií, jež podtrhují krásu těchto oceňovaných staveb, se odhalují počátky klíčových institucí, jakými jsou například Louvre, Metropolitní muzeum umění, Britské muzeum, Tate Modern, Ermitáž, Guggenheimovo muzeum, Smithsonův ústav či Muzeum Akropole.
Kniha popisuje rovněž motivace architektů, kurátorů a mecenášů, kteří se podíleli na tom, jak dnes vnímáme moderní muzeum, a mezi nimiž najdeme taková jména jako král Jiří II., Napoleon, Peggy Guggenheimová, Andrew Carnegie nebo Zaha Hadidová.
Tato knížka, která zkoumá, jak se muzea stala neodmyslitelnou součástí naší společné kulturní zkušenosti, analyzuje měnící se úlohu, jakou hrají ve společnosti, a klade si otázku, co jim přinese budoucnost v digitální éře. Je určena každému, kdo někdy stál v úžasu nad podívanou, již skýtá muzeum.
Dějiny AMU ve vyprávěních
Publikace postihuje „genia loci“ AMU v jednotlivých obdobích její existence a načrtává aspekty ovlivňující její fungování a kreativní potenciál jejích pracovníků v druhé polovině 20. století. Kniha přinese patnáct rozhovorů s osobnostmi, které jsou s AMU úzce spojeny. Tématem rozhovorů jsou vzpomínky na léta strávená v AMU, na činnost na jednotlivých fakultách, na kolegy i na výrazné postavy z řad studentů. Rozhovory jsou doplněny interpretační studií, která vychází nejenom z uveřejněných rozhovorů, ale i z dalších životopisných vyprávění získaných v rámci několik let probíhajícího výzkumu.
Z galerie ven!
Veřejný prostor a umění mají jedno společné – slouží komunikaci. Město poskytuje veřejný prostor fyzickému pohybu, chůzi, dopravě, ale i setkávání a navazování sociálních kontaktů, je místem vyslovené i mlčenlivé vzájemné komunikace lidí. Umělecká díla vystavená pod širým nebem hrají v utváření tohoto veřejného prostoru komunikace důležitou roli. Oslovují procházející diváky, připomínají cosi ze společné minulosti komunity a posilují tak identitu místa, nebo naopak probouzejí veřejnou debatu provokativně novými tématy. Komunikují však nejen s lidmi, ale i s okolními stavbami a fyzickým prostorem města, jemuž vtiskují důležité akcenty, povyšují jeho estetickou úroveň. Právě tyto dvě role uměleckých děl ve veřejném prostoru jsou osou našeho projektu. Zajímalo nás, jak umělecká díla vnášejí do veřejného prostoru témata veřejného zájmu a jak dotvářejí fyzickou tvář města, ať formou stálých objektů, dočasných uměleckých intervencí, venkovních galerií nebo sochařských festivalů. Ve čtyřech oddílech je představeno přes 60 uměleckých děl, jež byla vytvořena po roce 1989, krátký historický úvod připomíná i starší období od 60. let. Eseje pak reflektují toto téma z různých perspektiv – z hlediska smyslu a role uměleckých děl ve veřejném prostoru, jednotlivých forem uměleckých intervencí, historického vývoje i situace ve vybraných městech i v krajině.
Matej Al-Ali, Ateliér SAD, Tomáš Beneš, David Böhm & Jiří Franta, Eugen Brikcius, Ondřej Císler, Lubomír Čermák, David Černý, Jiří David, Federico Díaz, Lea Dostálová, Petr Dub, ellement architects, Epos 257, Festival Kukačka, Festival m3 – Umění v prostoru, Festival nahých forem, Václav Fiala, Vojtěch Fröhlich, Vladislav Gajda, Kurt Gebauer, Galerie Artwall, Guma Guar, Miloslav Sonny Halas, Radim Hanke, Lukáš Houdek, Dalibor Chatrný, Miloslav Chlupáč, Magdalena Jetelová, Miroslav Jirava, Pavla Voborník Kačírková, Čestmír Kafka, Ivan Kafka, Marian Karel, Krištof Kintera, Lenka Klodová, Eva Kmentová, Milan Knížák, Marius Kotrba, Jiří Kovanda, Kuba & Pilař architekti, Dominik Lang, Landscape festival, Milan Mikuláštík, Tomáš Moravec, Jakub Nepraš, Karel Nepraš, Jiří Novák, Vratislav Karel Novák, Libor Novotný, Ivar Otruba, Performance Festival Malamut, Petr Pištěk, ProLuka, Jiří Příhoda, Rafani, Karel Rechlík, Lukáš Rittstein, Jaroslav Róna, Viktor Rudiš, Tomáš & Ivan Rullerové, Zorka Ságlová, Pavla Sceranková, Signal festival, Skupina Ládví, Sochy v ulicích – Brno Art Open, Sporadical, Jan a Petr Stolínové, Čestmír Suška, Zdeněk Sýkora, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Jan Šépka, Šrámková architekti, Ivana Šrámková, Dagmar Šubrtová, Benedikt Tolar, Maxim Velčovský, Aleš Veselý, Margita Titlová Ylovsky, Dušan Zahoranský, Olbram Zoubek, Václav Zůna, Ztohoven
Editoři: Klára Pučerová, Petr Kratochvíl, Dan Merta, Petra Vlachynská
Texty: Petr Kratochvíl, Petra Vlachynská, Ludvík Hlaváček, Dan Merta, Denisa Václavová, Radoslava Schmelzová, Marie Foltýnová, Radek Horáček, Tomáš Knoflíček, Kateřina Kostková, Klára Pučerová
Překlad: Rani Tolimat, Tomáš Tolimat, Vít Zelenka
Jiří Surůvka. ARTKIOSK / Mona
Katalóg výstavy, ktorá pre protipandemické opatrenia bola zrušená Publikácia tak
sčasti nahrádza prezentáciu českého umelca na slovenskej scéne. Doc. Mgr. Jiří Surůvka (nar. 1961
v Ostrave) je popredný český umelec, performer, kurátor a vysokoškolský pedagóg. Absolvent
Pedagogickej fakulty OU v Ostrave (1991). Od začiatku 90. rokov sa presadil ako kľúčová postava
ostravskej scény s medzinárodným uznaním. Známy je tiež ako jeden zo spoluzakladateľov
kabaretu Návrat mistrů zábavy (1998), medzinárodného festivalu performance Malamut (1994)
alebo výstavného projektu Kolmo k ose. Je členom skupiny František Lozinki (od 2005). V roku
2015 získal Cenu od V. Havlíka pre českého umelca nad 35 rokov. V súčasnosti vyučuje na Fakulte
umení Ostravskej univerzity v Ostrave, je vedúcim Ateliéru video, intermédií a performance. Žije a
tvorí v Ostrave. Katalóg predstavuje vybrané diela z intermediálneho artkiosku Jiřího Surůvky. Jeho
osobitosťou sú predovšetkým aktivistické a performatívne umenie, ktoré sa prelieva do iných médií
a obrazových podôb, ale aj osobitý digitálny print-airbrush na riedke syntetické plátno, ktoré dáva
jeho obrazovým postavám podivné čaro. Projekt vrátane vydania katalógu podporil z verejných
zdrojov Fond na podporu umenia.
Rukopisy z Nag Hammádí 3, 2. vydání
Kniha přináší v českém komentovaném překladu další tři spisy z nálezu rukopisů z Nag Hammádí: Požehnaný Eugnóstos, Moudrost Ježíše Krista a Zjevení Adamovo. V úvodu k celému svazku se W. B. Oerter zabývá historií nálezu a vydání, fyzickým vzhledem, jazykem a písmem kodexů, z nichž byly texty vybrány, nalezneme tu ale též zajímavé úvahy o tom, jak byly jednotlivé kodexy komponovány jako celek.
Te tohunga
O Maorském umění jsem jaktěživ neslyšel a, když mi bylo poprvé nabídnuto, vlastně jsem ani neměl na vybranou. Zprvu mne znechutilo. Čas mi však k němu vydláždil cestičku. Věčně zelená příroda byla překrásná a přímo mi nutila své poznání, abych v jejích zákoutích promrhal zbytek svého života tak, jako ona ztrácela ten svůj. Chráníce sebe sama před jejími překrásnými chapadly, začal jsem nejdříve nákresy starých řezeb. Poté jsem zabředával hlouběji. Přímo tam vedle mě hledíc na mou práci seděl starý Maor hovořící o skutcích jeho předka, na jehož řezbu jsem shlížel. A že to byly skutky!
Umění a kýč
„Milý Tomáši, píšeš mi melancholicky, že Tvoje knížka o kýči není „politically correct“, že postmodernismus již dávno smazal rozdíl mezi kýčem a uměním, že kýč se stal tak všudypřítomný, že odhalovat ho vypadá jako projev elitismu. Ano, je tomu přesně tak. Mluvit o kýči se stalo neslušné ve chvíli, kdy svět se stal kýčem. Všimni si, že Kafka píše o byrokracii v době, kdy byrokracie je ještě téměř nevinná. Ve chvíli, kdy pohltila zcela naše životy, stala se samozřejmá, a proto neviditelná. Jaromír John napsal román Výbušný zlotvor, kde vypráví o hrůze automobilu; ale v té době jich bylo v Praze velice málo. Chci tím říci toto: fenomén je rozpoznatelný v celé své hrůze jen v době, kdy ještě není rozšířen. Až se rozšíří, stane s čímsi „přirozeným“ (co známe od zrození, s čím počítáme, čemu se nedivíme). Jsme dnes obklopeni kýčem jako nikdy předtím: všude, v televizi, v novinách, v soukromém životě, v politice. I válka je už prezentována (jen se podívej, jak se píše o Sarajevu!) jako kýč. A právě proto, i když Tvá knížka nebude pochopena, je jí zapotřebí víc než kdy jindy. Tvůj Milan"
(Dopis Milana Kundery Tomáši Kulkovi z Paříže do Jeruzaléma)
Kniha studuje jednak specifickou estetickou kategorii kýče, jednak obecnou problematiku hodnocení uměleckého díla.
Meluzin
Diela Petra Meluzina reagujú na súčasné socio-kultúrne fenomény sprítomňované optikou každodenného života jednotlivca. Tvorba vizuálneho umelca, či už ide o príspevky do akčného umenia z osemdesiatych rokov alebo o oblasť nových médií ako objekty, inštalácie a videodiela, ktoré začal vytvárať v deväťdesiatych rokoch, odráža vplyv sociálnej reality na jedinca a jej následky, komunikované typickou dikciou umelca s prídychom humoru, irónie, sarkazmu a jedinečným talentom pre vytáranie vizuálnych i obsahových paradoxov. Publikácia sumarizuje a analyzuje jeho tvorbu v ťažiskových kategóriách: nielen ako dôležitého priekopníka videoumenia, ale aj významného organizátora a autora akcií, tiež približuje jeho akčno-konceptuálne realizácie a zasväcuje čitateľa aj do umelcovho obsiahleho portfólia nerealizovaných projektov. Ponúka tak pohľad na viac než tri desaťročia tvorby tohto popredného predstaviteľa slovenského súčasného umenia.
Lacná kniha František Kollman - Laskavý samuraj, učitel tichého zabíjení (-70%)
Součástí knihy je příručka JUDO - technika chvatů v postoji, zpracovaná pod vedením Františka Kollmana.
František Kollman, to není jen sportovní legenda, velmistr japonských bojových umění, šéf ochranky prezidenta Havla, malíř a brusič skla, vypravě
č, milovník piva a žen a svérázná osobnost. František Kollman je guru. František Kollman je samuraj. Když začne vyprávět, všichni kolem ztichnou. O jeho sportovních výkonech - a dalších kouscích nemluvě - kolují pověsti. Tyto vzpomínky zachycené Pavl
em Vránou jsou jen střípky jeho bohatého života: dětství ve Vysočanech, bitky s Žižkováky, potulky po atelierech výtvarníků, vstup na judistické tatami, číšník i ochranka v barech (tehdy se říkalo vyhazovač), učitel výtvarných technik v obvodním kult
urním domě, kaskadér i vedoucí policejního odboru.
František Kollman je však především samuraj, mistr bojových umění. Vzácným japonským šlechtickým titulem ho obdařil japonský samuraj, kterého František okouzlil svou výdrží a odhodlaností. A do Čec
h přinesl tyto samurajské ctnosti:
správné rozhodování a jednání (Gi)
odvaha (Yu)
lidskost (Jin)
respekt (Rei)
upřímnost (Makoto)
čest a sláva (Meiyo)
loajalita (Chugi)
MAITA - vzdávám se
"To je něco, co z vlastní zkušenosti neznám. Vlastně znám. O
bčas to říkal soupeř".
František Kollman
Na sklade 1Ks
4,22 €
14,05 €
dostupné aj ako:
Dějiny českých dějin umění 1945-1969
Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby.
Grafika Jan Čumlivski. Kniha vychází s podporou Grantové agentury ČR.
Džudo
Kniha Džudo je užitočný sprievodca históriou, filozofiou a vývojom, základnými prvkami a technikami, zásadami správania i vhodného odevu, obrannými technikami, základnými pojmami, ale aj adresami národných asociácií džuda z celého sveta.
Galerijní animace: obraz a text
Autorka cílí na studenty kurátorských a edukativních studií uměleckých oborů, zavádí teoretické pojmy ke způsobu interpretace uměleckého díla, při rozhovoru s Jiřím Kovandou zkoumá vztah subjektivního prožitku a jeho objektivizace tvorbou.
Biologie umění
Na první pohled se pojem umění zdá být víceméně jasný. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy ho máme vysvětlit a popsat někomu dalšímu. Mnozí z nás pak nejspíš dospějí k závěru, že umění jako abstraktní entituči lidskou činnost vyčerpávajícím způsobem definovat nelze. Tato „nedokonalost“ lidského poznání znesnadňuje již samotné pátrání po původu, příčinách i samotném jeho smyslu nejen v dávné minulosti. Život na planetě Zemi se po miliardy let vyvíjel pod taktovkou přírodních zákonů. Před dvěma či třemi sty tisíci lety se však přihodilo něco zvláštního, co tato planeta do té doby nezaznamenala. Objevil se člověk Homo sapiens, jehož mysl byla obdařena dosud nepoznanou neurologickou kvalitou, zcela novým typem vědomí, které charakterizuje nebývalá inteligence a také naprosto nový fenomén, totiž lidská kultura a její výsostný produkt umění. Od tohoto okamžiku se život na Zemi začal vyvíjet ve zcela nových souvislostech, kterým nejsme schopni plně porozumět ani dnes. Naprostá většina vypravěčů umění začíná líčit jeho příběh v mladším paleolitu, v temnotě franko-kantabrijských jeskyní, či pod skalními převisy v Austrálii. A není divu, malby na stěnách jeskyně Chauvet, Altamira, Lascaux stejně jako pod skalním převisem Nawarla Gabarnmang v australské buši jsou jednoduše fantastické, dechberoucí, ohromující! Avšak navzdory skutečnosti, že člověk je tvor výsostně kulturní, zůstalo mu jeho biologické dědictví zachováno v plné míře. Existuje tedy nějaký vztah mezi uměním a biologickými zákonitostmi, obecně řečeno kulturou a naturou? A pokud ano, jakou roli při evoluci umění sehrála právě biologie?